7. Call my bluff

Soudce Collins si poklepáním kladívkem zjednal pozornost a klid. “Otevírám mimořádné projednání žádosti obhajoby k případu číslo 89 394, Severus Snape versus lid. Vy nás tedy zásobujete, slečno Grangerová,” krátce se na ni podíval přes obroučky svých brýlí na čtení, než svůj pohled sklonil zpátky k dokumentům před sebou. “Pokud jsem to správně pochopil, žádáte o stíhání svého klienta na svobodě. Povíte nám k tomu něco víc?” vyzval ji. 

Vstala a urovnala si neexistující záhyby na svém kostýmku. “Děkuji, ctihodnosti. Ano. Žádám o podmínečné propuštění Severuse Snapea na kauci a stíhání na svobodě.”

“To je směšné!” ozval se Ruler nesouhlasně.

Severus se ani nepohnul, ale s tím nesympatickým člověkem, který se mu zdál vzdáleně povědomý, musel souhlasit. Ztratil nějaké vzpomínky, ne rozum. Pokud by to skutečně dopadlo, dalo se očekávat, že kauce nebude zanedbatelná. A on takové peníze nemá. Navíc si byl jistý, že stejně jako mu byla odebrána svoboda, byl mu jistojistě odebrán i majetek. Jinými slovy propuštění na kauci bylo reálné asi jako to, že bude někdy dělat ředitele Bradavic.

“Pane vrchní státní zástupče, dostanete prostor. Teď nechte laskavě mluvit obhajobu,” pokáral ho nenuceně Collins. “Slečno obhájkyně, na čem stavíte tuto dosti smělou žádost? Měl jsem za to, že jsem vám posledně jasně řekl, že vše ostatní bude projednáno prvního září. Máte k tomu argumenty?” kývl na Hermionu, aby pokračovala.

Třeba tvoji podepsanou žádost na dnešní slyšení, chtělo se jí říct, ale mlčela. Věděla, že si to musí obhájit před ním i veřejností, bez ohledu na to, že jí vyšel vstříc uskutečněním tohoto slyšení. “Můj klient strávil v Azkabanu šest let. Z toho poslední dva roky byl soustavně psychicky mučen,” na vteřinu úkosem pohlédla na Rulera.

“Můžete to dokázat?” zeptal se Collins a na jeho tváři bylo znát rozladění.

Mohla. Jen ne teď a tady. Na to potřebovala Snapeovo svolení pohrabat se mu v hlavě, a byla si jistá, že na to bude nutná špetka šikovné manipulace. “V tuto chvíli nepotřebuji nic dokazovat. Apeluji na listinu základních práv a svobod. S ohledem na důkazy, které jsem tu předložila minule, je zjevné, že bylo manipulováno s doznáním mého klienta. Vy sám jste otevřel nový případ. A do doby, než se začne projednávat, žádám o-”

“Slečno obhájkyně, začínáte se opakovat,” upozornil ji soudce.

Nadechla se a znovu vydechla. “Můj klient prodělal silné trauma. S ohledem na neustálý dohled mozkomorů je psychicky ve velmi špatném stavu. Potlačuje vzpomínky ze strachu z útoku azkabanských přízraků. Žádám jen tolik, aby měl můj klient stejné podmínky, jako kterýkoliv jiný podezřelý před začátkem soudního procesu. A toho se v Azkabanu nedá dosáhnout.”

“Pane Rulere, máte k tomu něco?” obrátil soudce svou pozornost na vrchního státního zástupce.

“Jistě, vaše ctihodnosti. Rád bych k tomu řekl tolik, že slečna Grangerová tady vaří z vody a už neví, koho by obviňovala dřív. Možná by jí prospělo, kdyby se podívala na židli vedle svého místa. Třeba by konečně zjistila, že největší problém sedí právě tam,” ušklíbl se.

“Mluvte k věci,” požádal ho Collins, který narozdíl od přihlížejících neprojevil pobavení nad tou poznámkou.

“Vaše ctihodnosti, propustit vraha Albuse Brumbála na svobodu už snad víc k věci ani být nemůže. Bavíme se tady o člověku, který páchal zločiny proti kouzelnické společnosti-”

“Námitka, ctihodnosti!” ozvala se Hermiona zvučně. “Nepodložené spekulace. O vině a nevině se budeme bavit prvního září,” připomněla.

“To ano, ale podstatná je odpověď na otázku - může se Severus Snape pohybovat volně ve společnosti a být stíhán na svobodě s ohledem na obvinění, kterým čelí?” ohradil se Collins.

Hermiona potlačila frustrované odfrknutí. “Ctihodnosti, hůlka mého klienta byla zlomena před více než šesti lety. Nemá přátele ani rodinu, žádný podpůrný systém, který by mu pomohl v případném útěku. A jeho trezor u Gringottů je zapečetěný. Je doslova a do písmene bez prostředků. Šance na jeho útěk je takřka nulová. Je nebezpečný asi jako trpaslenka.”

Severus se zadíval na patrona Grangerové, který k němu při těch slovech zvedl hlavu, jako kdyby se snad chtěl přesvědčit na vlastní oči. Sebekriticky musel uznat, že to vlastně byla pravda. Bez hůlky byl nic. Neměl vůbec nikoho. I přes absenci vzpomínek mu toto tvrzení přišlo velmi pravděpodobné. Nevzpomínal si, že by byl oblíbený. A tentokrát si byl jistý, že za to nemůže pomatená hlava. Nepatrně pohnul rukou, jako kdyby chtěl nehmotnou vydru na svém klíně pohladit. Výlet byl prima, je čas vrátit se domů, prolétlo mu hlavou. Už na začátku bylo jasné, že tohle nemůže vyjít. Byl rád, že si zakázal tu myšlenku na možné dočasné propuštění vůbec připustit.

“S ohledem na vámi řečené se nabízí otázka - a kam by tedy šel? Je vám jasné, že se za něj někdo musí zaručit. A vy jste právě dala velmi jasně najevo, že nikdo takový není,” upozornil ji. “Kde bylo jeho trvalé bydliště původně? V Bradavicích?” zeptal se Collins.

“Ano,” pípla bojácně, jako kdyby si začala uvědomovat, že se bortí její představy.

“Ale ve spisu jsem viděl ještě zmínku o domu v Tkalcovské,” začal soudce zpětně listovat ve složce.

Hermiona mu ulehčila práci. “Ten vyhořel krátce po jeho zatčení a umístění do Azkabanu,” řekla zkroušeně.

“No a je to tu,” ozval se Ruler. “Tady se jasně potvrzuje, že tohle celé je fraška a slečna obhájkyně nás všechny jenom obírá o čas, který bychom mohli strávit řešením skutečných problémů. Nejenže nemá celou věc vůbec promyšlenou a argumentace je jako od malého dítěte. Ale ona si snad skutečně myslela, že necháme obžalovaného umístit mezi děti ve škole,” zasmál se a zavrtěl hlavou na znamení, že takovou absurditu dlouho neslyšel.

Collins přikývl. “To je skutečně absolutně nepřijatelná možnost, obhájkyně,” upozornil ji klidně.

Vyloudila ve své tváři obavy a náznak paniky. S tím se podívala na Rulera. Nechala ho, ať se pase na jejím zoufalství, které mu tak ochotně servírovala. Vychutnával si ji několik dlouhých vteřin a pohledem hladově přejel po jejích křivkách. Jako kdyby se pokoušel dát najevo, že v soudní síni je úplně nemožná, ale v kuchyni a v ložnici by se pro ni místo našlo.

Nakonec jen spokojeně mlaskl. “Jediná možnost, když slečna Grangerová opovrhuje pohostinností Azkabanu, je umístění pana Snapea v zadržovacích celách na ministerstvu. Pokud vím, nejsou aktuálně všechny využité,” řekl nenuceně. Napadlo ho, že by se tím mnohé vyřešilo.

“Nepřipadá v úvahu,” ohradila se Hermiona okamžitě. 

“A co se vám na tom nelíbí tentokrát?” zeptal se pro změnu Collins, čímž jí nahrál na smeč. Něco jí říkalo, že možná i úmyslně.

“Když bylo v zadržovacích celách umístěno několik válečných vězňů se smrtijedskou historií naposledy, nedožili se rána,” připomněla.

“Takže teď naznačujete, že chce snad někdo vašemu klientovi ublížit? To není možné, vždyť je to přece takový lidumil,” dobíral si ji Ruler a sklidil pobavený smích od některých přítomných v síni. “Nakonec to vypadá, že si slečna obhájkyně uvědomuje, že v Azkabanu byl její klient vlastně v bezpečí, takže-”

“To nemůžete myslet vážně?!” vyhrkla.

Ruler se pásl na její zoufalé beznaději. “Nemá kam jít. V zadržovací cele se bojíte o jeho život a není nikdo, kdo by se za něj zaručil. Nezbývá než-”

“Zaručím se za něj. A bude bydlet u mě,” vyhrkla překotně. Potřebovala, aby to znělo jako momentální a naprosto nepromyšlený nápad naivní holky, která neví, co plácá. Řady přítomných byly na nohou. Také Severus poprvé od začátku slyšení překvapeně vzhlédl. Hermiona v tuhle chvíli hrála vabank. Vsadila všechno na jednu jedinou kartu. A tou bylo ego Phillipa Rulera. Nezbývalo než čekat, zda ho má dobře přečteného. 

Ruler zbystřil a na jeho tváři se objevil slizký úsměv. Měl ji. A s ní i Snapea. Stačilo jen dělat to, co mu šlo vždycky nejlíp. Trpělivě čekat, než se kořist dopustí vlastní chyby. A tu první ta maličká právě udělala. A on jí moc rád umožní udělat jich víc a podříznout si pod sebou větev, když si na ni tak ochotně vlezla.

Collins silně zabušil kladívkem, aby uklidnil zvířené emoce. “To je velmi neotřelý postup. Nebývá zvykem, aby se zástupce klienta stal také jeho kurátorem. Na druhou stranu právní výklad zákona to vysloveně nezakazuje. V tuto chvíli bych byl ochotný to za přísných kritérií povolit, pokud s tím bude souhlasit vrchní zástupce,” podíval se na Rulera.

Ten si vychutnával opojný pocit, že je Grangerová závislá na jeho rozhodnutí. “Nemám s tím problém, samozřejmě za přísných podmínek a umístění sledovacího kouzla na pana Snapea,” řekl nakonec blahosklonně a užíval si úlevu a snad i vděk v jejích očích. Bylo tak snadné získat si obdiv nezkušeného káčátka, které se pokoušelo plavat proti proudu v rozbouřené řece.

Chytl se. Hermiona nasadila nejvěrohodnější výraz naprostého údivu, jakého byla schopna. “Děkuji, kolego,” řekla s neskrývanou vděčností. Sledovala, jak se na ni Ruler spokojeně ušklíbl.

Severus zase pro změnu hleděl na Grangerovou, jak se před žalobcem plazí. Nechápal, co se to s ní dělo. Bylo to sotva hodinu, co na vlastní uši slyšel, jak postavila do pozoru šest bystrozorů, a teď tu předváděla poníženého služebníčka. Navíc měl pocit, že ta holka neměla vůbec nic promyšleno.

“Výborně, máme tu první shodu. Kdo by to byl čekal,” zareagoval Collins a mávl rukou. Po jeho pravici se objevil brk, který byl ve vteřině připraven dělat zápis. “Podmínkou propuštění vašeho klienta na kauci je vyvarování se jakékoliv formy magie,” začal vypočítávat.

“Hůlka mu byla zlomena,” připomněla Hermiona.

“Proto říkám jakékoliv magie. Nepřipouští se ani používání letaxu a samozřejmě ani samostatné přemisťování. Bude přítomen pouze a výlučně na adrese, kterou uvedete. Jakýkoliv pohyb mimo tuto adresu, který překročí vzdálenost větší než padesát metrů, bude považován za hrubé porušení podmínek kauce a váš klient bude eskortován do Azkabanu. Na větší vzdálenosti mimo uvedené místo pobytu se smí pohybovat pouze s doprovodem odpovědné osoby, tedy vás. Opět platí, že pokud se od vás vzdálí na více než padesát metrů, jedná se o porušení podmínek kauce. Jakékoliv výjimky bude nutné hlásit dopředu a získat na ně povolení. Na pana Snapea budou uvalena nejpřísnější sledovací kouzla. Jakmile by došlo k detekci narušení, opět bude následovat přesun do Azkabanu. Také počítejte s tím, že může dojít k osobní kontrole přímo terénními pracovníky ministerstva.”

