9. ...randím...

Prošel tichým domem až do své pracovny, kde s povzdechem vyndal ze zásuvky první z odpovědí na inzerát, který si nepodal. Znovu pročetl strohý, ale současně smysluplný dopis bez gramatických chyb nebo zbytečných slov. Jeho autorkou byla jakási Rose, okatá blondýnka příjemného vzezření, usmívající se na něj z přiložené fotografie. Výmluvným gestem si přivolal sklenici skotské s ledem a natáhl se pro brk.

*****

„Dobrý den, Hermiono. Doufám, že jsem vám nějak nenarušil plány...?“ vyzvídal opatrně, když své studentce otevíral dveře následující večer už ve čtvrt na osm. Sice mu včera přislíbila, že dorazí, ale nebyl si jist, zda ji svou žádostí, zda by mohla přijít dříve, nenaruší plány. Zavčas, dřív než se stihl omluvit, ho napadlo, že kdyby nemohla, logicky by ho odmítla.

„Jistěže ne,“ ujistila ho s úsměvem a proklouzla kolem něj do domu. Během chvilkové blízkosti byly její čichové buňky obdarovány příjemným závanem vody po holení. Ale tu nevinnou vůni bylinek tím nezakryješ, napadlo ji.

Téměř okamžitě se k ní přiřítila dvě malá tornáda a Severus se neubránil spokojenému úsměvu, když sledoval, jak se dvojčata předhánějí o Hermioninu pozornost jedno před druhým a ona se ji snaží rozdělit mezi ně spravedlivým dílem. Jednou bude skvělou matkou, napadlo ho a vzápětí se mu úsměv změnil v kyselý škleb, když si vybavil Marka. Ten namyšlený panák nevypadal na rodinný typ, ale třeba se pletl. Ostatně jeho samého by do role otce pasoval před několika lety málokdo.

„Je čas na koupání,“ upozornil děti, které se pokoušely odtáhnout Hermionu za nějakými hračkami.

„Ale tatí, jenom chvíli,“ dožadoval se Mathyas.

„Jenom chvilku si budeme s Hemjónou hlát,“ přisadila si Sophie.

„Ne,“ zavrhl nekompromisně Severus a ignoroval tři štěněčí pohledy. Ten od slečny Grangerové považoval za spikleneckou zradu.

„Tak pojďte,“ vyzvala je Hermiona a popostrčila je ke schodům do patra. Poté se otočila na Severuse: „Já to zvládnu, klidně můžete jít randit,“ mrkla na něj.

Zamračený pohled z jeho strany příliš nadšeně nevypadal. „Mám ještě čas,“ ujistil se pohledem na nástěnné hodiny visící nad průchodem do kuchyně. „Pomůžu vám s dvojčaty a-“

„Proč mám pocit, že jste nervózní?“ utahovala si z něj.

Mračení se stávalo hrozivějším. „Nejsem, samozřejmě. Jen-“

„-se chováte, jako bych tu byla poprvé,“ skočila mu do řeči.

Nebezpečně se mu zalesklo v očích, a tak raději v náznaku kapitulace zvedla ruce. „Fajn, už mlčím.“

„To jsem zvědavý, na jak dlouho,“ rýpl si a rozešel se za dětmi. Hermiona ho s uchechtnutím následovala.

Nakonec se jí podařilo vystrkat ho z domu pět minut před osmou. Odhodlání, kterým hýřil jeho dopolední dopis, v němž ji žádal, zda by mohla dorazit dříve, aby si mohl odskočit na schůzku, se vytratilo do nenávratna a on působil roztomile, jak se tak snažil najít důvody, kvůli kterým by měl zůstat doma. Proto si teď konečně oddychla a znovu se vydala za dětmi, aby jim přečetla slibované pohádky. Severus slíbil příliš se nezdržet a bylo to zvláštní – i když mu říkala, že jí to nevadí, ať si večer užije, něco uvnitř ní si přálo, aby se vrátil co nejdříve. Utěšovala se tím, že to křičí její po vědění prahnoucí já.

*****

Do smluvené restaurace vstoupil s minutovým zpožděním. Zběžně přelétl osazenstvo. Vesměs tu byly samé páry, v jednom z rohů se bavila parta přátel na jeho vkus až příliš hlasitě. Když zaměřil svůj pohled před sebe, vystřelila do vzduchu horní končetina rychlostí směle konkurující našprtané Grangerové a jako sluníčko se na něj usmívala drobná blondýnka.

Nikdy by nečekal, že je jeho tělo schopné zpotit se hrůzou, protože se mu to doposud nestalo, ale o to byl ten pocit momentálně intenzivnější. Gestikulující blondýna připomínala cukrovou panenku a bohužel ne jen výrazným make-upem. Od hlavy až k patě byla v růžové a tím vyvolaná vzpomínka na Dolores Umbridgeovou u něj způsobila vlnu nevolnosti.

Chvatně přemýšlel, zda utéct a jít tuhle událost vydýchat podél Temže. Nakonec se kousl do jazyka a rozhodl se dát růžové dámě šanci. Kolosální chyba.

„Ahoj, já jsem Rose,“ přivítala ho žena sladkým hláskem a líbla ho na tvář.

Neubránil se tomu, aby si přejel po tváři a vymazal tak růžový otisk její rtěnky, která se mu na ní, podle něj, musela zákonitě zvěčnit.

„Severus,“ odvětil prkenně a se zbytky rozumu se posadil naproti ní. S povděkem přijal přinesený jídelní lístek a pohled zabořil do písmenek slibujících, když už nic jiného, tak alespoň dobré jídlo a tučný účet.

„Dám si neperlivou vodu,“ zašveholilo stvoření naproti němu. „A jíst nebudu,“ vrátila se sladkým úsměvem číšníkovi jídelníček.

Nechápavě na ni pohlédl a potlačoval záchvat zoufalství. Zřejmě ne úplně dokonale, protože se na něj Rose zářivě zašklebila.

„Po šesté hodině už nejím, abych si nepokazila postavu,“ vysvětlila a přejela si dlaněmi po štíhlých bocích.

Vzmohl se jen na 'aha' a solidárně si objednal jen gin s tonikem doufaje, že žaludek nedá hlasitým projevem najevo absenci večeře.

„Takže vy jste...“ zkusil načít hovor.

„Rose,“ usmála se na něj bezelstně.

Růžová, to vím i bez tebe, blesklo mu hlavou. „Ano, já vím,“ usmál se kysele, „spíš jsem myslel, co děláte. Ehm... v jakém kouzelnickém sektoru pracujete.“

„Ale di ty,“ plácla ho laškovně po předloktí a Severus začínal mít pocit, že mu něco uniká. „Jsem modelka,“ mrkla na něj.

Vyvaroval se zopakovat tupé 'aha' a pokusil se navázat na zajímavosti, které mu o sobě poskytla v dopise.

„V tom inzerátu jsi psala, že hodně čteš,“ vzpomněl si na informaci, která ho zaujala. „Máš nějaké oblíbené autory nebo díla?“ zajímal se.

„Samozřejmě,“ zpražila ho pohledem, kterým on obdarovával obzvláště tupé studenty. „Nejradši mám Vogue. Víc se mi líbí francouzská verze, ale protože francouzsky neumím, spokojím se s naší, anglickou verzí. Americkou vážně nesnáším,“ oklepala se. „Ale jinak si ráda prolistuju všechny možné módní časopisy,“ připustila nakonec. Severus vděčně přijal přinesenou sklenici ginu a na chvíli v ní utopil své zoufalství. Stále více odmítal uvěřit, že to, co sedí před ním, napsalo ten inteligentní dopis, na který se rozhodl odepsat. A zároveň nechápal, proč mu vůbec odepisovalo.

„A smím se ještě zeptat-“

„-jistě,“ přerušila ho s dalším zářivým úsměvem.

Potlačil touhu protočit oči a křečovitě se pokusil úsměv oplatit. „Napadlo mě... proč žena, jako jsi ty, odepisovala na inzerát. Nepředpokládám, že bys toužila po dětech. Mohla by sis zkazit postavu,“ řekl kysele.

