1. Bounded by someone else's choices

Tak to povídkové kolo zkusím zase roztočit. Vše podstatné je řečeno v úvodním shrnutí. Ráda bych se dotkla zase nových témat. Povídka bude svým způsobem o tom, že i kouzelníci jsou jen lidé, kteří se dopouští chyb a bojují se svými strachy a nejistotou, jako každý jiný smrtelník.

  

Dlouhou prázdnou chodbou se nesly rychlé kroky. Hermiona zběžně pohlédla na hodinky a přidala do kroku. Občas by dala cokoliv za to, aby bylo možné se v rámci prostor spadajících pod ministerstvo kouzel přemisťovat. Posledních několik metrů dokonce popoběhla v naivní představě ukrojit ze svého zpoždění několik mrzkých vteřin.

Když ráno obdržela vzkaz od Harryho s žádostí o pozdější schůzku, samozřejmě mu vyhověla. A to i přesto, že nyní neměla ani trochu chuť diskutovat s ním o věcech, které on viděl jako problém a ona jako přehánění. Jindy by to považovala za rozptýlení, ovšem dnes měla plný diář a ranní hádka s Ronem jí na náladě nepřidala.

Partnerská nedorozumění, jak tomu říkala raději, byla v jejich vztahu častější, než by si přála. Dnes to bylo poprvé, kdy se pohádali kvůli její kandidatuře. Ronovi se nelíbilo, že musí šaškovat před tiskem a předstírat, jak moc mu imponuje představa role budoucího prvního muže kouzelnického Anglie. Nebo jak on tomu říkal - jejího účelového přívěsku. Nebyl nadšený z narůstající ztráty soukromí. Na zájem médií byl zvyklý v souvislosti se svou famfrpálovou kariérou, ale mediální smršť kolem Hermiony pozbývala jakoukoliv možnost kontroly. A to mu leželo v žaludku. Značný problém měl také s tím, že její kampaň vede jeho sestra.

Když měla Hermiona už dost jeho egocentrického fňukání, hlasitě na něj zakřičela, že alespoň jeden z nich se kariérně nějak posouvá a měl by ji místo shazování podporovat. Ronovi v tu chvíli zaplály oči hněvem a obě ruce se sevřely v pěst.

Všimla si toho a ke svému vlastnímu překvapení se sotva postřehnutelně přikrčila. Ron nikdy nebyl mistrem ve čtení subtilních gest, takže si toho nevšiml a ona nad tím podvědomě zavrtěla hlavou. Samozřejmě, že by ji nikdy neublížil. Co si myslela? Nic mu ale nezabránilo na ni neurvale zavrčet, ať se nezdržuje a utíká ze sebe dál dělat děvku nevděčnému politickému systému. Pak se k ní otočil zády a zmizel v domě.

Na cestě do práce si udělala mentální poznámku o tom, aby zrušila zítřejší rezervaci v restauraci.  Naivně doufala, že by Rona překvapila. Dlouho spolu nikde nebyli. Rozhodně ne spontánně a ne pouze tak, aby se to hodilo do její kampaně. Blížící se osmileté výročí jejich vztahu brala jako dobrou záminku, aby oba přišli na jiné myšlenky a uvolnilo se tak napětí mezi nimi, jež vzrostlo ještě víc ve chvíli, kdy Ronovi řekla, že by ráda kandidovala na ministryni kouzel.

Hořce ji napadlo, že Rona by to nejspíš nemrzelo, i kdyby o té rezervaci věděl. Za těch osm let ani jednou nedal najevo, že si je vůbec vědom nějakých významných dní v jejich společném životě. Dřív z toho byla smutná. Jednou se mu pokusila výročí připomenout, ale vyšla z toho jako citová zoufalka. Víckrát se o to nepokusila. Po těch letech se v tomto směru cítila natolik otupělá, že v tom přestala vidět problém. Vsugerovala si, že jejich vztah stál na jiných hodnotách. Možná kdyby si našla den dva jen čistě pro sebe a své myšlenky, přišla by na to, že už dávno mezi nimi nebyly společné hodnoty natož láskyplný vztah. Otázkou bylo, zda někdy vůbec existoval.

Zastavila se před dveřmi se svou jmenovkou a věnovala několik vteřin zklidnění dechu. Úvahy nad jejím partnerským vztahem musely jít stranou.

Vešla do předpokoje své kanceláře; prostoru, který byl plně vyhrazený Eloise Reedové, její pravé a občas i levé ruky. Když se Hermiona setkala s přísným pohledem, omluvně se pousmála. Žena se zatvářila nesouhlasně a mladá čarodějka věděla proč. Nejednou se její asistentka nechala slyšet, že běhat po chodbách jako školačka je pro ženu Hermionina postavení vysoce nevhodné.

Žádná výtka by však Hermionu nepřiměla svou podřízenou usměrnit nebo dokonce hledat za ni náhradu. Naopak si vážila toho, že se Eloise nikdy nezdráhala vyjádřit svůj názor. Nikdy však nepřekročila hranice slušnosti a její loajalita k mladší ženě byla nezpochybnitelná. Pokud byste si snad mysleli, že si jen tak napochodujete do kanceláře Hermiony Grangerové, abyste se mohli chovat neuctivě, tahle pohádková babička by vás velmi rychle vykázala do patřičných mezí. Kdo se chtěl k druhé nejvýše postavené kouzelnické úřednici chovat neohleduplně, musel se nejdřív dostat přes ni. A nutno podotknout, že o náročnosti tohoto úkolu kolovala po ministerstvu nejedna legenda.

Hermionino stoupání po žebříčku ministerských funkcí mělo od samého počátku její kariéry, kdy nastoupila jako učednice na odbor záhad, přímo raketový vývoj. Schopnost perfektní organizace jí umožňovala dlouhou dobu držet rozrůstající se počet úkolů a práce pod kontrolou. Teprve s příchodem vysoké politické funkce přišla nutnost hledat s řízením obsáhlé agendy pomoc.

Když Hermiona před třemi lety povýšila a usedla do křesla vedoucí uplatňování kouzelnických zákonů, byl o místo její asistentky nebývalý zájem. Vyfiltrovat uchazeče, jejichž jasným cílem bylo získání praxe u ženy se slavným jménem, nebylo nic složitého. Většina z nich se ani netajila tím, že by po nějaké době rádi využili praxi u ní jako pomyslný odrazový můstek pro práci v oddělení bystrozorů, nejlépe pod vedením samotného Harryho Pottera, jenž měl tuto sekci na starost.

Druhou, a o něco menší skupinu uchazečů, tvořili obdivovatelé, kteří měli o ni i o práci na ministerstvu poněkud naivní představy a domnívali se, že vrcholem požadavků, které na ně budou kladeny, bude příprava kvalitní kávy.

Pro třetí, a ne zcela zanedbatelný okruh zájemců, bylo hlavním kritériem umístění pracovního místa. Přestože se ministerstvo kouzel nacházelo v podzemí, Hermiona si prosadila kancelář v nadzemní úrovni. Kontrolnímu orgánu ministerstva se to nelíbilo. Tato výsada patřila po dlouhá léta pouze a jen tomu, kdo opanoval ministerskou kancelář. Ozývaly se také výkřiky o zneužití pravomocí, funkcionářství a snobství. Nakonec musel zakročit Harry a radě starších důrazně připomenout, že bez Hermiony Grangerové by většina z nich rozhodně neobývala pohodlné kanceláře, a umožnit jí výběr pracovního místa je to nejmenší, jak jí mohou poděkovat za všechnu práci v odboji. Byla svému příteli vděčná, samozřejmě. Přesto v ní bublal pocit nedocenění. Toužila dokázat svou hodnotu bez toho, aby ji musel bránit muž, potažmo sám Vyvolený.

Jakmile ale vešla poprvé do své kanceláře, dokázala hořkost z toho, že se za ni musel přimluvit Harry, částečně potlačit. Její zázemí se nacházelo v předposledním patře výškové budovy na severním břehu Temže ve čtvrti Millbank. Když si stoupla k vysokému oknu, viděla na jižním břehu po pravé straně budovu britské tajné služby MI5 a v dáli nalevo obrys London Eye. A někde mezi tím tu byla nábřeží, parky a další kancelářské čtvrti protkané hustou dopravní infrastrukturou. Proto Londýn milovala; dokázal být seriózní i hravý, historický i moderní. Bez ohledu na to, zda jste byli kouzelníkem nebo mudlou, skrýval v sobě něco pro každého. Genius loci prostupoval každým jeho zákoutím. A ona to měla ze své kanceláře jako na dlani. Nejspíš se nemohla divit, že přesně to lákalo i nemalou skupinku uchazečů na pozici její pravé ruky. Rozhodně to ale nepovažovala za vhodné výběrové kritérium pro člověka, kterému měla svěřit do rukou částečnou kontrolu nad svým pracovním životem.

Když tehdy poslala domů všechny tyto uchazeče, z nichž většina byla v jejím věku nebo dokonce mladší, propadala zoufalství. Tři dny intenzivních pohovorů a ona ztrácela naději. Jenže pak vešla do zasedací místnosti Eloise. Drobná energická žena, která odešla v šedesáti do důchodu, aby si s manželem užívali cestování a vše, co jim život nabízel. Radost ale netrvala dlouho. Po roce tragicky ovdověla a nakonec pro ni byly dlouhé dny o samotě příliš skličující. Rozhodnutí vrátit se do práce, na místo, kde to dobře znala a cítila se platná, bylo přirozeným vývojem. Sekretářku na ministerstvu dělala celý život. Nikdy si nepotrpěla na vzletné názvy jako asistentka nebo back office. Za ty roky dobře věděla, že moc se neskrývá za označením pozice ale za precizně odvedou prací.

Eloise nepotřebovala doporučení ani přímluvy. Mluvily za ní roky praxe a výsledky. A taky přímočarost a břitká upřímnost, s jakou na pohovor dorazila. Na jeho konci si Hermiona nebyla jistá, kdo z nich dvou se vlastně uchází o práci. Jenže právě to se jí na Eloise zalíbilo. Nemazala jí med kolem pusy. Velmi věcně dala najevo, že se jí zdá nová vedoucí odboru uplatňování kouzelnických zákonů příliš mladá a nezkušená, ale zároveň v ní vidí potenciál.

Hermiona okamžitě vycítila, že přesně takového člověka po svém boku potřebuje. Od té chvíle se Eloise Reedová stala jejím pracovním parťákem. Ctila loajalitu ke své mladé nadřízené nade vše a dělala, co bylo v jejích silách, aby ji nenechala škobrtnout. Jejím soukromým cílem bylo vychovat z Hermiony Grangerové ve světě bílých límečků sebevědomou mladou ženu, která zná svou hodnotu a dokáže využít všechen svůj potenciál. Kdyby se jí povedlo zbavit svou šéfovou té ryšavé nevděčné koule u nohy, kterou za sebou mladá žena vláčela, byl by to příjemný bonus. Ale životem protřelá žena jako Eloise věděla, že občas nemůžete mít všechno. A taky že někdy je potřeba na pořádné prozření víc času než obvykle.

“Slečno Hermiono, co jsem vám říkala o tom běhání?” zatvářila se káravě a se semknutými rty zavrtěla hlavou.

“Já vím, Eloise. Já vím. Jenže Harry mi zas říká, že není profesionální chodit pozdě.” Její kamarád si ji opakovaně dobíral, když někam doběhla na poslední chvíli a upozorňoval ji na to, že se to nehodí k jejímu statusu. Zrovna dnes netoužila po dalších vtípcích na svou adresu.

Starší z žen nakrčila nos. “Jste žena v druhém nejvyšším úřadě ministerstva kouzel. Vy víte, že pan Potter ode mě dostává ty nejlepší sušenky, když za vámi dorazí. Ale v tomhle s ním nesouhlasím. Jste v pozici, kdy ostatním neuškodí, když na vás pár minut počkají. Zvyšujete tím svou cenu a jasně nastavujete pravidla vyjednávání už před samotným začátkem. Myslete na to, má drahá.”

Hermiona se zasmála. Kastování příchozích podle obsahu čokolády v sušenkách, které Eloise dávala jejím návštěvám ke kávě, už bylo téměř legendární. “Je to jen Harry. Nechtěla jsem ho nechat čekat,” odvětila smířlivě a vzala za kliku své kanceláře.

“Ono by je o tu další minutu navíc neubylo,” zamumlala Eloise a sklopila pohled zpět ke své práci. Nevšimla si tak Hermionina tázavého pohledu nad množným číslem.

Měla napůl otevřené dveře a pro doplňující otázku už nebyl prostor. Zhluboka se nadechla a vešla. Harry stál u okna a zřejmě si krátil čekání sledováním ruchu pod sebou. S ohledem na slunce, které ji díky své výšce na nebi zčásti oslepilo, nevšimla si hned, kdo tu je s ním.

“Snad nečekáš dlouho.” Zvedla ruku a jediným subtilním gestem nechala magicky odstínit vzácné, ale v tuto chvíli nevděčně intenzivní, sluneční paprsky. “Vážně doufám, že nejde o další schůzku, která mohla být úplně jednoduše vyřešena dopisem po sově a-. Profesore Snape!” téměř se zalkla leknutím, když se znovu rozhlédla po pracovně.

Seděl v jednom z křesel u konferenčního stolku. Byla to část kanceláře, kde většinou řešila méně formální návštěvy a schůzky. Držel v ruce podšálek s hrnkem kávy a propaloval ji pohledem. Nepatrná úklona hlavy z jeho strany zřejmě měla jako pozdrav stačit. Křečovitě gesto oplatila. Pohled jí sklouzl na talířek se sušenkami, jež doplňoval porcelánový servis. Bylo v nich opravdu hodně čokoládových kousků. Vytušila, že Snape bude na žebříčku oblíbenosti její asistentky podobně vysoko jako Harry.

“Neřekl jsi, že tohle bude oficiální schůzka.” Snažila se o věcný tón. Přesto by pozornému posluchači neušlo mírné podráždění v hlase. Bohužel pro ni Severus Snape pozorný byl. Neměla ani ponětí, proč sem Harry Snapea přitáhl. V kostech ale cítila, že se jí to líbit nebude. Neměla ráda podobná překvapení hraničící s přepadením. Nikdy z nich nevzešlo nic dobrého. A muž s tmavýma neproniknutelnýma očima sedící v její kanceláři takovým překvapením bezesporu byl.

Nedokázala si ani vzpomenout, kdy se s ním viděla naposledy. Pravděpodobně na nějaké ministerské akci nebo na obědě u Harryho. Čas od času se jejich cesty zkřížily, nikdy spolu ale neprohodili víc než pár zdvořilostních frází. Neměla pocit, že si mají co říct. On na ni stále civěl jako na obtížný kudrnatý hmyz s třepotající rukou ve vzduchu, který shodou okolností načetl dost na to, aby zvládl položil teoretické základy k likvidaci Voldemorta. Ona jeho respektovala jako válečného hrdinu a muže, který se postaral o tu špinavou práci v jejich odbojovém snažení, a téměř u toho přišel o život. Oba tak svým vlastním způsobem zvládli udržet Harryho naživu dost dlouho, aby mohl Vyvolený vykonat svou roli v celém příběhu. Jak a kdy se z obou mužů stali přátelé vlastně ani nedokázala říct. Ron to nepochopil nikdy a pro ni to nebyla dostatečně zajímavá záhada, aby se jí pokusila přijít na kloub.

“Ale tak ona to snad ani oficiální schůzka není,” pokrčil Harry rameny a přešel přes její pracovnu, aby se posadil do druhého křesla vedle bývalého profesora. “Jen jsem požádal Severuse o pomoc. Vysvětlil mu co a jak. No a jsme tady.”

Hermiona se nuceně usmála a potkačila nutkání Harryho nakoupnout, když ji míjel. Přešla ke svému pracovnímu stolu a zády se opřela o jeho desku. Instinktivně si překřížila ruce na hrudi. Tím, že si nesedla, dávala najevo, kdo je tu šéf, přestože byla v početní nevýhodě a zaskočená nečekanou návštěvou. Obranný postoj jí dovoloval přeskupit síly a najít ztracenou rovnováhu.

“O pomoc s čím, konkrétně?” zeptala se s nuceným klidem v hlase. Dívala se na Harryho, ale periferně vnímala, jak na ni Snape zírá a měří si ji pohledem. Měla dojem, jako kdyby ji hodnotil. Nebyl by první ani poslední. Se zkoumavými a nedůvěřivými pohledy, převážně ze strany starších mužů, kteří nevěřili v její vůdčí a politické schopnosti, se setkávala dennodenně.

“No s tím problémem kolem tvojí ochranky,” odtušil Harry naprosto nonšalantně a natáhl se pro sušenku.

Čarodějka začínala vidět rudě. “To ty máš problém s mojí ochrankou. Já ti opakovaně říkám, že nic takového nepotřebuji. Nejsem žádná celebrita, nikdo mi nevyhrožuje, ani se mě nepokouší zabít.”

“Zatím,” odtušil Harry a zapil sousto kávou. “Dostáváš výhružné dopisy, na to nezapomeň.”

“Proboha, byl jeden! Anonym vyhrožoval, že mi pošle příště raracha. To je skutečná hrozba.” odfrkla si.

“A na posledním setkání s voliči po tobě házeli rajčata,” připomněl mladík.

Hermiona zaskřípala zubama. “Nehodili ho po mně. Prostě dopadlo na zem kousek ode mě. A bylo to rajče. Ne bomba hnojůvka, kterou někdo hodil posledně na Lewise Bosca. Každý politický tábor si najde své odpůrce. To k tomu prostě patří.”

“Bosco si tu hnojůvku zasloužil. Je to kretén.”

“Harry!”

Jmenovaný zvedl ruce na znamení kapitulace. Proč jen mu to Hermiona nevěřila? Ano, její protikandidát byl osina v zadku, ale s tím se počítalo už na začátku kampaně. Házení špíny na oponenta k politice patří, ať se jí to líbilo nebo ne. Nerespektovala to, nesouhlasila s tím a neužívala si to. Svému týmu podobné praktiky zakazovala, ale v těchto nelítostných politických bojích se bohužel víc nosily ostré lokty a podpásovky než rovná páteř s morální integritou. Edwin Bosco, čtyřicátník zastupující tradiční hodnoty konzervativní skupiny voličů, se špinavé hře nebránil, ale Hermiona se odmítala snížit na jeho úroveň.

Harry dojedl sušenku, smetl drobečky ze své košile na koberec a napil se. “Podívej se, Hermiono. Kandiduješ na ministryni kouzel. Jsi moje kamarádka. A shodou okolností ti dělá moje žena vedoucí kampaně. Což v překladu znamená, že s tebou Ginny tráví víc času než se mnou. Mohl bych si na to stěžovat, protože o tom nepřestává mluvit ani v ložnici, ale mně bude stačit, když tě bude někdo hlídat. Tím pádem totiž nebude hrozit nebezpečí ani jí.”

Hermiona přimhouřila podezíravě oči. Poznala, když se s ní Harry pokoušel manipulovat. Neuměl to dělat nenápadně a pokaždé působil víc jako slon v porcelánu než jako zkušený stratég. “Tohle je směšné,” zavrtěla odmítavě hlavou. “Občas jsi mě, respektive nás, doprovodil ty. Občas je se mnou na nějaké akci Ron. Někdy Dean nebo někdo jiný z tvých kolegů. Nikdy nejsem úplně sama. Což mezi námi vypadá autoritářsky - nemůžu kázat vodu a pak si užívat soukromou ochranku za peníze poplatníků. Jak by to asi vypadalo? A navíc netuším, jak s tím vším souvisí profesor Snape a co tu vůbec dělá. Bez urážky,” pohlédla na druhého muže, když jí došlo, že ke konci mírně zvýšila hlas a ukázala na něj neslušně prsten.

Jmenovaný v reakci jen pokrčil rameny a natáhl se pro sušenku. Hermiona se prudce nadechla. Pokud ten chlap ještě někdy překročí práh její kanceláře, postará se, aby dostal sušenky bez jediného kousku čokolády.

Mladší z kouzelníků se spokojeně usmál, jako kdyby tušil, že přesně tak bude jeho kamarádka argumentovat. “No tak o Ronově angažovanosti by se dalo diskutovat,” odtušil Harry s nádechem ironie. “Ale jsem rád, že jsi nakousla peníze. Financování samozřejmě musí být transparentní. Protože v našem systému se ochranka financovaná z veřejných zdrojů vztahuje jen a pouze na služební cesty ministra, tak jsme se na tom podíleli já, Dean nebo jiní dobrovolně, bez nároku na odměnu a v našem volném čase. Já jako doprovod Ginny, Dean chodí s Emmou, která-”

“Já vím, co v mém týmu dělá Emma,” zavrčela Hermiona a probodávala ho pohledem. Nelíbilo se jí, že si zaryl do Rona. Jenže pro pravdu se člověk zlobí, že? “Přejdi k věci.” vyzvala ho stroze.

Harry se zazubil. “Prostě by se ochranka platila z financování kampaně. Je to naprosto běžná praxe. Ginny říkala, že prostředků je dost. Nemá s tím problém.”

“Ale já s tím mám problém!” neudržela se Hermiona. “Je to-”

“A k Severusovi,” nenechal ji Harry domluvit. “Bez ohledu na peníze, já ani Dean nebo Marcus nebo kdokoliv jiný ode mě, na to prostě nemáme ten čas. Rozvrhy se nám už teď kříží a počet tvých veřejných vystoupení roste každým týdnem. Přemýšlel jsem, komu bych ten úkol svěřil. Komu bych tebe a Ginny svěřil. A vyšlo mi z toho, že od nás bych si prostě nevsadil na nikoho, i když mám všechny kluky rád.”

Hermiona se zamračila. “Za prvé - tohle je sexistické. Máš ve skupině nejlepších i ženy. A za druhé, je ti jasné, že tohle říkáš ze své pozice vedoucího bystrozorů fakticky své nadřízené? Nevím, zda by mě víc než tvoje vyfantazírovaná nutnost mě hlídat neměla znepokojovat právě tahle tvrzení, protože to poněkud vypovídá o nekompetentnosti celé tvé sekce.”

Snape naklonil hlavu na stranu, jako kdyby tím chtěl vyjádřit, že na tom minimálně něco bude. Paradoxně tím Hermionu akorát tak rozzlobil ještě víc.

“Ale my jsme kompetentní. Velmi kompetentní,” odvětil mladík klidně a nic si nedělal z toho, že jeho kamarádka s ním začíná ztrácet trpělivost. “Jenže ty jsi prostě něco jako dračí vejce z Turnaje Tří kouzelníků, kamarádko. Je těžké tě svěřit jen tak někomu, protože jsi neřízená střela, která začne ječet, kdykoliv se jí něco nelíbí a-”

“Já neječím!” ohradila se zvýšeným hlasem.

“-a kterou je vážně těžký uhlídat,” nenechal se Harry přerušit. “Takže logicky potřebuješ toho nejlepšího draka,” uzavřel a usmál se, spokojený s důmyslnou analogií.

Hermiona se zamračila. Harryho slova jí připomněla, jak si ji její protikandidát dost často dobírá a poukazuje na to, že je jako žena emocionální a nedokáže zachovat chladnou hlavu. Ne jednou si dovolil rýpnout do ženské hormonální nerovnováhy, zatracený šovinista!

Vedoucí bystrozorů si jejího výrazu buď nevšiml nebo ho nebral v potaz. “A Severus je nejlepší. Takový… norský trnoocasý,” zasmál se vlastnímu vtipu. “Bývalý smrtijed, který absolvoval rozšířený bystrozorský výcvik a má nadprůměrný…”

“Nepotřebuji vědět o tom, co má nadprůměrn-”

“...magický potenciál.” Mladík se nenechal nijak rozhodit ze své argumentace, naopak mu zacukaly pobavením koutky. “Externě nám vypomáhá v případech, kdy je nutný hloubkový výslech pomocí nitrozpytu. Jen tak bokem to je taky uznávaný hrdina s dobrým mediálním obrazem. Co víc si od soukromé ochranky přát?” zeptal se Harry víc řečnicky, než že by skutečně očekával odpověď.

“Třeba to, abys mi dal konečně pokoj s potřebou mít takovou ochranku za zadkem?” utrhla se na něj a rozhodila ruce. Odrazila se od stolu a rázně přešla k oknu, aby těch několik kroků využila k rozdýchání náhlého nutkání kamaráda proklít. “Copak vy s tím souhlasíte?” otočila se na Snapea. Nemohl s tím souhlasit. Fakt, že tu seděl, napovídal opak, ale copak přeskočilo i jemu? Byla si jistá, že u něj musí zvítězit zdravý rozum. Třeba je to celé jen nějaký hodně hloupý vtip, který si na ni Harry přichystal.

Oslovený jen neurčitě pokrčil rameny. Dal tím nepřímo najevo, že kdyby s tím nesouhlasil, tak tu asi nelelkuje a že je pod jeho úroveň, aby se obtěžoval a ztrácel čas vysvětlováním něčeho tak logického.

Hermiona šokovaně otevřela ústa. Pak je zase zavřela jako akvarijní rybka, která právě pochopila, že nedostane žádné krmení. Ačkoliv Snape vlastně od jejího příchodu neřekl jediné slovo, těch několik jeho gest by vydalo na dvoudílný román. Raději by si ukopla malíček, než aby jí dělal tenhle chlap ochranku! Dokázal ji rozčílit jen tím, že prostě dýchal. Jakákoliv spolupráce nepřipadala v úvahu.

“Se Severusem jsem to probíral dlouho a důkladně. Za dva měsíce jsou volby. Shodou okolností začaly letní prázdniny, má volno a laskavě vyšel vstříc mojí prosbě. Bylo by fajn, kdybys to akceptovala. Je to šedesát dní, Herm. Chci, abys byla v pořádku a za dva měsíce se stala první ministryní kouzel v historii kouzelnické Anglie a konečně měla prostor začít pořádně zlepšovat ten náš zkostnatělý politický systém. Protože nikdo jiný na to nemá. Vydrž to. O nic víc tě neprosím,” řekl vážně, bez předchozího zlehčování.

Věděla, že jí lichotí cíleně, ale zároveň cítila z jeho slov upřímnost. Záleželo mu na ní. Mnohdy měla dokonce pocit, že víc než Ronovi. Na to ale v tuhle chvíli nechtěla myslet. A i když to z Harryho strany byl pokus vmanévrovat ji tam, kam nechtěla, věděla, že kdyby se dostala do nebezpečí v souvislosti s její kampaní Ginny, nikdy by si to neodpustila.

“Fajn,” kapitulovala nakonec. “Promyslím si to a dám ti-”

“Výborně.” Prudce vstal, došel k ní a kamarádku objal. “Musím už jít. Vy dva se už domluvíte na zbytku. Mám tě rád.”

“Ale-” Aniž by stihla cokoliv namítnout, bystrozor mávl na staršího muže a zmizel z její kanceláře rychleji než vypuštěná zlatonka. 

Hermiona za ním vyrazila, ale než překonala těch několik metrů ze své kanceláře a pak přes kancelář Eloise, zahlédla už jen Harryho záda mizet na konci chodby. V rychlější reakci ji limitovaly vysoké podpatky. Zavřela oči.

Nádech. Výdech.

Pro jistotu to zopakovala ještě jednou. To zvládne. Je dospělá, schopná a hlavně je profesionálka. Jeden Snape ji nerozhodí.

Otočila se, aby se vrátila do kanceláře. Nestihla pořádně vyhodnotit situaci a vrazila do černé masy, která se za ní zhmotnila. Zatímco ona zavrávorala, on se ani nehnul. Od kdy se zatraceně pohyboval jako duch?! Musela zaklonit hlavu, aby ho vůbec mohla probodnout dostatečně popuzeným pohledem. Zacukalo jí v oku. Uvědomila si, že jeden Snape je rozhodně dost na to, aby ji to rozhodilo.

O krok ustoupila, ukázala mu záda a zamířila na toaletu. Potřebovala být alespoň na několik minut sama a přeskupit si myšlenky.

Celou svou bytostí vnímala, že se rozešel za ní. Tohle je zlý sen. Teď už si tím byla jistá. Každou chvíli se probudí a pak se tomu s Ginny zasmějí, až jí o tom bude vyprávět. Anebo možná, když se teď otočí, zjistí, že to byla jen hodně živá halucinace. Ostatně, posledních několik dní špatně spala, je přetažená…

Vzala za kliku dveří s piktogramem panenky. Kroky za ní utichly. Zavřela oči. Teď napočítá do tří, otočí se a on tam nebude. Raději napočítala rovnou do desíti. Pro jistotu. Ohlédla se. Skoro sebou leknutím trhla. Stál tam pořád. Tentokrát s tázavě zvednutým obočím. Výraz jeho tváře napovídal, že na rozdíl od Harryho on nemá tolik obavy o její bezpečí, jako spíš o duševní zdraví.

Práh její trpělivosti byl překročen. Potřebovala být chvíli sama. “Jdu na toaletu,” vyjekla hlasem plným beznaděje. “Baziliška jsme zlikvidovali ve druhém ročníku, ale pokud máte pocit, že tam na mě číhá nebezpečí a chcete mě doprovodit, pravděpodobně se pokusím ze zoufalství oběsit na toaletním papíru.” Nečekala na jeho reakci a bouchla mu dveřmi s panenkou před nosem.

Přestože na chodbě kromě něj nikdo nebyl, poklepal si prsty po rtech, aby tak zamaskoval pobavené zvlnění koutků. Severus usoudil, že nastavení pravidel bude rozhodně na místě. Ale celkově by tohle mohly být docela zábavné a dobře placené letní prázdniny.

Co by se tak za dva měsíce mohlo stát?