Tak když je dnes ten čtvrtek, tak si užijte další Pondělí. Ne, nebojte, nebudu vás nutit do prožití celého týdne znovu :) A ani vás nebudu nutit ke komentářům, ale znáte mě – pokud jich tu bude hooodně, mohlo by být brzy pokračování. Ale už tak jsem si vás docela rozmlsala, nebo ne? :)
„Jsem opravdu potěšen, že si budu moci poslechnout vaše přednášky, Severusi. Je velmi dobře, že jste si našel přítelkyni a ještě lépe, že jste spolu s ní přijel,“ pochvaloval si profesor Parker.
„Připouštím, že jsem také rád, že mi bude umožněno přednášet. Ale zároveň se velmi rád zúčastním i ostatních přednášek a akcí v programu. Pro každého kouzelníka je účast na tomto setkání životním snem,“ připustil Severus.
„Ale mladý muži, vás takových kongresů ještě čeká!“ zasmál se bodře starší kouzelník. „A příště už ta jistě krásná dáma bude vaší ženou, viďte?“
Severus se zatvářil kysele.
„O tom jsme zatím nehovořili,“ snažil se vyhnout odpovědi.
„A kdepak tu dámu vůbec máte?“ byl zvědavý Parker.
„Ještě se upravovala, znáte ženy,“ pokrčil rameny Severus, ale i on už začínal být mírně nervózní. Proto ho Hermionina ruka na jeho rameni vyvedla mírně z rovnováhy.
„Doufám, že nejdu pozdě,“ zasmála se měkce a pohledem zabloudila k profesoru Parkerovi.
„Jistě, že ne, drahá, rád vás poznávám.“
Ale to už se konečně vzpamatoval i Severus, který se probral ze zírání na svou okouzlující „přítelkyni“.
„Profesore, dovolte, abych vás představil. Hermiona Grangerová. Hermiono, profesor Parker.“
„Těší mě, moc mě těší,“ třásl Parker Hermioně nadšeně rukou a i ona se mile usmívala.
Severus musel uznat, že svou roli hraje dokonale.
„Zatím se rozloučíme. Běžte se posadit na svá místa. Vybral jsem vám jedny z nejlepších,“ mrkl na ně spiklenecky, „to víte, musím to celé zahájit. Ale rád bych, abyste večeřeli u mého stolu. Nebude to dámě vadit?“ pohlédl na ni.
„Bude nám ctí,“ souhlasila Hermiona.
Profesor Parker tedy pokynul na znamení, že s nimi počítá a odebral se připravit do zákulisí.
„Milý muž, ten Parker,“ prohodila Hermiona, když mířili na svá místa do sálu.
„Ano, to on je. Věřím, že ho upřímně mrzelo, když mě nemohl přijmout dříve,“ souhlasil.
Celý zahajovací ceremoniál trval téměř tři hodiny. Místy to bylo dosti nudné, dle Severusova vkusu. Někdy měl dokonce pocit, že jestli se něco nestane, začne usínat. Jeho pevná vůle však zapracovala, a tak se mohl po nekonečné době s úlevou postavit a zatleskat spolu s ostatními. Následně se přesouvali k večeři.
„Jak dlouho už jste spolu?“ vyzvídal Parker při večeři dál.
„Ehm, řekněme, že-“ začal Severus a přitom rychle přemýšlel, jaká doba by byla ideální. Ale Hermiona ho předběhla.
„Teprve krátce. Necelý půlrok. A znáte muže. Ti si tohle nikdy nepamatují. Nemám to Severusovi za zlé,“ zasmála se.
„Ano, Hermiono, můžu Vás tak oslovovat, že ano?“ ujišťoval se Parker. Počkal na její přikývnutí a pokračoval: „Sám to znám. Mám pět dětí a vždycky musím přemýšlet, jak jsou vlastně staré. To je asi úděl každého muže, nepamatovat si data spojená s jeho rodinou.“
„Souhlasím s vámi. Ale Severus má zase jiné přednosti,“ couvala Hermiona z nebezpečného tématu o rodině. Jenže to ještě netušila, jak si naběhla.
„Vážně? A jaké?“ zajímal se Severus, čímž Hermionu překvapil. Nenapadlo by ji, že by tolik riskoval odhalení. Ale očividně pro pobavení nad jejími rozpaky udělá všechno. Nebo jí chtěl alespoň vrátit narážku na jeho paměť.
„Copak ti to říkám málo?“ věnovala mu Hermiona milý úsměv, ale už ne tolik milý byl kopanec do holeně, kterým ho obdařila stranou své lodičky.
Muž po její levici zkřivil obličej a raději už nerýpal.
„Severus mi o vás hodně vyprávěl. O vás i vaší práci,“ změnila Hermiona téma, ale vysloužila si tak od Severuse šokovaný výraz.
„Vážně? To je od něj milé. Zaujalo vás to?“ ptal se rozzářený Parker.
„Jistě. Je to něco neuvěřitelného,“ potvrdila Hermiona.
„Víte, profesore, Hermiona tomu zase tolik nerozumí,“ pokoušel se Severus vysekat Hermionu z maléru, do jakého se, dle jeho názoru, řítila. Snažil se ji usměrnit též mírným kopnutím do nohy.
