Littera scripta manet: Část druhá

Formálně si dovolím upozornit na jisté explicitní scény (za jejichž konzultaci MOC děkuji betě :-D) - proto 15+

Kapitolu věnuji všem, kteří komentovali první část - děkuji za vaše názory, chválu a někdy i upozornění na chyby (díky, Elzo). Cením si toho!

Rozkošnicky se protáhla a zachumlala se ještě hlouběji pod peřinu. Včerejší večer se rozhodně vydařil, i když je pravda, že balkónové dobrodružství se Snapem stálo za celý ples dohromady. Ani teď, po probuzení z klidného spánku, nemohla pochopit, kde se v ní vzala ta drzost ho bez varování políbit. On ji vlastně přinutil svým odmítavým postojem, omlouvala v duchu sama sebe, ale bylo jí jasné, že to je jen povrchové ospravedlňování, které nutně přijít muselo. Dotyk jeho rtů ovšem za tyhle drobné výčitky stál. Dokonce u ní způsobil to, že se začínala ještě více těšit na svou novou pracovní pozici, kam měla začátkem roku nastoupit. Na uvolněné místo profesorky Přeměňování v Bradavicích, na něž ji před nedávnem Brumbál přijal. Minerva už nebyla nejmladší, a jak se nechala slyšet, když Hermiona navštívila Bradavice kvůli pohovoru, zcela ji vyčerpávají povinnosti zástupce ředitele a hodin Přeměňování se musí vzdát.

Když nad tím tak přemýšlela, ani se neobávala toho, co na to Snape řekne, až ji pozná. Což bylo nevyhnutelné. Pokud ji nepoznal přes škrabošku, rozhodně ji pozná podle hlasu. Ale to jí nebránilo minimálně další dva měsíce, dokud nenastoupí do práce, zjišťovat, cože to stojí za jeho odmítavým postojem k ženám. Sice neměla tušení, kde by na něj mohla narazit, aby mohla v průzkumu pokračovat, ale byla si jistá, že ho její polibek, potažmo chování, zanechalo rozpolceným a on bude chtít zjistit totožnost té drzé ženy. A to hrálo v její prospěch.

Uvažovala, co jí k tomu vede. Jen chvíli si mohla nalhávat, že to dělá z nudy a z absence nějakého zabavení. Ano, měla teď po ukončení školy až do nástupu na post profesorky volno, ale vlastně si na tu dobu nic nenaplánovala. Richard, ten báječný okouzlující mladík, který ji dnem i nocí zasypával láskyplnými vzkazy a se kterým měla strávit volný čas ve Skandinávii, jí před několika dny sdělil, že sice odcestuje, ale sám. A jak bývalo jeho zvykem, opět toto sdělení poslal jako vzkaz. Ani se neobtěžovala odpovídat. Proč taky. Dva dny strávila v slzách ve společnosti čokoládové zmrzliny a paprikových chipsů, aby následně došla k závěru, že za větší zadek nějaký chlap rozhodně nestojí. A tak s radostí přijala Brumbálovo pozvání na ples a co se dělo dál už bylo zcela neplánované, přesto však ne nevítané.

Znovu si vzpomněla na jeho rty v momentě překvapivého políbení. Byly poddajné, měkké, možná až hebké a sladké. Ne co se chuti týče, ale toho, co při tom cítila. Ačkoliv byl polibek aktivní jen z její strany, přesto z něj čišelo cosi... Neuměla to definovat. Alespoň prozatím.

Překulila se na břicho a bradu si podepřela dlaněmi. Jak tak hleděla z okna, přemítala, že na ten ministerský večírek, na něž jí přišla včera pozvánka, přeci jen půjde...

***

Rozmrzele se přetočil na druhý bok a prosebně se zahleděl na budík. Doufal, že mu hodinové ručičky konečně poskytnou záminku, aby mohl vstát a přestat s předstíráním spánku před sebou samým. Nikdy neměl dvakrát klidné spaní, ale po včerejších událostech se jeho pokusy o snění jevily jako ubohá fraška. Respektive o odpočinek. Snění mu naopak nedělalo nejmenší problémy, když si vzpomněl na drzou dámu tisknoucí se na jeho rty.

Frustrovaně si odfrkl. Tak důkladně od sebe toho večera odháněl ženy chtivé nejen jeho tanečního umu. Pak se z ničeho nic zjeví žena s kaštanovými vlasy a tváří krytou stříbrnou škraboškou a nabude takové drzosti, že ho políbí a tím dokonale zboří jeho pracně budovanou hradbu netečnosti. Ale když to vzal kolem a kolem, neburcovalo jím tolik to, že ona hradba opadla, ale spíše to, jak rychle opadla. Nenáviděl se za to. Tak dlouho odolával... Bylo tolik příležitostí, tak co bylo tak jiné na ženě, jíž ani neviděl do tváře? Byla to snad její suverenita, které podlehl? Nebo její mrštný jazyk, který se mu v jeho podvědomí vysmíval a říkal, že tohle mohl zažívat již mnohem dříve, byť s jinou?

Nevěděl. Ale nehodlal to nechat být. Nesnášel, když nad ním měl někdo převahu a tu se neznámé podařilo získat příliš snadno. Byl rozezlený sám na sebe a ještě víc na ni. Musí zjistit, kdo to je! Netušil, jak by ji mohl najít, ale předpokládal, že z její strany to byla hra. Hra, jak ho zase vylákat z bezpečí bradavických zdí. Neměl rád tyhle dle jeho názoru hloupé a pošetilé hříčky, ale také nerad prohrával.

Znovu si vzpomněl na včerejší večer. Když se k tomu vracel ve vzpomínkách, měl z toho snad ještě větší zážitek, než když to bylo živě. Nebylo těžké vzpomenout si na intenzitu jejího políbení a do toho jeho mysl zastřel mlžný opar její vůně, kterou si vybavoval až teď. Před tím na to nebyl čas. V reálném čase existovaly jen její rty.

Zatraceně... Neměl na to myslet, došlo mu v okamžiku, kdy ucítil, že se mu krev začíná hrnout do slabin. Povzdychl si. Tohle neměl v plánu, ale ani okamžité usilovné přemítání nad dnešní dvouhodinovkou s Nebelvírem nedokázalo vrátit vše do původního stavu.

Rychle vstal a zamířil do koupelny. Shodil ze sebe volné černé kalhoty na spaní a pustil na hlavu proud vlažné vody. Prameny stékaly po jeho vlasech na záda a zadek, dopadaly na dlaždice a mizely v odpadu. Prsty prohrábl mokré vlasy a natáhl se pro kostku mýdla na poličce. Automaticky ji promnul, a jakmile se utvořily v jeho dlaních průhledné bubliny, odložil ji zpět. Zaklonil hlavu a přivřel oči, aby mohl nerušeně nechat dopadat krůpěje vody na obličej. Ruce položil na krk a započal tak jejich kluzkou pouť, jež neomylně bude končit v jeho klíně.

Jeho dlaně putovaly po důvěrně známém těle, a tak jako pokaždé mu uniklo tiché syknutí, když přejel přes citlivé bradavky. Začínala jím cloumat nenaplněná touha po uvolnění. Rychle sjel do slabin. Nechtěl to zbytečně prodlužovat. Nebylo proč. Navyklým pohybem objal pulzující penis a palcem přejel přes špičku. Jeho tělo se napjalo a on se musel jednou rukou opřít o stěnu, aby ovládl přicházející slabost v kolenou. Zrychlil tempo a momentálně zbaven sebeovládání dravě přirážel do dlaně. S vyvrcholením se z jeho hrdla vydralo zhrublé zachrčení.

Několika hlubokými nádechy vrátil údery srdce do běžného rytmu. V rychlosti dokončil ranní hygienu a za pomoci kouzel se usušil a oblékl. Naplněn částečným uvolněním a nenadálým klidem ho netrápil ani spánkový deficit. Popadl kupku opravených závěrečných ročníkových prací a zamířil ke dveřím. Pohledem ještě zavadil o společenský hábit visící na ramínku. Ušklíbl se. Rozhodně neměl v plánu uklízet jej příliš hluboko do skříně. Pak se mu na tváři usadil mírný úšklebek. Švihl hůlkou a z koše na papír vylétl mírně pomačkaný lístek, který se poklidně snesl na desku stolu. Teprve teď Severus opustil své komnaty. Na luxusním papíře bylo krouceným písmem natištěno: Večírek Ministerstva kouzel.

Michelle

28.08.2017 23:44:51

109.105.39.19

neděle 3. března 2024

Část druhá

Žádné komentáře:

Okomentovat