Littera scripta manet: Část dvanáctá

Neměla důvod na ošetřovně déle zůstávat. Kost srostla správně, o čemž se přesvědčila madame Pomfreyová diagnostickým kouzlem, a na těch pár modřin hravě stačily bylinné zábaly. Lékouzelnice ji pouštěla ze své péče dosti neochotně, ale nakonec usoudila, že tvrdohlavou pacientku déle na lůžku držet nemusí. Hermiona se cílila ještě trochu rozlámaně, ale díky vydatnému spánku také odpočatě. V časných ranních hodinách se odebrala do svých komnat, aby si mohla dopřát dlouhou sprchu a připravit si vše potřebné na vyučování.

Včerejší události měla v mysli malinko rozostřené díky mírným dezorientačním účinkům tišícího lektvaru. Co se jí stalo se dozvěděla zprostředkovaně od Poppy. Věděla i o svém čtyřnohém zachránci a chtěla Firenzovi co nejdříve poděkovat. Pak tu byl také Severus. Matně si pamatovala, že jí přinesl Kostirost, ale rozhovor, pokud nějaký proběhl, si vybavit nemohla. Jen doufala, že se nechovala nějak nepatřičně. Bude to muset opatrně zjistit.

Na snídani do velké síně dorazila poměrně brzy. U kolejních stolů posedávalo jen pár studentů, kteří listovali v nějakých učebnicích a opakovali si. Také profesorský stůl nebyl nikterak zaplněn. Pozdravila se s profesorem Kratiknotem a sedla si na své místo. Automaticky se natáhla po konvici s kávou, ale její prsty se setkaly s objevivši se rukou, jež patřila osobě za jejími zády. Rychle se otočila a v tu chvíli ji probodl hluboký pohled profesora lektvarů.

„Promiňte,“ pípla rozpačitě.

„V pořádku, nalijte si,“ utrousil bezvýrazně.

Pravidelně si brával konvici ještě před tím, než se posadil. Do příchodu slečny Grangerové byl jediný, kdo o tento nápoj stál, ale skřítkové to stále odmítali respektovat a stavěli konvici na místo, na něž po usazení nedosáhl. Jenže to netušil, že příchodem nové posily se bude o milovaný nápoj muset dělit. Těch několik měsíců, kdy se mu žena vyhýbala, nic nepostřehl. Počkal, až si třesoucí rukou naplní šálek, aby si mohl ukořistit konvici pro sebe.

I on po chvíli držel šálek s kouřící tekutinou a lehce vdechoval její vůni. Decentně upil a šálek odložil na podšálek. Výborná jako vždy. Svých kolegů si tak jako pokaždé nevšímal, ač k tomu měl z místa na boku stolu nejlepší dispozice a málem si vysypal míchaná vejce do klína, když se ke stolu přímo proti jeho místu nepříliš ohleduplně sesunul kentaur. Tu samou chvíli si vybral k příchodu i Brumbál. A Severus vytušil, že dnešní snídaně bude všechno, jen ne klidná.

„Hermiono, drahá, jak vám je?“ oslovil ředitel starostlivě nejmladší členku sboru. „Firenze mi včera sdělil, co se stalo. Doufám, že jste v pořádku.“

„Dobré ráno, pane řediteli. Jsem v pořádku,“ potvrdila s úsměvem a další věnovala kentaurovi. „Firenzi, mockrát děkuji za pomoc.“

Ten rozšafně zařehtal a mrskl ohonem. „Ráda se stalo, Hermiono. Přeci bych tě tam nenechal. Hlavně že jsi v pořádku.“

„Nevím, jak bych se ti odvděčila,“ řekla více méně jen pro formu, ale čtyřnohý kolega ji chytil za slovo.

„Třeba pozváním na šálek čaje,“ zazubil se na ni.

Hermiona se rozpačitě usmála a pokrčením ramen dala Firenzovi náznak příslibu.

Severusovi zhořkla vejce v ústech, když sledoval, jak kentaur využívá poskytnutou pomoc jako záminku ke schůzce. Měl sto chutí vytrhnout mu pár žíní z té jeho flirtující oháňky.

„Hlavní je, že to nebylo nic vážného a už jste zpět mezi námi,“ vložil se do hovoru znovu Brumbál, který vycítil, že jeho podřízené není Firenzovo vnucování po chuti.

„Ano, dostalo se mi laskavé péče Poppy a kolegy Snapea,“ přikývla Hermiona.

Severus se lehce zakuckal a raději pohotově hmátl po kávě, aby vzpříčené sousto rychle spláchl. Brumbál se chystal zaměřit pozornost na něj, tak ho obezřetně předběhl.

