Beta: Claire
Napůl seděl na svém stole a uhrančivýma očima lákal k sobě. Plaše se usmála a přijala nataženou ruku. Přitáhl si ji blíž, uvolněný pramen kaštanových vlasů namotal na prst. Cítila, jak ji jeho pronikavý pohled zkoumá a zároveň vábí. Byla to ona, kdo se první dožadoval polibku. Vyhověl jí. Jazykem zkoumal její ústa chutnající po čokoládě. Lépe se usadil na dřevěné desce a udělal jí místo mezi svými stehny. Otřela se mu o klín a on jí vzdychl do úst.
„Hermiono...“ slyšela ho šeptat, zatímco se jí rukama dobýval pod halenku. „Hermiono...“
„Hermiono!“ Teď už to neznělo tak vášnivě, spíš... rozzlobeně?
„Grangerová! Zatracená ženská, nemůžu uvěřit, že jste mi tady usnula,“ dolehlo k ní už zcela jasně jeho lamentování.
Dezorientovaně se rozhlédla kolem. Ležela zkroucená na pohovce, nad ní se tyčil zamračený Severus. Sen se rozplynul a ona překvapeně zamrkala. Bylo možné, že fantazírovala o Snapeovi? A ještě ke všemu sexuálně? Zrudla až po kořínky vlasů.
„Neskutečná, vážně jste neskutečná! Člověk vás pošle nahoru, abyste si prošla poznámky a uvařila nám kafe, zatímco se chladí lektvar, a vy si tu dáte šlofíka,“ lamentoval nad ní, ale pak se zarazil. Dívka před ním byla zardělá, ňadra se jí dmula hlubokými nádechy a celkově vypadala, jako když rozdýchává infarkt. „Jste v pořádku?“ zeptal se opatrně a letmým dotykem na rameni si vyžádal její pozornost.
„Cože?“ obrátila se na něj ještě trochu nepřítomně, ale vzápětí se konečně probrala. „Jo, jo, jsem v pohodě. Já... omlouvám se, včera jsem toho kvůli projektu ve škole moc nenaspala a-“
„V takovém případě příště pošlete sovu a zůstaňte doma,“ pokáral ji mírně.
„A lektvar?“ změnila raději téma, aby nepoznal, že je stále trochu mimo. Včera jí nová vedoucí její absolventské práce vážně dala zabrat, a protože chtěla následující den poslat po sově sepsanou předběžnou formu projektu, spala sotva dvě hodiny. Navíc musela pořád myslet na to, co se před týdnem odehrálo na stadionu. Ono se vlastně nic nestalo… nebo ano?
„Co myslíte? Sám se do lahviček určitě nerozleje,“ odvětil kousavě a zmizel v laboratoři. Šouravým krokem se vydala za ním.
Když zdolala poslední schod a vydala se k pracovnímu místu s kotlíkem, letmo pohlédla k jeho stolu. A zalapala po dechu. Seděl na stole úplně stejně jako v jejím snu s nataženou rukou jejím směrem.
„Hermiono, už se proberte,“ zavrčel. „Díváte se na mě, jako bych byl duch.“ Zavrtěl hlavou, prošel kolem ní a sám nalil lektvar do flakónku, který měl v původně natažené ruce.
*****
„Taky bych doporučil míchání jen středně intenzivně a tu kůži z hřímala nepřidávejte dřív, než se přestanou dělat hrudky a... Posloucháte mě vůbec?“ už vážně začínal pochybovat o tom, že mu věnuje pozornost. Snažil se jí vysvětlit změny postupů u lektvaru, který dnes vařila, a ona místo toho hleděla kamsi za něj se zasněným pohledem.
„Ale ano, jistě,“ reagovala okamžitě. „Míchat intenzivně kůži z hřímala a kontrolovat hrudky,“ zopakovala jeho slova nepřesně.
„Jistě,“ odtušil. Hermiona očividně nevěděla, která bije. Dřív než ji stačil vynadat, uslyšel cupitání dětských chodidel.
„Jak to, že ještě nespíš, Sophie?“ oslovil dívenku, která rozespalýma očkama mžourala do světla.
„Tati, já sem pšemýšlela,“ začala malá a natáhla k němu ručky. S úsměvem se pro ni sklonil z barové stoličky a posadil si ji do klína.
„Ano, a na co jsi přišla, povídej,“ vyzval ji. Moc dobře věděl, že by stejně neusnula dřív, než by se s ním podělila o svůj objev.
„Co je to olganismus?“ zeptala se vážně.
„Ty jsi hloupá,“ ozvalo se od schodů, kde postával její bratr.
„Nejsem,“ zakřičela na něj malá. „Sám si!“ oplatila mu stejnou mincí.
