30. Courage, don't you dare fail me now

K této kapitole napíšu jen to, že se jdu pro jistotu někam schovat. Kdyby náhodou letělo mým směrem nějaké rajče. Člověk nikdy neví.

 

Hermiona se nepřemístila hned. Než zaklepe na dveře domu nejvyššího státního zástupce, potřebovala vytvořit věrohodný příběh. Svižnou chůzí zamířila k hlavní ulici, kde se mohla spolehnout, že narazí na otevřenou večerku nebo obchod s alkoholem a to bez ohledu na pokročilou noční hodinu.

Upozornila na sebe na plese, ale tím to pouze začalo. Pokud se chtěla vetřít do Rulerova domu, potažmo chvilkově i do jeho přízně, věděla, že k tomu bude potřebovat víc než jeho nutkání s ní flirtovat. Nabízelo se použít na něj imperio. S tou myšlenkou si pohrávala dlouho, ale nakonec ji ponechala jako nejzazší možnost. Pokud by k tomu přistoupila, zákonitě by to poznal. Nejenže by přišla o moment překvapení později u soudu, zároveň by poškozením své vlastní integrity narušila celý proces. Pořád to byla jedna ze tří kleteb, které se nepromíjí. Dost dobře se mohlo stát, že by tím způsobila ztrátu celého případu, obzvlášť v této kritické poslední fázi. To nemohla riskovat.

Přemýšlela o jiných možnostech, ale podvědomně věděla, že největší šanci bude mít, když využije jeho slabost pro ni a alkohol. Už dříve v Rulerově kanceláři si všimla, že má bohatě zásobený bar a kdykoliv ho potkala na veřejné akci, držel sklenku se silným destilátem. Stejné to bylo i dnes na plese. Nepil jako většina šampaňské nebo víno. V ruce měl whisky. A pak tu byl také ten drobný detail, že ho něco pojilo s Olivií Bellovou. Ze všech lidí zrovna ona se nacházela na jediné fotografii, kterou měl žalobce v pracovně. Nevěděla, co za tím stojí, ale doufala, že podoba s mrtvou ženou jí v tomto případě nahrává do karet.

Plán se zdál jednoduchý. Okouzlit, opít, okrást. Jenže Hermiona nebyla hloupá. Moc dobře si byla vědoma toho, že státní zástupce je opatrný člověk. Pokud tu existovala šance, že něco skrývá, bude vůči ní obezřetný. Zejména pokud by se mu náhle objevila na prahu a začala ho krmit příběhy o tom, jak si uvědomila své limity a ví, že nemůže vyhrát. Mohla by zkusit plakat žalobci na rameni, ale výsledek by byl nejistý. A ona si nemohla dovolit zahávání. Měla jen jednu příležitost. Další nedostane.

Vešla do prvního otevřeného obchodu a koupila víno, džus a láhev a vysokoprocentním destilátem. V postranní uličce mezi kontejnery přeplněnými odpadky otevřela víno a obsah téměř všechen vylila. Zbytkem si úmyslně potřísnila šaty. Do prázdné láhve přelila džus a krabice se zbavila.

Naslinila si prst a cíleně si rozmazala linky i řasenku. Nakonec si lehce rozčechrala vlasy, aby svému vzezření dodala lehce použitý dojem. Rozhodně nyní vypadala jako někdo, kdo proseděl několik hodin v zapadlé krčmě a topí se kromě alkoholu také ve splínu. Zhluboka se nadechla a přemístila se.

Zjistit si, kde Phillip Ruler bydlí, nebylo nijak těžké. Pro jistotu se objevila o ulici dál, aby na sebe zbytečně neupozorňovala. Noc byla chladná a s ohledem na pozdní dobu byl všude klid. Jediný zvuk, který se nesl vzduchem, byl klapot jejích podpatků. K jeho domu dorazila přesně ve chvíli, kdy zhaslo jediné světlo, které v něm svítilo. Chystal se jít spát. Už byla v polovině pohybu, kdy si chtěla jednu z lahví podržet paží, aby se mohla natáhnout po klepadlu, ale po krátkém zaváhání svůj záměr přehodnotila. Opilci slušně neklepou.

Zavřela na okamžik oči ve snaze odosobnit se od následujících chvil. Skutečně se to chystá udělat? Pocítila záchvěv neklidu. Možná si až nyní naplno uvědomila, k čemu tato noc směřuje, přestože to podvědomě tušila celou dobu. Od chvíle, kdy Deanovi před týdny slíbila, že zjistí pravdu, věděla, že využije svoje přednosti. Svoje tělo. Nebude to poprvé, kdy takhle uvažovala. Zmanipulovala Snapea u soudu. Tehdy v baru se nabídla neznámému cizinci. V takových chvílích vnímala své tělo jako komoditu, kterou může využít k obchodu nebo dosažení cíle. A hlavně nikdy dřív neváhala.

Tak co bylo nyní tak jinak? Myšlenky jí mimoděk zalétly k Severusovi. Proč měla pocit, že ho zrazuje? Svedla ho sotva před chvílí, stačilo využít jeho pocit viny za vyvolané vzpomínky. Stále cítila jeho doteky. Tak moc se snažil ji uspokojil. A ona… došlo jí, že brala, ale ani jednou nedala zpět. Sobecky využívala jeho touhu po ženě, kdykoliv měla chuť. Už to, že o tom vůbec přemýšlela, pro ni bylo něco nového. 

Vybavila se jí jeho slova. Dokážete cokoliv. Věřím vám. Jeho černé oči v tu chvíli nemohly být upřímnější. Hladil ji pohledem a ta vzpomínka i nyní hřála. Proč jí až nyní došlo, že by se v jeho pohledu chtěla znovu utopit? To uvědomění přišlo pozdě. Příliš pozdě. Nedokázala si představit, že by se Severusovi dokázala po dnešní noci podívat do očí a znovu ho využít pro své potěšení. Jeho duše byla příliš čistá. To ona byla ta cynická, špatná a zkažená. Věděla to. Ale pokud existovala vhodná chvíle, jak mu vrátit to, co pro ni dělal a ocenit trpělivost, kterou s ní ty dlouhé měsíce měl, bylo to právě nyní.

—HGSS—

Phillip Ruler se zrovna chystal do postele, když zaslechl dunivou ránu. Znělo to, jako kdyby něco narazilo do vchodových dveří. Pohledem střelil po hodinách. Blížila se půlnoc a nezdálo se mu reálné, že by šlo v tuto dobu o nějaký vtípek puberťáků z okolí. Nesnášel ty parchanty. Poflakovali se kolem, rodiče je nechávali vyrůstat jako dříví v lese a chyběla jim disciplína. Jen tak z nudy mu několikrát zničili poštovní schránku a k ibišku na předzahrádce nalili nějaký sajrajt, který rostlinu zahubil. Když k tomu připočítal pejskaře a smradlavá překvapení, která s odpornou pravidelností nacházel před domem, nezbývalo než konstatovat, že život v téhle ulici nenáviděl. Až bude ministrem, pořídí si konečně dům s velkou příjezdovou cestou a mohutným oplocením, aby se distancoval od protivných existencí. Mudlové nebo kouzelnící - nezáleželo na tom. Na nervy mu lezli všichni stejnou měrou.

Z úvah ho vytrhl další šramot. Někdo musel být venku, přímo za dveřmi. Měl na sobě jen kalhoty na spaní a župan, ale to mu nijak neubralo na bojovnosti, s jakou zamířil otevřít. Vyřídí si to s kýmkoliv, kdo usoudil, že bude rušit jeho noční klid nebo provokovat. Prudce otevřel, aby narušitele zaskočil. Jenže to dopadlo přesně naopak. Do náruče mu vpadla Hermiona Grangerová. Překvapen byl natolik, že nestihl pohotově zareagovat. Ona pro změnu svírala v obou rukách láhve s alkoholem, jejichž bezpečí pro ni bylo zřejmě důležitější než její vlastní, takže neměla prostor se zachytit. Výsledkem bylo, že se mu svalila k nohám.

Škytla a pak k němu zvedla hlavu. “Ups,” vypadlo z ní pobaveně. Ruler na okamžik zkameněl a hleděl na ni s upřímným zmatkem v očích. Trvalo několik dlouhých vteřin, než si v hlavě srovnal, že se mu to nezdá. Skutečně to byla Grangerová, kdo mu teď takříkajíc ležel u nohou.

Sjel ji pohledem. Musela se převléct, protože na sobě už neměla plesové šaty. Tím se vysvětlovalo, že ji po jejich vzájemném provokativním rozhovoru už nezahlédl. Plesem zřejmě její večer zdaleka neskončil. Jak se ale vzala u něj doma? Přimhouřil oči, když si všiml, že rozhalený kabát odhalil nemravně krátké černé koktejlky. Při pádu se jí vyhrnuly dost vysoko na to, aby zjistil, že na sobě má spodní prádlo stejné barvy. Její líčení vypadalo ušmudlaně a oči se jí leskly. Musela být nalitá jako dělo.

“Ahoj,” zazubila se na něj a on se konečně vzpamatoval. Chytil ji za paže a vytáhl na nohy. Nakrčil nos. Smrděla jako lokály na Obrtlé. Alespoň její napěchovaný výstřih mu vynahrazoval senzorický diskomfort. “Nepozveš mě dál?” zeptala se hloupoučce a přitiskla se k němu.

Rulerovi zajiskřilo v očích. Ona byla vážně opilá. Dokonce dost na to, aby skončila u něj doma a chovala se frivolně a lascivně. Znovu ji sjel pohledem. Vždycky pro ni měl slabost. Až nemile se podobala jeho Olivii, i když Liv by se nikdy nesnížila k tomu, aby se zpila do němoty a chovala se jako laciná šlapka. Ale tuto nedokonalost Grangerové mohl přetrpět, pokud mu osvěží večer. “Moc rád,” odvětil nakonec a uhnul se. Pro jistotu ji přidržel za loket. Než za ní zavřel, obezřetně vyhlédl do ulice, aby se ujistil, že její hlučný příchod nevzbudil pozornost. Zdálo se, že nikoliv. Domy v okolí byly zahalené do tmy.

Když se otočil, zjistil, že fascinovaně zírá na věšák v předsíni, jako kdyby šlo přinejmenším o vzácné umělecké dílo. “To je tak krásný,” vydechla.

Ušklíbl se. “Nechcete mi říct, Hermiono, co tu děláte? Je pozdě a jste opilá. Tohle byste mi možná mohla dát.” Natáhl se po jedné z lahví v její ruce.

Ucukla a zamračila se. “Moje. Ale když tak hezky prosíš,” podala mu druhou láhev, dosud neotevřenou. Až nyní si všiml, že nejde o víno, ale nějaký silnější gin. “Dej si se mnou. Snape je suchar a nikdo se mnou nechce pít. Smutný,” povzdychla si.

Sledoval ji zvláštním pohledem. Skutečně se to dělo? “Vlastně proč ne,” rozhodl se nakonec. Zítra je neděle, nemusí nikde být a pár loky dobrého pití nikdy nepohrdne. Vyhodit ji může vždycky.

Otevřel láhev a po jejím vzoru se napil přímo z ní. “Panejo!” zašklebil se. Pití bylo silnější než očekával. Prvotní chuť nebyla nic moc, dával přednost kvalitní skotské, ale jak se mu teplo rozlilo tělem, rozhodl se chuťové pohárky poškádlit ještě jednou. Kolem a kolem to nebylo tak špatné. “Co tady děláte, Hermiono?” zopakoval posléze.

“Hmm,” právnička našpulila rty, jako kdyby o odpovědi musela přemýšlet. Což v jejím stavu vlastně nebylo vůbec podivné. Nakonec udělala krok k němu, ale zvrtla se jí noha. Jen díky jeho pohotové reakci neskončila znovu na zemi. Zachichotala se a skopla lodičky z chodidel. Přitiskla se k němu a s tajuplným výrazem zašeptala: “Chce se mi čůrat.”

Ruler znechuceně nakrčil nos. Ne, tahle holka neměla s elegancí a éterickou vnitřní krásou jeho Livie absolutně nic společného. Byla stejně vulgární, jako ten zavšivený smrtijed, kterého hájila. Vzal ji za ruku a odvedl ji do koupelny na druhém konci chodby. Když za ní zavřel, ozvaly se zevnitř dávivé zvuky. Otřásl se odporem a odešel do kuchyně.

Hermiona přitiskla ucho ke dveřím, aby se ujistila, že slyší vzdalující se kroky. Musela jednat rychle. Tiše otevřela a proklouzla na chodbu. Rozhlédla se ve snaze zorientovat. Ruler žil v menším přízemním domku, čímž se eliminovalo pátrání v patře. Na druhou stranu kolem sebe měla troje dveře a mohla se jen dohadovat, co za nimi je. Otevřela první. Kužel světla osvítil strohou pánskou ložnici. Letmý pohled jí prozradil, že tady se nic zajímavého neskrývá. Potichu zavřela a s očekáváním otevřela druhé. Pracovna s velkou knihovnou. To by mohlo být ono. Proklouzla dovnitř, ale dveře nechala pootevřené. Potřebovala světlo a nechtěla riskovat použití hůlky.

Celá delší stěna byla tvořena knihovnou. Knihy vypadaly neuspořádaně a prach, který se třpytil na policích prozrazoval, že jsou jen dekorací. S péči o ně si nikdo starost nedělal. Odvrátila pohled a zaměřila se na velký stůl pod oknem. Nic. Sklouzla na vitrínu v rohu napravo od něj a téměř se jí zastavilo srdce. Vznášela se tam. Za vystavenými cetkami, tak, aby nebyla na první pohled vidět, byla myslánka. Ten tvar nešlo zaměnit s ničím jiným. S ohledem na vzácnost tohoto kouzelného artefaktu si byla téměř jistá, že musí jít o tu Brumbálovu. Tu, kterou odnesl Malfoy a jež pak zmizela z jeho sídla. To znamenalo, že je tu správně. Pokud je tu myslánka, musí tu být i hodiny s mlhovinou a-

“Hledáte něco?” ozvalo se za ní ostře.

Hermiona ztuhla na místě. Stále v ruce svírala láhev a na setinu vteřiny ji napadlo prudce se otočit a omráčit ho s ní. Jenže tím by docílila akorát problémů. Zkoncentrovala se na další herecký výkon a otočila. “No přece tebe,” zazubila se a přihnula si z láhve. Byla si jistá, že brusinkový džus nebude chtít po dnešním dni dlouho ani cítit. Přitiskla se k Rulerovi. “Zabloudila jsem,” upřela na něj zkroušený pohled. “A moc jsem se bála, že mě nenajdeš,” našpulila rty. “A to by mě moc moc mrzelo,” tiskla se k němu mnohem vyzývavěji než předtím.

Ruler se podezíravě rozhlédl. Na první pohled vypadala místnost netknutě. Grangerová zřejmě skutečně jen netrefila správné dveře. Její stav by tomu odpovídal. Merline, jak ta páchla! “Myslím, že byste měla jít domů, Hermiono,” řekl opatrně.

“Odháníš mě,” zaskuhrala. “Fajn. Tak já jdu!” prohlásila rádoby uraženě a vystřelila ven. Cíleně ale zamířila místo k domovním dveřím tam, kde tušila kuchyň. Doufala, že tam Ruler nechal gin. Potřebovala ho opít, protože si nemohla dovolit, aby později pochopil, že se mu hrabala v domě a v hlavě.

Jenže místo v kuchyni se ocitla v obývacím pokoji. K jejímu štěstí stála láhev s alkoholem na konferenčním stolku. Popadla ji a otočila se, protože slyšela, jak za ní chvatně vyrazil. “Jsi stejný jako Snape!” obvinila ho náhle. “Taky se se mnou nechceš napít. To je pořád musíte mě z toho dostat, slečno Grangerová, musíte mě osvobodit, musíte mi vrátit svobodu, musíte, musíte, musíte!” začala natahovat. “Já už takhle dál nemůžu. Myslela jsem, že… že to bude jasné. Že ho dostanu ven. Ale vždyť jsem jen pitomá holka. A on je vrah. Nikdy jsem neměla šanci. Myslela jsem… myslela jsem… Co jsem si vlastně myslela?” upřela na něj skelný pohled. “Chtěla jsem být dost dobrá. Tak dobrá jako ty,” popotáhla.

Všimla si, že Rulerův pohled se změnil. Vytratila se z něj podezíravost. Byla na dobré cestě. Shodit sebe i Snapea, vyjádřit nedůvěru v případ i klienta a zároveň žalobci lichotit… To byla kombinace, které nemohlo jeho ego odolat. “Tohle si vezmu. Pro tebe je to moc silné,” znovu jí vzal gin z ruky a nakonec se i napil. “Vzala sis prostě velké sousto. Ale to nevadí,” udělal krok k ní a pohladil ji po paži. Přejel až k jejímu rameni a pak prsty zahákl za límec kabátu. “Nechceš si to sundat? Je tu teplo,” řekl sugestivně.

Hermiona popotáhla a kývla. Svlékl jí plášť a odhodil ho na pohovku. Znovu se jí pokusil vzít i láhev s vínem, ale tu ubránila. Netoužila, aby odhalil, že z ní usrkává obyčejný džus. Skrz husté řasy sledovala, jak si ji prohlíží a znovu si přihnul. Zdálo se, že si tím dodává kuráž. “Pořád platí moje nabídka,” řekl klidně a znovu se jí dotkl. Tentokrát už ji nechránil kabát. Hermioně naskočila husí kůže a pod tenkou látkou šatů se vyrýsovaly bradavky.

Ruler zaznamenal reakci jejího těla a vyschlo mu v ústech. Znovu se napil. Po tomhle toužil od chvíle, kdy ji poprvé uviděl na kongresu a došlo mu, že se dívá na kopii své Livie. A teď tu stála. U něj doma. Opilá a evidentně povolná.

“Jaká nabídka?” Hermiona hrála hloupou a i přes odpor se k němu přitiskla.

“Že tě zaměstnám na ministerstvu,” vydechl. “Ten případ tě potopí, až soudce vyhlásí Snapeovu vinu. Budeš nikdo. Ani status válečné hrdinky tě nezachrání. To přece víš,” řekl jako kdyby mluvil s hloupým děckem a přejel jí prstem po rtech.

Poslušně přikývla. Potlačit odpor nedokázala. Zachvěla se, ale muž si její reakci vyložil po své. Sklonil se k ní. “Ale já…” Rty se jí otřel o ucho. “Můžu se o tebe postarat,” zašeptal. Odtáhl se a dopřál si další doušek pití. Zdaleka mu už nepřišlo tak hrozné. Vlastně mu ten gin zachutnal. Příjemně ho stimuloval.

“Vážně?” zahleděla se na něj s nevinným výrazem.

“Rozhodně,” přikývl a sklonil se. Pokusil se ji bez varování políbit.

Hermiona na poslední chvíli ucukla a předstírala, že ji přepadlo nutkání dopřát si několik loků vína.

Rulera tím evidentně rozladila, protože se zamračil. Rysy v jeho tváři ztvrdly. Na druhou stranu ho alkohol zřejmě utvrdil v tom, že jemu nikdo ne říkat nebude. Popadl ji za pas a přitiskl k sobě. “Ale u mě nikdo nemá nic zadarmo. Budeš si moji laskavost muset zasloužit. Rozumíš?” zeptal se. V očích se mu nebezpečně zalesklo, než se znovu napil.

Přikývla. “Chci si to zasloužit,” slíbila naivně.

Ušklíbl se. Ta malá hlupačka zřejmě skutečně přišla k rozumu. Kdyby tušil, že ji stačí opít, udělal by to už dávno. Mohl si ušetřit celou tu šarádu na Starostolci. Prohlížel si ji. Vypadala jako Olivie, ale nesahala jí ani po kotníky. Grangerová byla sprostá coura, která si nezaslouží, aby se k ní choval tak, jako k Liv. Přejel palcem přes její pootevřené rty a nakonec jí vsunul ukazovák do úst. Sledoval, jak jeho prst mizí v jejích vlhkých ústech a spokojeně se usmál, když ho obkroužila jazykem. “Tak co kdybys začala,” řekl zhrublým hlasem a rukou, v níž stále držel láhev, jí zatlačil do ramene.

Hermioně se rozbušilo srdce. Pochopila, co po ní chce. Cítila, že začíná být opilý, ale ne dost, aby odpadl a ráno měl předchozí noc v mlze. Jeho tlak sílil a pokud bude váhat moc dlouho, dojde mu, že něco není v pořádku. Začínala cítit svíravou úzkost, která ji bránila se pohnout. Prosím, teď ne. Aby získala několik vteřin k posbírání tříštící se odvahy, přejela mu dlaní po hrudi a rozvázala župan. Muž se spokojeně ušklíbl a znovu se napil. Podle zvuku přelévané tekuniny odhadovala, že je za polovinou. Nehty ho poškrábala na hrudi a otočila se, aby odložila svou láhev na stolek. Zaměstnávala ho natolik, že v tuhle chvíli určitě nebude zkoumat její obsah.

V momentě, kdy se zrakem vracela zpět na něj, to zahlédla. Na stěně naproti pohovce se táhla police, na níž bylo několik desítek přesýpacích hodin. Větší, menší, různých tvarů a materiálů. Ty s mlhovinou, které popisoval Malfoy, zaujímaly místo v první řadě. Nebylo divu, byl to skutečně originální kousek. Podle všeho Ruler absolutně netušil, co si z Malfoy Manor odnesl. Vzal je, protože přesýpací hodiny sbíral a hodily se mu do sbírky. Myslánka byla příjemný bonus. Něco vzácného a originálního, co mohl vlastnit, byť to musel uchovávat v tajnosti, aby nevzbudil všetečné otázky. 

Znovu ucítila tlak na rameni. Tentokrát se podvolila. Klesla na kolena, srdce jí splašeně bušilo v hrudi. Vzpomínky měla na dosah a přesto byly nekonečně vzdálené. Teorie sestavená s Deanem začínala mít reálné základy a pokud měla zjistit víc, musela tu zůstat a hrát svou roli. A to za každou cenu. Teď už nebylo kam couvnout.

“Ukaž mi… ukaž… buď hodná holčička.”

Ruler jí zapletl prsty do vlasů a přitáhl si její obličej blíž ke svému klínu. Začínal se mu motat jazyk. Opouštěla ho předchozí zdrženlivost a ostražitost. Přes látku volných kalhot se rýsovala erekce. “Buď hodná!” přikázal a zesílil sevření ve vlasech. Nemohla by se odtáhnout ani kdyby chtěla.

Zahákla mu prsty za gumu kalhot a stáhla je z boků. Jeho ztopořený penis se jí zhoupl před obličejem a Hermiona na okamžik odvrátila zrak. Všiml si toho a ušklíbl se. “Ten je, co?” zatvářil se pyšně a znovu se napil. Už se nedržel zpátky. Spokojeně mlaskl a pohnul boky proti jejímu obličeji. “Vezmi si ho, nestyď se.” Omotal si její vlasy kolem ruky, aby tím zkrátil prostor k jejímu odtažení a tlakem na její hlavu dal jasně najevo, co po ní chce.

Musela si připomenout, proč tu je. Myslánka… vzpomínky… Severus.  Obemkla kolem jeho erekce prsty, zavřela oči a nakonec ho vzala do úst.

“To je ono,” vydechl spokojeně a přirazil. Hermiona se pokusila uhnout, aby držel ji tak pevně, že neměla kam. Na poslední chvíli potlačila dávicí reflex a zatlačila mu na stehna. Její chabý pokus o prostor nevnímal. A pokud by vnímal, zřejmě ani tak by se na ni neohlížel. Nepůsobil jako typ pozorného milence. Zaslechla, že se znovu napil a pak láhev dopadla na zem. Byla prázdná.

Chytil ji za vlasy oběma rukama a začal nemilosrdně přirážet do jejích úst. Pochopila, že nemá kam uhnout a jediná její naděje na svobodné dýchání spočívá v tom, že se Ruler rychle udělá. Začala si pomáhat rukama a s každým dalším pohybem přemáhala zvracení. Cítila, jak jí praskají koutky rtů a do očí jí vyhrkly slzy. Nebyl to pláč. Docházel jí vzduch. A pak Ruler hrdelně zavrčel a vyvrcholil.

Zatnul jí nehty do pokožky a vší silou jí podržel hlavu na místě. Cítila v krku horké semeno a začala se dusit. Konečně ji pustil. Dopadla na podlahu a rozkašlala se. Popadala dech, a dávila se, zatímco ji muž spokojeně sledoval.

Alkohol v něm probudil skryté touhy. Grangerová, ta mudlovská špína, si nezaslouží, aby se podobala jeho Liv. Livie byla nevinná víla. Grangerová je její pravý opak. Sprostá a špinavá, která dá každýmu. “Jen tak si přij- přijdeš a necháš si strčit ptáka do huby. To by ona nik- nikdy neud- neudělala nikdy,” zadrhával se a komolil slova. Shlížel na ni s odporem a iracionální nenávistí.

Hermiona sice slyšela, co říká, ale stále popadala dech a neměla prostor přemýšlet o významu těch slov. Než se stihla vzpamatovat, nečekaně ji popadl za paže a donutil ji postavit se. Oči měl zastřené alkoholovým oparem. Pochopila, že gin svědomitě plní svou úlohu. Ruler se nijak nepozastavil nad tím, že její opilost je vlastně pryč. Díval se na ni s opovržením, ale přitom měla dojem, že hledí skrze ni. A pak jí to došlo. Porovnává ji s Olivií Bellovou!

Ruler si ji měřil a lehce se u toho zapotácel. Pohrdal jí a přemohla ho touha potrestat ji za to, že se tak moc podobá jí. Že ji ponižuje svou sprostotou. “Nikdy nebudeš jako ona, rozumíš?!” zasyčel Hermioně do obličeje.

Potlačila touhu setřít si z obličeje jeho sliny a místo toho se mu zahleděla do očí. Možná by už stačilo strčit do něj, nechat ho dopadnout na pohovku, počkat až usne a vzít si, pro co přišla. Jenže došla tak daleko, že nemohla. Jeho posedlost Olivií Bellovou, kterou vyplavil na povrch příliv alkoholu do krve, ji nutila zůstal a riskovat. Protože tohle nebyl celý příběh a ona to věděla.

Přemohla odpor, který k muži cítila, a sjela mu rukou do slabin. Překvapeně pootevřel rty, ale neodstrčil ji. Začala zpracovával jeho ochablý penis. Stoupla si na špičky a přitiskla rty k jeho uchu. “Ale mohla bych být,” zašeptala. “Můžu být jako ona… Budu kdokoliv si budeš přát, Phillipe…” vsála jeho ušní lalůček do úst a jemně ho škádlila zuby.

Cítila, jak jí roste v ruce. Zavrčel jí do ucha. “Nikdy nebudeš jako ona!” trval si na svém, ale boky začal bezděčně přirážet proti její dlani.

“Můžu být ještě lepší,” oponovala mu smyslným hlasem.

Její drzost v něm vzedmula vlnu vzteku. Prudce ji chytil za paži a mrštil s Hermionou na pohovku. “Jsi obyčejná děvka!” zařval a nalehl na ni. Cítila, jak jí trhá šaty i spodní prádlo. Upřela oči do stropu a vybavila si Severusovu tvář. Bláhová představa, že je s ním, ji donutila pokračovat dál. Byla to jediná možnost, jak nekopnout Rulera do rozkroku a neutéct. Nechápala to. Nebyl vysloveně ošklivý, drsný sex jí nevadil, a stejně tak neměla nic proti jednorázovkám. To byl ostatně donedávna její modus operandi. Přesto se jí hnusil. Jeho duše byla prohnilá, a nyní to cítila víc než kdykoliv dřív. Ani to by ji ale nemělo bránit v tom, aby využila své přednosti k dosažení cílů. Nebylo by to poprvé. Tak proč měla pocit, jako kdyby zrazovala muže, v jehož náruči nálezálala v posledních měsících opakovaně potěšení?

Odpusť, Severusi… Bez varování do ní pronikl. Bolelo to. Fyzickou bolest nevnímala, ale ta hluboko v duši ledově bodala. Prohnula se k zádech a nenuceně odvrátila tvář, když se ji pokusil znovu políbit. Rty sklouzl po její čelisti a zabořil obličej do jejího ramene. Začal přirážet a bolestivě ji kousl do klíční kosti. Pak se vrátil k jejímu krku s potřebou označkovat ji ještě víc. Hermiona mu vpletla ruce do vlasů a donutila ho, aby se na ni podíval.

V mužově obličeji se zračila převaha, chtíč, posedlost. Přirážel dravě a nekoordinovaně. Bez přestání. Jednou rukou se opíral o pohovku a druhou ji drtivě mačkal prsa. Shlížel na ni s opovržením, ale když ho cíleně sevřela v sobě, spokojeně vydechl a znovu se do ní ponořil. Vycítila, že lepší příležitost nedostane. Jeho myšlenky byly vzdálené od reality, točil se ve spirále alkoholu a touhy a nijak si nehlídal svou nitrobranu.

Zaklesla se pohledem do jeho a vyslala svou mysl na průzkum. Jemně se otřela o tu jeho a zkoumavě pronikla dovnitř. Nijak na ni nereagoval a dál drsně přirážel. Dean měl pravdu. Na legilimencii musel být stejný břídit jako na magii. Vůbec si nevšiml, že se mu proplétá myslí, pátravě zkouší, zda si jí všimne a nakonec se noří mnohem hlouběji. Neměla moc času. Rozhodla se využít selektivními nitrozpyt a protože věděla, co hledá, zaměřila se nejdřív na cokoliv spojené se Severusem. Listovala jeho vzpomínkami jako knihou, až narazila na to, co doufala, že najde. Snažila se oprostit od jakékoliv reakce. Na to bude mít čas později. Nyní potřebovala vytáhnout všechny adekvátní vzpomínky, uložit se ve své paměti a pak je vrátit zpět. Cítila, že muž je blízko dalšímu vyvrcholení a bylo pravděpodobné, že v tom okamžiku přeruší očí kontakt. Poslední vteřiny zaměřila na vyhledání vzpomínek týkajících se Olivie. Téměř se jí zamotala hlava, když se jí zrychleně promítly před očima a ona pochopila, co se skutečně stalo.

Otřásla se a nakonec to byla ona, kdo oční kontakt přerušil jako první. Nemohla to snést ani o vteřinu déle. V tu chvíli ji Ruler chytil za krk a posledních několik přírazů dokončil s prsty pevně sevřenými kolem jejího hrdla. Několikrát ho udeřila do zápěstí s úmyslem uvolnit jeho stisk. Bezvýsledně. Probodl ji pohledem, pak ztuhl a na vlně orgasmu sebou několikrát škubl. Přivlastnil si její tělo tím nejodpornějším způsobem. Chtělo se jí zvracet.

“Livie,” hlesl náhle téměř něžně a svalil se na ni. Hermiona se ani nepohnula. “Livie,” zašeptal znovu. “Moc mě to mrzí, Livie.” Přitiskl rty k jejímu krku. Cítila, jak je pootevřel, znaveně ji políbil a nakonec jeho tělo zvláčnělo.

Usnul.

Hermiona zaklonila hlavu dozadu a úlevou vydechla. Opatrně se vysoukala z pod mužského těla a sehnula se pro hůlku, která jí během jejich styku vypadla na koberec. Krátce se na muže podívala. Ležel na břiše, zhluboka oddychoval a z úst mu vytekla slina. Odporem zkřivila rty. Odporem nad sama sebou. Potřásla hlavou. Na sondu do nitra své duše bude mít ještě dost času. Tiše došla k polici s nespočtem přesýpacích hodin a vzala do ruky ty s mlhovinou. Pak jí došlo, že je nemůže jen tak odnést. Ruler možná nevěděl, co má skutečně doma, ale kdyby chyběly, začal by klást otázky.

Sundala si náušnici a přeměnila ji na přesnou kopii hodin. Potřebovala k tomu dva pokusy. Třásla se jí ruku, ale příval adrenalinu zatím nedovoloval naplno si uvědomit, čím si prošla a zhroutit se. Znovu se ohlédla. Ruler stále spal. Zaváhala. Díky nitrozpytu měla dost na to, aby případ uzavřela. Ale potřebovala vědět všechno.

Pohlédla na originální hodiny s mlhovinou ve své ruce. Konečně. Vzpomínky, které dal Severus Harrymu. Měla je na dosah, ale k jejich shlédnutí potřebovala myslánku. Pokud zažádá o povolení použít tu na ministerstvu, mohlo by to trvat dlouho a nemusela by to stihnout do konce procesu. Jen kousek od ní byla ale ale ta Brumbálova.

Rozhodla se zariskovat. Tiše přeběhla do pracovny a o chvíli později už vlévala Snapeovy vzpomínky do levitující nádoby. Zaposlouchala se do ticha, aby se ujistila, že má prostor, a ponořila se do ní.

To, co v Severusových vzpomínkách viděla pro ni bylo jako rána do žaludku. S posledním sebezapřením a zbytky zdravého rozumu upravila vzpomínky tak, aby měla k dispozici sekvenci, kterou použije u soudu a zvlášť část, která zůstane veřejnosti zapovězená. Stále pamatovala na slib, který Snapeovi dala - žádné pošpinění Brumbálova jména. Došla už moc daleko, aby se rozhodla to nyní nerespektovat. A pak, po krátkém zaváhání, oddělila i vzpomínky na Lily. Bylo to z její strany spontánní rozhodnutí, kterým chtěla Severuse chránit. Pro soud taková informace byla nerelevantní a jemu by to akorát ublížilo. A možná, v hloubi duše, přestože by to nepřiznala nahlas, to udělala proto, že v tu chvíli sobecky nechtěla, aby si na Lily Evansovou vzpomněl.

O pár minut později, otřesená a emocionálně zničená se vypotácela z místnosti. Vrátila se pro kabát a lodičky, zahladila po sobě stopy a vyšla na liduprázdnou ulici. Věděla, že ji dnešní noc změní. Nikdy by ji ale nenapadlo jak moc.