10. Leave a light on

 

Dean Thomas projevil nefalšované překvapení, když se Hermiona později toho dne objevila u jeho dveří. “Říkala jsi, že to odletaxuješ,” nakrčil obočí a sledoval, jak kolem něj prošla a z kabely začala vytahovat kvanta složek a dokumentů v kompaktním zmenšeném formátu.

“Já vím, ale asi jsem potřebovala na chvilku vypadnout na vzduch. Navíc jsem ještě musela skočit na ministerstvo a taky jsem sháněla Snapeovi holící strojek,” vysvětlila.

Dean se zasmál. “To sis od něj potřebovala odpočinout docela brzo ne?”

“Ale ne, tak to není,” zavrtěla hlavou. “Neříkám, že to je úplně růžové. Ráno jsem o něj zakopla a rozbila si koleno. Spal v obýváku na zemi,” zavrtěla hlavou při té vzpomínce. “Ale na první den asi docela dobré.”

“To jako vážně?”

“Jo. Na matraci ho bolela záda. Není zvyklý. Navíc si myslím, že podvědomě vyhledává prostornější místa a úplně mu nevyhovuje umělé světlo. Je toho dost, na co si musí znovu zvykat.”

Dean přikývl a sledoval, jak zvětšila všechny papíry do normální velikosti a narovnala je do několika kupiček. “To dává smysl. Osobně si nedokážu představit, čím si prošel.”

Hermiona si povzdychla. “To asi nikdo z nás. Říkala jsem si, že mu prospěje, když bude mít chvíli klid a já vypadnu. Víš, že se s tím třeba lépe srovná, bude mít prostor se víc uvolnit, když tam nebudu. Myslím, že má pocit, jako kdybych ho hlídala nebo na něj dohlížela.”

“Ale to ty přece děláš. Nebo bys minimálně měla. Podle Rulera určitě,” připomněl jí.

Mávla nad tím rukou. “On se vážně nechystá na nějaký přelomový útěk nebo něco podobného. Mám pocit, že pořádně nepobral, že se to fakt děje. Něco málo jsme si vyříkali. Moc dobře chápe, že nesmí udělat žádnou pitomost. Bude asi chvíli trvat, než se alespoň trochu oklepe, ale vidím to nadějně. Kde je vlastně Ginny? Zdržela se ve škole?” teprve teď si Hermiona všimla, že ji nevítá druhý člen domácnosti.

“Mají dneska poradu a pak musí pokrýt dozor. Dorazí až tak kolem desáté, možná déle. Zrovna jsem si říkal, že si objednám pizzu a dám dokupy nějaké nápady ohledně případu. Nechceš se přidat?”

Zavrtěla hlavou. “Musím nakrmit Snapea. Jestli z jeho přítomnosti v mém bytě vyplyne něco pozitivního, tak že mě to donutí vařit a přestat se živit mraženými polotovary a donáškou.”

Dean přimhouřil oči. “Ale ty nesnášíš vaření.” Tázavě se na ni podíval. Hermionina nechuť trávit čas v kuchyni byla mezi jejími přáteli poměrně známá věc.

“A Snapeův žaludek nesnáší polotovary, takže…” rukama naznačila misky vah, aby dala najevo, že nemá moc na výběr. Když se její kamarád začal smát, jen se na něj zaksichtila. “Ale když jsi slaměný vdovec, nechceš se přidat k nám? Ta pizza zněla jako dokonalý nápad,” uculila se.

“Cokoliv, abys nemusela vařit, viď?”

“Vinna v plném rozsahu, ctihodnosti,” připustila pobaveně.

“Fajn, tak jo. Vydrž, vezmu víno.” Odběhl pro láhev a pak se společně přemístili.

Když odemkla a s Deanem vešli do bytu, přivítala je tma a ticho. Rozsvítila v chodbě a vyměnili si pohledy. “Jestli ti zdrhnul a ty budeš potřebovat právníka, tak se hlásím,” ušklíbl se muž.