Vysloužil si zamračený pohled.
„Ale no tak, Severusi, nepodceňujte tak svou přítelkyni. Co vlastně děláte, Hermiono?“
„Studuji, profesore. Lektvary na Yalské univerzitě. Třetím rokem,“ odvětila a šokovanému Severusovi přišlápla nohu, která opět mířila k té její.
„To je zajímavé, takže máte společný zájem o lektvary.“
„Ano, dalo by se to považovat až za vášeň. Ale to vám nemusím jistě říkat.“
„To tedy nemusíte. Svým posledním výzkumem se zabývám již šest let.“
„To je neuvěřitelné,“ kývla obdivně Hermiona a Severus přepnul mozek na úsporný režim.
Sice se s ním snažila zavést konverzaci paní Parkerová, ale on ji relativně galantně odbyl. Hermiona se bavila s Parkrem a on měl čas v klidu přemýšlet. A tak to taky vydrželo do konce večeře.
„Tak se vy dva dobře vyspěte a moc v noci neponocujte,“ mrkl na ně šibalsky Parker, který měl o náplni části jejich noci očividně jiné mínění, než měli hlavní aktéři.
„Dobrou noc i vám,“ rozloučili se ti dva a počkali, až budou na chodbě sami.
„Budu mít modřinu,“ vyčetla mu Hermiona nedávný kopanec.
„Vaše lodička na mojí holeni taky nebyla nic příjemného,“ ujistil ji.
Opět se zamračila.
„Jdete nahoru? Nebo tu budete snad nocovat?“ zeptal se kousavě.
„Nejdu nahoru. Vy už snad chcete jít spát?“ divila se.
„Zítra je náročný den,“ připomněl jí.
„Pro mě ne. Jdu k baru.“
Severus si ji změřil pohledem.
„Hlavně se neopijte,“ upozornil ji a sám nastoupil do výtahu.
Hermiona protočila oči v sloup, ale pak se vydala na zmíněné místo. Neměla v plánu se opít, ale cítila, že bez sklenky martini neusne.
„Vy jste tu se Severusem?“ zeptal se jí asi po hodině usrkávání prvního drinku pohledný brunet, který seděl ob židli vedle ní.
„A vy jste?“ otočila se na něj.
„Omlouvám se, zachoval jsem se nezdvořile. Jsem Severusův známý. George Whitney. Studovali jsme spolu,“ tvářil se světácky muž.
„To je zvláštní. Severus mi o vás neříkal,“ pokusila se Hermiona zariskovat, protože se jí nezdálo, že by byl Snape s tímto mužem někdy přítel.
„Jste jeho přítelkyně, znáte ho velmi dobře. Nerad o sobě mluví,“ pokrčil muž neurčitě rameny.
Hermiona usoudila, že jeho argument je pravdivý, ale i tak se měla na pozoru. Ale bohužel jen do doby, než jí začal sympatický muž kupovat další drinky.
Mezitím si Severus na pokoji vybalil kufr a šel se osprchovat. Usoudil, že bude dobré trochu se prospat před návratem Grangerové, aby se pak mohl pokojně přesunout na pohovku. Přeci jen by mu svědomí nedovolovalo nechat ženu spát na nepohodlném lůžku. Ať už se k němu ženy v jeho životě chovaly jakkoliv, jeho matka ho naučila chovat se k nim s úctou a on se jen velmi těžko učil pravý opak.
Severus si nakonec přichystal poznámky na zítřek a pohodlně si lehl. Ani se raději nepřikrýval, protože věděl, že by pro něj pak probuzení bylo příliš těžké. Takhle předpokládal, že se mu do doby, než se Grangerová vrátí, podaří dostatečně odpočinout, aby se pak mohl přesunout na méně pohodlné lože. Jenže to ještě netušil, že dole v baru opíjí jeho ne zrovna dobrý známý jeho bývalou studentku a že on sám usne spánkem spravedlivým, ze kterého by ho neprobudil ani výbuch Longbottomova kotlíku.
A neprobudil ho ani trochu bouřlivý příchod Hermiony v doprovodu George.
„Nechceš jít ke mně na pokoj?“ ptal se opilecky a přimáčkl Hermionu k zárubni dveří.
Alkoholový dech, který ji ovanul, ji malinko probral z letargie.
„Ne,“ odstrčila ho a skřehotavě se zasmála.
„Vážně?“ zkoušel to dál.
„Hm, to by mi Severus asi neodpustil. A tebe by možná i zabil,“ zasmála se znova. I jí stoupl alkohol do hlavy víc, než si původně dovolila.
„Jo, asi jo, začíná mi být špatně,“ sdělil jí George a nestačil se ani rozloučit. Jeho spěšný úprk svědčil o tom, že jeho odchod byl oprávněný. Alespoň si to Hermiona myslela.
Ona sama doklopýtala do ložnice a jediné, co ji v tu chvíli dělalo starosti, bylo dostat se do postele. A že v ní ležel její bývalý profesor ji ani v nejmenším nezajímalo. Zmoženě skopla ze svých nohou lodičky a plácla sebou do peřin.
A ani to Severuse Snapea neprobralo.
Žádné komentáře:
Okomentovat