18. Passion made you ruthless

 Něco malého na odlehčení, než začne jít do tuhého.

---HGSS---

Čtyři týdny do prvního slyšení. Týden do předání důkazů. Hermiona s povzdychnutím udělala další křížek v kalendáři zavěšeném hned vedle změti poznámek na zdi. Čas se krátil a úzkost při jejím ranním škrtacím rituálu každým dnem narůstala.

Většinu času nyní trávila sepisováním poznámek a přípravou na proces. Dean už u nich za poslední týden dvakrát přespal na pohovce a na Ginny bylo znát podráždění. To tlumil částečně Severus, který s mladou paní Thomasovou diskutoval o vaření, zahradě a zejména o lektvarech, které zrzka vyučovala v Bradavicích. Díky své vnímavosti velmi brzy pochopila, že Snapeovi obor chybí. Současně byl jeho záběr znalostí v této oblasti tak široký, že se k diskuzím na toto téma nemusela ani v nejmenším nutit. Naopak. Když byl její muž zalezlý nad hromadou papírů s Hermionou, neměla důvod vysedávat sama doma a intelektuální chvilky se svým bývalý profesorem pak aktivně vyhledávala, pokud neměla jiný program.

Dean shrnul několik papírů na stranu a zvedl se. “Dneska už konec,” ohlásil a protáhl se.

Hermiona se opřela na židli a promnula si ztuhlý krk. “Myslela jsem, že ještě zkompletujeme ty nové výpovědi.”

“Šéfová, zítra je taky den. A já mám dneska rande s manželkou. Reálně totiž hrozí, že si za mě najde náhradu, protože má prázdniny a já trávím víc času s tebou než s ní,” zaksichtil se. “A taky si úplně neužívám, že ona tráví víc času se Snapem, než se mnou,” dodal tlumeně.

“Dobře, dobře. Budeme pokračovat zítra. Jdi pracovat na svém manželství,” usmála se a sledovala, jak kamarád odchází. Když se do toho pustí sama, mohla by být do půlnoci hotová, přemítala. Jenže pak si vzpomněla na poslední průzkum. Poprvé od doby, kdy píchla do vosího hnízda, Snapeovi klesly preference. A proč? Protože se o něm nepsalo. Bylo na čase něco s tím udělat.

“Zajdeme na skleničku?” otočila se na svého bývalého profesora, který si v klidu četl a nevěnoval jí pozornost.

“Hm?” zvedl hlavu, jakmile mu došel význam její otázky. “Teď? Vždyť už bylo šest. Je čas na večeři a-” Merline! Vážně to řekl nahlas. Její pobavený výraz s tázavě zvednutým obočím mu potvrdil, že to i jí znělo tak hrozně jako jemu.

“Nemám vám přinést teplé ponožky a ohřát sklenici mléka?” zeptala se sladce, ironie byla v jejím hlase téměř hmatatelná.

“Jdu se převléct,” oznámil suše a zvedl se. Hodlal mizet ve svém pokoji dřív, než si do něj rýpne znovu. Nestihl to.

“Jste si jistý?” Zavolala za ním. “Nerada bych, abyste zmeškal večerku a pak měl problémy se spaním. Jak je to u starých lidí obvyklé,” dodala a kousla se do rtu, aby se nesmála nahlas.

Zády k ní se zastavil a prudce vydechl. Nakonec se rozhodl jejímu pobavení nepřihrávat a raději zmizel za dveřmi své ložnice. Její smích ovšem přeslechnout nešlo. Zvláštní na tom bylo, že mu to vlastně nevadilo. Věděl, že to není z její strany zlý výsměch. Zasloužila si trochu se odreagovat a uvolnit. Zavalila se prací a dokonce omezila i své noční vycházky. Vyčistit hlavu potřebovala momentálně víc než on, takže byl ochotný tolerovat i nějaký ten vtípek na svou adresu, pokud jí to pomůže.

Hermiona se smíchem zmizela ve vlastní ložnici. S ohledem na to, že neplánovala vyrazit ven, a už vůbec ne se Snapem, neměla promyšlené, co si vezme na sebe. Nakonec se rozhodla netrápit se tím a oblékla si první decentní šaty, na které jí padl zrak. Doplnila je lodičkami, vlasy nechala rozpuštěné a přes ramena přehodila dlouhé sako. Paradoxně byla připravená dřív než on.

Tu chvilku k dobru využila takticky - poslala sovu svému kontaktu v Denním Věštci. Zítra bude Snape v novinách. Ještě netušila v jaké souvislosti, ale bylo nutné, aby se veřejnosti zas a znovu jeho případ připomínal.

Soud sice začínal až za měsíc, ale ona neměla v plánu sbírat sympatie kouzelníků za chodu. Naopak doufala, že se ještě před začátkem projednávání dostanou alespoň na třicetiprocentní podporu mezi obyčejnými lidmi. A byla ochotná toho dosáhnout za každou cenu.

Severus vyšel ze svého pokoje. Nevšiml si, že je Grangerová u okna a pozoruje ho.

“Můžeme?” zeptala se jeho zad.

Otočil se. Do nosu se mu vetřela podmanivá vůně, kterou používala, když se neplánovala vrátit večer domů. Kdoví proč mu přejelo po zádech mírné mrazení. “Prasinky nebo mudlovský Londýn?” položil jí místo odpovědi praktickou otázku.

“No tak, oba víme, že Prasinky,” pousmála se.

Povzdychl si. “Samozřejmě. Nejde ani tolik o skleničku jako o to mě vyvenčit mezi kouzelnickou veřejností.”

“Máte neuvěřitelný postřeh,” pochválila ho a urovnala mu límec.

Sledoval její ruce a pak mlčky přijal nabídnutou paži. Když se objevili v Prasinkách, nijak ho nepřekvapilo, že minula hostinec U Tří košťat. Na takový podnik byla až moc dobře oblečená. Zastavila se u vchodu do od pohledu mnohem lepšího podniku než byla hospoda, kterou minuli. Neznal ho. Dokonce by se vsadil, že tu dřív býval podnik se sladkostmi a taškařicemi. Jistý si ale nebyl.

Hermiona se významně podívala na dveře.

Pochopil. “Mám sehrát démonického gentlemana?” ušklíbl se v narážce na nedávný titulek v novinách.

“Buďte tak laskav,” přikývla a nechala ho, aby jí otevřel dveře.

Zavrtěl hlavou a nechal ji vejít. Automaticky zamířila k barovému pultu a vyhoupla se na vysokou stoličku. Samozřejmě, že musela vybrat taková místa, aby byli co nejvíc na očích. Zaznamenal, že si přehodila nohu přes nohu a kývla na barmana.

Asi není nutné zmiňovat, že okamžitě přilákala pozornost nejen mladíka za barem. Ruch v podniku znatelně opadl, sotva návštěvníkům začalo docházet, kdo dostal propustku mezi normální lidi. Nedokázal potlačit strnulou pózu. Podvědomně čekal minimálně slovní útok.

Hermiona se k němu naklonila, položila mu ruku na stehno a rty přitiskla k jeho uchu. “Zkuste se tvářit, že si to užíváte a ne že jsem vám překazila brzkou večerku.”

Šeptanda se v tu chvíli rozjela naplno. Prudce se nadechl ale jen díky tomu do plic nasál její podmanivou vůni. Tím si dvakrát nepomohl.

“Dáme si…” zkoumavě se na něj podívala. “Dvakrát ohnivou whisky,” požádala nakonec. “A něco na zub. Třeba oříšky nebo tak něco,” požádala.

Překvapila ho. Plánovala ho opít? Co by z toho měla? Zavrtěl nad sebou v duchu hlavou. Už mu to domácí vězení začínalo lézt na mozek. Samozřejmě, že ho nechtěla opít. Všechno bylo jenom divadlo.

“Odskočím si,” svezla se ze stoličky, otřela se o něj a zmizela na toaletách.

Ženské a jejich akutní potřeba přepudrovat si nos kamkoliv přijdou. Přitáhl si k sobě skleničku s ohnivou whisky a do pusy vložil dvě pražené mandle, které jeho směrem přisunul barman. Doufal, že ho tu Grangerová neplánuje vystavovat samotného moc dlouho. Snad poprvé od chvíle, kdy dostal vycházku z Azkabanu, mu skutečně chyběla hůlka. Jen při té myšlence si připadal jak podělaný zbabělec. Nejhorší na tom bylo, že se ani nemohl v případě potřeby vzdálit, protože by nedopatřením mohl překonat vzdálenost padesáti metrů a problém by byl na světě. Rozhodl se proto tvářit, jako když tu ani není, a doufal, že se jeho právnička brzo uráčí vrátit.

Hermiona ale neměla potřebu přepudrovat si nos. Už v okamžiku, kdy vešli dovnitř, velmi rychle zhodnotila situaci. A jeden pár očí se na ni zahleděl dost hladově. Jakmile zamířila k toaletám, následoval ji, aniž by se musela nějak zvlášť snažit.

“Přivést si na vodítku sráče Snapea. Tomu říkám způsob, jak zaujmout chlapa,” ozvalo se za ní.

Otočila se po drsném hlase a hloupoučce se zasmála. Přesně jak se od ní očekávalo. “Ale zabralo to,” vzhlédla k muži, který ji drze narušil osobní prostor a nic mu nebránilo přitisknout ji ke zdi v úzké chodbě vedoucí k toaletám. Vyzývavě se mu podívala do očí. Mohlo mu být kolem třiceti. Typický buran. Od pohledu sexista a kretén. Ale posloužit by mohl. V hlavě se jí začal rodil spontánní nápad.

Sjel ji hladovým pohledem. “Rozhodně,” souhlasil.

“Potřebuju, abys pro mě něco udělal,” řekla klidně a bez zbytečného protahování.

“Holka, co neztrácí čas. To mám rád.” Bez varování jí sevřel ňadro, jeho úzké rty se otřely o její ucho. “Zlato, udělám ti to tak, jako ještě nikdo…” zachraptěl jí do ucha.

Chtělo se jí smát. Kdyby dostala galeon pokaždé, když tohle slyšela… “Myslela jsem něco jiného,” usmála se a vyšla jeho ruce vstříc, aby mu nedala důvod odtáhnout se. “Chci, aby sis šel sednout k baru, nenuceně vypil sklenku čehokoliv, co piješ, a pak se zatvářil, že ti je špatně. Snape přispěchá na pomoc, zavoláme lékouzelníky, někdo to čirou náhodou vyfotí a všichni budeme spokojení.” Usmála se, jako kdyby bylo naprosto běžné, že žádá cizí muže o takové věci.

Kouzelník se rozchechtal. “Kočko, ty jsi spadla rodičům na hlavu? Proč bych to dělal?”

Zabodla do něj pohled a smyslně si jazykem navlhčila spodní ret. Ruku položila na jeho prsa a pomalu ji spustila přes břicho až na poklopec. “Protože chceš,” zavrněla. Pevně sevřela jeho choulostivé partie přes látku kalhot. Nosem se otřela o citlivé místo na krku a hrubě ho kousla do ušního lalůčku. “Protože ti to pak já udělám jako žádná jiná…” zapředla mu do ucha, pocit vítězství ve tváři, když se mu ze rtů vydralo přidušené vydechnutí. “Rozumíme si?” zeptala se klidně.

Polkl. Přesto se snažil tvářit, že je nad věcí. “Pro mě za mě. Jestli tě rozrajcuje Snape záchranář, kdo jsem já, abych se bránil. Jsi krásně perverzní, kotě,” sklonil se a chtěl ji políbit.

Hermiona ucukla. Její pohled byl tentokrát nesmlouvavý. “Nelíbám,” řekla příkře a kývla zpátky do hlavních prostor podniku. “Jdi a předveď mi pěknou show.”

Muž se ušklíbl a odešel. Hermiona se zhluboka nadechla, aby našla rovnováhu a vnitřní sílu. Směnný obchod pro ni nebyl problém. Už delší čas neměla možnost vyčistit si hlavu v náruči muže, kterého neznala a ani poznat nechtěla. Nyní mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. Jen doufala, že to bude stát za to. Upravila se, nasadila nezaujatý výraz a vrátila se k Severusovi. Absolutně ignorovala pobavený škleb muže, který podle jejího požadavku popíjel na druhém konci baru ležák a ládoval se u toho  buráky, jako kdyby týden nejedl.

“Už jsem myslel, že jste mě tu zapomněla,” zamumlal Snape a jeho rozmrzelé rozpoložení bylo evidentní.

Zasmála se a upila ze své sklenky. Ohnivou whisky nikdy zvlášť nevyhledávala, dávala přednost mudlovskému martini, když měla chuť na něco jiného, než bylo víno. Potlačila znechucený škleb, ale Severusovi to neušlo.

“Tady někdo přecenil svoje možnosti,” dobíral si ji.

“Říká ten, kdo tu za chvíli začne zívat, protože má po večerce?” vrátila mu popíchnutí.

Zavrtěl hlavou. “Tohle mě bude provázet jak dlouho?” zajímal se.

“Hm, nechte mě přemýšlet… Hodně dlouho,” uculila se a znovu přiložila sklenku ke svým rtům. Pohyb nedokončila. Přerušily ji sípavé zvuky. Otočila se a musela uznat, že se ten chlap překonával. Obličej rudý, na krku naběhlá céva a vytřeštěné oči. Lapal po dechu a chaoticky gestikuloval. Možná ho podcenila. Tohle byl dost dobrý výkon. A vyvolal okamžité reakce. Několik lidí se seběhlo blíž. Hermiona se zatvářila šokovaně a podívala se na Snapea.

Ten se zamračil a prudce se postavil. “Ten člověk se dusí,” uvědomil si.

Tak určitě, pomyslela si Hermiona. “Co budeme dělat?” vydechla nahlas patřičně vyděšeným tónem.

Zdálo se, že ji Snape nevnímá. “Musíme ho dostat k Mungovi,” řekl.

“Nemůžu vás přemístit oba,” bránila se.

“Dusí se!” zavrčel a sjel pohledem přítomné. Většina v tu chvíli odvrátila zrak. Typická davová reakce. Nikdo s tím nechtěl mít nic společného, ale všechny zajímalo, jak to dopadne.

Hermiona sklouzla pohledem na muže, který se pokoušel bouchnout svépomocí do zad. Naklonila hlavu na stranu. Hrál to vážně přesvědčivě. Zašilhal po ní a ze rtů mu sjela slina na košili. Oči zvrátil dozadu. Možná to hrál tak moc dobře, protože to vlastně vůbec nehrál.

“On se dusí!” vyjekla.

“A co vám tady asi celou dobu říkám?!” vyjel na ni Snape a prudce muže praštil do zad. Zkusil to ještě jednou. Bez úspěchu. Mladý kouzelník začínal ztrácet vědomí. Severus ho stáhl z barové stoličky. Zezadu ho objal a snažil se sám neztratit rovnováhu, protože tělo dotyčného ochabovalo a těžklo. Spojil ruce na jeho břiše a několikrát vyvolal prudký tlak někde v místě, kde tušil spodní část hrudní kosti.

Několik lidí zalapalo po dechu. Hermiona si rukou zakryla pootevřená ústa. Snape vložil do dalšího pokusu mnohem větší sílu.

V tu chvíli se ozval zvonivý zvuk a barman jen sledoval, jak arašíd, který vylétl z dýchací trubice muže, narazil do jedné z lahví za barem.

Nastalé ticho vystřídalo lapání po dechu skrze zprůchodněné dýchací cesty. Kolem nich se ozvalo nesmělé zatleskání a Hermiona si až nyní všimla, že to pečlivě dokumentuje její kontakt z Denního Věštce. Oddychla si. Skutečně netušila, že se to zvrtne ve skutečnou záchranu života!

Severus od muže ustoupil, ale pro jistotu ho ještě podpíral. “Měli bychom ho vzít k Mungovi,” zopakoval ustaraně.

Kývla. Znělo to jako rozumné řešení, byť se jí nechtělo přemisťovat dva dospělé muže. I přes obavy to zvládla bez problémů. Muž na tom byl očividně už mnohem lépe, přestože stále zhluboka dýchal, jako kdyby se nemohl nabažit všudypřítomného kyslíku. Těméř okamžitě přispěchala sestra, která procházela kolem.

Vyslechla si stručné shrnutí událostí a vzala muže za paži, aby mu poskytla oporu. Kouzelník se ale zarazil a otočil se na Hermionu. “Děvko jebnutá! Málem jsem se kvůli tomu kriplovi udusil. Snaž se, abych tě už nikdy nepotkal!” zavrčel nepřátelsky a nechal se odvést sestrou k vyšetření.

Severus a Hermiona stáli před budovou nemocnice. Snažila se ignorovat jeho tázavý pohled. Šlo to dost těžko, protože ji propaloval dost intenzivně.

“Nechcete mi náhodou něco říct?”

“A co jako? Copak já můžu za to, že neumí jíst oříšky?” zatvářila se nevinně.

Přimhouřil oči, vzal ji za loket a odvedl do postranní uličky. “Chlap, kterého jsem viděl poprvé v životě, lamentuje, že se kvůli mě málem udusil. Na bar si sedl krátce poté, co jste si odskočila. A shodou okolností tam byl i zručný fotograf. To mi nezní jako moc velká náhoda. Prosím, řekněte mi, že jste ho nepřidusila schválně,” zatvářil se téměř prosebně. Netušil, jak daleko byla jeho právnička ochotná ve snaze dosáhnout svého zajít. Obával se nejhoršího.

Takže si těch blesků Snape všiml… “Samozřejmě, že jsem to neudělala schválně!” zavrčela. “Měl to jenom předstírat a-” Zarazila se. Došlo jí, že se prořekla.

“Vy jste s ním skutečně byla domluvená?” vytřeštil na ni oči.

“Možná,” připustila neochotně.

Prudce ji chytil za paži. “Na co si to zatraceně hrajete, Grangerová?! Vážně jste úplné cizího člověka zmanipulovala, aby sehrál divadlo, a já se objevil jako rytíř na bílém koni? Zbláznila jste se?”

Vytrhla se mu a zabodla do něj svůj pohled. “Potřebovala jsem, aby se o vás zase psalo,” řekla vzpurně. “A když jste mě tehdy ochránil před těmi hnojůvkami, mělo to ohlas. Myslela jsem-”

“Ne, vy jste nemyslela vůbec!” skočil jí do řeči. “Kolik jste mu za to, že jste ho málem zabila, dala?” zeptal se rozčíleně.

Nechápavě na něj zírala. “Za prvé jsem ho nezabila málem já ale arašídy. Měl předstírat, že mu je špatně. Ne se dusit! A za druhé jsem mu za to žádné peníze nedala ani neslíbila!” odsekla.

Severus na ni zíral a dával si jedna a jedna dohromady. A ty počty, které mu z toho vycházely, se mu ani trochu nelíbily. Podvědomě tušil, co mu za to slíbila. Bránil se tu myšlenku akceptovat. “Jste šílená,” řekl, jeho hlas zněl dutě.

Netušila proč, ale zklamání v jeho hlase ji zamrzelo. Nemínila se tím nechat ovlivnit. “Účel to splnilo. Je z vás hrdina okamžiku,” odvětila klidně.

Severus si nyní začínal uvědomovat, co doposud až tolik nevnímal. Nebo možná spíš nechtěl.  Tohle nebyla Grangerová, jak si ji pamatoval. Tedy alespoň ty útržky, které mu o ní zůstaly v hlavě. Ta dívka, kterou kdysi učil, byla cílevědomá, ale tahle Grangerová vyzařovala něco nebezpečného. Nepřipouštěla prohru. A byla ochotna udělat cokoliv, aby dosáhla svého. Udělala z něj i z toho druhého loutky a ani při tom nemrkla. Touha případ ovládnout z ní formovala nemilosrdně krutou obhájkyni. Zdaleka to nepřipomínalo lásku k oboru jako spíš posedlost.

“Přemístíme se?” zeptala se, jako kdyby se nechumelilo.

Ona skutečně nechápala, proč byl naštvaný? Vážně neviděla problém ve svém chování? “Rád bych se prošel,” zavrčel a než stihla odpovědět, rozešel se pryč. Měla alespoň tolik soudnosti, že se nedohadovala a klapání podpatků bylo znamením, že jde za ním.

Hermiona byla rozmrzelá. Měla plán, který se dost zvrtnul, i když pro ně to dopadlo dobře. A pro toho blbečka vlastně taky. Jenže Snape se tvářil jako kdyby udělala kdoví co špatného. Znovu popoběhla. Jeho rázné rychlé kroky vydaly za tisíc slov. Ani se neobtěžoval zpomalit. Kdyby tušila, že si střihnou přespolní běh skrz Londýn, vzala by si tenisky. Vypadalo to, že má v plánu jít od Munga až k jejímu bytu pešky. Trestal ji. S povzdechem přidala do kroku a tiše akceptovala bolest, která se začala ozývat na jejím chodidle.

Cesta trvala dlouhých padesát minut prudké chůze a to i s jedním špatným odbočením, přestože na Snapea sem tam zavolala, kterým směrem má pokračovat. Když konečně zastavil před dveřmi, které snad nikdy neviděla raději, nebyl ani trochu zadýchaný. Ruce stále v kapsách svého svrchníku a zamračený výraz ve tváři.

Hermiona byla naproti tomu rozcuchaná, jako kdyby prolétla roštím, jak si neustále za chůze shrnovala vlasy z čela. Tváře měla zarudlé a dech mírně zrychlený. Cítila, jak se jí šaty lepí potem na tělo a chodidla měla v jednom ohni. Speciálně malíček na pravé noze necítila ani trochu. Najde ho tam vůbec, až si sundá boty?

Prsty se jí nepatrně chvěly, když odemykala a ani nekomentovala, že vrazil dovnitř první. Sundal si plášť a sehnul se, aby si rozvázal polobotky. Hermionu fascinovalo, jak mohly tak obyčejné pohyby působit tak… vztekle.

Sama se opřela o zeď a sundala si levou lodičku. Její chodidlo se dotklo chladné kachličky a ona pocítila úlevu. Když zouvala druhou, veškeré úpění spolka, ale bolestné grimase zabránit nedokázala. Na punčoše měla obří oko a malíček servaný do krve. Posadila se na botník, přestože věděla, že by se měla co nejdřív svléknout, osprchovat a zranění ošetřit. Jakmile to přijde ještě víc k sobě, bude ráda, že se vůbec někam dopajdá.

Snape zmizel ve svém pokoji. Vyšel asi za pět minut převlečený a chtěl si jít umýt ruce, ale až nyní si všiml, že sedí na botníku. Pohled mu sklouzl na její nataženou nohu. “Proč jste něco neřekla?” zeptal se jí ostře.

“Protože jste se chtěl projít!” zavrčela na něj a neohrabaně se postavila.

Měl nutkání jí pomoci. Neudělal to. “Ošetřete si to. Ohřeju večeři,” sykl a zmizel ve své koupelně, aby si umyl ruce a opláchl obličej. “Co zas?” všiml si, že poskakuje na jedné noze a zírá na něj.

“Čekám, až vypadnete, abych si mohla vzít lékárničku,” zamračila se. Snažila se nedat najevo, že ji jeho pohled znervózněl.

“Tak snad jste čarodějka, ne?” připomněl jí. Zatvářila se vzpurně. A zároveň zahanbeně. “Vy tyhle kouzla neumíte,” konstatoval nevěřícně.

“Studovala jsem práva, ne léčitelství!” ohradila se, a protože se neměl k tomu, aby koupelnu na chodbě vyklidil, pokusila se přes něj natáhnout pro lékárničku v poličce nad umyvadlem.

Chytil ji nesmlouvavě za zápěstí a odstrčil ji ze své blízkosti. “Běžte si sednout, ošetřím vám to.”

Na několik vteřin se měřili pohledem, ale Hermiona nakonec kapitulovala a odpajdala pryč. Pak si uvědomila, že by asi bylo dobré svléknout si potrhané punčocháče. A smýt ze sebe pot ponížení, který nasbírala během toho nekonečného pochodu nočním Londýnem. “Dám si nejdřív sprchu,” otočila se na něj rozpačitě.

Rty se mu zvlnily do úšklebku. “U toho vám asistovat nebudu.”

Vztekle po něm hodila sako, které si právě stáhla z ramen a zabouchla za sebou dveře své ložnice, aby dala najevo, co si myslí o jeho humoru.

O půl hodiny později už poslušně seděla na židli, zabalená v huňatém županu jako naducaná kukla motýla. Snape seděl na zemi, vedle něj na sterilní podložce lahvička s dezinfekcí, náplasti, obvazy a další věci. Její nohu měl v klíně a aktuálně se pokoušel odstranit přebytky sedřené kůže, které by akorát prodloužily délku hojení. A vůbec se nesnažil být něžný. A to dost významně sykala, kdykoliv to zabolelo.

Důvod byl jasný. “Pořád se zlobíte,” konstatovala.

Zvedl k ní pohled. “Samozřejmě, že se zlobím!” vybuchl. “Zmanipulovala jste mě,” obvinil ji.

“To není pravda!” ohradila se dotčeně. “Zmanipulovala jsem toho pitomce. Ne vás!” zalesklo se jí v očích a bojovně vystrčila bradu. Polkla svá další slova. Nebudu váhat to udělat, pokud budu muset.

“To bych vám taky neradil!” zavrčel, jako kdyby tušil, co jí prolétlo hlavou. Bez varování sedřenou část prstu a nohy polil dezinfekcí. Pevné sevření jejího kotníku jí nedovolilo vytrhnout se mu. Zakousla se do límce županu, aby ztlumila vyjeknutí.

Severus se spokojeně usmál. Ten bastard si to užíval! Nevraživě na něj shlížela a sledovala, jak se z jejího malíčku stává bambule z navrstveného obvazu. “Párkrát to bude chtít převaz a pak bych doporučil nechat to volně dýchat. A na ty vaše podpatky se budete chvíli chodit jenom dívat,” ušklíbl se a cudně upravil župan, aby jí zakryl koleno.

Chtěla něco odseknout, ale rozmyslela si to. “Děkuji,” řekla nakonec.

Přikývl a zvedl se, aby po sobě uklidil.

“Jak jste vlastně věděl, co máte udělat?” zeptala se zvědavě, když večeřeli a jí trochu otrnulo.

S odfrknutím k ní vzhlédl. “Ta vaše volavka měla štěstí, že mám spoustu volného času. Nedávno jsem sledoval nějaký pořad o první pomoci,” vysvětlil.

To ji taky mohlo napadnout. Když se rozbouřené vody nyní alespoň zdánlivě uklidnily, nemohla se dočkat článku v zítřejších novinách. Jak si celou událost zpětně přehrávala, nemohlo to dopadnout lépe. Vlastně to za ten sedřený malíček stálo. Démonický gentleman rozhodně zanechal dojem. I na ni. Kousla se do rtu a raději si do pusy nacpala velké sousto masového koláče. Kdyby se teď začala usmívat, asi by po ní Snape něco hodil.

 

 oba obrázky jsou z dílny @bach_nirvan (@sevmione_ia_art)