Severus se zhluboka nadechl. Hermiona nečekala na přítele, ale na zákazníka. Dobrý Merline, je možné, aby se nejchytřejší čarodějka ročníku stala dívkou na zavolání? Nemohl tomu uvěřit. Nebo možná spíš nechtěl. Odevzdaně se podíval na hodinky. Bylo čtvrt na devět a dívka, kterou si včera vybral, nikde. Místo toho tu sedí Grangerová s bílým šátkem na zápěstí a očividně na někoho čeká. Může to mít spojitost? Rozhodl se to zjistit. Ostatně nic jiného mu nezbývalo. Kongres je už zítra a on nemá času nazbyt.
Posunkem si vyžádal pozornost číšníka.
„Přejete si, pane?“ zeptal se číšník úslužně.
„Ano, vidíte tamhle tu dámu?“ ukázal na Hermionu.
„Ano, pane,“ nechápal číšník, kam tím Severus směřuje.
„Chodí sem často? Znáte ji?“ vyptával se dál.
„Nesmím hovořit o našich zákaznících, jak jistě chápete,“ usmál se mladý muž omluvně.
„Rozumím,“ podotkl Severus a posunul směrem k mladíkovi desetilibrovou bankovku.
Ten se dlouho nerozmýšlel. Chlápek před ním nevypadal na nějakého násilníka a informace, které o dívce u jinak prázdného stolu věděl, nebyly nijak zvláštní. Proto se rozhovořil.
„Chodí sem poměrně často. Někdy sama, někdy s přáteli. Když je tu sama, většinou na někoho čeká. Tím myslím na nějakého muže,“ řekl významně.
„A co pije?“ zajímal se Severus dál.
„Když na někoho čeká, pozná se to tak, že si neobjednává. Vždycky za ni pak platí dotyčný muž. Když je tu s přáteli, pije většinou suché martini nebo sedmi hvězdičkovou Metaxu. Ze začátku se zajímala i o míchané drinky, ale to my nevedeme. Přeci jen jsme spíše kavárna. A tohle alko pak prokládá mattonkou. Když je tu sama a na nikoho nečeká, vybírá z našich kávových specialit,“ vyjmenoval mladík to, co už stačil pochytit.
„A mezi ty speciality patří co?“
„Nejčastěji si dává Irskou nebo Vídeňskou kávu. A k tomu si vždycky objednává mattonku. Jemně perlivou. Často pije taky Frappé s vanilkovou zmrzlinou,“ dokončil mladík a tvářil se spokojeně, jak si to všechno dobře pamatuje.
„Tak v tom případě Vás požádám o dvě Irské kávy a ještě vodu pro ni. A odneste to k jejímu stolu,“ rozhodl Severus po chvilce váhání.
Severus počkal na okamžik, kdy mladík všechno vyskládal před překvapenou Hermionu a v ten moment se k ní rozešel. Nasadil svůj typický výraz a posadil se bez vyzvání přímo proti ní. Číšník mezitím galantně vycouval.
„Profesore?“ promluvila první ona a neskrývala úžas.
„Ano?“ otázal se nevzrušeně on.
„Jaké ano, snad mi řeknete, co to znamená? Neviděli jsme se tři roky, a vy mi pak objednáte kafe a řeknete jen „ano“?“
„A co byste ráda slyšela?“
„No já nevím. Pro začátek by mi stačilo ujištění, že jste zdráv. Nemáte horečku? Chováte se divně.“
„Ach, slečno Grangerová, nesnažte se být ironická, nejde vám to.“
„Za to vy pilně trénujete každý den, že?“ odsekla mu.
Nelíbilo se jí to. Zákazník měl už skoro půl hodiny zpoždění, ona byla nervózní a do toho se tu objeví její bývalý profesor.
„Profesore,“ začala znovu a tentokrát mírněji, „nevím, o co vám jde, ale mám tu s někým schůzku, proto bych ocenila, kdybyste opustil místo u tohoto stolu,“ dokončila zdvořile, ale nekompromisně.
„Myslím, že vám nemohu vyhovět,“ odvětil a bavil se nad jejím překvapením.
„Proč?!“ naježila se.
„Protože jsem nabyl dojmu, že čekáte na mě,“ řekl klidně a napil se ze svého šálku.
„Prosím? Vám snad vážně přeskočilo!“ osočila ho Hermiona a nevěřícně kroutila hlavou.
„Děláte v agentuře Bílý lotos profesionální společnici. Proč byste jinak měla na svém zápěstí uvázaný šátek, jako znamení pro vašeho zákazníka? Sice mě to překvapuje, že jste klesla tak hluboko, ale budiž. Třeba mi to vysvětlíte,“ nadzvedl pravé obočí v otázce.
Hermiona se naštvala.
„Já vám nemám co vysvětlovat!“ vyštěkla na něj a prudce se zvedla od stolu. „A rozhodně to poslední, pro co jsem si sem přišla, jsou urážky od mého bývalého profesora! Ale dál se nehodlám nechat ponižovat,“ prskla ještě, vzala si kabát, který měla přehozený přes židli a rázným krokem vyrazila k východu.
Severus hodil na stůl několik bankovek a doslova za ní vyběhl na ulici.
„Omlouvám se,“ dostal ze sebe pokorně, když ji dohnal
Hermiona se překvapeně otočila.
„Vy nemůžete být Severus Snape,“ řekla pochybovačně. „Ten se neomlouvá. Kdo jste a co chcete?“
„Slečno Grangerová, asi bychom si měli promluvit.“
„Tomu říkám dobrý nápad,“ prskala dál naštvaně.
Severus se zařadil po jejím boku a první vyšel do téměř prázdných ranních nedělních ulic. Hermiona byla víc zvědavá než uražená, proto ho následovala.
„Čekal jsem na slečnu Ellen,“ promluvil konečně po několika metrech chůze.
„Takže vy jste opravdu ten tajemný bohatý chlápek, který si žádá služby společnice?“ nevěřila Hermiona svým uším.
„Asi to tak bude,“ připustil neochotně.
„Ale proč?“ nechápala.
„Říká vám něco Institut nejlepších lektvarologů světa?“ otázal se zdánlivě nesouvisle.
„Ano. Jednou za pět let pořádá nejprestižnější sjezd všech lektvarových špiček v oboru, ale vzhledem k historickým událostem, kdy pořadatelé chtěli, aby byly zrovnoprávněny ženy, není možné, aby tam přednášel muž bez partnerky. Pokud se o to samé pokusí žena, je jí vyhověno. Ale historici se domnívají, že dalším, skrytým, úmyslem bylo i nenásilné rozmnožování kouzelnické společnosti. Většina mužů si totiž přivedla třeba naprosto neznámou ženu, ale po tom týdnu se dali dohromady. Takže se někdy hovoří o tom, že to byl také tajný odboj proti Voldemortovi, protože tady vůbec nešlo o čistotu krve, jen o inteligenci,“ dokončila Hermiona svůj výklad a až pak jí došlo, co vlastně řekla.
Severus se mezitím neubránil úšklebku. Některé věci se prostě nemění, uvědomil si v okamžiku, kdy mu slečna Grangerová začala přednášet své vědomosti.
„Lépe bych to neřekl,“ nepřímo ji pochválil a čekal, jestli jí dojdou souvislosti.
Došly.
„A vy se tam chystáte,“ konstatovala.
„Ano. A protože předsudky o ženské rovnoprávnosti přetrvávají, bez partnerky se tam nedostanu.“
„Ale proč jste volil možnost společnice? A navíc, jak byste Ellen, která je mudla, vysvětlil, o co jde?“ nechápala.
„Jednoduše. Lockhart není jediný, kdo ovládá paměťová kouzla.“
„Ach Bože, chováte se jako Zmijozel,“ vzdychla si Hermiona.
„To bych přisuzoval faktu, že jsem Zmijozel,“ zdůraznil. „Ale teď je řada na vás,“ pobídl ji.
„Na mě?“ divila se Hermiona.
„No ano. Čekal jsem dívku jménem Ellen a zatím se objeví má bývalá žákyně.“
„Jde o to,“ začala Hermiona, protože chtěla Snapeovi oplatit jeho výřečnost, „že Ellen měla včera nehodu. Je v nemocnici a má zlomenou nohu. Tudíž je nepoužitelná. A protože vás Diana, to byla ta, se kterou jste mluvil v agentuře, považovala a považuje za příslušníka horních deseti tisíc, nechtěla o tento kšeft přijít. Proto volala mě. Takže jste měl vlastně pravdu, čekala jsem na vás. Jen jsem nevěděla, že čekám na svého profesora.“
„Bývalého.“
„Nevidím rozdíl.“
„Já ano. Jako studentka byste mi doprovod dělat nemohla.“
„Cože? Vy i po tomhle fiasku chcete, abych jela s vámi? A hrála si na vaši co? Manželku? Milenku?“ Hermiona se zase začínala rozčilovat.
„Přítelkyně bude stačil. Ostatně, jak jsem pochopil, je to vaše práce. A já za ni zaplatil,“ podotkl nenuceně.
„Vydělávám si tak na studia!“ prskla rozzlobeně.
„Vy studujete?“ překvapila ho.
„A co jste čekal? Že dělám holku na zavolání?“
Severus raději zahnal myšlenky, které ho přepadly chvíli po tom, co pochopil, že Hermiona je profesionální společnice.