„Jen jsem uvařil lektvar,“ zabručel a pohled zabodl nejprve do Hermiony a pak do vajec.

„To je náš Severus. Vždy tak skromný,“ zahlaholil ředitel a konečně i on upřel pozornost na snídani. Jmenovaný si oddychl a za duševní újmu hned po ránu se odměnil dalším plátkem křupavé slaniny.

***

Ne, neměl rád Nebelvíry. Zas a znovu se o tom přesvědčoval. A v hodinách lektvarů víc než jindy. Třídu po poslední dvouhodinovce toho dne opouštěl s propálenou polobotkou a příslibem večera stráveného ve společnosti toho neřáda, jenž to měl na svědomí. Zvažoval, jaký trest mu přidělí, když se za ním ozval ženský hlas.

„Profesore?“

Povzdechl si. Ještě ona mu toho dne scházela. Zvolnil chůzi, aby jí dal možnost ho dojít.

„Chtěla jsem vám poděkovat za ten lektvar, Poppy říkala, že neměla-“

„Už jste děkovala včera,“ přerušil ji bez většího zájmu.

„Aha,“ připustila a trochu popoběhla. Jen sotva mohla udržet tempo s jeho kroky, které opět zrychlil. „Madam Pomfreyová mi včera dopřála poměrně slušnou dávku tišícího lektvaru, takže si nejsem úplně jistá, zda jsem neplácla něco nevhodného.“

„Vaše jednání bylo naprosto korektní,“ ujistil ji chladně a v duchu prosil všechny svaté, aby mu už dala pokoj. Nutně potřeboval sprchu a odpočinek u krbu. Jeho migréna se opět začínala ozývat.

„Ehm... dobře. Zatím na shledanou,“ pozdravila ho a konečně zpomalila.

Oddychl si. Tolik potřebný klid se...

„Á, Severusi, zrovna za tebou jdu.“

...nedostaví.

„Co je tak důležitého, že to nemohlo počkat do zítřejšího rána, Albusi?“ ptal se už téměř zoufale.

„Severusi, potřebuji, abys vzal pozítří dozor v Prasinkách. Pomoně onemocněla sestra, tak jsem jí dal už na pátek volno, aby ji mohla jet navštívit.“

„Víš, že liché soboty mám vyhrazené pro jiné účely,“ zdůraznil a pronikavě se zahleděl do starcových očí. To poslední, po čem toužil, byla sobota strávená dohledem nad studenty.

„Ano, ale už nemám komu jinému říci. Hagrid jede do Rumunska, Firenz a Minerva mají nějaké povinnosti zde, Kratiknota tam samotného poslat nemůžu a Trelawneyová s Vektorovou nemají-“

„Nemají žádný respekt,“ odtušil Severus naštvaně, protože začínal tušit, že se tomu nevyhne.

„I tak se to dá říci,“ připustil Brumbál.

„Já ten dozor vezmu,“ vmísila se do hovoru Hermiona, které celý hovor vyslechla.

„To nepřipadá v úvahu,“ zamítl okamžitě Brumbál.

„Proč ne?“ divila se.

„Na uhlídání tolika dětí ještě nejste úplně připravená, má drahá. Potřebujete získat potřebné zkušenosti, “ usmál se na ni ředitel. Hermiona se trochu urazila. Neměla ráda, když někdo zpochybňoval její kvality a dovednosti.

„Zvládnu to,“ stála si sveřepě na svém.

„Pustil bych vás jedině tady se Severusem,“ připustil nadřízený po chvíli a zpod brýlí si oba přeměřil zkoumavým pohledem.

Hermioně se sice nezamlouvalo, že bude další pod dohledem, ale nějak zkušenosti získat musela. Bylo jí jasné, že bude akorát na obtíž, ale zároveň tahle možnost skýtala celé odpoledne strávené v jeho společnosti. Nebyla proti. Kývla na souhlas.

Severus se zachmuřil. Dozoru jako takovému už se neměl šanci vyhnout, ale pokud by s ním byla Grangerová, mohl by se alespoň na dvě hodinky uvolnit a zařídit si, co potřeboval. Ač se mu nechtělo vláčet s sebou celé odpoledne kolegyni za zadkem, jiná možnost tu nebyla.

„Dobře. Pozítří v osm u hlavní brány,“ rozhodl Severus a bez rozloučení a dalšího otálení zmizel za prvním rohem.

Hermiona s úsměvem pohlédla na nadřízeného, pokynula mu na pozdrav a vydala se na opačnou stranu. Brumbál si posunul brýle a spokojeně vyndal z kapsy citrónový drops.

Michelle_Flamelova

29.08.2017 00:31:30

109.105.39.19

neděle 3. března 2024

Část dvanáctá

Žádné komentáře:

Okomentovat