Littera scripta manet: Část šestnáctá

Hermiona se za žádnou cenu nehodlala smířit s tím, že by snad přišla na Kingsleyho večírek k oslavě padesátin bez dárku. Hned po snídani se přemístila do Londýna, aby sehnala něco vhodného, vkusného a hlavně ne kýčovitého. Když se po poledni vracela do Bradavic, byla se svými úlovky spokojená. Nejen že sehnala pro Kingsleyho přesně to, co si představovala, ale navíc utratila nekřesťanské peníze za nádherné šaty, kterým nemohla odolat. Když si je prohlížela ve výloze, měla pocit, jako by na ni křičely: „Kup nás!“ A ona podlehla.

Vzhledem k tomu, že si zašla na lehký oběd ve městě, velikým obloukem se vyhnula Velké síni a nejkratší cestou zamířila do svých komnat. Čekal ji zkrášlovací maraton a ona měla v úmyslu časového náskoku náležitě využít, aby vypadala co nejlépe. Tušila, že by to mohla být příležitost, jak zaujmout jednoho tvrdohlavého mrzoutského profesora, který sice dal jasně najevo, že na večírek nepřijde, ale ona mu to zase tolik nebaštila. Od Harryho věděla o jeho přátelském vztahu s ministrem, a proto by bylo velmi zvláštní, kdyby se tam alespoň na několik minut neobjevil a nepopřál Pastorkovi k tak významnému jubileu.

Přesně minutu před šestou hodinou večerní se přemístila do rozlehlého sálu na ministerstvu, který byl pro tuto chvíli slavnostně vyzdoben. V šatně odevzdala svůj plášť a vešla do společnosti. Ačkoliv byl večírek na samém začátku, zábava volně a bezprostředně plynula. Stoupla si na špičky, aby mezi slavnostně oblečenými kouzelníky našla ministra.

„Hermiono!“ ozvalo se za ní v tu chvíli dvojhlasně a ona se v dalším okamžiku ocitla v objetí svých přátel.

„Harry! Rone! Jak se máte?“ ptala se zvědavě.

„Budu tátou,“ pochlubil se okamžitě Harry, jakoby se této otázky nemohl dočkat.

„Gratuluju!“ vyhrkla upřímně a mladého muže radostně objala.

„A co ty, Rone?“ obrátila se na nezvykle tichého přítele.

„Amanda mi dala košem,“ pokrčil smutně rameny.

„To mě mrzí.“ Hermiona kamaráda povzbudivě pohladila po předloktí. „A co Kingsley?“ změnila raději téma. „Viděli jste ho někde? Ráda bych mu popřála.“

„Jo,“ přitakal Ron. „Je támhle,“ mávl směrem k baru. „My už mu přáli.“

„Zajdu za ním a vrátím se za vámi,“ přislíbila a vydala se vstříc davu.

Naštěstí nemusela hledat dlouho. Objevila ho v družném hovoru s Brumbálem. Aby nerušila, postávala v decentní vzdálenosti, ale i přesto si jí oba muži záhy všimli.

„Vidím, Pastorku, že tu máš další gratulantku, tak já vás nechám o samotě,“ prohlásil bodře Brumbál a vydal se za známými, které zahlédl v davu.

„Hermiono, jsem rád, že vás vidím,“ přivítal ji ministr vřele.

„Dobrý den, Kingsley. Dovolte mi, abych vám popřála k vašemu dnešnímu jubileu,“ usmála se a potřásla muži rukou.

„Prosím, nepoužívejte slovo jubileum, až příliš mi to připomíná, že stárnu,“ zasmál se.

„Dobře, nebudu,“ přislíbila a podávala ministrovi malý balíček s červenou mašlí.

Zamračil se. „To přeci nebylo nutné,“ oponoval, ale nechtěl ženu urazit a tak dárek raději přijal. V jeho očích bylo znát opravdové překvapení a radost, když na něj zpod balicího papíru vykoukl hedvábný šál s africkými motivy.

„Nádherná,“ splynulo mu ze rtů nadšeně.

„Jsem ráda, že se vám líbí.“

„Úchvatná,“ opakoval stále superlativy. „Hermiono, děkuji.“

„Není zač. Už vás nebudu dál zdržovat, máte tu zástupy gratulantů,“ poukázala na čekající hlouček.

„Doufám, že mi pak věnujete tanec?“ zeptal se ještě.

„Jistě,“ mrkla na něj a zmizela mezi lidmi.

Severus postával v rohu místnosti, upíjel šampaňské a sledoval dění v sálu. S Kingsleyem už se přivítal a na mužovo naléhání přislíbil, že se alespoň hodinku zdrží. Už teď toho litoval, protože si nedokázal představit, v jakém stavu bude odcházet, pokud bude celou hodinu usrkávat šumivé víno. A pak spatřil kolegyni Grangerovou.

Měla na sobě skládané tyrkysové šaty sepnuté pod prsy masivním ozdobným páskem. Vlasy upravené do velkých hladkých vln spadajících na ramena zdobila tenká čelenka ve stejné barvě jako šaty. Vypadala jinak, než jak ji znal ze školy, kde preferovala volné učitelské hábity. Bolestně mu připomněla prázdninové flirtování pod maskou.

Nemohl z ní spustit zrak. Sledoval, jak se několik minut baví se svými nebelvírskými přáteli a potom začala hrát hudba. A od té chvíle šla z jedné náruče do druhé. Její rozesmáté rty a oči zářící štěstím dávaly jasně najevo, jak si pozornost mužů a večírek samotný užívá. Přimhouřil oči a dopil zbytek šampaňského. Poslední doušek mu nečekaně zhořkl v ústech. Měl toho dost. Důlek tu už vystál dost velký, bylo na čase vrátit se do Bradavic.

„Sluší jí to, že?“ ozval se za ním hlas ministra dřív, než stačil zmizet.

„Prosím?“ zatvářil se nechápavě.

„Severusi, nemusíš se stydět,“ drcl do něj přátelsky. „Z Hermiony je krásná dáma. Proč ji nepožádáš o tanec?“

Mladší kouzelník se zamračil a nasupeně odsekl: „Nevím, o čem mluvíš, Kingsley.“

„Jo tak ty nevíš,“ protáhl ministr sladce. „To jsi měl říct hned, že tě přepadl dlouhodobý mikrospánek,“ utahoval si ze svého přítele.

Severus tlumeně zavrčel.

„No nic, snad ti nebude vadit, když tu krásku požádám o tanec,“ utrousil naoko nezúčastněně ministr a vydal se za Hermionou.

„Nemám ponětí, proč by mi to mělo vadit!“ ohradil se okamžitě Severus, ale jeho slova už muž nezaslechl.

„S dovolením,“ oslovil tančící pár. „Doufám, že oslavenec může žádat tanec s vaší krásnou kamarádkou, pane Pottere,“ oslovil formálně Harryho.

Hermiona se lehce začervenala a Harry bez zaváhání předal její drobnou ruku do nastavené ministrovy dlaně. „Je jen vaše, Kingsley,“ prohodil mladý kouzelník a šel vyhledat svou ženu.

„Jak se vám tu líbí, bavíte se?“ zajímal se Pastorek okamžitě.

„Večírek se vám povedl,“ pochválila mužovy organizační schopnosti. „Bavím se královsky,“ potvrdila s úsměvem.

„Není divu, dnes na sebe strháváte pozornost všech přítomných mužů. Přítomné dámy pukají závistí,“ zasmál se ministr. „Moc vám to sluší, Hermiono.“

Cudně se usmála, ale vzápětí přes její tvář přelétl stín smutku.

„Všech ne, Kingsley,“ oponovala mu tiše a vzhlédla s úmyslem prohlédnout si při otočce přítomné hosty, zda mezi nimi nezahlédne kolegu Snapea. Měla štěstí. Spatřila ho stát vedle vysokého okna a jen díky rychlým tanečním krokům jí uniklo, že on stihl sotva sklonit pohled, aby se nesetkaly.

Kingsley zpozoroval náhlou změnu výrazu a vedl svou partnerku tak, aby se mohl přesvědčit o svých domněnkách. Jakmile spatřil Severuse, bylo mu jasné, že jeho tušení bylo správné.

„Běžte za ním a požádejte Severuse o tanec,“ poradil jí tiše.

Hermiona překvapeně pohlédla do čokoládových očí. „Ale jak víte, že-“

„Jsem ministr, vím všechno,“ mrkl na ni lišácky.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ oponovala mu.

„To nezjistíte, dokud to nezkusíte.“

Rozpačitě na něj pohlédla a po chvilkovém váhání se uvolnila z jeho sevření. Měl pravdu, za zkoušku nic nedá.

Viděl dost. Ani víno už mu nedodávalo příjemnou náladu. Neměl váhat a sledovat Kingsleyho kroky. Mohl být dávno v klidu svých komnat.

Cukl sebou, když na svém rameni ucítil něčí dotek.

„Nezatančíte si, pane profesore?“ donesla se k jeho uchu tichá slova a horký dech ovanul jeho zátylek. Téměř mu naskočila husí kůže. Jak se mohla dostat za jeho záda? Vždyť ji přeci celou dobu sledoval a... tedy samozřejmě že ne celou dobu, popíral v duchu okamžitě svá slova. Věnoval jí sotva pár pohledů, jistě to nemohlo být déle než několik sekund a navíc... na co že se to ptala?

„Profesore?“ obešla jej a opět oslovila. S mírně pozvednutým obočím ho sledovala. Přišlo jí, že se chová trochu zvláštně.

„Co jste to chtěla?“ zeptal jse neurvale, jakmile zahnal vlezlé myšlenky.

„Žádala jsem vás o tanec,“ usmála se něžně, ale úsměv na její tváři nevydržel příliš dlouho. Přesně do doby, dokud on nepromluvil.

„Netančím. Nikdy!“ zdůraznil.

Sledoval, jak se její hrudník vzepjal v hlubokém nádechu a umiňoval si, že už je opravdu nejvyšší čas opustit tohle proradné místo.

„Jen jeden tanec,“ řekla prosebně, i když jí bylo jasné, že z toho nic nebude. Prostě neměl zájem. A nepletla se.

„Řekl jsem, že ne!“ prskl podrážděně a nehezky se zamračil.

„V tom případě mě omluvte, že jsem vás obtěžovala. Očividně máte na práci důležitější věci jako třeba postávání u okna,“ vrátila mu naštvaně a dřív než ji stihl setřít za její prostořekost, zmizela mu z dohledu.

Michelle_Flamelova

29.08.2017 00:50:41

109.105.39.19

neděle 3. března 2024

Část šestnáctá

Žádné komentáře:

Okomentovat