Společnice - o rok později

Možno brát jako "epilog" ke Společnici nebo jen jako obyčejnou jednorázovku.

---HGSS--- 

Pokusil se ji probudit něžným polibkem na krk. Malinko se zavrtěla a podle úsměvu, který se usadil na její tváři, poznal, že už dávno nespí. Znovu zabořil své rty do její šíje. Vyšla mu vstříc a se stále ještě zavřenýma očima se k němu přimkla. Vychutnávala si dozvuky spánku a zároveň přijímala laskání svého přítele.

Zachichotala se, když ji jeho vlasy zalechtaly v dekoltu a zároveň se malinko nadzvedla, když ucítila jeho ruce zápolící s ramínky její noční košilky.

„Dobré ráno, Hermiono,“ zašeptal jí svým smyslným hlasem do ucha. Odpovědí mu bylo roztoužené vzdychnutí a drobné dlaně rozběhnuvší se po jeho nahých zádech.

Usmál se proti její kůži a zároveň vdechl živočišnou vůni, která z ní po včerejším milování ještě zdaleka nevyprchala. Rty konečně vyhledal ty její a nedbaje její snahy nejprve o letmé polibky, vášnivě se do nich vnořil a jazykem začal zkoumat tolik známé území jejích úst.

„Rána s tebou ani nemohou být špatná,“ šeptla ve chvíli, kdy jí konečně dovolil popadnout dech po nečekaném výpadu.

Samolibě se usmál, když jí rukou klouzal po odhaleném ňadru laskaje zkušenými prsty každý odhalený kousek sametové pokožky.

„Ale mohou být ještě lepší,“ opáčil a pak se opět ponořil do dalšího hlubokého polibku, jehož účelem bylo ztlumit její bublavý smích.

Ucítil, jak mu rukou vjíždí do vlasů a přitahuje si jeho hlavu blíž. Druhou mu kreslila roztodivné obrazce v oblasti páteře a už jen těmi nesourodými doteky mu způsobovala slastná muka.

Přesunul se nad ni a konečně jí stáhl noční prádlo zase o pár centimetrů níže. Zavlnila se, a v jeho klíně ten obyčejný pohyb žádoucího těla pod ním způsobil téměř explozi.

„Miláčku,“ ozval se znovu tiše a zlíbal z jejích rtů tichý sten.

„Hmm,“ zavrněla nepřítomně, protože více než jeho slova vnímala ruce bloudící po svém těle.

„Chtěl jsem se tě zeptat,“ pokračoval a ani on nedokázal zadržet syknutí, když se proti němu náhle prohnula a velice cíleně se otřela o jeho klín, „jestli bys se mnou,“ snažil se udržet souvislou linku přemítání a dokončit započatou myšlenku, „nechtěla mít dítě.“

Prudce sebou trhla a přitom se jí podařilo do něčeho vrazit. To něco bolestně zanaříkalo. Doširoka otevřela oči. Vedle ní byl polonahý Severus, ruku si držel na břichu a nevraživě se na ni mračil.

„Co se stalo?“ ptala se zmateně a rozhlížela se kolem.

„To bych se měl spíš ptát já tebe, nemyslíš?“ opáčil trochu naštvaně. „Chtěl jsem tě probudit polibkem na tvář a tys mi za to loktem poslala žaludek na přátelskou konverzaci se srdcem,“ pokračoval dál nazlobeně a třel si postižené místo.

Úlevně si oddychla.

„Promiň, nechtěla jsem ti ublížit. Jen se mi zdál trochu děsivý sen.“ Zatvářila se kajícně a přisunula se k němu blíž, aby ho mohla políbit.

„A to mělo být odškodné?“ zatvářil se kysele, ale polibek nepřerušil první.

„Spíš přání dobrého rána.“ usmála se na něj.

„S tebou žádná rána nejsou špatná,“ odvětil a přitáhl si ji blíž, aby si mohl uzmout další políbení.

Hermiona mu v tu chvíli ztuhla v objetí.

„Co jsi to říkal?“ zeptala se ostražitě a mírně se od něj odtáhla, aby mu viděla do očí.

„Říkal jsem, že s tebou není žádné ráno špatné. Ale taky vím o tom, jak ho udělat ještě lepší,“ odvětil prostě, aniž by zpozoroval šok v jejích očích z pronesených slov.

Nedbaje jejích mírných protestů si ji přitáhl zase blíž, a aby měl větší jistotu, že mu neuteče, překulil se na ni. Rty zmapoval linii čelisti a přesunul se níž na její šíji. Když to místo opouštěl, zůstala zde po jeho rtech zarudlá skvrnka a na jeho tváři se usadil samolibý výraz.

Mučivě pomalu začal své přítelkyni stahovat ramínka noční košilky a rty mapovat právě odhalenou pokožku zanechávajíc za sebou vlhkou stopu. Hermiona se proti němu prohnula. Konečně jí z hlavy vyhnal to její divné chování, pomyslel si.

Zkušenými pohyby ještě chvíli laskal její vláčné tělo, a když po chvíli ucítil její ruce ve vlasech, věděl, že je dokonale ztracena.

„Miláčku,“ oslovil ji láskyplně a sám měl co dělat, aby udržel své rozbouřené hormony ještě chvíli na uzdě.

„Hmm,“ zavrněla.

„Chtěl jsem se tě zeptat,“ pokračoval a v návalu vlastní touhy ani nepocítil, že se její tělo mírně napjalo, „jestli bys se mnou nechtěla-“

Nedokončil. Nestihl ho. Odstrčila ho tak prudce, že se ani nerozkoukal a ležel na posteli sám a ona zmateně pobíhala po pokoji a cosi nesouvisle mumlala.

„Severusi, to nemůžeme. Ještě nemám hotovou školu a navíc si myslím, že na to ještě nejsem připravená...víš a taky by mě nenapadlo, že ty bys o něco podobného stál... no, a já si nejsem jistá, jestli bych to zvládla...prostě se na to ještě necítím...nemyslím si, že je to dobrý nápad a už vůbec by mě nenapadlo, že s tím jednou přijdeš první ty a...no...víš...“ zasekla se najednou a zmateně pohlédla na muže sedícího na posteli. Ten měl ve tváři snad ještě větší zmatek než ona. Napovídalo tomu zdvižené obočí a nechápavě pootevřené rty v neskrývaném úžasu.

„Můžeš mi říct, o čem to tady tak zapáleně mluvíš?“ nevydržel to a promluvil jako první.

Hermiona bezradně pokrčila rameny.

„Skoro mi přijde, jako bys dávno věděla, na co se chci zeptat. Jen se přiznám, nečekal jsem, že tvá reakce bude v podobném stylu.“

„A ty se mi divíš? To jsi čekal, že nechám školy a vrhnu se ti do náruče?“ zeptala se mírně rozhořčeně.

„Ano, přiznávám, čekal jsem, že se mi vrhneš do náruče, protože jsem se domníval, že je to tvé přání již delší dobu. Ale opravdu nemám nejmenší tušení, proč bys musela nechávat studia jen proto, že tě chci vzít na vánoční ples do Bradavic a uvést tě jako svou partnerku.“

„Ach,“ vydechla překvapeně a rychlostí blesku se ocitla v Severusově náruči. Ještě si obtočila jeho ruce kolem těla a vtiskla mu polibek na tvář, aby si to snad nerozmyslel.

„Vůbec nic nechápu,“ přiznal zmateně, ale poslušně ji objal.

„Já vím a omlouvám se,“ zatvářila se kajícně. „Ale co kdybychom na to zapomněli a udělali si to ráno ještě lepší, než dobré?“ zeptala se, ale na odpověď nečekala.

Severus neodporoval. Byl si až příliš dobře vědom mezer ve vzdělání týkajícího se ženského chápání.