„Nene, ty, plotože to žíkaš blbě,“ obvinil ji a vydrápal se na klín Hermioně, která seděla naproti Severusovi a dělila je jen prodloužená část linky.
„No tak, žádné hádky,“ pokusil se jejich otec vznikající roztržku zastavit hned v jejím počátku.
„Mathyasi, nemůžeš sestřičce říkat, že je hloupá, to je ošklivé,“ vložila se do toho Hermiona, zatímco klučinu hladila po vlasech.
„Jenže ona to fakticky žíká blbě,“ stál si na svém.
„Organismus je jakákoliv živá bytost, jste to i vy dva, takže Sophie to řekla dobře,“ pokoušel se vysvětlit Severus.
„Jo!“ vykřikla dívenka vítězoslavně.
„Ne!“ nedal se zastrašit chlapec.
„Fajn, tak nám řekni svoji verzi,“ kapituloval Severus v očekávání, co ze syna vypadne. A že to byla perla.
„Splávně je to olgasmus,“ řekl Mathyas a naprosto ignoroval Hermionu, která mu poprskala pyžamo svou kávou.
„Co je to olgasmus, tati?“ zeptala se okamžitě bezelstně Sophie.
Severus se pokusil zachovat klid, ale pohled, který vyslal směrem k Hermioně, byl více než zoufalý.
„Myslím, že byste oba dva měli jít honem rychle spinkat. Nemůžete takhle ponocovat,“ zkusil odvést dětské myšlenky jinam. Bezvýsledně.
„Ne, já ci vědět, co je to olgasmus, dyš to není olganismus,“ dožadovala se dívenka.
„Kde jste to vůbec slyšeli?“ oddaloval Severus nevyhnutelné.
„Od Teddyho,“ odpověděl prostě chlapec.
„To je úplně jednoduché,“ vzala si zase slovo Hermiona. „Taťka už vám vysvětlil, že organismus je nějaká živá bytost. Třeba já, nebo váš tatínek nebo i nějaká zvířátka, my všichni jsme organismy, rozumíte?“
Děti horlivě kývaly a spolu se Severusem jí doslova visely na rtech.
„Tak, a když se dva dospělé organismy mají hodně moc rády a sblíží se, tak mohou mít orgasmus, protože jim je spolu dobře,“ dovysvětlila stručně a značně kulantně.
Všichni tři na ni mlčky hleděli. Dvojčata přemýšlivě, Severus úlevně.
„A tys, Hemjono, už byla s někým blížená? Žes měla olgasmus?“ ptala se zvědavě dívenka.
Tentokrát to byl Severus, kdo se napil v nesprávnou chvíli a následně se snažil prsty vyčesat z dceřiných vlasů kapky kávy. Hermiona se pokoušela nerudnout, ale před zkoumavým pohledem bývalého profesora to nebylo úplně jednoduché.
„Párkrát,“ připustila neochotně, ignorujíc zvednuté obočí muže naproti ní.
„A mělas olgasmus s naším taťkou?“ zeptal se pro změnu Mathyas.
Dřív, než stačila zalapat po dechu, postavil Severus dceru na zem, od Hermiony si vzal syna a přehodil si ho přes rameno.
„Poškéééj, tatííí, Hemjóna ještě neodpovědělááá,“ křičel chlapec. „Pšece ji učíš, to znamená, že ste sblížený,“ argumentoval.
„Oba už jste toho vyzvěděli víc než dost, jde se spát!“ prohlásil nekompromisně a vzal dceru za ruku, aby se neloudala.
„Hned jsem zpět,“ broukl směrem k mladé ženě a zmizel na schodech.
Hermiona se rozesmála. Nejdřív erotické představy o Severusovi a pak děti, které se jí ptají, zda měla s jejich otcem orgasmus. Vážně toho na ni bylo dneska hodně. Ale i při tom všem si uvědomovala, že jí představa sexu se Snapem nepřijde zas tak absurdní. Za těch několik týdnů se jí dostal pod kůži víc, než si uvědomovala.
„Nemusela jste odpovídat,“ oslovil ji po návratu s drobným úšklebkem.
„Vy jste byl očividně celý žhavý vysvětlovat jim, co je orgasmus, tak se omlouvám, že jsem převzala vaše rodičovské povinnosti,“ odsekla.
„Myslel jsem teď otázku, kolikrát jste podobné sblížení zažila,“ zasmál se.
Trhla rameny. „Stejně tomu nerozumí.“
„Ti dva ne, ale... je vám jasné, že párkrát znamená vlastně to samé co dvakrát?“ ptal se a smích se mu sotva dařilo držet na uzdě.
O tom, že tohle není jeho starost, ho dostatečně přesvědčil zmuchlaný papír, který po něm hodila. Nevydržel a rozesmál se.
*****
„Ne, Sophie, před obědem rozhodně sladkost nedostaneš,“ upozornil dceru, která se dožadovala čokolády. Tu Hermiona vybalovala z tašky s nákupem, již přinesl Severus. Minerva mu zrušila druhou dnešní dvouhodinovku lektvarů, protože měly šesté ročníky přednášku z přemísťování od nějakého ministerského panáka. Severus to přijal s povděkem a stavil se cestou domů nakoupit. Potraviny většinou obstarávala skřítka, ale ta jen velmi špatně odhadovala jeho chutě.
„Ale já ji chci teďka,“ trvala malá na svém.
„Já bych toho chtěl,“ zamumlal a pohled mu automaticky sklouzl na Hermionu. „Dostaneš kousek čokolády po obědě, teď si běž hrát s Mathyasem. Utíkej,“ popohnal ji, ale Sophie se zapřela.
„A chci a chci,“ dupla si umanutě. V tu chvíli se staly dvě věci, které nikdo ze zúčastněných neočekával. Severus nepředpokládal, že vzteklé dupnutí a upřený pohled jeho dcery přiměje tabulku čokolády, aby samovolně vylétla z police a Sophie pro změnu neočekávala, že by ji cukrovinka v celofánu mohla praštit mezi oči. Událost si vyžádala okamžité reakce. Dívenka se usedavě rozplakala, Hermiona se okamžitě vrhla na kolena třít postižené čelo a Severus se spokojeně usmál. Jeho dcera právě vyvolala samovolnou magii a on měl pocit, jako by ho náhlá pýcha na potomka nadnášela. Tak skvěle se cítil.
„To bude dobré, zlatíčko,“ tišila Hermiona Sophii, která se pomalu uklidňovala. „Už to nebolí, že ne?“ ujišťovala se a utírala jí poslední slzičky.
„Já jsem chtě-chtěla jenom čok-čokoládu,“ vzlykla nešťastně.
„Miláčku, z toho, co se ti povedlo, nemusíš být vůbec nešťastná. Jednou z tebe bude velká čarodějka stejně skvělá, jako je tvůj táta, slibuju,“ ujistila ji Hermiona a přitáhla si Sophii do náruče.
Severus zjistil, že ho začínají pálit oči. Rychle zamrkal. Nikdy by nečekal, že ho první kouzlo jeho dcery tak dojme. A navíc slova Hermiony... uvědomovala si vůbec, že stál za ní? Nevypadala tak. Chovala se tak spontánně, lidsky a láskyplně. Kdyby byl této scény jen obyčejným pozorovatelem a neznal zúčastněné, pomyslel by si, jak dobrou matku to dítě má.
„Už je to dobré, že ano?“ usmála se Hermiona a holčička jí úsměv trochu rozpačitě oplatila. „Myslím, že taťka se mnou bude souhlasit, když řeknu, že tu tyčinku si zasloužíš,“ mrkla na ni a gestem ruky si cukrovinku přivolala. Dívence se rozzářily oči a bolestivý okamžik byl zapomenut, když si čokoládu vítězoslavně odnášela do patra.
„Byla skvělá, viďte?“ řekl ohromeně.
Otočila se na Severuse a oči jí doslova zářily. Nevěřil, že se může radovat stejně jako on, ale její pohled ho v tom jen utvrzoval.
„Jak jsem řekla, jednou z ní bude stejně skvělá čarodějka, jako je její otec,“ zopakovala svá slova a usmála se na něj. „A věřím, že u Mathyase je první projev jen otázkou času.“
Byl tak nadšený, tak plný dojmů, že úsměv opětoval. Bylo to jediné, co si mohl dovolit, i když momentálně nejvíc toužil obejmout ji a sdílet společnou radost. Přišlo mu to dětinské, nikdy podobné pocity nemíval. A když, tak si to nejspíš neuvědomoval, protože měl Annu a tu mohl objímat bez toho, aby se na něj pohoršeně dívala. To by mu u Grangerové asi tak snadno neprošlo.
„A teď si dáme oběd, co vy na to?“ zeptala se, když jí jeho nepřítomný pohled bolestivě připomněl, že podobně se tvářil ve chvílích, kdy myslel na svou zesnulou ženu.
Kývl. „Dojdu pro dvojčata.“ Mohl je zavolat, jako to dělával obvykle, ale teď těch pár kroků potřeboval k tomu, aby se vzpamatoval a plně vstřebal všechno, co se za tu krátkou dobu stalo.
Toho dne obědvali poprvé všichni čtyři společně. A Severus měl alespoň na ten krátký čas pocit, že má zase úplnou rodinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat