dno, byla to tato událost a jediným důvodem, který zabránil tomu, aby se nezhroutil úplně, byli Mathyas a Sophie – jeho děti.
My se v našem příběhu setkáme se Severusem o pět let později, kdy se rozhodl vrátit z rodičovské dovolené od tříletých dvojčat zpátky do práce. Na chvíle, které nebude moci trávit s dětmi, našel vhodnou chůvu a ačkoliv je z něj stále ten samý mrzout, jeho život se začíná pomalu stabilizovat. Jen kdyby nebylo všetečných manželů Lupinových...
„Sophie!“ zakřičel zděšeně, když uviděl svou dceru radostně seskakovat ze schodů. „Kdo ti to udělal?“ zeptal se podezřívavě. Nebylo přeci možné, aby...
„Bláška žíkal, že budeme hlát na kadežníka,“ zazubila se dívenka sladce a nejspíš jí vůbec nevadilo, že jí její dvojče ustřihlo celý levý cop.
„Mathyasi, pojď dolů!“ zavelel muž autoritativně a se staženým obočím sledoval, jak se klučina pomalu šourá z patra. „Mám tě přerazit teď, nebo až se vrátím?“ zeptal se naštvaně. „Kdes vzal ty nůžky?“ napadlo ho poté.
Chlapec se k odpovědi příliš neměl. Palcem nohy kreslil do koberce kolečko a pohledem kontroloval své počínání.
„Tak?“ zvýšil Severus nesmlouvavě hlas.
„Na stole,“ pípl nesměle.
„Na kterém?“ dožadoval se otec konkrétnější odpovědi.
„Tam,“ ukázal klučina směrem, kde se nacházela otcova pracovna.
„Přerazím tě hned,“ kapituloval Severus a chlapce plácl přes zadeček.
„To bolííí!“ rozkřičel se malý ještě dřív, než se ho mužova ruka vůbec dotkla.
„Já ti dám, že to bolí, bolet to teprve bude, jestli se ještě někdy přiblížíš k mému stolu,“ zavrčel. „Mohli jste si ublížit,“ zamumlal si ještě pro sebe starostlivě, a než stačil přidat nějakou hrůzostrašnou výhružku, aby tak děti odradil od dalšího prozkoumávání jeho pracovny, zazvonil u domovních dveří zvonek.
„Hemjóna!“ zvolaly děti současně, a aniž by si snad něco dělaly z rozzlobeného rodiče, rozeběhly se k velkým dveřím.
Severus je s protočením očí následoval a s úlevným povzdechem ustoupil, aby mohla posila v podobě jeho bývalé studentky vejít.
„Dobrý den,“ pozdravila dívka slušně, ale vzápětí se vrhla na kolena, aby se mohla pořádně přivítat s dětmi.
„Zdravím,“ prohodil Severus a něco mu říkalo, že mu stejně nikdo nevěnuje pozornost.
„Sophie, co jste to zase vyváděli?“ zeptala se, jakmile si všimla chybějícího copu, a protože už měla co do činění s dětským fantazírováním, pro seriózní odpověď se obrátila na Severuse.
„Hráli si na kadeřníka. A ne, nevím, jak to spáchali, nechal jsem je bez dozoru sotva minutu.“
„Hemjóno, poď, budeme si hlát,“ tahala Sophie dívku za ruku. Mathyas ji chytil za druhou a společnou silou s ní cloumali.
„Hermiono, prosím vás, nějakým způsobem sjednoťte délku Sophiiných vlasů,“ věnoval mladé ženě výmluvný pohled, pak se otočil na děti. „Žádné ponocování, nejpozději v osm ať jste v posteli, jasné?“
Děti horlivě kývaly, ale on měl už teď o splnění tohoto závazku vlastní představu.
„Udělám, co bude v mých silách,“ přislíbila Hermiona.
„Obávám se, že po pár minutách s nimi už žádné mít nebudete,“ odvětil skepticky a natáhl se pro kabát na věšáku. Z ratanového stolku ještě sebral kožené rukavice a naposledy se otočil.
Děti okamžitě pochopily, pustily se Hermioniných prstů, které do této chvíle úpěnlivě drtily, a rozeběhly se k otci. Mladá čarodějka s úsměvem na rtech sledovala, jak si před ně její bývalý profesor klekl na koleno a nechal se obejmout od dvou párů drobných ruček.
„Ahoj, tati,“ řekli současně a jeden po druhém mu dali pusu na tvář. „Máme tě ládi,“ přidal se ještě Mathyas.
„Já vás taky,“ usmál se na ně a konečně se postavil. „Ale jestli budete slečnu Hermionu zlobit, bude co?“
„Bude sekec mazec,“ potvrdili opět dvojhlasně.
„Tak na to pamatujte,“ pohrozil jim naoko vážně a obrátil se na dívku. „Kdyby se cokoliv dělo, pošlete patrona,“ požádal ji. „Do devíti budu doma.“
Přikývla. „Pozdravujte Remuse a Doru a nemusíte spěchat, my to tu zvládneme,“ ubezpečila ho a lehce se zasmála jeho pochybovačnému pohledu. Zavřela za mužem dveře, zabezpečila je kouzlem a otočila se na ty dvě malé šelmy za sebou.
„Tak co budeme dělat?“ zeptala se spiklenecky a konečně se jimi nechala odtáhnout do jejich hracího pokoje.
*****
Do smluvené restaurace přišel s menším zpožděním, manželé Lupinovi na něj už čekali. Přivítal se s nimi podáním ruky, s Remusem se přátelsky poplácali po zádech.
Bylo to zvláštní. Nikdy neměl Poberty včetně toho opelichaného vlkodlaka v lásce, ale po válce se mnohé změnilo. On a Nymfadora Tonks-Lupinová byli první, kteří přišli na pomoc, když Anna po narození dvojčat zemřela. Pomohli mu překonat tu děsivou prázdnotu ze ztráty ženy a zároveň pomáhali s dětmi, protože přítomnost mimina byla pro Severuse novou zkušeností a opravdu netušil, co by si počal, když se mu zčistajasna dostaly do života tyhle věčně uplakané a pokakané uzlíčky dva najednou. Byl jim za to vděčný, i když by to nejspíš nikdy nepřiznal nahlas, a tak nějak se stalo, že se rodina Lupinů stala běžnou součástí života Snapeů. Malý Teddy Lupin si k nim často chodil hrát, byl o dva roky starší než dvojčata a hlavně Mathyas k němu vzhlížel. Občas, když potřeboval, věděl, že se může spolehnout na to, že mu děti pohlídají nebo naopak. Jednoduše bylo příjemné, mít po letech zase někoho, na koho bylo spolehnutí. A jednou za čas, jako právě teď, si společně zašli někam na večeři, aby probrali rodičovské strasti i radosti. Nikdy by si nemyslel, že se z něj stane rodič, který bude tohle praktikovat, ale když to přišlo, nebránil se tomu.
„Hermiona hlídá děti?“ zeptala se Nymfadora, zatímco si vybírali z jídelního lístku.
„Ano, a doufám, že to přežije se všemi vlasy. A mimochodem, pozdravuje vás.“
Lupinovy otazníky v očích byly víc než patrné.
„Mathyas ustřihl Sophii jeden cop, hráli si na kadeřníka,“ vysvětlil Severus stručně.
Dora se po jeho výpovědi rozesmála a nebýt manžela, udusila by se douškem bílého vína.
„No jistě, jen se smějte,“ zašklebil se na oba Severus. „Přijde mi, jako by to bylo včera, kdy vám Teddy rozmixoval rybičky z celého akvária,“ připomněl jim škodolibě jeden z povedených kousků jejich syna.
Oba jako na povel přestali a zatvářili se dost kajícně, rozpomínajíce se na koktejl ze závojnatek.
„Myslím, že to obojí vypovídá o velké vynalézavosti našich dětí,“ pokoušel se to uzavřít Lupin se ctí, aby Severuse nenapadlo vytahovat další povedené kousky jejich syna.
„Jsem přesvědčen, že to je odplata za to, že jsem nikdy nechápal vtípky dvojčat Weasleyových. Teď to mám doma v menším provedení. A to ještě ani nemají hůlky,“ posteskl si a posunkem přivolal číšníka.
*****
„Za deset minut osm,“ křikla Hermiona z kuchyně do obývacího pokoje, kde dvojčata už vykoupaná a převlečená do pyžam demolovala sedačku. „Co to znamená?“ dožadovala se odpovědi.
„Že ta plavá žábava zašíná teďka,“ dolehl k ní pištivý hlásek Sophie.
Přelila teplé mléko do dvou vysokých sklenic a zavrtěla hlavou. Vážně by ji zajímalo, kam dvojčata na obdobné výrazy chodila. Pochybovala o tom, že Snape chodí po domě a vykřikuje hesla jako showtime a podobně.
„Nic takového,“ řekla, když došla do pokoje a na nízký stolek postavila sklenice. „Vypít mléko, vyčistit zuby a půjdeme spát.“
Mathyas se zatvářil vzpurně a otočil se k ní s rukama založenýma za zády. Sophie se zastavila a bylo vidět, že o něčem usilovně přemýšlí.
„A budeš šíst pohádku?“ zeptala se nakonec se zadumaně nakrčeným čelíčkem. Hermiona se musela usmát nad zjevnou podobou s jejím otcem.
„Přečteme rovnou dvě, co vy na to?“ nadhodila.
Její návrh měl okamžitou odezvu. Sophie se vrhla na sklenici stejně jako její bratr, který zapomněl na to, že chtěl být vlastně uražený. Několika hlty vypil půlku obsahu a utíkal nahoru do koupelny, aby sestru předběhl. Hermiona počkala, nechala dívenku v klidu dopít, a zatímco ta zamířila za bratrem do koupelny v patře, ona několika mávnutími hůlkou upravila obývací pokoj do přijatelného stavu. Pak se vydala za dětmi, aby překontrolovala jejich vyčištěné zoubky a konečně je uložila do postýlek v pokoji, který prozatím sdíleli. Sedla si do pohodlného křesla v rohu místnosti, zhasla velké světlo a jen za svitu malé stolní lampičky se pustila do čtení a mezi řádky pokukovala po dvou párech velkých tmavých očí, které ji bedlivě sledovaly.
*****
„Rád jsem vás viděl,“ loučil se Severus s Lupinovými před restaurací a chystal se zajít do nějaké postranní uličky, aby se mohl v klidu přemístit.
„Severusi, myslíš, že by ses u nás mohl koncem měsíce zastavit?“ zeptal se Remus.
„Proč?“ zatvářil se oslovený podezřívavě.
„Chceme ti dát dárek k Vánocům,“ odvětila Nymfadora tajuplně.
„Teď?“ podivil se. „Je sotva polovina listopadu.“
„Jo, my víme, ale náš dárek je-“
„-speciální,“ skočila žena manželovi do řeči, aby snad nevyzradil něco víc.
„Dobře, dám vám vědět, kdy přijdu,“ souhlasil.
„Jasně, budeme tě čekat a prcky vezmi s sebou.“
„Tady má někdo destruktivní sklony,“ uchechtl se a mávnutím se s nimi konečně rozloučil.
Už nemohl vidět, jak se po sobě manželé poťouchle podívali...
*****
Dočetla druhou pohádku, zavřela knihu a potichu ji odložila na noční stolek vedle lampičky, již bylo zvykem nechávat svítit celou noc. Protáhla ztuhlá záda a s nepatrným úsměvem na rtech se zahleděla na obě klidně oddechující děti.
Sophie k ní byla otočená zády, takže viděla jen černé, po dnešním dni podstatně zkrácené vlasy. Mathyas ležel na břiše a ze snu odhodlaně mačkal plyšový kotlík. Dlouhé černé řasy zdobily jeho v tuto chvíli zavřená víčka a na hlavě měl vrabčí hnízdo z vlasů stejně tmavých, jako zdobily jeho sestru. Obě děti měly typické rysy po otci, ale obličejové kontury a malé nosíky přisuzovala jejich zesnulé matce. Byli to sice velcí raubíři, ale ona věděla, že dokážou být také hodnými zlatíčky a obdivovala je, jak se statečně vyrovnávají s tím, že mají jen jednoho rodiče. Stejně jako obdivovala Snapea, jak své dvojnásobné rodičovské povinnosti zvládá. Ano, dělala dětem občas chůvu, ale byly to sotva tři měsíce. On se rozhodl vrátit částečně k učení a ona byla... řekněme, že v tu chvíli to byla vzájemně prospěšná dohoda.
Z rozjímání ji vytrhl kužel světla z chodby, který se vkradl do pokoje, jakmile Severus pootevřel přivřené dveře dětského pokoje. Zdviženým obočím naznačil otázku, zatímco se Hermiona pokoušela co nejtišeji vstát a dojít ke dveřím.
„Spí,“ sdělila mu šeptem.
„Jste čarodějka, já je honím po domě ještě v devět,“ postěžoval si také šeptem a protáhl se kolem ní, aby mohl dát dětem dobrou noc.
Ke každému z nich se sklonil, vtiskl na čelo letmou pusu a palcem udělal vzdušný křížek. Mathyas se přitom zavrtěl a ze spánku něco nesrozumitelného zamumlal. Severus ho pečlivě přikryl a potichu se vykradl z pokoje, přivíraje za sebou dveře.
„Nezlobili moc?“ zajímal se, když spolu s Hermionou scházeli do přízemí.
„Byli jako andílci,“ sdělila mu.
„Tak tomu vážně moc nevěřím, ale poslouchá se to dobře,“ ušklíbl se. „Jak jste na tom s těmi poznámkami, co jsem vám dal minule?“ změnil téma.
„Všechny jsem je prošla a myslím, že bych byla schopná udělat základ toho lektvaru,“ řekla zaujatě. „Vlastně si myslím, že patří mezi ty jednodušší,“ konstatovala trochu zklamaně.
Severus pokýval hlavou. „Samozřejmě, přeci vás hned nenechám ve své laboratoři vařit ty složitější, to už bych tam rovnou mohl pustit dvojčata.“
„Křivdíte mi,“ zamračila se na něj.
„Vážně? A kdo mi před chvílí tvrdil, že to jsou andílci?“ kontroval.
Zvedla ruce na znamení, že tohle kolo slovních přestřelek prohrála, a se semknutými rty sledovala, jak nasadil vítězný výraz.
„Tak pojďte,“ vyzval ji. „Nezapomeňte si vzít plášť a můžete začít,“ upozornil ještě Hermionu a dal jí přednost na schodech do jeho sklepní laboratoře. Ještě než za nimi zavřel bezpečnostní dveře, švihl hůlkou směrem do patra, aby na pokoj dětí umístil hlídací kouzlo. Jen pro případ.
Žádné komentáře:
Okomentovat