„Nerozčilujte se. Jen po vás žádám, abyste dělala to, co děláte jindy. Jste profesionálka. Vy budete mít peníze a dobrý obchod, já budu mít možnost účastnit se kongresu. Veškeré vaše výlohy hradím. Nemáte co ztratit,“ přemlouval jí.
„Vám na tom musí opravdu moc záležet,“ podotkla zamyšleně.
„Přiznávám, že ano,“ připustil po chvíli.
„Ale proč jste si nesehnal někoho vhodnějšího už dříve?“
„Nejsem muž, o kterého by se ženy praly. Ano, po válce se našlo pár „fanynek“, které obdivovaly mou temnou minulost, ale já potřebuji ženu, která nemá místo mozku mločí očka. Proto jsem volil tuto cestu. Pak už by stačilo jen vhodně upravit paměť,“ bezvýrazně pokrčil rameny. „A musím připustit, že u vás udělám výjimku. Úprava paměti asi nebude třeba,“ prohodil ironicky.
„No to je od vás milé, že neplánujete hrabat se mi v hlavě,“ vyštěkla Hermiona.
„Nevztekejte se a raději mi řekněte, kdy a kde vás mám zítra vyzvednout.“
„Vy to myslíte vážně?“
„Naprosto!“
„To je šílené!“
„Není. A navíc, jak vás znám, určitě už teď přemýšlíte o tom, co všechno se tam dozvíte. Bude to pro vás nevšední zážitek. Nebudu vám jakkoliv na obtíž a to samé očekávám od vás. S největší pravděpodobností bude i den volna a vy si můžete dělat co chcete. Nebudu vám jakkoliv bránit. Jen chci, abyste se vydávala za moji přítelkyni.“
„Máte mě prokouknutou,“ připustila Hermiona, která opravdu už teď přemýšlela o štěstí, jaké ji potkalo. O tomto kongresu se hodně mluvilo, ale dostali se tam jen ti nejlepší. A tohle byla výzva.
„Sedm let jsem vás učil,“ připomněl jí Severus.
„Spíš bych řekla, že jste mě sedm let ponižoval, ale budiž. Přijímám vaši nabídku. Ale stejně tak, jak se budu chovat profesionálně já, to samé očekávám od vás. Vím, co všechno jste včera podepsal a vím i to, co všechno má Ellen ve spisu, že dělá. Proto vám nabízím to samé, ale nic víc. Je to jasné?“
„Naprosto.“
„Dobře. A kam vlastně jedeme?“
„Tento ročník se koná ve Francii. Konkrétně v Paříži.“
„Hm, miluju Francii,“ vzdychla Hermiona a zastavila se, protože si všimla, že bezděky Snapea dovedla ke svému bydlišti.
Severus protočil oči, ale i tak musel připustit spokojenost. Grangerová bude ideální společnost. Nebude mu dělat problémy a ještě ví, co od ní čekat. Alespoň si to myslel.
„Tak já jdu balit,“ poznamenala Hermiona a výmluvně sklouzla pohledem na cedulku s jejím jménem na dveřích.
„Ano, to byste měla.“
„V kolik mě vyzvednete?“
„Bylo by dobré, abychom tam byli na zahajovací ceremoniál. Ten začíná ve čtyři odpoledne. Takže když vyrazíme ve tři, bude to tak akorát. Budeme se přemisťovat, ale tam bychom měli přijít jako mudlové, takže taxíkem dojedeme před kongresové centrum.“
„Proč jako mudlové?“ divila se Hermiona.
„Protože kongresová hala byla zamluvena oficiálně na mudlovský sjezd lékařů. Je to jen zastírací manévr. Kouzelníci pořadatelé tak pojišťují chod celé události. Je to lepší než hledat prostory pro mudly neznámé, neviditelné a podobně. Takhle to působí jako oficiální akce a nikdo se o to nezajímá.“
„Chápu. Takže jsme domluveni. Zítra ve tři vás čekám,“ shrnula to Hermiona a vyndala si z kabelky klíče.
„Budu tady,“ ujistil ji a pokynul ji na pozdrav.
Rozloučili se a Hermiona vklouzla do svého bytu. Nemohla uvěřit událostem, které se v minulých několika minutách staly. Bylo to šílené a neuvěřitelné. Ale nevadilo jí to. Se Snapem to nějak přežije a navíc se jí dostane obrovské pocty. Už teď si byla jistá, že celý kongres bude stát za to.
I Severus byl překvapený, ale vyrovnal se s tím dobře. Musel připustit, že Grangerová je skvělá volba. I když, možná jí měl předem říci, že budou mít k dispozici jen jeden pokoj, uvažoval o pár hodin později, když on sám si připravoval věci, které na následující týden bude potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat