27. Promises, promises

Severus si osvojil základy manipulace. Otázkou je, zda bude později litovat toho, co donutí Hermionu slíbit.

“Budete snídat?” zeptal se Severus věcně, jakmile Hermiona vyšla ze své ložnice. Uplynulo pár dní od návštěvy Thomasových a jeho právnička se zdála být zadumanější než obvykle. Neřekla mu, co s Deanem probírali, ale muselo to být důležité.

Do zahájení výpovědí svědků zbývaly přesně dva dny a nervozita, která prostupovala domem, se přenášela i na něj. Znovu si začínal uvědomovat, že tohle povyražení byla jen iluze budoucnosti, která na něj nečeká.

“Ne. Pospíchám a-” zarazila se. Zahlédla přilétat ministerskou sovu. “To mi neříkejte, že to nepochopil ani na podruhé,” zamumlala si pro sebe a vyšla na zahradu počkat na opeřence.

Severus si všiml, že dopis ani neotevřela. Rovnou ho zmuchlala a zahodila. Sklonil se, z odpadků ho vytáhl, urovnal a za jejího nesouhlasného mračení přečetl. “Proč se s ním nechcete sejít?” nechápal. Podle obsahu zprávy to vypadalo, že nejvyšší státní zástupce žádá o schůzku s možností potenciální dohody. Považoval od ní za neprofesionální, že se mu o tom neobtěžovala ani zmínit.

“Protože je to nemysl. Chce se sejít, protože jsme s Deanem možná odhalili nějaké jeho kostlivce ve skříni. Aspoň si to myslíme. A to, že se Ruler z ničeho nic snaží o dohodu rozhodně vypovídá o tom, že jsme na něco kápli. Už z toho důvodu je jenom dobře, aby se podusil ve vlastní šťávě.”

Snape zvedl tázavě obočí a nezdálo se, že by byl s její strategií ztotožněný. “A nechcete se třeba podělit o informace?”

Zavrtěla hlavou. “Je to komplikované. Nemáme žádný skutečný důkaz. Nechci dělat závěry, dokud nebudeme mít aspoň nějakou jistotu.”

“Dobře, ale to nic nemění na tom, že za schůzku nic nedáme,” oponoval tvrdošíjně.

“Nedáme?” zopakovala, aby se ujistila, že správně postřehla množné číslo.

“Ano. Rád bych si ho vyslechl. Je to můj zadek, kterému reálně hrozí, že skončí do konce života v Azkabanu. Pokud je tu šance na nějakou domluvu-”

“Ale no tak, profesore! Skutečně si myslíte, že byste se od něj dočkal nějaké zajímavé nabídky?” odfrkla si.

“Zajímavá nebo ne, chci slyšet, co nám chce říct,” trval si na svém. “Jste moje právnička. Je vaší povinností nabídnout mi všechny varianty.”

Vzdala to. “Fajn. Fajn. Popřemýšlím o tom, spokojený?” svolila mrzutě. “Už musím vážně jít. Přijdu zas až večer. Připravujeme s Deanem svědky.”

Přikývl, ale to už neviděla. “Tak tedy palačinky pro jednoho,” řekl nahlas prázdnému domu a šel si připravit suroviny.

Jeho právnička nelhala. Domů dorazila skutečně až velmi pozdě. Severus by za normálních okolností pravděpodobně už dávno spal, nyní ale seděl v křesle a četbou knihy balamutil sám sebe, že vlastně vůbec nečeká, až se Grangerová vrátí v pořádku domů.

“Vy jste ještě vzhůru?” podivila se, když ho našla v obýváku. Zívla. “To byl zas den,” pokračovala, aniž by čekala na odpověď. Napustila si sklenici vody, celý obsah vypila a začala hledat něco k jídlu. V lednici ji zaujal talíř s palačinkami. Jednu si vzala a tak jak byla - suchá a studená - se do ní zakousla. “Sešla jsem se dnes s Minervou. Ona je zlatá, ale pořád nechápe, že někdy je méně více. Tak moc se snaží vypilovat svoje svědectví, že to nepůsobí vůbec reálně,” vysvětlovala, ani nevěděla proč. “Trochu se obávám, aby se nesesypala, až se do ní Ruler pustí.” Hermiona si promnula ztuhlý krk a vložila do úst poslední sousto. “Půjdu si lehnout. Dobrou-”

“Asi byste měla vědět, že se znovu ozval vrchní státní zástupce,” nenechal ji Severus domluvit a odložil rozečtenou knihu.

“Podívejte se, profesore, zatím jsem neměla čas o tomhle moc přemýšlet. Pozítří se zahajují svědectví, čeká nás u soudu hodně vypjaté období a-”

Ani tentokrát ji nenechal domluvit. “Potvrdil jsem schůzku. Čeká nás zítra,” odtušil klidně.

Hermiona několikrát zamrkala. “Cože jste udělal?!” Nebyla si jistá, že skutečně dobře slyšela. Vlastně věděla s jistotou, že se musela přeslechnout. “Prosím, zopakujte mi to, profesore. Protože jsem vážně měla na vteřinu pocit, že jsem vás právě slyšela říkat, jak jste odsouhlasil schůzku, se kterou jsem dnes ráno nesouhlasila, a jasně jsem vám řekla, že o tom teprve popřemýšlím!”

Severus se ušklíbl. “Potvrdil jsem schůzku. Na zítra. S žalobcem,” zopakoval a klidně vstal.

“Vy jste se dočista zbláznil?” vyletěla na něj Hermiona. “Co vás to zatraceně napadlo? Viděl jste pár dílů Suits a je z vás najednou právník, co ví všechno nejlíp?!”

Zamračil se. Její tón se mu nezamlouval. “Ne, slečno Grangerová. Jsem jen obyčejnej Smrtijed, který stojí jednou nohou v kriminále, takže si chce poslechnout, co mu žalobce nabídne. Protože věřte tomu nebo ne, ale skutečně se do Azkabanu nechci vrátit!” vystartoval i on.

Hermiona na něj chvíli zaraženě hleděla. Bylo to poprvé, kdy před ní Snape ukázal v tomto směru takové emoce. Poprvé ho viděla skutečně se obávat o svou budoucnost, místo aby vtipkoval, případně se surovou ironií opakoval, že už na něj v Azkabanu čekají. Bylo zvláštní vidět ho najednou… bojovat. Jeho dosavadní předstíraná lhostejnost byla najednou pryč, jako by si snad konečně začal skutečně uvědomovat, co je v sázce.

Hlavou ji prolétlo, zda se něco změnilo. Stalo se něco, co tu změnu způsobilo? Něco, díky čemu si uvědomil, že chce ještě skutečně žít? Pomohl mu snad některý z jejich dřívějších rozhovorů otevřít oči? Nebo v něm tahle bojovnost byla od začátku a jen ji umně skrýval hluboko uvnitř sám před sebou? Ať to bylo jakkoli, byla tomu ráda, samozřejmě. Bohužel to ovšem znamenalo, že se jí bude víc motat do práce a důsledněji sledovat její počínání ve snaze odhalit případné pochybení dřív, než k němu dojde. To by sám o sobě nebyl problém. Problém to bude v momentě, kdy si bude myslet, že jeho nápady budou efektivnější a nechá se pohltit úzkostí z neúspěchu, začne zmatkovat a myslet si, že ví nejlíp, jak se obhájit. Krátce se zamyslela a rozhodla se udělat vstřícný krok. Doufala, že by tím mohla otupit jeho potřebu se vměšovat. “Dobře,” odvětila nakonec.

“Vážně si myslím, že byste svůj postoj měla přehodnotit a-” zarazil se. “Dobře?” Nebyl si vůbec jistý, že slyšel správně.

Povzdychla si. “Kdy tam máme zítra být?” zeptala se klidně.

“V jednu,” řekl stále lehce zaskočeně.

Přikývla. “Budu připravená. A profesore… já se nesnažím váš případ sabotovat. Pamatujte na to, prosím.” Vyměnila si s ním poslední pohled a byla ráda, že se Snape zatvářil skoro omluvně.

Další den skutečně byla ve smluvený čas připravená. Stačil jí jediný pohled na bývalého profesora, aby si všimla, že byl nervózní, byť se to snažil nedat najevo. Na té schůzce mu záleželo a sliboval si od toho až příliš. Potlačila povzdech. Neměla to srdce mu opakovaně vysvětlovat, že od Rulera nemohou čekat nějakou zlomovou nabídku.

Ani Snape neoplýval výřečností, takže jejich cesta na ministerstvo proběhla mlčky. Jakmile dorazili k Rulerově kanceláři, Hermiona se na muže po své pravici znovu podívala. “Nechte mluvit mě. A ať už přijde s čímkoliv, já rozhodnu, jestli to vůbec stojí za zvážení. Jasné?”

Po krátkém zaváhání přikývl a jí nezbylo než mu věřit. Dvakrát ostře klepla na dveře a po vyzvání vstoupili.

Vrchní státní zástupce seděl za robustním dřevěným stolem. Zvedl k nim pohled a na tváři se mu objevil slizký a neupřímný úsměv. “Zdravím vás, Hermiono, pane Snape. Je skvělé, že jste si udělali čas. Sice dost pozdě ale lepší než později,” neodpustil si Ruler dloubavé upozornění na fakt, že následující den se znovu sejdou u soudu na maraton svědeckých výpovědí. Pohledem setrval na Hermioně o vteřinu déle, než bylo nutné a Severusovi nabídl ruku. V tu chvíli se úroveň její ostražitosti zvedla na maximální úroveň.

Neušlo jí, že se Snapeovi nepatrně prohloubila rýha mezi obočím, když Rulerovi kývl na pozdrav a ruku přijal, aby si krátce potřásli. Sledovala, jak se mu zahleděl do očí. Jistě, již ho několikrát viděl u soudu, ale nyní měl teprve možnost si ho prohlédnout zblízka. Hermionu napadlo, zda je možné, aby si Snapeovo podvědomí muže pamatovalo, přestože paměť nespolupracovala. Samozřejmě za předpokladu, že to byl skutečně Ruler, kdo se lstivě proplížil k Mungovi a pohrával si s mužovými vzpomínkami.

“Nemůžu říct, že by bylo jednoduché vás odbýt,” prohodila s nenucenou otráveností. Aniž by čekala na vyzvání, kývla na volnou židli a naznačila tak Snapeovi, aby se posadila. Sama si sedla vedle něj. Přehodila si nohu přes nohu a trupem se natočila tak, aby se mohla loktem ležérně opřít o zádovou opěrku. “O co jde, Phillipe?” vybídla státního zástupce, aby nebylo pochyb, že nehodlá ztrácet čas.

Zjevně se musel ovládat, aby potlačil ušklíbnutí. Ovládnout nutkání zrentgenovat její nohy, které díky tomu jak seděla odhalila až do půli stehen, už nedokázal. Ani jeden z právníků si nevšiml, jak se Severus nesouhlasně zamračil, když vysledoval Rulerův pohled. “Státní zastupitelství vám chce nabídnout dohodu,” nepřestával se žalobce servilně usmívat.

Severus se nepatrně naklonil dopředu, jako kdyby ho to snad zajímalo. To se Hermioně nelíbilo. Poslední, co potřebovala, bylo dohadovat se s ním - opět - o tom, že cokoliv Ruler nabídne, není dobrý nápad. “Zastupitelství nebo vy?” zeptala se s těžko potlačovanou averzí.

Tvářil se, že nepostřehl nepřátelský podtón jejího hlasu. “Myslím si, že jste dostatečně prokázala jistá nešťastná pochybení, ke kterým došlo. A tak bychom to mohli uzavřít a neprodlužovat dál soudní spor, který oba víme, jak dopadne,” pousmál se.

Hermiona zvedla překvapeně obočí a potlačila spokojený výraz. Ruler byl v úzkých. Samozřejmě mu nikdy nešlo o žádné nešťastné pochybení, jak tomu říkal. Ten člověk toužil jen po moci a funkcích. Jednoduše si spočítal, že rozmazávání Snapeova případu se mu najednou moc nehodí do krámu. Otázkou bylo, co ho k tomu vedlo, protože ještě před nějakou dobou vystupoval velmi arogantně a nezdálo se, že by si připouštěl neúspěch. Muselo to znamenat, že s Deanem dloubli do vosího hnízda. “Já jsem kurz jasnovidectví na škole nedokončila, takže nevím, jak to dopadne. Co kdybyste mě poučil, Phillipe?”

Přimhouřil oči. “Hermiono, nemusíte být kousavá. Snažím se vám a vašemu klientovi vyjít vstříc,” pasoval se do role spasitele.

Rozhodla se pro zdánlivě vstřícné gesto. “Poslouchám,” přikývla. Bezpochyby byla zvědavá, co z něj vypadne.

Státní zástupce vstal a přešel k oknu, aby tím vzbudil subtilní dojem, že tu vládne. První známka manipulace, odškrtla si Hermiona v duchu. “Nelze popřít válečné zločiny, kterých se váš klient, pan Snape, dopustil. Na druhou stranu si již odpykal šest těžkých let v Azkabanu a projevoval po celou dobu vzorné chování. Nebylo by správné, kdyby se tam musel vracet.”

Chtělo se jí smát. Zároveň pomyslně odfajfkovala další ze seznamu manipulačních technik - vyjádřit soucit a pochopení. “Nelze popřít něco, z čeho nebyl zatím uznán vinným,” opravila ho příkře, aby připomněla, že se tu baví o novém procesu. “Ale jinak skvělé. Začínám cítit, že se konečně v něčem shodneme,” rozhodla se ho popíchnout. “Takže stáhnete veškerá obvinění?” zeptala se s nevinným výrazem ve tváři.

Ruler semkl nesouhlasně rty do tenké linky. “Víte dobře, že to nelze,” ohradil se.

“Vím velmi dobře, že přesně to lze,” odvětila nenuceně.

“Co kdybyste prostě už konečně řekl, co říct chcete?” nevydržel to Severus a ignoroval Hermionin varovný pohled. Jistě, byl poučen, že mluví ona, ale už ho to právnické slovíčkaření začínalo otravovat. Šlo o jeho budoucnost a ona se chovala, jako kdyby se nemohla rozhodnout, jakou příchuť zmrzliny si má vybrat.

“Konečně rozumná řeč!” usmál se Ruler potěšeně. “Takže… státní zastupitelství nabízí stažení obvinění ve všech bodech obžaloby, s výjimkou,” zvedl ruku, když se Hermiona prudce nadechla, “s výjimkou vražby Albuse Brumbála. Délka trestu zůstane stejná, ale váš klient si ho bude moci odsedět ve vězení na Ostrovech. V mudlovské věznici s nejmírnější ostrahou. V podstatě-”

“Délka trestu zůstane stejná?” zopakovala Hermiona. “To má být vtip, že ano? Oba totiž víme, že původní délka trestu byla doživotí,” upozornila ho.

“Nemůžete po mě chtít zázraky,” rozhodil rukama a pokusil se zatvářit omluvně.

Právnička protočila očima. “Jak jsem předpokládala, tahle schůzka je jen ztráta času. Jdeme,” zvedla se a kývla na Severuse.

“Měli byste si to promyslet. Oba víme, že vaše šance na úspěch jsou mizerné. Regulérně svým postojem posíláte Snapea umřít do Azkabanu!” ohradil se důrazně žalobce.

Neměla v plánu na něj jakkoliv reagovat. “Můžeme jít,” opakovaně vybídla Severuse k odchodu. Zdálo se, že poprvé ji nevnímal. “Rád bych to zvážil,” ozval se k jejímu překvapení. Vytřeštila na něj oči. To nemohl myslet vážně!

“A já vám jako vaše právní zástupkyně důrazně,” provrtala ho pohledem, než pokračovala: “doporučuji tuhle směšnou nabídku odmítnout,” zavrčela. Stála sice k Rulerovi zády, ale jeho  samolibý škleb si mohla domyslet.

“A já-”

Nenechala Severuse dokončit a jakákoliv prohlášení rázně utnula gestem ruky. To poslední, co potřebovala, bylo dohadovat se s ním o tom před svědky. “Phillipe, myslíte, že byste nám mohl dát chvilku o samotě?” otočila se na druhého muže, který se spokojeně ksichtil.

“Ale beze všeho. Moje kancelář vám je k dispozici. Věřím, že pan Snape vám vysvětlí, že není fanouškem vašeho gamblingu s jeho vlastní budoucností,” odtušil ironicky a opustil místnost.

Hermiona vzápětí vytáhla hůlku a několika kouzly vytvořila z pracovny zabezpečený a uzavřený prostor. “Co si sakra myslíte, že právě děláte? Máte pocit, že se z vás přes noc stala Ally McBealová a víte všechno nejlíp?” vystartovala na Severuse bez servítek. 

Muž se postavil a přimhouřil oči. Očividně se mu nelíbil tón jejího hlasu. “Oba víme, že není ve vaší moci mě z toho dostat. Snížení trestu? Možná. Ale nikdy neodejdu svobodný! Vytvořila jste mi iluzi normálního života, kterou jsem si těch pár měsíců, i přes veškerou snahu nepodlehnout, připustil a sžil se s ní. Ale je na čase vrátit se nohama zase na zem. A pokud si můžu vybrat mezi doživotím v Azkabanu nebo doživotím v mudlovské věznici s minimální ostrahou, rozhodně si zvolím to druhé,” řekl rázně.

Nevěřícně na něj hleděla. “Uhodil jste se do hlavy nebo jste se jen obyčejně pomátl?” zeptala se ho naprosto vážně. “Nedřela jsem tak dlouho, abych vás dostala až sem a pak souhlasila s doživotím mezi mudly!” zasyčela.

“Naopak. Přišel jsem k rozumu!” oplatil jí nevrlý tón hlasu. “Zítra začínají výpovědi svědků a pak by mohlo být pozdě. Nechci zahodit-”

“Takže vy jste najednou právník? A to jste stihl přesně kdy? Vystudoval jste mezi záhony a sporákem? Asi ne, že?” vystartovala na něj rozčíleně. “Protože jinak byste věděl, že dokud nepadne rozsudek, nic není u konce.”

“Škoda, že vy nevíte, kdy je čas uvědomit si, že je lepší hodit zpátečku,” prskl. “Ale možná…” přimhouřil oči a vpil se do jejího pohledu. “Možná je za vaší neochotou nechat mě jít a ukončit to tady a teď i jeho jiného. Hm? Oba víme, že vám poslední dobou náramně vyhovuje, když jsem… po ruce. Kvůli tomu se nemusíte držet té své infantilní fantazie, že mě udržíte na svobodě. Rád bych vám připomněl, že na šoustání si můžete sehnat i jiného zoufalce a- ”

Nedomluvil. Doposud oněmělá Hermiona se konečně vzpamatovala a vrazila mu facku. Severusovi nečekaně silná rána zvrátila hlavu do strany. Když se otočil zpět na ni, zasažená tvář byla zarudlá a v očích mu plál hněv. Hermiona před jeho pohledem neuhnula, naopak mu ho odhodlaně vracela. “Pro pravdu se člověk zlobí, viďte?” zeptal se posměšně s jediným cílem. Vyprovokovat ji ještě víc.

Pokusila se ho udeřit znovu. Tentokrát to už očekával. Pevně a nesmlouvavě sevřel její útlé zápěstí a přitáhl si ji k sobě. “Jste skutečně fanaticky posedlá!” zavrčel jí do tváře. “Udělejte sama sobě laskavost a nechte to být!” odsekával výhružně. “Vězení si zasloužím. Brumbála jsem zabil. Nejsem bez viny. Ale vy se stáhnete ke dnu se mnou, pokud budete dál žít v té své naivní iluzi a potřebě odčinit si špatné svědomí, protože jste mě nechala v Chroptící chýši.”

Oči Hermioně potemněly hněvem, jen co naznačil, že tohle všechno dělá jen kvůli pocitu provinění. “Nebudete mi říkat, co mám nebo nemám dělat!” zasyčela a vzdorovitě mu oplacelá pevný pohled.

“Aha. Takže mít se mnou sex je v pořádku, ale když se vám snažím poradit, je to už moc osobní, co?” rýpl si.

Trhla sebou ve snaze se mu vysmeknout a nejlépe ho znovu praštit. Jenže Severus sevření nepovolil. Naopak se k ní sklonil níž. Na tváři ucítila jeho dech. “Ten kretén vám nabízí geniální příležitost, jak mě zbavit Azkabanu a zároveň z toho se ctí vycouvat. Oba víme, že si trest zasloužím. A vy nemáte v ruce nic, čím byste to mohla zvrátit,” dořekl. Rty se při tom letmo otřel o její ucho.

“Ten případ uzavřu, ať se vám to líbí nebo ne,” trvala si na svém a nic nenaznačovalo, že ji jeho chování rozrušuje. Tedy jen do chvíle, než ucítila pod lemem sukně jeho ruku. Prudce se nadechla a mozek jí na okamžik zatemnila jeho plná vůně.

Prsty zlehka přelétl po vnitřní straně stehna a nakonec je přitiskl k tenké látce spodního prádla. “Vy si myslíte, že jste jediná, kdo si může brát co chce a neptat se na svolení, viďte?” zapředl jí do ucha, zatímco si prsty pohrával s krajkou mezi jejíma nohama. Hermiona se nenáviděla za to, že jí touha donutila udělat úkrok stranou a poskytnout mu víc místa. “Milujete moc, Hermiono. Vyžíváte se v tom, protože nevíte, jaké to je být zranitelná. Nechcete to vědět. Zakázala jste si to. Stavíte se na hlavu a musí být po vašem,” šeptal dál a konečně jeho prsty našly cestu pod látku kalhotek.

Kousla se do rtu a vyšla jeho doteku vstříc. “Jenže víte, co si myslím pro změnu já?” Nenechal ji promluvit a prsty prozkoumával vlhké záhyby jejího klína. “Myslím si, že je to všechno jenom fasáda, za kterou se skrýváte. A taky si myslím, že mě vaše tělo potřebuje. Podívejte se na sebe, Hermiono. Tečete pro Smrtijeda a odsouzeného vraha jako laciná kurvička z Obrtlé.” Kousl ji do ucha a vyplnil ji dvěma prsty.

Hermiona zasténala a vztáhla k němu ruku, aby ho chytila kolem krku. Oplzlé řeči, které vedl, by ji měly pohoršovat. Nebo by mu měla minimálně od plic říct něco ostrého a poslat ho do míst, kam slunce nesvítí. Jenže měl pravdu. Její tělo ho právě teď chtělo, bez ohledu na to, jak nepatřičné to bylo. A on to věděl. Ten darebný parchant to dělal schválně!

Severus na chvíli opustil zkoumání jejího klína. Ušklíbl se, když si na protest odfrkla. Chytil ruku, kterou se ho pokusila dotknout a přinutil ji zacouvat k Rulerovu stolu. Tlakem svého těla přiměl Hermionu, aby se na desku posadila. Pak už se stačilo jen naklonit nad ni a donutit ji tak lehnout na záda. Zvedl jí ruce nad hlavu a obě její zápěstí uvěznil v šikovném sevřené dlouhých štíhlých prstů jedné ruky. Volnou rukou se konečně vrátil mezi její ochotně roztažená stehna a bez zdržování jí vyhrnul sukni a stáhl kalhotky.

Hermiona se téměř zalkla, když ucítila dotek jeho erekce. “Jestli si myslíte, že tímhle docílíte mého souhlasu s Rulerovou nabídkou, tak jste se ošklivě přepočítal,” vydechla. Musela vynaložit hodně energie, aby se jí nezachvěl hlas.

“Vážně?” zvedl tázavě obočí a sledoval, jak se snaží ovládnout své emoce, když si ji začal kalkulovaně pomalu brát. Unikl jí tlumený vzdech a o jeho rty se otřel horký dech. Toužil ji políbit, ale měl na paměti, jak se od něj při každém dřívějším pokusu odvrátila. Pronikl do ní celou svou délkou a zůstal tak nehnutě, dokud se nespokojeně nezavrtěla. Teprve potom se v ní začal trýznivě pomalu pohybovat. Pohyby těla pod ním a fakt, že mu byla díky rukám uvězněným v jeho sevření vydaná napospas, to všechno ho dovádělo k šílenství. Téměř ho přemohla potřeba zahodit rozum a netrápit sebe ani ji. Ovládl se. Tuhle partii se rozhodl hrát podle svých pravidel a ani její roztoužené vzdechy mu v tom nezabrání.

“Vážně,” vydechla a zároveň se proti němu prohnula. Hroty bradavek byly patrné i přes látku podprsenky a sněhobílé halenky. Chtěl je ochutnat. Merline tak moc chtěl. A možná by to i udělal, kdyby se nerozhodla kecat mu do toho. “Nedovolím vám uzavřít s Rulerem jakoukoliv doh- dohodu.” Hlas se jí zadrhl, když zrychlil tempo a začal si ji brát mnohem důrazněji. “Pokud nechcete použít vzpomínky, které se vám vrátily, a před celým národem vypustit, že Brumbál byl starý manipulátor, tak-”

Vyklouzl z ní. Vědomě a cíleně. A byl to v tu chvíli nejúčinnější způsob, jak ji donutit, aby zmlkla. Toho si Hermiona v mlžném oparu chtíče nedokázala všimnout a jen nesouhlasně zavrněla a zavlnila boky v bláhové představě, že ho tím donutí vrátit se k ní. Do ní. Měl pravdu. Potřebovala ho!

Severus se místo toho odtáhl ještě víc a pobaveně sledoval její výraz, když pomalu otevřela oči a upřela na něj zastřený pohled. “Snape… zatraceně… Co to sakra děláte?!” mračila se a velmi nehezky na něj zaostřila.

Potlačil úšklebek. Frustrovaná Hermiona Grangerová byla většinou k zabití protivná. Když měla tu frustraci na svědomí sexuální touha po jeho těle, najednou se její rozpoložení zdálo vlastně docela roztomilé.

“Brumbála nepošpiníte,” řekl ledově klidným hlasem. Nežádal. Oznamoval. “Možná mě přesvědčil, abych ho zabil, ale i kdybychom znali pravý důvod, proč to udělal a ne jen domněnky, zdaleka vás nenechám, abyste pošlapala jeho odkaz řečmi o manipulaci. Musí být i jiná cesta. Pokud chcete, abych vás dál nechal zahrávat si s mou budoucností, musíte mi tohle slíbit.”

“Vy jste se vážně zbláznil!” zasyčela. Vzrušení naplno zastínil vztek a frustrace z nenaplněného roztoužení.

“Slibte mi to. Ať uděláte cokoliv, nepošpiníte Albusovo jméno. Nikdy!”

“Jděte do pr-”

Prudce se nad ni sklonil, rty přitisknuté k lastuře jejího ucha. “Slibte to,” zopakoval tlumeně. Prsty bořil do jejího boku mnohem naléhavěji, téměř bolestivě. 

Zajiskřilo jí v očích a nohy mu obtočila kolem boků. Pokusila se přitáhnout si ho blíž. Nedovolil to a tvrdošíjně si udržoval odstup a to i poté, co mu zaryla podpatky do zadní strany stehen. Nebylo to příjemné ale zároveň byla její snaha o moc i v tomto okamžiku nepopsatelně fascinující. Jako blesk jím projelo poznání. Ona se skutečně bála ztráty kontroly. Ne nad situací. Ale nad sebou.

Hermiona chtěla převzít vládu, ale přesto ji vzrušovalo, co dělal. Nemuset vést, řídit nebo mít kontrolu... Zvrácená touha po bolesti a animální chtíč být na chvíli někomu podrobena se slily v jedno a ona zasténala, když jí do kůže vytlačil otisky svých prstů. “Slibte to!” zavrčel a špičkou naběhlé erekce se otřel o její klitoris, aby jí připomněl, o co se připravuje svou tvrdohlavostí.

Frustrovaně zanaříkala. “Slibuju zatraceně!” Prskla a vší silou se mu vytrhla. Dlouho zažité zvyky nemohla změnit během jediného okamžiku. Potřebovala mít vliv, bez ohledu na to, jak moc se chtěla odevzdat. Osvobozenou rukou mu vjela do vlasů a sevřela je v pěst, aby mu zabránila odtáhnout se. Druhou mu přejela po páteři a bolestivě mu zaryla nehty do zadku. Vítězně se ušklíbl a dál se nenechal pobízet. Drsně ji chytil za boky a znovu do ní pronikl. Tentokrát v pohybech neustal, dokud ji nedovedl na vrchol. Když pod ním zasténala a sevřela ho v sobě, stačil mu jediný pohled na smyslné rty, zavřená víčka a vlasy pohozené na stole, aby ho myšlenka na to, kde jsou a co nemravného na tom místě právě dělají dovedla k vlastnímu vrcholu.

Na vteřinu se nechal pohltit okamžikem a přitiskl čelo k jejímu rameni. Vdechoval jemnou vůni její kůže a splašený tlukot srdce pomalu navracel do normálního rytmu. Když se k tomu přidalo její jemné vískání ve vlasech, nechybělo mnoho, a možná by začal příst jako spokojený kocour. Pár vteřin něhy bylo paradoxem, jehož význam si ani jeden v daný okamžik nepřipouštěl.

Po chvíli se od ní odtáhl, pomohl jí na nohy a začal se upravovat zády k ní, s úmyslem poskytnout alespoň zdání soukromí. Hermiona si stáhla sukni zpět ke kolenům a otočila se ke stolu, na němž ještě před okamžikem ležela. Kousla se do rtu pobavením a začala rovnat rozházené papíry, převrhnutý stojan s pery a nakonec se sklonila pro rámeček, který skončil na zemi.

Gestem ruky a sotva slyšitelným reparo nechala zcelit rozbité sklo. Úsměv jí zamrzl na rtech, když pohlédla na zarámovanou mudlovskou fotografii. Na nekonečně dlouhou vteřinu měla pocit, že hledí na sebe samu v objetí Phillipa Rulera. Pak jí ale došlo, že mladá žena na fotografii je o něco starší a má přece jen jiné rysy. Přesto si podobnosti nešlo nevšimnout. Na fotce byl Ruler a Olivie Bellová… Rozhlédla se. Byla to náhoda, že se v celé kanceláři nacházela právě jen jedna jediná fotografie a na ní byla mrtvá žena v objetí nejvyššího státního zástupce? A bylo to jen její zdání, že mužovo objetí působilo z jeho strany víc než jen kamarádsky, ačkoliv žena na fotografii vypadala, že se snaží zachovat odstup? Potřásla hlavou a odložila fotografii na původní místo.

Pohlédla na Snapea, který byl stále zády k ní. “Zmanipuloval jste mě,” konstatovala stejně jako on tehdy. Došlo jí, že nic z toho nebylo náhodné vzplanutí vášně. Šlo o čistý kalkul z jeho strany. Chtěl ji přinutit, aby přistoupila na dohodu. Díky tomu, že se rozhovor stočil na Brumbála, dosáhl alespoň toho, aby si ji zavázal jiným slibem. Zahnal ji tím do kouta a ani o tom netušil.

Otočil se na ni. “Vážně?” zvedl obočí v nevinném gestu a dopnul poklopec. Sledoval, jak si urovnává halenku do sukně.

Ušklíbla se. Musela uznat, že se mu ten nevinný výraz docela povedl. “Umíte být docela parchant, když na to přijde.”

Krátce se zasmál. “Mám tu nejlepší učitelku,” ujistil ji.

Zacukaly jí koutky. Mizera! Ještě jednou se přesvědčila, že po jejich aktivitách nezůstaly žádné stopy a vzala do ruky hůlku. Chtěla zrušit všechna kouzla na Rulerově kanceláři. Než to udělala, ještě jednou se otočila na Severuse.

“Profesore…” počkala, až k ní zvedne pohled. “Slibuji,” zopakovala. Tentokrát tiše a přitom mnohem pevnějším hlasem. Nyní to nebyl slib vyřčený z frustrace nebo donucení. Tentokrát to myslela smrtelně vážně. A on to věděl.

Dluží mu to. Už jím nechtěla znovu zmanipulovat za cenu ztráty křehkého vztahu, který si vybudovali. Samotnou ji to překvapilo. Mezilidské vztahy nebyly něco, co by zvlášť pěstovala. Přesto o ten jejich nechtěla přijít. To samo o sobě pro ni bylo neobvyklé. Vlezlé myšlenky rozehnala. Postará se, aby slib dodržela. To už dávno věděla.

“Ale vy,” pokračovala, když Severus jen tiše přikývl, “mi musíte také něco slíbit - že mi dáte čas. Že mi budete věřit. Že nebudete zpochybňovat moje metody. Dokud nepadne rozsudek, tak případ pořád běží a není pozdě přijít s něčím novým. S tou dohodou počkáme. Důvěřujte mi, mám na Rulera dost informací, že na ni bude chtít přistoupit vždycky. I bez důkazů jsem schopna mu pošpinit kariéru a to on nedopustí.” Tentokrát pomlčela o tom, že pošpiněním Rulerova jména by automaticky znevážila i to své a ovlivnila tak svou kariérní budoucnost. To nyní nebylo důležité. “Takže - mi slíbíte, že mi dáte čas, prostor a důvěru. A já vám slíbím, že nepošpiním odkaz Brumbála. Prosím. Severusi,” poprvé ho oslovila jménem. Vzhlížela k němu odhodlaným pohledem.

Vzpomněl si na paralelu s Albusem. Teď už věděl, že stále se opakující sen reflektoval na skutečnou událost. Zničeho nic jím projelo poznání. Ne, nevzpomněl si na nic konkrétního. A přesto si jeho tělo dokonale vybavilo bolest, kterou tehdy cítil, když na ten slib přistoupil. Jenže ona po něm nechtěla složení neporušitelného slibu. Nechtěla po něm, aby spáchal něco, co ho bude do smrti mučit ve vzpomínkách. Chtěla po něm jen důvěru. Chtěla po něm něco, co už dávno měla.

Opět tiše přikývl. “Slibuji,” řekl pevně a ignoroval bušení srdce, které mu svíravou úzkostí dávalo najevo, jak moc riskuje se svým osudem, když ho naplno vkládá do jejích rukou.

Hermiona se vděčně pousmála. Na okamžik se obrátila k rámečku, který od nich byl odvrácený. Snape nemohl vidět, že je na ní zachycena žena, která byla tak moc podobná jeho právničce. A Hermioně konečně došlo, že je tu cesta, jak zjistit, zda se Ruler podílel na něčem z toho, co zjistil Dean.

V případě, že nedopadnou výpovědi v jejich prospěch a ona nebude mít jistotu dobrého výsledku procesu, zakročí. Udělá, co bude třeba. Vybavila si Deanova slova o mizerných výsledcích Rulera a neschopnosti zvládnout ani základní kurz legilimencie na univerzitě. V hlavě se jí začal rodit celý záložní plán. Pokud měla někoho ohrozit, bude to jen ona sama. A hluboko uvnitř měla poprvé za celé dlouhé roky pocit, že to nedělá kvůli Harrymu, sobě nebo spravedlnosti. Pokud bude muset přistoupit ke svému plánu, udělá to pro něj… Je ve svých myšlenkách rozhodnutá riskovat vše co má, kvůli muži, který stojí pár kroků od ní a nemá o tom ani tušení. Ta myšlenka byla nová a svým způsobem mohla být do budoucna nebezpečná.

Potřásla hlavou a konečně zrušila všechna kouzla. Otevřela dveře. Ruler vpochodoval dovnitř a ve své samolibosti se ani neobtěžoval nějak zvlášť kontrolovat svou kancelář. Neměl důvod myslet si, že se tu odehrálo něco jiného než rozhovor. Zdálo se, že si je jistý sám sebou a tím, že jeho nabídku přijmou. “Takže dohodnuto? Věřím, že vám klient vysvětlil, jak byste měla dělat svou práci, Hermiono,” usmál se a jeho pohled sjel na křivky jejích ňader.

Přistoupila k němu a věcně mu položila ruku na paži. “Naopak, Phillipe,” usmála se, konečně si plně vědoma přitažlivosti, kterou v něm vyvolávala. “Nakonec jsme se shodli na tom, že se na vás těšíme u soudu. Bude to zábava,” neodpustila si rozpustilé mrknutí na svého soudního protivníka. Na malý okamžik si vychutnala si jeho překvapený výraz.

“Toho budete litovat!” zavrčel. V jeho hlase neznělo obyčejné varování. Podtón jeho prohlášení s sebou nesl náznak výhružky. Paradoxně ta představa posílila Hermionino přesvědčení. Pocítila příval adrenalinu.

“To si povíme při čtení rozsudku za pár měsíců,” odvětila klidně a poplácala ho po rameni. Následována Severusem vyšla sebevědomým krokem z Rulerovy kanceláře. Cítila se v tu chvíli nebývale mocně.