15. Rumour has it

Dnešní kapitola bude hlavně o Olivii Bellové. Originální postava, která je navíc po smrti. Proč nás s tím wixina otravuje? Jakmile příběh postoupí ke svému závěru (jsme zhruba v polovině), tak by to mělo všechno cvaknout dohromady. Možná. Snad. Doufám.

Dean si cestou ke stolu svlékal plášť. S ohledem na papíry v ruce, které před okamžikem posbíral ze země, mu to nešlo příliš hladce. Jakmile se ze svršku konečně vymotal, přehodil ho nedbale přes opěradlo židle a sedl si.

Severus se k němu přidal a Hermiona se nabídla, že udělá čaj. Oběma jim dal Deanův vpád možnost víc se nepozastavovat nad jejich nečekaným souzněním. Pokud by se to tak vůbec dalo nazvat.

“Vypadáš, jako když jsi rozlouskl celý případ,” poznamenala skepticky. Znala Deana hodně dlouho, takže věděla, že projevuje podobně nadšené emoce i v momentech, které si to dle jejího skromného názoru nijak zvlášť nezasluhují.

“To asi úplně ne,” připustil. Navzdory tomu se zatvářil spokojeně. Povedlo se mu srovnat papíry do takového pořadí, v jakém původně byly. “Ale myslím, že jsem měl s tím Collinsem pravdu. Měli bychom vznést stížnost a chtít výměnu soudce dřív, než bude pozdě. Od něj spravedlivě vedený proces čekat nemůžeme.”

Hermiona se otočila od kuchyňské linky. “Myslela jsem, že tohle už jsme si vyjasnili,” zněla rozladěně. “A když jsme už u toho…” Přinesla Deanovi rozhodnutí, které ráno dorazilo z ministerstva.”

Přelétl ho očima. “No vidíš. Tohle to jasně dokazuje.”

“Jasně dokazuje co přesně? Že dělá svou práci? Jistě, taky jsem byla naštvaná. Dělá nám to čáru přes rozpočet a potvrzuje to, že Ruler je kretén a bude vymýšlet co může, aby nám uškodil. Ale Collins neměl nejmenší důvod to neschválit. Odůvodnění žádosti je neprůstřelné. Kdyby to nepodepsal, Ruler by na něj poštval komoru, tím jsem si jistá.” Nemohla uvěřit, že soudce skutečně hájí.

Severus si přehodil nohu přes nohu, natáhl se pro sušenku a pohodlně se opřel. Tušil, že k tomu nebude mít co říct, takže ho čeká jen role pozorovatele. A malé představení před spaním nemůže uškodit.

Dean se mračil a zase se začal přehrabovat ve svých papírech. “Jak myslíš. Ale tohle tě určitě přesvědčí. Nemohla jsi mít sestru, o které nevíš, Hermiono?” zeptal se nesouvisle.

Hermiona na něj nechápavě pohlédla. “Ne, jsem jedináček. Proč? Chceš mi sestavit rodokmen? Co to s tím má společného?”

“Tohle,” položil Dean na stůl barevnou a mudlovsky statickou fotografii mladé ženy. Tvářil se u toho, jako kdyby objevil svatý grál.

Prohlédla si obrázek. Dívala se na ni brunetka s hnědýma očima. Při troše dobré vůle by se dalo říct, že v ní vidí své vlastní rysy. Stále jí ale unikala pointa.

“Je vám podobná,” připustil Severus.

“No a?” Zavrtěla hlavou. “Kdo to je?” Podívala se na Deana.

Ten se zatvářil nadmíru spokojeně. “Olivie Bellová. Zesnulá snoubenka soudce Collinse.”

V místnosti zavládlo na několik vteřin ticho. Hermiona si fotografii znovu prohlédla. Články, které se objevily v novinách, četla všechny, ale fotografie ženy se neobjevila ani v jednom. Předpokládala, že to byla práce Collinse, který u vyšetřovatelů zatahal za nitky, aby co nejvíc chránil své soukromí. “Vysvětluj,” pobídla Deana. Očividně měl něco na srdci a nenechá toho, dokud ho ona nevyslechne.

