Littera scripta manet: 21. Nějak se to komplikuje

Zkouška se nevydařila, ale alespoň ti, kteří čekají na novou kapitolu Člověka, budou mít dnes radost. Je tu a s ní i nějaké ty zvraty, aby to nebylo zase tak úplně jednoduché.

Ještě si vás dovolím informovat o tom, že jsem přidala "návštěvní knihu" (nad komentáři). Pokud budete mít na srdíčku cokoliv, co byste mně nebo ostatním čtenářům chtěli sdělit, můžete to napsat právě sem. Na tomto místě se v budoucnu objeví snad i diskuze o nových povídkách (protože ač se to nezdá, Společnice i Člověk se pomalu blíží ke svému konci) a další informace o tom, co se bude dít. Prosím, zdržte se vulgárních příspěvků a spamů - budou mazány bez upozornění.

Myslím, že uživatelské prostředí této knihy vám bude příjemné :-)

Dny a týdny pomalu utíkaly, všichni měli pořádnou hromadu práce a nikdo se nezastavil. Studenti se v rámci svých možností učili na poslední písemky, které je tento rok čekali, učitelé připravovali testy, opravovali hory esejí a někteří se aktivně podíleli na přípravě vánočního večírku. Ačkoliv tu byl teprve začátek prosince, přípravy byly v plném proudu, aby se všechno stihlo.

Nová posila učitelského sboru se také zabydlela velmi rychle. Draco byl studenty přijat převážně dobře, jen někteří měli problém s tím, že je potomek jednoho z nejkrutějších Smrtijedů, který mučil a zabil příliš mnoho přátel, partnerů, milenců a dětí. Ale i přes to se těch pár jedinců brzy přeneslo a Draco se stal v rámci možností oblíbený. V jistém smyslu se usmířil i se Severusem, všechno si to vyříkali a Draco se omluvil. Neměl tušení, že Selii je teprve šestnáct a usoudil, že od něj nebylo kompetentní, flirtovat s ní. Slíbil, že už se to nebude opakovat a Severus mu to blahosklonně uvěřil, ovšem Davida upozornil, aby i přesto nespouštěl zrak z jeho dcery. Nutno podotknout, že tomu mladému Nebelvírovi to ani v nejmenším nevadilo. Mít povolení od samotné hlavy Zmijozelu nacházet se neustále ve společnosti Selie bylo víc než o čem se mu kdy snilo. A zcela zřejmě si tuto skutečnost užívala i Selie.

Draco se teď musel smát sám sobě, když si vzpomněl, že by snad chtěl pobláznit hlavu Severusově dceři. To byla holá sebevražda a navíc to bylo zbytečně komplikované. Zvlášť, když se mu nabízelo zcela něco jiného; kolegyně Silvia Frölová. Byla to štíhlá sympatická žena menší postavy, a když ji tak pozoroval, připomínala mu Hermionu. Měla přibližně stejné proporce, jen vlasy měla rovné a černé. Líbili se mu, proto ho vcelku překvapilo, že se krátce po začátku prosince objevila na poradě s kaštanově hnědými vlasy zkroucenými do milionů kudrlin. Ale proč ne, bylo mu vcelku jedno jaké má vlasy, důležité bylo přestat s tím pomrkáváním a dostat ji rychle do postele. O to mu teď šlo momentálně nejvíc a jí očividně také, jinak by s ním tak okatě neflirtovala.

Ani manželé Snapeovi si neměli na co stěžovat. Do jejich života se vrátilo pravidelné intimní vyžití a Severus si jen v duchu pochvaloval manželský život. Jediné, co mu teď dělalo starosti, byl očekávaný test, na který jaksi pozapomněl nejen on, ale i jeho studenti. Kdyby záleželo na něm, dal by ho až po Vánocích. Chtěl mít klidně svátky bez rozčilování se nad hloupými žvásty těch ignorantů. Problém byl v tom, že na tom testu závisel pobyt Selie u Davida. A když už to jednou slíbil… Oznámil test na poslední týden před Vánoci. Sklidilo to vlnu nevole, ale stačilo jedno zdvižené obočí spolu s poznámkou o tom, že si to klidně mohou napsat hned a protesty umlkly.

