13. When in doubt, dance it out

S touto kapitolou přichází také letní pauza. U pokračování Remedy se uvidíme v září. Třeba i dříve, ale to záleží na případných komentářích ;-) 

 

A dnes nás čekají konečně nějaké ty tanečky! 

 

 

---HGSS--- 

Jejich dny se postupně staly vcelku stereotypní. Hermiona byla často pryč a pokud už se zdržovala doma, většinou byla zahrabaná v papírech nebo zírala na zeď s poznámkami a snažila se objevit nové souvislosti. Jak dny ubíhaly, Severus pozoroval, že se zvyšuje stupeň její tiché frustrace. Za poslední měsíc se nepohnuli ani o kousek.

Částečně si to kladl za vinu. S Nevillem Longbottomem i jeho kolegyní spolupracoval, ale neměl pocit, že to někam vede. Zbytek času trávil lakonicky řečeno u knihy nebo u sporáku. Kuchyň se pro něj stala náhradou za laboratoř a vaření mu přinášelo klid. Zatím se mu neokoukalo ani to, jak zbožně jeho právnička hleděla na každý nový pokrm a spokojeně mlaskala, když v ní jím uvařené jídlo mizelo. Nebylo výjimkou, že se u nich zastavili během víkendu také Thomasovi. Jeho právníci se dušovali, že za tím stojí pracovní záležitosti, ale Ginevra Thomasová dala nejednou najevo, že si od vaření moc ráda odpočine.

Teplé večeře se tak staly nevyřčeným pravidlem. Pokud tedy byla doma. Naučil se vypozorovat a přesně odhadnout, zda se daného dne vrátí nebo zůstane přes noc mimo domov. Byly to detaily jako třeba nepatrně výraznější make-up, o pár centimetrů kratší šaty a naopak vyšší podpatky lodiček. Pokud plánovala zůstat na noc pryč, měnila také parfém. Její pracovní byl střídmý, téměř upjatý, s dřevitými podtóny a náznakem hořkosti. Nedivil by se, kdyby to byl parfém primárně určený pro muže, aby tak podprahově vyvolávala pocit, že ve světě bílých límečků má své místo a nikdo jí ho nevezme. Naopak její noční parfém byl provokativní a smyslný, plný svěžích tónů jasmínu, cedrového dřeva a ještě něčeho, co se mu zatím nepodařilo identifikovat.

Severus se neptal. Neodsuzoval. Neměl právo ani na jedno. Do soukromého život jeho advokátky mu nic nebylo. Samotu vyplňoval snahou o pilates a četbou knih, případně se snažil provádět mentální cvičení, která po něm chtěli Longbottom s Joannou. Nemohl popřít, že se občas cítil jako ve vězení, ale to asi nutně souviselo s tím, že už v něm nebyl. Ukažte někomu část toho, o co přicházel, a bude chtít zákonitě ještě víc. Paradoxně se mu ale mezi lidi vůbec nechtělo a byl jen rád, že mu Grangerová nechává čas. Tedy… nechávala.

Dnešní den byl dnem D. Dnem, kdy si Severus Snape, obžalovaný vrah, vyjde s partičkou Nebelvírů do Prasinek za zábavou. Ušklíbl se. A protože Grangerová lítala zase kdoví kde, rozhodl se jít pověsit prádlo, které zůstalo v pračce. To příjemné letní počasí se muselo využít. Sušičku odmítal používat a stala se jeho úhlavním nepřítelem v celé domácnosti poté, co mu srazila pulovr, který mu jeho právnička koupila.

Lhal by, kdyby tvrdil, že není nervózní. Vyjít na veřejnost pro něj představovalo nový rozměr. Za těch několik týdnů u Grangerové se adaptoval, přestože nebyl den, aby sám sobě nepřipomněl držet se s úvahami při zemi. Myšlenky na budoucnost si zakázal úplně. Moc dobře si byl vědom toho, že není ani zdaleka v jeho moci ji ovlivnit. Paradoxně všechno záviselo na nadšené partičce jeho bývalých studentů z Nebelvíru, která si z jeho případu udělala soukromý projekt. A to by ho mělo děsit. Jenže jeho děsilo spíš to, že ho to neděsí. Nějakým záhadným způsobem Grangerové, Thomasovým a, u Merlinových fuseklí, i Longbottomovi důvěřoval. Jasná známka toho, jaké na něm Azkaban zanechal stopy.

Hermiona přeběhla ulici a podívala se na hodinky. Za padesát minut mají sraz s Thomasovými v Prasinkách. Neřekla by, že má obavy ze Snapeova prvního veřejného “vystoupení”. Byl už měsíc a půl z vězení, a přestože se zdržoval jen u ní doma a ona mu dávala oprávněný časový prostor, aby si zvykl, nezabránilo jí to v tom, aby sem tam nakrmila Denního věštce promyšlenými informacemi a tím udržovala kouzelnickou společnost ohledně případu v obraze.

On se sice netvářil nijak přesvědčivě, když mu občas hlásila čísla z průzkumů veřejného mínění, ale s Deanem byli za současných osmnáct procent přiklánějících se na stranu pochyb o korektnosti celého případu velmi spokojení.

Jak ovšem bude vypadat, když se obávaný Severus Snape objeví mezi lidmi, to odhadnout nedokázala. Doufala samozřejmě v tu lepší variantu, ale připravená musela být i na možnost, že někomu přeskočí a bude mu chtít ublížit. Podcenit nemohla nic. I přes ostražitost, kterou plánovala zachovat, se vlastně těšila.

Snape se poměrně aklimatizoval a zvykal si znovu na normální svět. Naštěstí se doposud nenaplnily Nevillovy obavy z možného posttraumatického šoku. Sice byla dost často z domu, ale nikdy neviděla svého bývalého profesora třeba nečinně civět do zdi. I bez jejího přičinění si vždycky našel něco na práci, ale nejvíc času trávil obecně v kuchyni. Hermiona si na neustálý přísun teplých večeří, sladkých dortíků i slaného pečiva nemohla stěžovat. Její džíny už tak nadšené nebyly.

Pokud šlo o Snapea, zvládal do oblečení, které na něm první dny plandalo, také vcelku úspěšně objemově dorůstat. Navíc s obdivuhodnou pravidelností nevynechal ani jediný den bez cvičení a bylo to na něm vidět. Snažila se neskřípat zubama, když to zpravidla komentoval slovy, že se musí dostat do formy kvůli Azkabanu. Vyjma delšího strniště, které na její popud udržoval, začínal alespoň fyzicky připomínat toho Severuse Snapea, kterého jako dítě znala.

Ke změnám, byť nepatrným, docházelo i v jejím bytě. Například přestal kapat kohoutek v kuchyni. Závěsy, které ležely vyprané na židli několik týdnů, byly prostě jednoho dne pověšené. Zanedbané bylinky ve vypletém záhonku po dlouhé době spatřily světlo. Jindy zase vztekle nakopla skříňku z IKEA, a místo aby se pokoušela toho večera o desátý pokus jejího složení, šla raději spát. Ráno byla skříňka složená a on na její tázavý pohled odpověděl jen pokrčením ramen. Ať už jeho kroky povedou po osvobozujícím verdiktu kamkoliv, Hermiona byla přesvědčená, že jako hodinový manžel by se v případě nejvyšší profesní nouze neztratil.

Na celém jejich společném soužití tak byla jen jedna… dobře, dvě, kaňky. První spočívala v tom, že za posledních několik týdnů se nikam neposunuli a ona obtížně maskovala frustraci, která se jí téměř každodenně zmocňovala. A druhá kaňka… ta měla jméno Joanna. Po profesní stránce byla lékouzelnice, která se podílela s Nevillem na Snapeově terapii, zřejmě velmi zkušená. Hermioně vadil její familiární přístup a to, jak po jejím klientovi házela dost zjevně očkem. A taky si říkali křestními jmény. Ne že by Snapeovi nepřála štěstí, ale domnívala se, že by lékouzelnice mohla zachovat víc profesionální přístup. Nechtěla, aby se její bývalý profesor v současné situaci rozptyloval vedlejšími… vlivy. Potřebovala ho soustředěného na jejich cíl, ne na pětatřicetiletou blondýnku s plnými rty, modrýma očima, bezchybnou pletí, útlým pasem a dítětem. Nic víc v tom samozřejmě nebylo.

Konečně se zastavila před dveřmi svého bytu a zalovila v kabelce pro klíče. “Už jsem doma!” zavolala, jakmile v chodbě shodila polobotky. “Profesore? Nezapomněl jste, že jdeme dnes ven?” křikla znovu, ale ani tentokrát se nedočkala odpovědi.

Pomyslela si, že určitě zase usnul se sluchátky na uších. Pořídila mu je, aby si v klidu mohl poslouchat hudbu, zatímco ona si k práci mnohem raději pouštěla pitomé televizní soutěže v televizi. A tak našla řešení, jak být v jedné místnosti a zároveň se nerušit.

Jenže tentokrát bylo jeho křeslo prázdné a sluchátka odložena na dobíjecí stanici. Z venku zaslechla díky otevřenému francouzskému oknu hlasy, ale na zahrádce nebyl. Zachmuřila se a vyšla ven. V tu chvíli se za plotem rozezvučela sekačka. Nakrčila nos a chtěla se vrátit dovnitř, ale za plotem se objevila šedivá kštice jejího souseda. Alespoň si myslela, že je to její soused. Bydlela tu sotva pár měsíců a nebyla typ, který by po nastěhování obešel půlku ulice s domácím koláčem, aby se představila. Na udržování sousedských vztahů neměla čas a starého pána od vedle zahlédla za celou dobu sotva pětkrát, když se minuli při vynášení odpadků.

Proto ji překvapilo, když na ni stařík zavolal. “Dobrý den, paní Grangerová. Hledáte manžela?”

Hermiona nakrčila nos a ani se nepokoušela skrýt zmatek, který se jí zračil ve tváři. “Dobrý den, já-”

Než stihla něco podotknout, soused pokračoval. “Hodili jsme řeč, to víte, není tu moc lidí, s kterými bych si popovídal. Říkal jsem mu, že by bylo dobré posekat trávník. Zvlášť, když je před deštěm. Ale prý nemáte sekačku. No a já mám sekačku, ale zas mě bolí záda a kolena,” vyprávěl a vůbec nevnímal Hermionin zmatený pohled.

“Už dlouho jsem si tak pěkně s nikým nepopovídal. Pan Granger je moc príma chlap, to vám povím,” liboval si zvýšeným hlasem, aby překřičel zvuk sečení trávy.

Hermiona svraštila obočí. Co s tím měl zatraceně společného její otec? “Nezlobte se, ale já nevím-” Zvuk sekačky ustal a její křik tak působil nepatřičně. Zmlkla.

“Jo, tam, přesně tam na ten kompost,” pokýval spokojeně stařík a do jejího zorného pole se dostala konečně i hlava toho, kdo zjevně stál za úpravou trávníku nejen na její zahrádce, ale i na té sousedově. “Díky, Severusi, já už bych to sám asi vážně nezvládl.”

“O nic nešlo, Alane. Kdybyste cokoliv potřeboval, dejte vědět,” odvětil Snape a konečně si všiml Grangerové. Téměř rozvěrně na ni přes plot mávl. “Už jdu,” kývl na ni a začal namotávat kabel.

A Hermioně v tu chvíli došlo, že pan Granger a její manžel byla jedna a tatáž osoba. Tedy samotný Severus Snape.

“Snad jsem tě, chlapče, moc nezdržel, když máte dneska to rande. Je to moc hezké, když mladí udržují tak pěkné vztahy a snaží se na něm pracovat i v manželství a ne jen před ním. Měli jsme to s Betty stejně,” povzdechl si soused. “Ale pořád platí ta nabídka na půjčení kultivátoru, Severusi. Ten váš trávník by to potřeboval, to ti povím.”

“O víkendu chci udělat něco s těmi maliníky, tak se určitě domluvíme,” slíbil samozřejmě Snape a vyrazil přes dvorek, aby se vrátil do své části dvojdomku.

Tam už čekala Hermiona a vypadala, že by jí prospělo nějaké vysvětlení. “Manžel?”

Snape zakoulel očima. “Párkrát viděl vás nebo mě z okna, většinu si domyslel sám. Je to osamělý mudla s chronickou bolestí zad a artritidou. Nepovažoval jsem za nutné vysvětlovat mu, že jsem odsouzený vrah ředitele kouzelnické školy, propuštěný na kauci a vy moje právnička, která znovu otevřela případ a snaží se ze mě udělat hrdinu.”

Střelila po něm pohledem. “Jo, by asi nebylo úplně nejlepší.”

“Tak co se vám na tom nelíbí?” všiml si jejího výrazu. Vypadalo to, že dostane dršťkovou, což mu přišlo poněkud nespravedlivé, když jediné, čím se provinil, bylo posekání zahrady sousedovi.

Zavrtěla hlavou. “Nic. Jen mě překvapuje, že jste si vzal moje příjmení,” zaksichtila se.

Koutky se mu zvlnily pobavením. “Co na to říct. Vzala jste si feministu,” oplatil v podobném duchu její ironickou poznámku.

Rozesmála se. “Dobře, já už se raději nebudu na nic ptát. Za půl hodinky abychom vyrazili, profesore,” připomněla mu a zmizela ve své ložnici. Už tak přišla o hodně času, takže už teď věděla, že si nestihne umýt vlasy, jak původně zamýšlela. Bude to muset vyřešit nějakým vyčesaným drdolem.

Severus si odfrkl a zalezl do koupelny. Jako kdyby se na něj muselo někdy čekat. Dal si osvěžující vlažnou sprchu a s výběrem oblečení se nijak nezatěžoval. Vzal si tmavě modrý oblek, který mu asi před týdnem přinesla Grangerová spolu s dalšími kousky do šatníku, aby měl co na sebe k soudu a doplnil to úplně obyčejnou bílou košilí.

Samozřejmě, že byl kompletně připravený, když se teprve uráčila vyjít ze svého pokoje. Sjel ji pohledem. Měla na sobě tmavý tenký žerzejový rolák a široké společenské kalhoty. Vlasy vyčesané do drdolu v kombinaci se dvěma neposlušně uvolněnými loknami zjemňovaly výraz její tváře.

“Nervózní?” zeptala se, když si obouvala vysoké lodičky. Rázem se ocitla výš a nemusela k němu vzhlížet se zakloněnou hlavou.

Zamyslel se. Měl by být. Ale během dne se mu podařilo zaměstnat hlavu prací, takže neměl čas o tom ani pořádně přemýšlet. “V tom horším případě po mě někdo hodí vejce nebo shnilé rajče. A v tom lepším dostanu Avadou mezi oči a oběma se nám velmi rychle uleví.”

Zamračila se na něj. “Jestli to měl být vtip, tak nebyl vtipný. A jestli jste to myslel vážně, kopnu vás pod koleno!”

Zvedl ruce na znamení míru. Byl si totiž jistý, že by ten kopanec špičkou její lodičky docela bolel.

“To jsem si myslela,” utrousila a nabídla mu ruku. Zatvářil se nechápavě. “Asistované přemístění?” napověděla mu. “A zkuste sebou moc neházet. Naposledy jsem přemisťovala Rona před sedmi lety a skončil chudák s odštěpem.”

Netušil, jestli ho vyděsila schválně, ale než se stihl ohradit nebo snad pokusit vycouvat, ucítil povědomé stažení žaludku následované nutkáním ke zvracení. Sotva ucítil znovu pevnou zem pod nohama, zamotala se mu hlava. Jistojistě by upadl, kdyby mu neposkytla pohotově oporu. “No no, a to jsme ještě nic nepili,” okomentovala jeho vrávorání s ušklíbnutím.

Sežehl ji pohledem. “Vážně vtipné.”

“Očividně si v trapnovtipu nemáme co vyčítat,” odsekla.

Chtěl jí na to něco říct, ale uvědomil si, že lidé procházející kolem nich začali zpomalovat a neslušně zírat. Zachmuřil se.

“Zkuste se tvářit trochu méně jako-”

“Jako vrah?” procedil tiše.

Semkla rty. Skutečně teď měla chuť ho nakopnout. Ovládla se a raději ho chytla za paži, nasadila falešný úsměv a zamířila s ním do nedalekého podniku, kde měli sraz s Thomasovými. Hermiona se pořádně nestihla ani rozkoukat, a už na ně od jednoho ze stolků mávala Ginny. Následně se naklonila k manželovi a něco mu šeptala, než k nim došli.

Vyměnili si zdvořilé pozdravy. “Dojdu vám pro pití, co si dáte?” zvedl se Dean.

“Zatím vodu,” požádala Hermiona.

“Taky,” přikývl Snape.

Ginny se zatvářila znuděně. “Vezmi láhev vína,” požádala Deana. “Chceme se bavit, ne? Jestli jste chtěli zalévat kytky, mohli jste zůstat doma,” zaksichtila se.

Hermiona poraženě zavrtěla hlavou a Severus přemýšlel, jestli není už moc starý na to, aby trávil večer se třemi praštěnými Nebelvíry.

“Zkoušela jsem ta telecí líčka, na která jste mi dal recept. Ale absolutně se mi to chuťově nepovedlo vyladit jako vám,” postěžovala si Ginny Snapeovi.

Zachmuřil se. “A dala jste tam dost tymiánu a nového koření?” zajímal se.

“Myslím, že jo. Nechala jsem ho rozvonět na pánvi, když jsem opékala maso. Vyndala jsem ho, až než jsem to dávala do trouby.”

“Musíte to péct i s tím kořením. Teprve pak se to správně rozvoní,” upozornil ji.

Přikývla. “A tu zeleninu pak mixujete, nebo jen pasírujete?” zajímala se.

“Nejlépe obojí. Zaručeně pak nebudete mít v omáčce žádné kousky. A zkuste před posledním povařením přidat špetku skořice.”

Hermiona vypnula poslech, protože do rozhovoru o telecím neměla čím přispět. A ti dva vypadali, že si perfektně vystačí sami.

Mezitím se vrátil Dean s vínem a hned jim nalil. “Byl jsem za McGonagallovou, jak jsme se domluvili minule,” sedl si vedle Hermiony. “Je to zařízené. Říkala, že do půlky srpna tam bude jen minimum personálu. Vlastně jen Filch. No a hradní potvory. Skřítci, duchové a tak. Jinak jsou všichni profesoři na dovolené nebo doma u svých rodin. Jo, jen Hagrid jede do Rumunska asi jenom na dva týdny. Ale ten je v pohodě. Prostě pokud nám jde jen o pohyb na pozemcích nebo v loděnici a nepůjdeme do hradu, nemusíme se vůbec hlásit. Kdybychom chtěli  i do hradu, stačí říct Filchovi, a ten by nás měl bez problémů pustit.”

Hermiona přikývla. “Já se viděla včera s Nevillem. Dávají s kolegyní dohromady ten posudek. Říkal mi, že k tomu už všechno potřebné mají. Ale jinak s terapiemi profesor pokračuje.”

“A myslíš, že to k něčemu je? Naposledy jsi říkala, že výsledky zatím nic moc.”

Povzdychla si. “Těžko říct. Asi spíš ne než jo. Ale víš jak, zkazit se tím v tuhle chvíli asi nic nedá. Přiznám se, že mnohem víc si slibuji od té rekonstrukce.”

Pokýval hlavou na znamení, že rozumí. “Vidím to stejně.” Napil se a přitom si všiml, že je sleduje několik párů očí a další se přidávají. Posunkem na to upozornil Hermionu. Nepatrně přikývla. Oba tušili, že by se to mohlo velmi rychle zvrhnout a v tom případě byli připraveni jednat.

Dean se k ní naklonil, aby nemusel příliš křičet s ohledem na hudbu, která začala hrát a vyhnala tak několik lidí na parket. Zírající dav se díky tomu začal protrhávat. “Na kdy to budeš chtít naplánovat?”

“Co nejdřív. A potom musíme začít dávat dokupy ostrou verzi obhajoby a důkazy, které budeme předávat zastupitelstvu. Prvního září je čtení obžaloby a my to musíme všechno odevzdat nejpozději týden předem,” připomněla.

“Ještě jsme neprobírali, co bude obhajoba,” nadhodil opatrně. Věděl, že ať se Hermiona rozhodne jakkoliv, nemůže jí do toho mluvit. Neměl ale zatím vůbec představu, jakou obhajobu jeho kamarádka zamýšlí.

“To si probereme po té rekonstrukci. Mám namyšlené dva směry, kterým to můžeme hrát, asi se rozhodnu až na poslední chvíli.”

“Hele, vy dva, vážně musíte řešit práci i tady?” skočila jim do rozhovoru Ginny. Zřejmě už se Snapem zcela vyčerpali téma hovězích líček v kořenové zelenině.

Dean zmlknul, ale Hermiona se nedala. “Být tebou, tak se tak nerozčiluju. Jestli to poděláme, budeš si muset chodit pro kuchařské tipy do Azkabanu.”

“To bylo ošklivý!” upozornila ji Ginny.

“Ale pravdivý,” pokrčila Hermiona rameny. Nic si nedělala z toho, že je v jejich čtveřici za mrzouta. Někdo se musel chovat dospěle.

Zrzka jí věnovala zvláštní zamyšlený pohled. “Možná by sis prostě mohla jeden večer odpočinout a zkusit vypnout. Začínáš to přehánět,” řekla klidně.

“Ne každý má dva měsíce volno, aby si odpočinul, Ginny. Tady jde doslova o život. A když šlo o ten tvůj, tak si taky Snape nebral volno na odpočinek!” odsekla prudce Hermiona. Všichni tři na ni mlčky upřeli své pohledy. Nemusela být Trelawneyová, aby jí došlo, že přestřelila. “Nemyslela jsem to tak. Promiň.” Zadívala se kamarádce do očí s upřímnou omluvou.

Ginny několik vteřin mlčela, než přikývla. “Profesore, půjdeme zkusit pár tanečních kroků? Ať mají klid probrat, co potřebují?” zvolila nakonec taktický ústup.

Snapeovi téměř vylétlo víno nosem. Měl jít tančit s mladou Weasleyovou? Sice věděl, že jdou do tančírny, ale byl ujištěn o tom, že to bude pouze posezení. Z toho usuzoval, že se po něm nic víc než sedět na zadku chtít nebude. Jenže Ginevra Thomasová už dávno stála a on nechtěl přikládat do už tak lehce zhoustlé atmosféry u stolku. Neochotně se zvednul.

“Hele, co kdybychom si taky zakřepčili?” nadhodil Dean a kývl na Hermionu. Bylo patrné, že i on se snaží zmírnit její trapný výbuch.

“Já netančím,” odmítla Hermiona. “Nejde mi to.” Pokusila se o chabou výmluvu. Odmítala jim vysvětlovat pravé důvody.

“Proč jste to neřekla?” ozval se tentokrát Severus.

Nechápavě na něj pohlédla. “Proč bych to říkala?”

“Mohli jsme potrénovat,” pokrčil rameny. Jemu už bylo vesměs jedno, čím vyplní dlouhé dny před soudním procesem.

Thomasovi si vyměnili pohled a bylo vidět, že se snaží potlačit pobavení nad zděšeně šokovaným výrazem své kamarádky.

“Fajn. Deane, pojď, ” chytla kolegu za paži a odtáhla ho na parket dřív, než stihl někdo další ještě něco dodat. Už ji ty jejich rýpance začínaly vytáčet.

Severus a Ginny je chvíli sledovali, než se k nim přidali. “S tím tancováním pěkně kecala,” utrousila Ginny.

Snape hodil pohledem po Hermioně, jejíž taneční kroky byly vcelku sebejisté. “Rozhodně,” souhlasil a otočil svou partnerku v piruetě. Ani jeden z nic nepředváděl žádné sofistikované taneční kroky, ale zdálo se, že Ginevře to nijak nevadí a užívá si prostě pohyb mísící se s muzikou jako takový. A on po druhé písničce musel uznat, že to vlastně není vůbec špatné odreagování. Navíc s mladou paní Thomasovou se mu nesmírně dobře povídalo. Na rozdíl od jeho právničky byla víc bezprostřední, méně upjatá a hlavně měli společné zájmy v podobě lektvarů a teď nově zřejmě i vaření.

Po kdoví kolikáté skladbě se k nim přitočil Dean a poklepal Severusovi na rameno. “Když dovolíte, půjčil bych si svou ženu. A vám přenechám to potěšení s Grinchem naší výpravy,” rýpl si na Hermioninu adresu. Ta mu věnovala kyselý úšklebek a vyměnila si místo s mladší čarodějkou.

“Můžeme si jít sednout,” nadhodila. V jeho sevření se cítila nejistá. Možná za to mohla náhle pomalá hudba, která je nepřímo nutila setrvávat v těsnějším kontaktu.

Tázavě zvedl obočí.

Odfrkla si. Měla pocit, jako kdyby její chabý pokus zmizet z parketu okamžitě prohlédl. “Jsem skutečně tak protivná?” Vylétlo z ní nečekaně, načež k němu vzhlédla, jako kdyby byla tou přímou otázkou překvapená podobně, jako byl podle výrazu i on.

“Co myslíte vy?” Odpověděl otázkou. Zatímco přemýšlela nad tím, co by na to měla říct, vdechoval její vůni. Zvolila pro večer parfém, který měla vyhrazený pro své večerní… úniky. Možná by se měl cítit polichocen.

Nakonec si jen odfrkla. “Někdo to musí mít pod kontrolou,” řekla trochu vzpurně.

“Ale vy to přece máte pod kontrolou,” ujistil ji. “Víte to vy, já i vaši přátelé. Žijte trochu.” Nechtěl do ní rýt, ale frustrace jí začínala zatemňoval úsudek. Jinak by na svou kamarádku nemohla vystartovat tak, jako to předvedla před chvílí. Tím si byl vcelku jistý.

“Jak?” zeptala se, v hlase špatně skrývanou naději, že jí dá nějakou zásadní odpověď.

Zarazilo ho, jak zoufale to znělo. Možná až nyní si začínal plně uvědomovat, že kromě nočních úniků, ať už při nich dělala cokoliv, neměla pořádný život, jako jiní v jejím věku. Měl by jí říct něco hlubokého nebo vypálit nějaké životní moudro. Nezdálo se mu to ale v tuto chvíli patřičné. Místo toho ji od sebe odstrčil a hned v piruetě přitáhl zase zpět. “Prostě to vytancujte,” věnoval jí vzácné pousmání.

Její pohled zjihl a uvolnila se. Možná pro jednou skutečně mohla zkusit, jaké to je se bavit s přáteli a nemyslet na případ. Na hrozbu, která nad Snapem visela, pokud selže a nepovede se jí odkrýt celý příběh. Dokáže to? Dlaň, která svírá její, a teplo sálající z mužské ruky na jejích zádech, ji mlčky nabádaly, ať to alespoň zkusí. “Vytancovat to. To je praštěný výraz,” pousmála se nakonec a sama iniciovala další otočku.

Večer, který začal protkaný nevysloveným napětím, skončil o několik hodin a lahví vína později s dobrou náladou všech čtyř. Severus už si ani nepřipouštěl, že ve společnosti těch tří bláznů působí jako pěst na oko.

Vyšli společně na ulici a Hermiona s trpkým střípkem závisti sledovala, jak se Ginny zavěsila do Deana a ten ji políbil na čelo. “Bylo to prima, snad to brzo zopakujeme,” usmál se mladý čaroděj.

“Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale Nebelvíři dokážou být místy i… snesitelní,” připustil Severus s dávkou předstírané ironie.

Mladší z mužů se zasmál. “Řekl chlap, co nám všem pil sedm let krev,” podotkl a pobaveně dloubl staršího muže do ramene.

Ten se zatvářil dotčeně. “Odebírám Nebelvíru dvacet bodů,” zamračil se.

Dean pobaveně vyprskl smíchy. “Vážně doufám, že chudáci Nebelvíři nepřijdou v září k počítadlu, které bude jako jediné z těch čtyř v mínusu ještě před začátkem školního roku.”

“Hermi, dej pak vědět s tou rekonstrukcí. Nejlépe hned příští týden? Chceme pak jet na pár dní k rodičům,” vzpomněla si Ginny a ignorovala dětinské pošťuchování těch dvou.

“Ale neznamená to, že nebudu k dispozici, pokud by to bylo potřeba,” ujistil Hermionu hned Dean, aby to nevypadalo, že plánuje dovolenkovat, když mají nejvíc práce. “Navíc jdu zítra na squash s kámošem, takže bude příležitost se trochu vyptávat. Kdyby to přineslo nějaké ovoce, dám ti hned vědět.”

“Nelam si s tím hlavu. Pár dní tě můžu postrádat,” ujistila ho. Snažila se chápat, že ne každý žije jen prací.

“Hele, tamhle je!” ozvalo se nedaleko nich ostře. Všichni čtyři se tím směrem otočili. Ukazovala si na ně partička několika mužů, kteří postávali před hostincem na protější straně ulice. Hermiona by nějak takhle popsala typického mudlovského vidláka. Když se ale otáčela, všimla si mimo jiné i dychtivého fotografa, který se ani nesnažil být nenápadný.

“Usmívejte se, zítra budeme v novinách,” zatvářila se spokojeně a na skupinku pokřikujících mužů nereagovala.

“Asi bychom měli jít.” Dean objal manželku ochranitelsky kolem ramen. Znal podobný typ mužů a věděl, jak rychle dokážou situaci eskalovat do zbytečného konfliktu.

Hermiona přikývla a otočila se na Snapea. Než mu stihla nabídnout paži k přemístění, ozvaly se další pokřiky. Tentokrát mnohem hlasitější a významněji útočnější.

“Držte si ho na vodítku, hajzla. Nemá na svobodě co dělat!”

Hermiona pevně sevřela čelist. Dean si toho všiml. “Nech to být. Věděli jsme, že se to může stát.”

“Oficiálně platí presumpce neviny dokud v novém případě nebude rozhodnuto jinak,” zavrčela.

“To víme my. Ale od takových… Nech to být,” zopakoval Dean a pohledem vyhledal podporu u Severuse.

Ani ten nemínil přilévat olej do ohně, vědom si toho, že jakýkoliv problém by mohl ohrozit další vývoj jeho případu. Paradoxně v tu chvíli nemyslel na sebe, ale na to, že by to hodilo klacky pod nohy Grangerové, jejíž nervy byly už tak napnuté víc než tětiva luku. “Přemístíme se?” položil jí ruku na paži.

“Podívejte se na to. Partička kreténů a svině mudlovská ho ještě obhajuje!” Slovní útoky neustávaly a tentokrát se musel držet Severus. Pohled mu nenávistně zaplál, když se na skupinu mužů otočil. “Co čumíš, grázle?! Táhni, odkud jsi přišel, a nechoď mezi slušný lidi. A tu mudlovskou špínu, kterou svrbí dobrý bydlo, vezmi s sebou! Nikdo na vás není zvědavej!”

Poslední výkřik byl doprovozen bujarým povzbuzováním. Severus si až nyní všiml, že dva z mužů něco svírají v rukách. Když se napřáhli, jednal impulzivně. “Pozor!” vyhrkl na Deana a Ginny a Grangerovou sbalil do své náruče. Letícím předmětům nastavil svá záda.

Schytal obě rány mezi lopatky a podle nezaměnitelného smrdutého a těžkého zeleného oblaku, který je obklopil, bylo hned jasné, s čím mají tu čest. Bomby hnojůvky.

“Běžte, zavolám bystrozory a vyřeším to. Ty taky, zlato,” podíval se přísně na Ginny, která chtěla nabídnout pomoc.

Otřesená Hermiona kupodivu nic nenamítala a s přemístěním neváhala. I tak měla dost duchapřítomnosti, aby je nepřemístila přímo domů, ale na ulici mimo světla lamp, skryté zrakům mudlů.

“To je smrad!” nakrčil nos Severus a konečně uvolnil sevření svých paží. “Jste v pořádku?” zeptal se a starostlivě se na ni podíval.

“Samozřejmě. Schytal jste to za mě.” Vzhlédla k němu. “Děkuju.”

Přikývl. Grangerová vypadala přepadle, což mu k ní ne zcela sedělo. Uznal, že otázky může klást až později. Nyní sledoval, jak vytáhla hůlku a tiše pronášenými zaklínadly ho zbavovala zeleného slizu a pachového oblaku, který se kolem něj vznášel.

“Fred a George Weasleyovi vylepšili recepturu. Jestli se tomu tak dá říkat. Pod pohrůžkou žaloby jsem z nich dostala dekontaminační kouzla,” vysvětlila, jak je možné, že se jí tak úspěšně daří ho očistit od něčeho, co s ohledem na typ povrchu drží tři dny až týden.

Za normálních okolností by poznamenal něco ironického o jejích technikách, kterými ostatní motivuje, aby dělali, co chce, ale tentokrát zavčasu poznal, že se to nehodí. A tak jen trpělivě počkal, až skončí, a pak za ní vykročil, když se mlčky rozešla směrem k domu.

“Nechcete si promluvit o-”

“Není o čem mluvit. Věděli jsme, že se to může zvrtnout. Oni ze sebe udělali pitomce, ne my. Jdu si lehnout. Dobrou noc.”

Zmizela ve své ložnici dřív, než jí stihl popřát so samé. Nemusel být psycholog, aby mu došlo, že Grangerovou to otřáslo víc, než byla ochotna přiznat sama sobě natož jemu. Pokud ale sama nechtěla, neměl, jak by jí pomohl.

 ---------------------------

Pokud by někoho zajímaly Hermioniny parfémy, tak pro běžné (pracovní) dny si představuji Sauvage od Dioru. Na její randíčka pak Baccarat Rouge 540.