“A používání lektvarů?” položila Hermiona praktickou otázku.

“Povolují se lektvary z kategorie A1 a A2. Na elixíry z vyšších tříd bude opět nutné povolení,” odpověděl soudce. “Je vám jasné, obhájkyně, že přebíráte odpovědnost za jakékoliv porušení těchto pravidel ze strany vašeho klienta, což by vedlo následně k vašemu trestnímu stíhání?” podíval se na ni se vší vážností.

Přikývla. “Ano, ctihodnosti,” odvětila pevným hlasem. Státní zástupce se jen ušklíbl.

“Pokud k tomu žádná strana nemá připomínky…” odmlčel se a Hermionu i Rulera sjel pohledem. Ani jeden z nich nepromluvil. Pokračoval: “... stanovuji kauci na půl milionu galeonů. Máte tři dny na její složení, jinak bude Severus Snape převezen zpět do Azkabanu. Končím dnešní slyšení. Prvního září pokračujeme.” Dvojité klepnutí kladívkem dalo svolení k intenzivnímu vyměňování dojmů mezi přítomnými.

Hermiona potlačila pousmání. Půl milionu galeonů. Collins měl pravdu, když říkal, že jí to neulečí. Objektivně musela uznat, že suma byla adekvátní projednávanému případu i závažnosti zločinů, ze kterých byl obviněn.

V tu chvíli nedokázala vnímat, že stojí teprve na samém začátku dlouhé cesty. Tak moc se cítila opojená tím malým vítězstvím. Tím, že po více než šesti letech docílila toho, co mu tak dlouho slibovala. Dostala ho ven!

Povzbudivě stiskla Snapeovi paži. V té euforii si neuvědomovala, že jeho zachmuřený výraz nijak nekoresponduje s významným milníkem, kterého dosáhli.

Hermionu a Severuse okamžitě obklíčilo šest bystrozorů. “Pánové, minutku,” požádala je a nepřátelským pohledem sjela několik párů rukou, které chvátaly, aby se zmocnily jejího klienta.

“Ale-”

“Řekla jsem minutku,” zavrčela. Tón jejího hlasu nedovolil ani náznak protestu. Její pohled byl pevný a neochvějný. Vedoucí bystrozorské skupiny zvedl ruku na znamení kapitulace a o půl krok ustoupil.

“V tuhle chvíli už vás do Azkabanu nepřepraví,” naklonila se ke Snapeovi co nejblíž, aby je nikdo neslyšel. “Půjdete do zadržovací cely tady na ministerstvu. Můj člověk se postará, abyste byl v pořádku. Chvilku mi bude trvat, než vyřídím papírování, ale nejpozději večer budete venku.”

Zněla tak přesvědčivě a přesto tomu stále odmítal věřit. “Slečno Grangerová, nevím, jaké máte představy o platech učitelů, ale i kdybych neměl zablokovaný majetek, jsem si téměř jistý, že nemám půl milionu galeonů. A z těch útržků vzpomínek, které mám, si vybavuji, že služba Temnému Pánovi se dala přirovnat spíše k příspěvkové organizaci,” hleděl na ni se značným zmatkem. Zdálo se, že jí tento nepodstatný detail naprosto unikal.

Povzbudivě stiskla jeho předloktí. “To nechte na mě,” věnovala mu shovívavé pousmání a pak kývla na bystrozory. Nenechali se pobízet dvakrát.

Severus se za ní ve dveřích ještě otočil, aby zahlédl, jak si bezstarostně balí svou kabelu. Nebylo mu dovoleno se zdržovat. Neviditelný obušek ho udeřil do nohou. Poklesla mu kolena, ale jeden z bystrozorů ho pohotově zachytil. “Ještě z toho nejsi venku, tak se moc neraduj, grázle,” zasyčel mu do ucha a uštědřil mu herdu do zad, aby ho popohnal.

Procházeli koridorem vedoucím k zadržovacím celám. Severus neměl tu odvahu bránit se a pokusit se vysvětlit, že do radosti má jeho nálada skutečně daleko. Na okamžik měl dojem, že toho bystrozora dokonce zná. Mohl ho někdy učit? Věkově by to odpovídalo. Byl to mladý muž, sotva dvacet let, zjevně opojený pocitem převahy a moci. Takové to teď pro něj bude? Ponížení a opovrhování na každém kroku? Nestěžoval si, věděl, že musí pykat za své činy. Zabil Brumbála. Tohle nikdy nezapomněl a ani mozkomoři o tuhle vzpomínku nestáli. Možná proto, že ta myšlenka na vraždu přítele sama o sobě způsobovala muka, a trýznilo ho, že nedokázal pochopit, proč to udělal. Jeho vlastní hlava s ním hrála zvrácené hry.

“Tak hni se!” Další rána do nohou. Tentokrát klopýtl a tvrdě dopadl na kolena.

“Uklidníme se,” ozval se za nimi mužský hlas. Klidný, vyrovnaný a s dávkou autority. Měl dojem, že by ho měl znát. Dva bystrozoři ho postavili zpátky na nohy a on se mohl podívat na člověka, který šestici mužů překazil pobavení nad jeho pokořením.

Hleděl na snědého mladého muže s bystrým pohledem. Díval se na něj jinak než ostatní. Něco v jeho pohledu mu připomínalo zápal, s jakým za něj bojovala Grangerová. Nerozuměl tomu.

Mladý muž v padnoucím obleku došel až k němu. Došlo mu, že ho Snape nepoznal. “Dean Thomas, pane,” natáhl k němu ruku.

Severus si všiml snubního prstenu na štíhlém prstu. Uvědomil si, že to jméno znal. Bezmyšlenkovitě gesto oplatil. Řetěz pout na jeho zápěstích ho vrátil do reality. Musel zvednout obě ruce, tak těsně měl zápěstí spoutaná. Znovu se mu zadíval do očí. Tohle je ten, o kterém Grangerová mluvila jako o svém člověku? Další Nebelvír na jeho straně? Nebyl daleko od toho, aby se bláznivě rozesmál. Nestihl to.

Mladý bystrozor se nemínil smířit s tím, že by neměl mít poslední slovo. Otevřel dveře cely a udeřil ho do zad s takovou silou, až znovu skončil na kolenou. Byl si téměř jistý, že to na novém oblečení zanechá stopy. Než za ním těžké dveře zapadly, zaslechl ještě, jak se Thomas dožaduje informace o jméně a přímém nadřízeném mladého bystrozora. A pak ho zase obklopila jen těžká tma. Tentokrát se ale v okolí nenacházel žádný temný přízrak potichu vyčkávající v rohu na svou chvíli. Nebylo tu žádné stvoření, které by ho naplňovalo chladným strachem. Byl sám. Zbitý, ponížený, vyčerpaný… ale sám. A přestože se to zdálo naprosto nelogické, naplňovalo ho to takovou volností, v jakou už nikdy nedoufal.

—HGSS—

Hermiona se otočila v momentě, kdy dostal Snape ránu do nohou. Bylo pro ni těžké udržet nervy na uzdě a neudělat scénu.

“Je vám jasné, že tenhle malý domácí projekt nebude mít nikdy šťastný konec? Než si domů nasadit parazita, měla jste si radši koupit psa,” ozval se vedle ní Ruler posměšně. “Mohla jste udělat kariéru, Hermiono,” zavrtěl nechápavě hlavou. “Místo toho děláte charitu čirému zlu a zesměšňujete se. Na druhou stranu dávat mu naději a slibovat nesplnitelné… není účinnějšího mučení,” ušklíbl se.

V očích se jí zajiskřilo, když se na něj otočila. “O tom vy něco dobře víte, viďte, Phillipe?” zeptala se sladce a přitočila se k němu. “Včera jste si naději, kterou jsem vám dala, docela užíval, nemám pravdu?” pošeptala mu do ucha a dala si záležet, aby se její horký dech otřel o jeho tvář.

Byl zaražený náhlou změnou v jejím chování. To nevinné káčatko na něj teď hledělo chladnýma očima. I přes ironický smích, který se mu s obtížemi většími, než čekal, prodral skrz rty, bylo patrné, že se jí opět podařilo ho rozhodit. Bylo pravděpodobné, že si ho tímto chováním poštve proti sobě. Na druhou stranu, pokud se zaměří na ni, bude to znamenat, že jeho fascinovaná ostražitost směrem k udržení Snapea v Azkabanu poleví. A to hodlala risknout.

“Když dovolíte, kolego. Musím jít složit kauci,” pousmála se na něj mile a vyrazila pryč. Bylo na čase navštívit starou známou.

—HGSS—

Na ministerstvo se vrátila o několik hodin později i s údaji k převodu požadovaného obnosu. Začínala po náročném dni pociťoval únavu, ale nemínila se jí nechat pohltit. Zahnula na konci chodby doprava a už nestihla zareagovat a vyhnout se srážce s Martinem Collinsem. Desky s dokumenty jí vyletěly z náruče. “Omlouvám se,” zamumlala. Chvatně se sklonila, aby sebrala popadané věci. Stejný úmysl měl i muž. Jejich čela se dunivě srazila.

“Au!” ozvalo se dvojhlasně. Oba se chytli za postižené místo, vyměnili si pohledy a pobavenému smíchu už zabránit nedokázali. Po několika vteřinách jí gestem naznačil, že to zkusí znovu, aby ona neudělala totéž. Sebral ze země složku a několik vypadlých papírů a podal jí je.

S díky přijala. Chtěla pokračovat dál, ale neušel jí jeho zkoumavý pohled. “Děje se něco?” zeptala se opatrně.

“Vy jste to věděla, viďte? Že s tím bude Ruler bez váhání souhlasit,” zeptal se a něco v jeho pohledu jí říkalo, že odpověď dávno zdá. “Nabídla jste mu to, čemu se ostatní při konfrontaci s ním brání zuby nehty. Dovolila jste mu pomyšlení na to, že si může počkat na vaši chybu a náležitě vám to osolit, jakmile ji uděláte. A nejen vám. I Snapeovi. Naservírovala jste mu možnost zabít dvě mouchy jednou ranou. Nic jiného jste v ruce neměla. Žádný posudek jeho stavu. Nic, na čem jste mohla stavět.” Řekl to téměř obdivně.

Pousmála se. “Možná,” připustila. Když se podstatnou část předchozí noci připravovala na slyšení, začínalo jí poměrně brzo docházet, že musí přijít s jinou strategií, než jaká se nabízela a byla by postupově správná. Jediná její pádná argumentace spočívala v tom, že když dostane Snapea z traumatizujícího prostředí, je pravděpodobné, že se mu začnou postupně vracet vzpomínky. Což by samozřejmě bylo přínosné pro celý případ. Jenže tato tvrzení by potřebovala podložit znaleckými posudky a taková psychologická evaluace by zabrala týdny a výsledek by byl i přesto nejistý. Ona potřebovala mít Snapea venku co nejdřív. 

Když pak odcházela z Bradavic s neúspěchem, uvědomila si, že to nemusí být taková tragédie, jak se domnívala. Navíc jí do karet hrála návštěva u Rulera, kdy mu předávala oznámení o slyšení a trochu se utrhla ze řetězu, aby ho vykolejila. Stačilo jen předvést věrohodné vystoupení. Nebyl to ostatně on, kdo ji obvinil, že z toho dělá cirkus? Pokud by ovšem Ruler pochopil, že její naivní výstup je obyčejné divadlo, nikoliv okamžitý nápad hloupoučké holky, jistojistě by s tím nesouhlasil a vše by zhatil čistě jen proto, aby jí hodil další klacek pod nohy. On si musel myslet, že Hermiona neví, do čeho se žene. Vše záleželo na přesném provedení.

“Někdy prostě vyhrajete tak, že dáte spoluhráči pocit, že vyhrál on,” pokrčila nenuceně rameny. “Ostatně, byl jste to vy, kdo mi před pár dny řekl, že musím zlepšit svou blufovací hru,” připomněla mu.

Krátce se zasmál. “Ale je vám jasné, že se to proti vám může otočil jako bumerang? Stačí jediné šlápnutí vedle a-”

“Ctihodnosti, sedm let jsem chodila do školy s Harry Potterem a Ronem Weasleym. Trávit čas s těmi dvěma bylo jako každý den balancovat na laně nataženém nad propastí,” pousmála se. “Ale děkuji za vaše obavy. Pokusím se nenechat se zavřít.” Rozloučila se a pospíchala dál.

Martin Collins se za ní ještě několik vteřin díval. Byť si zachovával svou nestrannost, musel sám sobě přiznat, že ten právnický pulec začínal získávat jeho profesní sympatie. Znovu mu připomněla jeho zesnulou snoubenku a to nejen svou houževnatostí.

—HGSS—

Vyřídit kauci zabralo Hermioně další téměř hodinu. Když konečně dorazila s pověřeným bystrozorem a pracovníkem odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů do míst, kde se nacházely zadržovací cely, bylo už skoro osm večer. Ani to neodradilo smečku novinářů, aby čekali jako supi ve foyer, až se Snape objeví. Osobně by to ráda využila ke své agendě, ale byla si vědoma toho, jak křehký je Snapeův psychický stav. Dokud se neujistí, že to ustojí, před novináře ho nepustí. “Omlouvám se, už je to konečně zařízené,” krátce se objala s Deanem. “Všechno v pořádku?”

“Jasně. Hlídal jsem ho jako vlastního,” zaksichtil se.

“Skvělé. Nevím, jak rychle se aklimatizuje, ale pošlu ti sovu, jak to bude možné. A odletaxuju ti kopii spisu k nastudování. Díky za pomoc. Ginny čeká venku,” významně se na něj podívala, a když se loučili, vtiskla mu do ruky dvě ampulky s lektravy. Teprve před chvílí do jednoho z nich hodila svůj vlas a do druhého Snapeův, který dříve toho dne nepozorovaně sebrala z jeho saka. Dean neznatelně přikývl a vyrazil pryč. Hermiona se otočila na bystrozora a ministerského pracovníka. “A vy čekáte na co?” trhla rameny. To skutečně musí všechno dělat sama?!

Netrpělivě sledovala, jak na něj ti dva sesílají jedno zaklínadlo za druhým. Měla pocit, že to trvá celou věčnost, než se bystrozor uvolil k tomu, aby mu velmi neochotně sňal pouta ze zápěstí a kotníků. Severus k ní při tom vzhlédl. Děsilo ji, jak prázdný jeho pohled byl. “Ještě podpis,” strčil jí bystrozor pod nos propouštěcí formulář s ustanovením pro kurátora. Obě pasáže podepsala. “Ven trefíme sami,” utrhla se na dva kouzelníky, kteří se neměli k odchodu. “Tak to by bylo,” odfrkla si, když zůstali konečně sami.

“Můžeme?” vzhlédla k němu.

Severuse fascinovalo, jak rychle se střídalo její chování v závislosti na tom, s kým hovořila. S bystrozory jednala chladně a odměřeně. Jamile oslovila jeho, v jejím hlase byla starost a snad i pochopení. Podíval se na své ruce. Zápěstí nic netížilo. Váhavě přikývl a udělal první krok. Krok, v němž mu nic nebránilo. Žádný řetěz, žádné okovy.

Hermiona vykročila po jeho boku a s ohledem na jeho pomalejší chůzi se přizpůsobila Snapeovu tempu. Kdoví proč si vzpoměla na jeho rozevlátou chůzi za dob, kdy ji učil. Nyní byly jeho kroky pomalé a nejisté.

Vešli do vstupní haly, kde byly na každé straně dvě desítky velkých krbů. Několik metrů před nimi hlučela skupina dobře padesáti novinářů a zády k nim se přetlačovali spolu s fotografy. Severus se zatvářil nechápavě. Ne že by se považoval za celebritu, ale předpokládal by, že on bude sloužit jako největší senzace. “Tudy,” vzala ho Hermiona za loket a nasměrovala ho k prvnímu otevřenému krbu.

Jeden z mužů s fotoaparátem se náhle otočil a zůstal na ně zaraženě zírat. Několik dalších ho napodobilo a utvořili koridor zmatených tváří, na jehož konci zahlédl Severus… sám sebe a druhou Grangerovou. Než se stihl vzpamatovat, natlačila ho ta jeho Grangerová do krbu a oba je spolkly zelené plameny.