„No právě proto!“ vyhrkla. „Já bych děti strašně moc chtěla, jsou to roztomilí bobánci,“ rozplývala se, „ale těhotenství si teď nemůžu dovolit. Navíc mám nějakou smůlu na partnery,“ posteskla si.

Proč asi, napadlo ho.

„A kamarádka má jednoho úplně k uňuňání a pak jsem objevila tvůj inzerát a napadlo mě, že bych mohla mít rovnou dva, kdybych si tě vzala.“

Šokovaně na ni hleděl a při slově vzala, mu přejel mráz po zádech.

„A tos psala ty, tu odpověď?“ zeptal se nanejvýš neomaleně, ale byl si jistý, že to Rose dojde. Nedošlo.

„Jasně že né,“ protáhla a opět mu věnovala pohled vyhrazený pro blbé, „pomohla mi kamarádka,“ uculila se provinile. „Vlastně ona to sepsala celé,“ připustila blondýna po chvíli zamyšleně a prstem s výrazně nalakovaným nehtem si poklepala na plné rty.

O Severuse se v tu chvíli pokoušely mdloby a byl pevně rozhodnutý, že hned po příchodu domů zbylé odpovědi spálí a na všechno se pokusí zapomenout s kvalitním pitivem v ruce. Pak si vzpomněl, že má doma Grangerovou, takže pití bude muset nejspíš o chvíli odložit. Navíc cítil, že se brzy začne o slovo hlásit prázdný žaludek, ale současně s tím děkoval Merlinovi, že si neobjednal, musel by tuhle ženskou trpět o mnoho chvil déle.

Obrátil do sebe zbývající obsah skleničky a položil na stůl bankovku. Tušil, že se nechová dvakrát jako gentleman, ale už na to neměl sílu. Postavil se a shlédl na svou společnici.

„Moc mě těšilo, že jsem tě poznal, Rose,“ pokusil se o vstřícný tón a ignoroval vyjukaný výraz blondýny. „Musím už jít.“

„Máš něco na práci?“ zeptala se ta nedůvtipná ženština nechápavě.

„Své dva roztomilé bobánky,“ broukl přes rameno a zmizel v chumlu nově příchozích návštěvníků.

*****

„Tak jaké to bylo,“ zeptala se bezelstně. „Jste doma podezřele brzo,“ mrkla na hodiny. Rozhodně nečekala, že by se Snape vrátil už krátce po půl deváté.

„Blonďaté, růžové a tupé, víc se k tomu nemíním vyjadřovat,“ sdělil jí tónem nepřipouštějícím námitky a naklonil se přes ni nad pánev, z níž to líbezně vonělo. Jeho žaludek udělal očekáváním kotrmelec, v čemž byl podporován čichovými buňkami, které radostně zaznamenaly tu božskou vůni z bezprostřední blízkosti.

To, že jí po návratu domů našel vařit, ho mírně překvapilo, ale v nastalé situaci to bral jako dar z nebes. On sám uvažoval, že si po cestě koupí nějaké rychlé občerstvení v jednom z všudypřítomných stánků, ale nakonec zvolil možnost být co nejrychleji doma. Teď se to jevilo jako skvělý nápad.

„Copak, že jste se dala do vaření?“ vyzvídal a mlsně pokukoval po kuřecí směsi se smetanovou omáčkou.

Hermiona hned nereagovala, protože byla zaskočená tím, jak se k ní celým svým tělem tiskl a nejspíš mu to vůbec nedělalo vrásky. Sklouzla rukou k ovládací desce vařiče a vypnula plamen, až poté se k němu otočila čelem, i když to díky stísněnému prostoru vyžadovalo více snahy.

„S dvojčaty jsem se domluvila, že je zítra vezmu do zoo a protože usnula rychle, řekla jsem si, že bych mohla na zítřejší oběd něco uvařit, abychom nezaměstnávali skřítku. Já ráda vařím,“ pokrčila rameny a neušlo jí, že Snape má takhle zblízka moc hezké oči, i když hloubka jeho pohledu mnohdy zastrašovala.

I on si v tu samou chvíli uvědomil, že se ke své bývalé studentce tiskne až příliš, ale omluvil to svým hladovým chováním. Rychle od ní o krok ustoupil a už se ani nezaobíral myšlenkou na její věčné boje za práva skřítků.

„Vypadá to dobře,“ řekl a snažil se, aby to neznělo příliš nadšeně. Asi se mu to příliš nepovedlo.

„Vy jste nevečeřeli?“ podivila se. „Vypadáte hladově.“

„Slečna Dieta si neobjednala, chtěl jsem být solidární,“ ušklíbl se své pošetilosti.

Zasmála se jeho výrazu a natáhla se do police pro dva talíře. „Běžte se převléct, já to zatím nandám,“ řekla samozřejmě. „Taky jsem večeři moc nedala,“ přiznala, když zachytila jeho tázavý pohled na druhý talíř.

Neubránil se potměšilému úsměvu a odešel do své ložnice, aby se zbavil saka a košili vyměnil za pohodlnější černé tričko s krátkým rukávem. Snad poprvé kvitoval její pragmatickou povahu bez nějakých radikálních názorů s povděkem.

Hermiona mezitím urychlovacím kouzlem uvařila rýži, na talíře naaranžovala připravené jídlo a jako ozdobu přidala pár koleček pórku. Po očku si změřila příchozího muže – bylo to snad poprvé, kdy ho viděla v tričku – a vyškrábala se na barovou stoličku u vyvýšené části linky naproti němu. Jemu její zkoumavý pohled naprosto ušel, protože se okamžitě vrhl na svou porci. Neubránila se spokojenému úsměvu – nečekala pochvalu, ale jeho během chvíle prázdný talíř hovořil jasně.

„Skvělé,“ řekl prostě, když dojedli, a utřel si ústa ubrouskem.

Překvapeně na něj pohlédla skrz okraj své sklenice s vodou.

„No co koukáte? I já umím ocenit, když se někomu něco podaří.“

„Zajímavé, lektvary se mi daří většinou všechny a pochvalu jsem ještě neslyšela,“ řekla kousavě.

Spokojeně mlaskl a ironicky se na ni ušklíbl. „Průduškového dryáku se moc nenajím,“ usadil jí a dal tím jasně najevo, že je ochoten chválit pouze kulinářské výtvory.

S hranou ublížeností si povzdychla a svezla se ze stoličky, aby mohla umýt nádobí. Mávnutím hůlky ji předběhl a odlevitoval použité talíře s příbory do dřezu. Dalším mávnutím je umyl a posledním, třetím, vrátil na původní místa v polici.

„A co teď?“ otočila se na něj s otázkou, protože se zatím k ničemu jinému neměl. Stále seděl, vypadal spokojeně a Hermiona v něm na kratičkou chvíli zahlédla podobnost s lenivým a přežraným Křivonožkou. Rychle tu myšlenku zahnala, aby se nerozesmála. Její příměr by ho nejspíš nepotěšil.

„Teď bych si dal kafe,“ řekl bezprostředně. „Ale to jste asi nemyslela,“ odtušil na její pohled. „Tak se vrhneme na to, proč jste vlastně tady,“ uzavřel a zvedl se.

„Budeme něco vařit?“ zeptala se okamžitě nadšeně.

Severusovi se momentálně nechtělo vůbec nic. Byl dobře najedený, ba přímo nacpaný, a rozhodně se mu nezamlouvalo potit se v uzavřené laboratoři a dohlížet na dívčiny postupy. „Dáme si opakování od minula. Už jste tu dlouho nebyla, tak abych si ověřil, že všechno umíte.“ Hermioně neušel lehce vyčítavý tón, ale možná si jen něco nalhávala a v jeho slovech nic takového nebylo. „A pak bych vám vysvětlil další kapitolu v těch vašich skriptech. Jak jsem se tak díval, je plná faktických chyb,“ shrnul program na dnešní večer.

Čarodějka přikývla a vylovila z objemné kabely poznámkový sešit spolu s učebnicí. Přesunuli se do obývacího pokoje, kde si Hermiona zabrala pohovku, Severus oblíbené křeslo a začal svým tichým hlubokým hlasem bořit teorie mudrců, kteří sestavovali zmiňovaný studijní materiál.