Hermiona ho provrtala pohledem. Dveře Snapeova pokoje byly pootevřené, ale když tam nahlédla, zjistila, že je prázdný. Potichu přešla dál a v kuželu světla z chodby zahlédla sedět jejich bývalého profesora v křesle. U nohou mu ležela knížka a on klidně oddychoval zavrtaný pod dekou. “Ani na vteřinu jsem nezapochybovala,” špitla Deanovým směrem.

“Kecáš, hrklo v tobě,” zaksichtil se. Schytal za to loket do břicha.

Hermiona se natáhla na poličku, kde měla všechny letáčky oblíbených rozvozů, a když našla ten, který odkazoval na blízkou pizzerii, vrazila ho Deanovi do ruky. “Buď užitečný. Pro nás dva šunkovou a sýrovou,” kývla na spícího muže. Netušila, jaké má Snape chutě, ale těmito dvěma druhy se nedalo nic zkazit.

Mladík pobaveně kývl a šel vyřídit telefonát. Hermiona mezitím připravila na stůl skleničky a talířky a šla zvednout opuštěnou knížku, která mu zřejmě vypadla z ruky, jakmile usnul. Když se zvedala, její pohled se střetl se Severusovým.

“Vyspal jste se trochu?” zeptala se. Výraz v její tváři zjihl. Zachumlaný pod dekou vypadal zranitelně. A mnohem méně zbídačeně.

Kývl. “Jako už dlouho ne,” odvětil bez náznaku ironie.

“Objednáno. Říkali, že tak dvacet minut. Á, dobrý den,” Dean si všiml, že jeho bývalý profesor je už vzhůru.

“Dobrý den,” oplatil mu Severus trochu zaskočeně a podíval se na Hermionu. “Chystáte mi autogramiádu?” zeptal se vážně s odkazem na dřívější rozhovor o fanklubu. Ušklíbla se. Deanovi se ve tváři odráželo nepochopení.

“Pozvala jsem Deana na večeři. Bude pizza, jestli to nevadí. Můžeme si alespoň trochu promluvit,” vysvětlila.

Přikývl a zvedl se. Deku složil do úhledného balíčku a došel k mladšímu muži. Podal mu ruku. “Děkuji za vaši práci,” řekl upřímně.

Na Deanovi bylo vidět, že ho to vyvedlo z rovnováhy. Nataženou dlaň  přijal. “Zatím jsem toho moc neudělal, pane,” pousmál se nervózně.

“Cením si i snahy. A gratuluji ke sňatku,” vzpomněl si na informaci o tom, že jeho druhý právník tvoří pár s profesorkou lektvarů v Bradavicích.

Mladík se znovu pousmál. Snape na něj působil jako úplně jiný člověk. Mnohem víc vnímal to, co mu o azkabanských podmínkách v minulosti vyprávěla Hermiona. Pokud k tomu přidal potíže se ztrátou pamětí, byl tenhle pokorný a vlastně úplně normální Snape víc než uvěřitelný. A i kdyby nebyl, tak jeho ženě v den bitvy pravděpodobně zachránil život. Je jeho dlužníkem a ten chlap o tom nemá ani tušení. “Přinesl jsem víno, dáte si? Červené. Nic moc kvalita, ale pít se to dá. To víte, nezaměstnaný absolvent práv a mladá učitelka,” pokrčil rameny téměř omluvně. Já bych radši vrazil peníze do archivního vína, ale od toho se chlap žení, aby nedělal blbosti.” Mladší z mužů obrátil pozornost na láhev a ignoroval Hermionino pobavením zvednuté obočí.

“Jestli to mělo být nenápadné požádání o mzdu, tak bych ti ráda připomněla, že to je pro bono případ,” zaksichtila se a sledovala, jak Dean rozlévá víno do tří sklenic a jednu podává Snapeovi.

“Možná kdybyste byla ještě přesvědčivější u Narcissy…” neodpustil si Severus ironickou poznámku a přiložil sklenici s vínem ke rtům.

“Kdo myslíte, že vám zainvestoval šatník?” zeptala se sladce Hermiona a sledovala, jak se dusí douškem vína.

“Počkej… Malfoyová? Co s tím má společného?” nechytal se Dean a přátelsky udeřil Snapea do zad. Nemínil přijít o klienta.

“Slečna Grangerová ji vydírá,” objasnil mu Severus, sotva popadl dech.

Sekla po něm pohledem. Taky si to mohl nechat pro sebe. “Nevydírám ji, jen ji motivuji,” trvala si na svém.

Deanovi to zapalovalo evidentně rychle, protože vytřeštil oči. “Ta kauce! Čím ji, zatraceně, motivuješ, že tě to promotivovalo k půl milionu galeonů?”

“Vy dva,” s protočením očí jednoho po druhém na dálku probodla ukazováčkem, “jste vážně příliš dramatičtí,” zavrtěla klidně hlavou a napila se ze své sklenky.

“Neřekne nám to, že ne?” podíval se Dean na svého bývalého profesora.

Severus zavrtěl hlavou. “Neřekne,” souhlasil s mladším mužem, jako kdyby tu Grangerová nestála metr od nich.

“Pokud se to povede, jakože my uděláme všechno, co bude v našich silách, aby se to povedlo, tak vysoudíme i pěkné odškodné. Tak si z toho pak nějaké procento naúčtujeme, nebojte. Zaplatí se výlohy a Narcisse se vrátí kauce i ta drobná investice navíc.”

“Takže teď tomu budeme říkat investice?” zajímal se Dean.

“Pro mě za mě tomu můžeme říkat třeba režijní náklady, pokud se ti bude líp spát,” pokrčila rameny.

“Zatraceně,” plácl se mladík do stehna. “Já jsem tak rád, že nestojíš na druhý straně barikády,” řekl téměř obdivně.

Hermioně jen lehce zacukaly koutky. “Ale příklad si ze mě neber,” poplácala ho po rameni a šla vyzvednout pizzu, protože jako na zavolanou dorazil poslíček.

Severus to už nijak nekomentoval. Podvědomě musel uznat, že má jeho druhý právník pravdu. Zdálo se, že je rozhodně lepší mít Grangerovou na své straně. A ten mladý Nebelvír mu také přišel až příliš… vstřícný. Čím si to zasloužil? Netušil.

Hermiona byla během minuty zpět i se třemi krabicemi a Severusovi teprve nyní došlo, že má hlad. Naučil se ten pocit potlačit, nevnímat ho. Ve skutečnosti to nebylo nijak složité. Ranní dávka fazolí v Azkabanu mu obracela žaludek, sotva ucítil ten vlezlý zatuchlý smrad vařených luštěnin. Večerní příděl pak znamenal jediné - blížící se mučení a prožívání těch nejhorších hrůz zas a znova. Jenže vůně deroucí se skrz tvrdý karton způsobila, že se mu v ústech nahromadily sliny a žaludek vyslal jasný signál. Na tohle mám vážně chuť!

Zprvu jedli mlčky. On se plně koncentroval na svůj talíř a vychutnával každé sousto, takže si nevšiml, jak po sobě jeho dva právní zástupci hodili soucitný pohled. Dokonce ani příliš neuvažoval nad tím, jak bizarní by to byl pro nezasvěceného pozorovatele pohled. On, vrah Albuse Brumbála, a dva mladí Nebelvíři při společné večeři. 

“Deane, až si projdeš v klidu ty složky, které jsem ti přinesla, měla bych pro tebe úkol,” ozvala se Hermiona a dolila sobě i Snapeovi skleničky.

“Mám někoho motivovat?” zazubil se.

“Vtipné,” nakrčila nos. “Ne. Chci, aby ses pohrabal v tom dni, kdy se profesor probral u Munga a došlo k tomu… přiznání,” naznačila prsty ve vzduchu uvozovky.

Mladík přikývl. “Mám hledat něco konkrétního?”

Hermiona pokrčila rameny. “Procházela jsem to snad stokrát, mluvila se všemi lidmi z oddělení. Ale třeba v tom uvidíš něco, co já ne. Vy si asi z toho dne nic nepamatujete, viďte?” otočila se na Snapea. V tomto si nedělala žádné iluze.

Zavrtěl hlavou. “Z toho období po zranění si matně vzpomínám až na převoz do Azkabanu a ani tam jsem nebyl prvních několik týdnů úplně ve formě. To ostatně víte sama.”

Přikývla. “Rozumím. Ono to vychází i z těch výpovědí a lékařských zpráv. Až se na to podíváš,” otočila se zpátky na Deana, “tak to pochopíš. Kvůli zranění byl nadopovaný lektvary a driáky a v podstatně na hranici deliria. S rekonvalescencí se samozřejmě nikdo neobtěžoval. Ale od sestřičky, která měla profesora na starost, vím, že ho hlídal bystrozor. Zkus se v tom trochu pošťourat. Mám pocit, že nám něco uniká. A s tebou se budou spíš bavit. Mě úplně nemusí,” přiznala.

“Cos jim udělala?” zvedl mladík tázavě obočí.

“Vlastně nic. Možná jsem za poslední dobu několikrát vyjádřila jací to jsou neschopní idioti, ale jinak…,” pokrčila rameny. Neviděla v tom problém. Nemohla za to, že někteří muži byli příšerně vztahovační.

Dean se kousl do rtu, aby se nezasmál. Došlo mu totiž, že to jeho kamarádka myslí vážně. “To nebude problém. Mám tam kámoše, chodíme sem tam na squash.”

“Skvělé. V tom případě by ti nemělo dělat problém sehnat mi taky všechno, co se týká smrti Olivie Bellové,” řekla klidně.

Od obou mužů za to sklidila tázavé pohledy.

“Kdo je Olivie Bellová?” nechápal Severus spojitost se jménem, které mu vůbec nic neříkalo.

Dean místo toho horečně přemýšlel. To jméno znal, jen nevěděl, kam ho zařadit. “Počkat,” zarazil se náhle. “Co má snoubenka našeho soudce společného s případem? Myslíš… jo aha! Ty se bojíš, že bude předpojatý. Myslíš, že je něco pravdy na tom, že… ty smrtijedy tenkrát…”

Hermiona zavrtěla hlavou. “Ne. Neudělal to,” řekla rázně.

“Asi se nemám ptát, jak to můžeš tvrdit tak jistě, že?” skousl si Dean ret.

“Budeš mi muset věřit. Teď ti k tomu nemůžu říct víc. Ale Collins v našem případě subjektivně zaujatý nebude.”

Oba muži si vyměnili pohledy. “No, ty seš tady šéf,” pokrčil rameny Dean, ale nezněl vůbec přesvědčeně. “A řekneš mi alespoň, jak je její smrt relevantní s naším případem?” Vážně doufal, že z Hermiony nevypadne, že s tím má něco společného Snape.

“Pravděpodobně vůbec nijak. Ale chci mít přehled.” Sama se nezdála úplně přesvědčená svými slovy. Něco jí na tom nesedělo, jen nevěděla co. Pokud by se ukázalo, což předpokládala, že to s jejich případem nijak nesouvisí, upustila by od toho. Skutečně nemínila řešit dva složité případy najednou. Ovšem cosi jí říkalo, že by v tom přece jen mohlo být víc. “A asi nemusím dodávat, abys byl… diskrétní.”

“Jo, jasně. To chápu. A co Ruler, na toho se mrknout nemám?” Dean začínal svůj detektivní úkol brát víc než vážně

“Ne, na něj nemusíš. O jeho slabině vím moc dobře,” odvětila Hermiona vševědoucně.

“Asi se nechceš poděli,” zvedl mladík tázavě obočí.

“Asi ne,” souhlasila. Nemínila tu rozebírat, že pro ni má nejvyšší státní zástupce zvrácenou slabost a ona má pro změnu zvrácenou radost z jeho provokace. “A ještě jedna věc…” na okamžik se odmlčela a tentokrát se podívala na Snapea. “Souhlasil byste, profesore, s odbornou psychologickou evaluací? Potřebovala bych k argumentaci ohledně vašeho psychického stavu relevantní podklady. Hodně by to pomohlo celé věci a-”

“Dobře,” odvětil prostě. Sklidil za to údiv dvou párů očí.

“Dobře? Jen tak?” ujišťovala se Hermiona, že ji neklame sluch.

Trhl rameny. “Mám vás nejdřív poslat někam, pak být trochu ironický, nechat vás a pana Thomase zahrnout mě relevantními argumenty, případně vyvolat hádku, a pak nakonec stejně souhlasit? Pokud byste na tom trvala, tak můžu, ale myslel jsem, že bych ten proces mohl zkrátit. A pokud to přispěje k případu nebo dokonce to vrhne třeba i světlo na mé výpadky paměti, tak nevidím důvod, proč to sabotovat,” dokončil svou řeč a natáhl se pro skleničku. Ke konci už jeho hlas trochu vynechával. Místy mu mluvení dělalo stále problém.

“Tenhle Severus Snape mě vážně baví,” nechal se slyšet Dean a věnoval svému bývalému profesorovi upřímný úsměv.

Hermiona otevřela pusu, ale než to stihla komentovat, přerušilo ji zvonění u domovních dveří.

“Na mě nekoukejte, já nikoho nečekám,” utrousil Snape a na židli se pohodlně opřel.

Deanovi zacukaly koutky a Hermiona se zvedla. Zdálo se jí to, nebo si její kamarád a bývalý profesor lomeno klient, jak se říká, sedli? Ne že by jí to vadilo. Myšlenky na rodící se bromanci těch dvou potlačila a otevřela dveře.

Za nimi stála žena středních let a velmi, ale skutečně velmi jí připomínala Umbridgeovou. “Dobrý den. Fiona Redrigová. Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů,” představila se a Hermiona potlačila chuť znechuceně ohrnout ret nad tím, jak sladce zněl její hlas a s jakou kulometnou dikcí žena mluvila.

“Co pro vás můžu udělat?” zeptala se, byť představu měla.

“Jdu na kontrolu. Případ 89 394. Severus Snape. Měl by se nacházet na této adrese,” usmála se a předala Hermioně pergamen s povolením.

“A taky nachází. Byla na něj umístěna sledovací kouzla. Takže víte moc dobře, že tu je. A myslím, že to tímto můžeme považovat za vyřízené.”

“Tak to by rozhodně nešlo,” zaševelilo to stvoření sladce a pozvalo se dovnitř. “Musím ho vidět a musí se podepsat. Tudy?” cupitala žena chodbou dál a nevnímala Hermionin vražedný pohled na její boty, které se neobtěžovala sundat ani očistit. “To je on?” ukázala na Snapea. Ignorovala jeho tázavý výraz. “A vy jste?” podívala se na Deana.

“Dean Thomas. Právník. Severus Snape, můj klient,” představil pro jistotu i Snapea.

“A jak poznám, že je to vážně Snape?” zeptala se ostře Redrigová.

Severusovo obočí se usídlilo vysoko na jeho čele. Představoval si, že jestli bude muset svou totožnost potvrdit například jménem mazlíčka, kterého měl v dětství, tak je v pytli. Měl jako malý vůbec nějakého mazlíčka? Iracionálně už se viděl znovu v Azkabanu. Nenápadně si do kalhot otřel zpocené dlaně. Srdce mu začalo splašeně bušit a hučení v uších nedokázal zabránit. Zhoupl se mu žaludek. Vrátí se tam. Přišli si pro něj. Byl tak paralyzován úzkostí, že si nevšiml, jak po něm Hermiona střelila pohledem a pak na jeho stav nepatrným posunkem upozornila Deana, který seděl vedle něj. Ten sotva postřehnutelně přikývl a položil Snapeovi ruku na rameno. Tím gestem ho vytrhl z transu. Tep začal klesat na obvyklou hodnotu. Úzkost se vytrácela.

“Máte pocit, že tu máme párty s mnoholičným lektvarem?” zeptala se Hermiona klidně a nasadila znuděný výraz. Moc dobře věděla, že to je jen cílená provokace ministerstva. Ale i to stačilo k tomu, aby to Snapea okamžitě rozhodilo, čehož si nešlo nevšimnout. “Dejte mi ty papíry,” vzala si od Redrigové povolení, aby si ho prostudovala, než mu ho dá podepsat. Zmanipulovaných podpisů už bylo dost, nemínila přidat na seznam svou nepozorností další.

“Můžete,” kývla na Severuse a podala mu pero. “A vám nic nebrání si jeho totožnost ověřit detekčním kouzlem. S tím, co na něj seslali, bude reagovat. Kdybyste snad skutečně měla pochybnosti. Pravdou je, že po šesti letech mučení v Azkabanu nevypadá tak dobře jako na fotkách, které ho proslavily v Denním Věštci. Ale to byl ostatně záměr, že ano? Vykreslit ho jako mocného temného černokněžníka, který vraždí na počkání. Kdybyste tam dali jeho fotky z nemocnice, mohlo by to nedejbože vyvolat u některých lidí soucit.” Hermionin hlas přecházel do zlověstně tlumeného tónu a oči nebezpečně zaplály zlobou. “Jestli chcete, můžete s námi posedět a můžeme si o tom mučení popovídat.” Probodla ženu pohledem a udělala krok blíž k ní. “O tom, jak mu mozkomor každý den vysával duši, ale nikdy to nedokončil, protože to by bylo moc jednoduché. O tom, jak ho dozorci bezdůvodně bili jen proto, že neměli nic jiného na práci. O tom, že se mu nedostalo za celou dobu žádné lékařské péče. O tom, že-”.

Redrigová se prudce nadechla, protože si uvědomila, že po celou dobu zadržovala dech. “To nebude nutné. Tohle si vezmu,” prosmýkla se v dostatečné vzdálenosti kolem Hermiony a sebrala podepsaný formulář. Paradoxně to vypadalo, že má větší respekt z mladé čarodějky než z vraha, smrtijeda a padoucha číslo jedna v kouzelnické společnosti. “Příjemný večer,” řekla neupřímně a vystřelila ven.

Hermiona za ní v klidu došla zamknout. “Babizna,” ulevila si, když se vrátila.

Dean při té příležitosti začínal chápat slova o tom, že si mezi bystrozory neudělala zrovna přátele. Viděl svou kamarádku poprvé v takové ráži a byl si jistý, že je rád, že se takhle nemračí na něj.

Severus tak překvapený nebyl. Viděl už Grangerovou podobně jednat. Na druhou stranu to nic neměnilo na tom, že ho asi nikdy nepřestane překvapovat zápal, s jakým ho obhajovala. “Odskočím si,” utrousil a zvedl se. Potřeboval si opláchnout obličej studenou vodou a sebrat se.

Dean jen neurčitě přikývl, stále pohledem fixovaný na Hermionu. “To bylo teda něco,” řekl. “Jsi v pohodě, Herm?”

Přikývla. “Věděla jsem, že si s kontrolou pospíší, ale že to zkusí hned první den… Nechala jsem se vytočit,” připustila. Sama byla překvapená, jak rychle se nechala unést, jakmile uviděla hrůzu ve Snapeových očích.

“Vůbec ne. Jsi jenom člověk, Hermiono. A byla jsi…Ne byla, ale jsi fakt třída právník,” pousmál se na ni povzbudivě.

Odmítavě zavrtěla hlavou. “Můžeme jít na chvíli ven?” kývla na zahrádku, která se už začala halit do nočního pláště.

Dean se zatvářil nechápavě, ale zvedl se. “Jasně.” Následoval svou kamarádku a tázavě sledoval, jak za nimi zavírá francouzské okno. “O co jde? Hádám, že o něco, co by neměl profesor slyšet?”

“Víš… chtěla bych, až budou prázdniny a studenti nebudou v Bradavicích, domluvit s McGonagallovou, že bychom vzali Snapea na pozemky a udělali částečnou rekonstrukci toho dne,” významně se na svého přítele a kolegu v jednom zadívala.

Pohled ji oplácel a bylo patrné, kdy přesně mu došlo, co mu těmi slovy naznačuje. “Chceš zapojit Ginny.” Neptal se.

“Jo,” kývla. “Vím, že tě nemůžu nutit a zároveň nechci přijít o parťáka, ale-”

“Řeknu jí to. Roky jsem se bál, že zjistí, že má doma podělanýho zbabělce, který se ji ani nepokusil zachránit, ale máš pravdu v tom, že to nemůžu tajit do nekonečna. A ta rekonstrukce je dobrý nápad. Bude určitě pro,” pousmál se, přestože ho uvnitř svírala úzkost a strach z možnosti, že mu Ginny neodpustí.

Hermiona byla jeho vlídnou reakcí zaskočená a zároveň pociťovala vděk. “Víš dobře, že to tak není,” položila mu konejšivě ruku na paži.

Mladík se zhluboka nadechl a zvedl pohled kamsi za mladou ženu. Místo odpovědi jen přimhouřil oči, jako by chtěl zaostřit a ujistit se, že dobře vidí. “Začínám si myslet, že sis pořídila docela šikovného domácího skřítka.” Kývl směrem, kterým se upíral jeho zrak.

Hermiona se otočila za jeho nenápadným posunkem a překvapeně sledovala, jak Snape odnáší ze stolu talíře a vzápětí je umývá ve dřezu. “To mě podrž,” vydechla.

“No, to mě taky. Tohle se ale Ginny vážně nesmí dozvědět, jinak by ho chtěla domů. Nebo ještě hůř, donutila by mě přebudovat kuchyň, aby se tam vešla myčka.”

Čarodějka se zasmála. “Napadlo by tě někdy, že ho zrovna my dva budeme obhajovat u soudu?” zeptala se s dávkou nostalgie.

Pohlédl na ni. “A tebe by někdy napadlo, že ten černý rozevlátý bradavický netopýr bude jednou v tvém bytě umývat nádobí?”

Smích už ani jeden nedokázal potlačit.

Krátce na to se rozloučili a Dean se přemístil zpátky domů. Snape vypadal zase trochu ztraceně, jako kdyby váhal, zda se může třeba jen obyčejně posadit do křesla a číst si. Hermiona mu rozuměla. Sama si nedokázala představit, že by se v cizím prostředí a v přítomnosti cizího člověka měla chovat jako doma. Pravděpodobně i proto hledal možnosti, jak být užitečný a něco dělat. “Co kdybychom udělali něco s tou matrací?” navrhla, čímž ho vytrhla ze zamyšlení.

“Prosím?”

Zdálo se jí to, nebo mu přeskočil hlas? “Říkal jste, že vám ta matrace nevyhovovala. Zkusila bych nějaká kouzla. Přece nebudete spát na zemi.”

“Ach tak. No… budu rád,” přiznal s mírnou neochotou. Přijímat laskavost byla zcela nová disciplína a nějakou dobu s tím asi bude ještě bojovat.

Přikývla a následovala ho do pokoje. Chvíli trvalo, než Snape po nekonečném ulehání a opětovném vstávání souhlasně kývl, ale nakonec se zdálo, že byla Hermiona s kouzelnou úpravou matrace úspěšná. Alespoň tak podle jeho špatně skrývaného potěšeného výrazu soudila.

“Půjdu si už lehnout. Ale kdybyste cokoliv potřeboval, tak mě klidně vzbuďte.”

“Vlastně…” jeho slova ji zarazila uprostřed pohybu.

Otočila se na něj. Vypadal, že chce něco říct, ale neví jak. “Ano?” vybídla ho. Zvedl hlavu a pohled, kterým doteď zkoumal koberec, upřel na ni. V jeho očích viděla něco nevysloveného. “Profesore? Ať je to cokoliv,” řekla trpělivě.

“Když jste za mnou chodila… váš patron…,” odmlčel se. Hledal slova.

Mohla si jen domýšlet, jak těžké pro něj muselo být říct něco tak osobního nahlas.

“Mohla byste…”

Věděla moc dobře, o co žádá. Nebylo nutné, aby svá slova formuloval do vzletné věty. Zvláštní způsobem ji hřálo u srdce, že to pro něj může udělat. A že on chce, aby to udělala. Toho večera ji požádal poprvé. A už nikdy to nemusel opakovat.

Jen přikývla a než dovřela dveře jeho ložnice, zašeptala dvě slova, v jejichž významu za ty roky našel komfort. 

“Expecto Patronum.”