“Dobře. Takže. Byl jsem s Alexem, bystrozorem, kámošem- Nudím tě hodně?” všiml si, jak Hermiona zívla a ani se nepokusila to zamaskovat.

“Dlouhý den,” připustila. “Zrychli to.”

Zamračil se na ni. “Není k dispozici moc materiálů, aniž bych neupozornil na to, že se v případu někdo hrabe. Collins nechal zapečetit všechno, co šlo. Vůbec bych se nedivil, kdyby na tom sám po nocích dělal a doma měl podobnou zeď jako máš ty,” kývl ke stěně obsypané poznámkami k jejich případu. “Každopádně k jejímu úmrtí. On byl na víkend pryč, údajně pracovně. Ona zůstala sama. A když se Collins vrátil, našel ji mrtvou. Dům částečně vykradený. Velká část vypadala, jako kdyby někdo použil Bombardo. Třetina domu byla srovnaná se zemí. Povídá se, že na loupež to bylo moc… surové. Alex viděl fotky z místa. Samozřejmě se to vyšetřovalo, ale bylo to skoro rok před poslední bitvou, takže si asi domyslíte, že Smrtijedy zrovna moc stíhat nešlo. Měli své lidi všude, ale hlavně na ministerstvu.” Dean se odmlčel a natáhl se pro čaj, aby se napil.

“Všechno se to zlomilo po pádu Voldemorta a pak ten příběh víceméně známe. Pár Smrtijedů doplatilo na umístění do cel předběžného zadržení na ministerstvu. Než došlo k pořádným výslechům, někdo je odrovnal. A aby to nebylo tak jednoduché, došlo k tomu pěkně po mudlovsku. Žádné kouzlo. Jen trocha kyanidu. V té době se mělo za to, že je má na svědomí Collins. A pořád se o tom tak nějak spekuluje. Sice mu to do očí nikdy nikdy neřekl, ale za jeho zády o tom pořád mluví. Nic mu nikdo nikdy nedokázal, ovšem od té doby nikdy nedělal na případu se Smrtijedy. A to ani jako řadový pracovník na zastupitelstvu a ani později jako kouzelnický obájce a pak soudce. Celé justiční oddělení se obávalo, aby něco nepodělal a nevrhlo to špatné světlo na celý systém, který se začínal dávat znovu dokupy po porážce Voldemorta. Asi si domyslíme, proč tak najednou dostal s velkou slávou váš případ,” kývl na Snapea.

“Předpokládám, že někdo doufal, že to smete ze stolu,” utrousil Severus.

“V tom lepším případě,” souhlasil Dean a raději nezmiňoval, jak měl od Hermiony za úkol ho hlídat, aby se ho někdo nepokusil zabít.

“A jak Bellová zemřela?” zajímala se Hermiona. V novinách se nikdy nic konkrétního nepsalo. Těžko říct, zda za to mohla tehdejší cenzura, nebo i v tomto případě měl Collins možnost zasahovat do obsahu. Obecně se opakovala jen zásadní fakta o tom, že šlo o mladou vědkyni, která byla snoubenkou nadějného koncipienta. Oba čistokrevní kouzelníci z rodově bezproblémových rodin, které si hleděli svého. Už tehdy si uvědomovala, že ani jeden nevypadal jako typický cíl stoupenců Zla.

Dean si zkontroloval poznámky. “Tady to začíná být ještě zajímavější. Všechna diagnostická kouzla, tedy obdoba mudlovské pitvy, nasvědčují, že šlo o přirozené úmrtí vlivem krvácení do mozku.”

“Přirozené?” zatvářila se Hermiona nedůvěřivě. “Tak přirozené, že půlka domu, kde se našlo její tělo, byla zničená, vykradená a její případ zaplnil noviny?”

Dean se pousmál. “Jo, přesně. Proč by si někdo dával práci s úpravou místa činu, kdyby zemřela přirozeně. Jenže Collins si vyžádal druhý posudek. A ten uvádí, že příčina krvácení do mozku nebyla přirozeného charakteru, jak tvrdila původní zpráva. Píše se tam, že šlo o krvácení způsobené úderem tupého předmětu do hlavy. Problém je, že zranění na hlavě neodpovídá tomu, aby došlo k takovému poškození, které by způsobilo smrt. A na základě toho existují dvě vyšetřovací verze. Jedna verze je ta, že upadla ze schodů, protože pod nimi ležela. Jenže na to neměla dostatečná zranění, ovšem rozsah krvácení, který způsobil úmrtí, tomu odpovídá. Druhé tvrzení je takové, že ji ti domnělí zloději třeba jen lehce omráčili ranou do hlavy. Tomu odpovídá nedostatek zranění, ale zas tomu neodpovídá tak velké vnitřní krvácení v mozku a posmrtné znaky. Zamotaný, že jo?”

Hermiona se nemohla zbavit dojmu, že je na komplikovanost vyprávěného příběhu Dean skoro pyšný.

“A protože jsem si chtěl obě teorie nechat vysvětlit od odborníka, byl jsem za Nevillem, protože nikomu jinýmu nevěříme, že jo?” podíval se na kamarádku významně.

Čarodějka jen pokrčila rameny. Netušila, že je Dean až tak velký konspirační teoretik.

“Nev říkal, že samozřejmě není na tenhle obor odborník, ale myslí si, že by pravdu mohly mít obě zprávy.”

“Jak je to možné?” ozval se pro změnu Snape. Příběh si získal jeho plnou pozornost.

“Je to samozřejmě jen teorie, ale podle Nevilla by to bylo možné, pokud by měla v mozku aneurysma. Výduť plnou krve. Ani by o tom nemusela vědět. Není to absolutně nic neobvyklého. S takovou výdutí jde podle Nevilla klidně odžít plnohodnotný život, aniž by se na to přišlo. A jindy to člověka zabije na místě. Záleží na mnoha faktorech. Kde je umístěná, okolní vlivy a tak dále. Ale my si můžeme představit, že aneurysma měla. Nevěděla o něm a normálně s ním existovala. Ale pak se třeba uhodila. Ne natolik silně, aby to způsobilo povrchové zranění. Ale dost na to, aby došlo k narušení výdutě. Jinými slovy mohla začít krvácet do mozku a ani to nevěděla. Jakmile se objevily symptomy, bylo už pozdě. Zvlášť pokud byla v tu dobu sama a neměl jí kdo pomoct.”

“Dobře, ale jak vysvětlíš to zdevastování domu a pokus o loupež nebo co to vlastně mělo být?” Hermiona ho upozornila na trhlinu v celém jeho vyprávění, která nedávala smysl.

Dean se zašklebil. “Můj skromný odhad? Někdo za ní přišel. Viděl ji mrtvou. Zpanikařil. Zinscenoval místo činu. A utekl.”

Hermiona zavrtěla hlavou. “Deane, tohle je extrémně přitažené za vlasy,” upozornila ho. “Ginny by ti měla zakázat sledovat mudlovské detektivky.”

“Není to ale zas tak nereálné,” poznamenal Severus. “Pokud si dobře vzpomínám… nechte si ten úšklebek pro sebe, Grangerová,” varoval ji, když se zaksichtila nad ironií jeho prohlášení. “Bylo poměrně běžné, že se lidé snažili krýt svoje zločiny tím, že místo činu upravili tak, jako kdyby měli daný čin na svědomí Smrtijedi. A mnohým to procházelo. Ne vždycky byla za všechna zvěrstva zodpovědná skupina kolem Pána Zla,” vysvětlil, jak to tehdy chodilo.

“Děkuji za podporu,” kývl Dean na svého bývalého profesora. “Přesně tak to dřív chodilo. A ještě jedna věc,” mladík se zhluboka nadechl. Následující se mu neříkalo snadno. “Tohle je zapečetěná věc a musel jsem Alexovi slíbit protislužbu. Každopádně to hodně vypovídá o tom, proč byl Collins v té době tak nepříčetný, a proč se nechce vzdát myšlenky na to, že celý případ jednou objasní.”

“O co jde?” zamračila se Hermiona. Nedokázala si představit, že to bude ještě zamotanější.

“Olivie Bellová byla podle posmrtného ohledání ve druhém měsíci těhotenství.”

Hermiona na něj zůstala zírat a Severus se tvářil zadumaně.

Dean se napil čaje a pokračoval. “A vrcholem toho všeho,” udělal gesto, jako když hraje na tympány, aby zvýšil jejich zvědavost a zároveň prodloužil moment posledního odhalení. “Olivie Bellová byla viděna jen dva dny před svou smrtí u Munga. Tohle mám od jedné sestřičky, takže to není úplně stoprocentní informace, ale udájně chtěla těhotenství přerušit. A šla tam v době, kdy byl její snoubenec pryč. Jestli tohle nekřičí, že celý případ je jeden velký průser, tak už nic. A ty se mi nemůžeš divit, když si myslím, že Collins v tobě vidí Olivii. A Snape pro něj představuje Smrtijeda, který ji připravil o život. A proto nebude už z principu na naší straně,” dokončil konečně Dean a teprve nyní jim dal čas všechny informace strávit.

Severus se zamračil. “Nevím o tom, že bych zabil nějakou Olivii,” ohradil se téměř dotčeně. Neměli ho náhodou obhajovat? “A navíc, pokud šla do nemocnice kvůli potratu v době, kdy on byl pryč… bylo to dítě vůbec jeho?” upozornil na možnou drobnou nesrovnalost.

“No, to je právě to. Já myslím, že nebylo. O to větší vztek musí pořád cítit.” Dean pevně sevřel čelist, jako kdyby si představil sám sebe na místě Martina Collinse.

“Takže moje teorie je ta, že si myslí, že ji… ehm.. znásilnil Smrtijed. Ona mu to neřekla a pak se chtěla zbavit dítěte a vyústilo to v následný útok a její smrt. A Collins si to promítá do vás dvou, když vás vidí, a spojí si to s tím, co pro něj představujete - a sice jeho snoubenku, s ohledem na podobu s Hermionou, a velkého zlého Smrtijeda. Bez urážky,” usmál se Dean na staršího muže nevinně.

Snape se na něj zaksichtil.

“Deane, tohle skutečně nedává žádný smysl. Ale pokud to poděláme a mezi právníky po nás už neštěkne ani pes, rozhodně se můžeš živit psaním detektivek. Celé je to extrémně přitažené za vlasy. Prostě si užila jinde, nepohlídala si to a pak hasila problém až v okamžiku, kdy z toho byl pořádný požár. Nemusí to mít s její smrtí nic společného. Věř mi, Collins je v pohodě. Nemá na svědomí ty Smrtijedy a ani nesabotuje náš případ. A navíc… Smrtijedi s jejím úmrtím prostě nic společného neměli. Smiř se s tím,” dodala pevným hlasem po krátkém zaváhání.

“Jak si tím můžeš být tak zatraceně jistá?” nechápal Dean a v jeho hlase bylo patrné mírné podráždění.

Zhluboka se nadechla a pak se podívala na Snapea. Jejich pohledy se setkaly. Nepatrně kývl, jako kdyby jí tím dával svolení prozradit to, co vědělo jen velmi málo lidí. Obávala se, že tím naruší jejich křehkou dynamiku. Zároveň ale potřebovala, aby Dean přesměroval svou urputnou pozornost z těch nesmyslů kolem Collinse na to, co bylo skutečně důležité. “Protože soudce našeho případu zachránil profesora v loděnici. Po tom, co my tři ho tam nechali,” řekla nakonec.

Ticho bylo náhle ohlušující. Dean byl v šoku. Snape pro něj byl téměř nedotknutelný. Za život Ginny mu bude pravděpodobně zavázán do konce svých dní. Představa, že ho ti tři nechali umřít, v něm probudila hněv. Rozzlobená reakce na sebe nenechala dlouho čekat. “Vy jste ho tam nechali?! Nezkontrolovali jste, jestli-”

“Myslíš si, že si to nevyčítám?!” vybuchla.

Severus mlčel. Ve tváři se mu nehnul jediný sval, neprobleskla jediná emoce. Tahle informace pro něj nebyla nová. Řekla mu to zhruba rok poté, kdy za ním začala chodit do vězení. Pamatoval si, že plakala pod tíhou výčitek, které ji sžíraly. Tehdy se na ni vnitřně také zlobil. Ne proto, že ho tam nechali. Ale proto, že přežil.

“No to bys tedy měla!” ujistil ji mladý čaroděj naštvaně.

“Pane Thomasi, myslím, že na výčitky tu není prostor. Prioritou bylo porazit Pána Zla. Ne zachraňovat vraha,” zastal se Hermiony věcně.  “Navíc si myslím, že jsem s přežitím tehdy ani nepočítal. Ovšem identita zachránce je i pro mě novinkou. Řeknete nám k tomu něco víc?” otočil se na právničku a doufal, že tím zklidní rozbouřené vody.

Přikývla a pověděla jim, co jí řekl Collins. Tentokrát nevynechala nic a nešlo si nevšimnout, že Snape stiskl rozzlobeně čelist, když zmínila, že se mu Collins hrabal v hlavě, zatímco on byl v bezvědomí. Na druhou stranu si tím ujasnili, že smrt Olivie nebyla práce Smrtijedů a tedy nebyl důvod, aby byl soudce z tohoto důvodu předpojatý, jak se Dean domníval. Nutno podotknout, že ani tak jí nešlo do hlavy, proč někdo chtěl, aby to jako práce stoupenců Zla vypadalo. Něco na tom nesedělo, ale nebyl čas se tím víc zabývat. Měli vlastní případ, který museli rozmotat.

“Takže už chápeš?” zeptala se nakonec a snažila se příliš si nebrat jeho zlostný pohled. Tušila, že bude chvíli trvat, než akceptuje, že Snapea nechali napospas jeho zraněním.

“Uznávám, že se tím moje teorie dost zbortila,” připustil nakonec Dean neochotně.

“Ale stejně,” pokračovala Hermiona vzápětí zamyšleně, “mi nejde do hlavy jedna věc. Ty jsi tohle všechno zjistil za pár týdnů. Myslíš, že Collins to ví taky? Všechno?”

“Myslím, že jo. Jak jsem řekl, nedivil bych se, kdyby měl stěny v domě vyzdobené jako ty. Většinu důkazů, ke kterým jsem se dostal, nechal přímo on zapečetit. Je veřejným tajemstvím, že to vyšetřoval na vlastní pěst. A podle té sestry u Munga se tam Collins taky vyptával. Určitě bude mít sám spoustu teorií. Ale jedno je jisté - kdo je odpovědný za její smrt, jestli vůbec někdo, zůstává pořád záhadou.”

Hermiona přikývla. V tom měl Dean pravdu. Napadlo ji, zda by nebylo mnohem jednodušší, kdyby se prostě po mudlovsku udělala už tehdy pitva. Jenže něco tak kontroverzního nepřipadalo v kouzelnickém světě v úvahu. Někdy si říkala, jak moc by celý právní kouzelnický systém potřeboval omladit.

V tuhle chvíli pro ni ovšem bylo důležité potvrzení, že případ Olivie Bellové nemá s tím jejich žádnou spojitost. Jak by mohl? Snape ji neznal. Nešlo o akci Smrtijedů, byť se někdo pokusil o to, aby to tak vypadalo. Žádné jiné vodítko, které by nějak propojovalo její úmrtí s odsouzením Snapea, neexistovalo. A přesto se jí jen velmi obtížně dařilo umlčet červíka pochybností, který nenápadně dál a dál nahlodával její přesvědčení. Zavrtěla hlavou.

“Jaký z toho máte pocit vy?” otočila se na svého bývalého profesora.

Snape pokrčil rameny. “Nevidím popravdě smysl slečnu Bellovou řešit. Vím, že na mou paměť není úplně spolehnutí, ale já si ji nevybavuji. Pokud se mi Collins hrabal v hlavě za použití selektivních metod legilimens, a nic tam ohledně ní nenašel, tak je vysoce nepravděpodobné, že s tím měli Smrtijedi co do činění. Byl jsem pravá ruka Pána Zla. Musel bych o tom něco vědět. Navíc podle toho, co jsem se o ní dozvěděl, si nemyslím, že by měla pro Pána Zla nějaký význam. Musel by to být z jeho strany čistě osobní důvod. Pokud by to tak bylo, její smrt by byla… všeříkající. O jeho podpisu by nebylo pochyb. Tím jsem si jistý.”

Hermiona přikývla. Snape jen potvrdil její vlastní domněnky. “Díky, že ses v tom pohrabal,” podívala se na Deana. “Spojitost s naším případem nevidím žádnou, takže bychom se tím neměli dál zabývat. Zvlášť teď, kdy nás začíná tlačit čas. Když jsme u toho, nechcete dorazit zítra na večeři? Mohli bychom si sednout ven, má být hezky. Probrali bychom tu rekonstrukci, ať jsme připravení a nevaříme pak z vody přímo na místě. A víš co, pozvi i Nevilla. Ginny bude ráda, že s ním výjimečně nebudeš vysedávat u Tří Košťat. Ležák si můžete dát tady,” pousmála se.

Dean přikývl. Jeho výraz byl ale stále rezervovaný. Bude chvíli trvat, než zkousne novou informaci o Snapeově přežití. “Tak třeba v šest?”

“Klidně,” souhlasila. Sledovala, jak se její kamarád a kolega zvedl a přehodil si přes ramena plášť. Potlačila zívnutí a letmým pohledem na hodiny zjistila, že už je skoro jedenáct. To se jim ten den dost protáhl.

Zdálo se, že s Deanovým odchodem se do bytu vkradla znovu jistá rozpačitost, která mezi nimi probublala po návratu z Irska.

“Půjdu si lehnout, už je pozdě.”

“Měl jsem v plánu to samé,” souhlasil Severus.

Na okamžik po něm střelila pohledem. Podle výrazu v jeho tváři si skrytý význam jeho sdělení domyslela jen a pouze její unavená mysl. “Dobrou noc.”

“I vám.” Slyšela ho říkat, ale to už za sebou zavírala dveře své ložnice.

—HGSS—

Další den už bylo všechno zase ve starých kolejích. Žádné trapné blábolení ani rozpačité pohledy.

Hermiona strávila celý den prací a Snape se realizoval na zahradě. Nyní byla opřená o zárubeň francouzského okna se sklenkou vína v ruce a sledovala, jak Snape připravuje se sousedovou pomocí gril.

Dopoledne stařík jejího bývalého profesora naučil ovládat kultivátor. Odměnou mu za to byl dokonale provzdušněný trávník také na jeho zahrádce. Severus pak na oplátku přijal pomoc s úpravou maliníků. Respektive si nechával s Alanem za zády ochotně radit, jak keře nejlépe zkrotit. Hermiona to celé sledovala od pracovního stolu a už ani neměla sílu kroutit nad jejich bezprostřední přátelskou interakcí nevěřícně hlavou.

Když se Snape mezi řečí zmínil, že budou mít večer návštěvu, Alan si nenechal vymluvit, že k venkovnímu posezení patří pořádné grilování. A protože jejich soused myslel i na nedostatečné posezení, ochotně jim půjčil také dvě další židle a pro jistotu i dvě lehátka.

Hermiona se nemohla zbavit dojmu, že starý soused si je tak nějak bez jejich vědomí adoptoval. K ní možná choval ještě částečnou zdrženlivost nebo to bylo prostě jen slušné vychování, ale ke Snapeovi se rozhodně choval jak k synovi a její bývalý profesor nevypadal, že by mu to nějak zásadně vadilo.

Napila se vína, aby zamaskovala cukající koutky, když se Snape rozhodl složit plážová lehátka do provozního stavu. Nikdy by nevěřila, že mu dá kus plastu tak zabrat.

“Co takhle nějaká pomoc?” zavrčel jejím směrem.

Sladce se usmála. “Nevidím důvod. Jde ti to skvěle, lásko,” zaševelila. Přítomnost souseda jí umožnila dokonale ho popíchnout.

On ji na oplátku probodl pohledem. Viděla v něm touhu. Touhu po ní něco hodit.

“To vaše hašteření mi připomíná mě a mou ženu před čtyřiceti lety. Kde jsou ty časy,” posteskl si Alan.

Na to Hermiona neměla odpověď. A protože zazvonil domovní zvonek, naštěstí ji nemusela ani hledat.

“Ahoj, neseme víno,” strkal jí Dean do náruče dvě láhve vína.

“A já udělala bábovku. Recept mám od profesora,” culila se Ginny. Jak taky jinak, prolétlo Hermioně hlavou.

“A já vzal s sebou Lenku, jestli nevadí,” zatvářil se Nevill trochu rozpačitě.

Hermiona se zasmála a kamarádku objala. Tušila, že Snape bude nadšený, že se jeho fanklub rozrostl o nového člena, který výjimečně nepatřil do Nebelvíru. “Vůbec ne. Pojďte dál a nezouvejte se, budeme venku.” Pobídla je.

“A něco na zub nebude?” zatvářil se Dean zklamaně, když zpozoroval studenou a prázdnou plotýnku sporáku. Vysloužil si za to loket do břicha od své ženy.

“Budeme grilovat,” uchlácholila ho Hermiona a protože pití ven ještě nedonesla, rovnou jim všem nalila už v kuchyni sklenku toho, co si vybrali. A s ohledem na stálou přítomnost souseda bylo také potřeba seznámit je s jistými informacemi.

“Alan nám půjčil gril. Vlastně na tom trval. Snape mě nenechal ani naložit maso. Dělal dresingy, salát i domácí bulky,” zavrtěla hlavou a přišlo jí zábavné, jak Ginny zbožně vzdychla.

“Vidíš, taky bys mohl někdy uvařit,” dloubla zrzka muže do žeber.

“Ten chlap mi ničí manželství ani o tom neví,” zaksichtil se Dean. “A kdo je vůbec Alan?” Jméno mu nic neříkalo.

“Náš soused. Je taky venku, ještě ladí gril,” vysvětlila Hermiona a kývla na pootevřené francouzské okno a ztišila hlas. “Akorát… Je tu takový háček. Takže by bylo dobré, abyste se před ním neprořekli, než odejde. Myslí si totiž, že profesor je můj muž. Konkrétně sám pan Severus Granger,” dořekla tlumeně.

V reakci na její slova vylétla Nevillovi sodovka nosem. Dean se začal nekontrolovaně chechtat jako školák a nepomáhalo ani kárání, které za to schytal od své ženy. Dorazila to Lenka, která jediná zamyšleně promíchala brčkem svůj nápoj ve vysoké sklenici a se zasněným pohledem nevinně, tak jak to umí jen ona, prohlásila: “Jste hezký pár.”

Hermiona potlačila zaúpění a v tu chvíli nebyla daleko od toho, aby velmi kriticky zpochybnila své rozhodnutí pozvat je všechny na společné posezení.

Netrvalo dlouho a jakmile se Alan ujistil, že Severus zvládne obsluhu grilu bez problémů, nechal jim soukromí. Pro jistotu Hermina ještě zakouzlila na celou zahradu protihlukové kouzlo, aby se mohli nerušeně bavit. Nakonec se jim spontánní grilovací večer vydařil.

Když se pak za tmy loučili, zůstala ve vzduchu otázka, jak dobře zvládnou vše, co si řekli a naplánovali, převést do praxe při rekonstrukci. Tu si naplánovali hned na další den. Nebyl čas ztrácet čas.