Jediný, kdo konec listopadu a následně příchod prosince nekvitoval s povděkem, byla Hermiona. Začaly jí trápit ranní nevolnosti a pokaždé než odešla do práce, strávila nějakou tu chvíli ve společnosti záchodové mísy. Naštěstí se tyhle stavy dostavovaly až po odchodu Severuse a ona tak nemusela řešit, zda si má dojít na ošetřovnu nebo ne. Přisuzovala to špatnému zažívání, které ji trápilo i v minulých letech. Většinou se to po pár minutách uklidnilo a ona mohla v klidu odejít do práce. Moc nad tím nepřemýšlela, neměla na to čas. Co ji přimělo, byl nedávný rozhovor s Paulou, kdy se jí svěřila, že si se Severusem užívají skoro denně.

Doma se pak nad svou odpovědí zamyslela a zděsila se. Ano, užívali si téměř denně a to bylo v rozporu s tím, že ho svedla před dvěma měsíci a mezitím se nedostavila ona pravidelná měsíční pauza. Zachovala chladnou hlavu a rozhodla se navštívit svého lékaře. Odtamtud však odcházela s mírně roztřesenými koleny, ale zároveň s myšlenkou, že si rozhodně nemusí dělat starost s vánočním dárkem pro Severuse. Čekala dítě a byla… šťastná.

Nevěděla, jak to Severus přijme, nikdy se o druhém dítěti nebavili, nebylo v plánu. Jenže osud tomu chtěl nejspíš jinak. S úsměvem na rtech a rukou bezděčně položenou na prozatím plochém bříšku se vracela domů.

Chtěla si ten okamžik náležitě vychutnat a pořádně zpracovat myšlenky, aby se udržela a hned to svému muži neprozradila, protože si to chtěla nechat pro oba, pro Severuse i Selii, jako překvapení u vánočního stromku. Rozhodla se tedy nevyužít letaxové spojení, ale jednoduše se přemístila na bradavické pozemky. Ještě nějakou dobu se po nich procházela, než se konečně rozhodla k návratu do sklepení.

V tu samou chvíli si vedl Severus do svého kabinetu jednoho z hříšníků. Byl jím sedmák z Mrzimoru, kterému se podařilo během jedné dvouhodinovky lektvarů roztavit dva kotlíky a při pokusu o zmizení jejich obsahu propálil Severusovi kalhoty i hábit tak, že vypadal, jakoby na něj zaútočilo hejno molů. Není třeba zmiňovat, že hlava Zmijozelu pěnila.

„Takže, pane Salivene,“ spustil děsivě potichu v momentě, kdy se ve smluvených šest hodin ozvalo klepání na soukromé komnaty Severuse Snape, „půjdete se mnou do mého kabinetu a tam už se pro vás nějaká práce jistě najde. Dáváte přednost pitvání menších akromantulí za živa nebo získávání jedu z jedových zubů Naja kaouthia, což jak jistě víte, je krajta monoklová?“ otázal se Severus konverzačním tónem. Mladík jdoucí za ním jen hlasitě polkl. „Dobrá, rozhodnete se na místě,“ okomentoval to Severus a sám pro sebe se ušklíbl. Nebylo na škodu studenty čas od času pořádně vyděsit, nehledě na to, že těch sedm akromantulí od Hagrida už vážně musel zpracovat.

Když došly k jeho kabinetu, který byl dveřmi propojen s učebnou lektvarů, otevřel dveře a pokynul mladíkovi, aby vešel první.

„Počkejte tady,“ přikázal mu Severus a zanechal stát chlapce u dveří. Sám se vydal k těm druhým, vedoucím do třídy, které však příliš nepoužíval. Raději děsil studenty ze zálohy. Objevit se ve dveřích nemělo takové kouzlo.

Teď se mu však rozhodně nechtělo obcházet kabinet z vnějšku. Automaticky zamířil ke dveřím a prudce je rozrazil. Jenže v ten moment se ještě rázněji zarazil. Okamžitě zapomněl, pro co vlastně šel. Jediné, co v tu chvíli byl schopen vnímat, byla záda jeho ženy, její vlasy, do kterých se bořily pazoury Draca Malfoye, jeho tělo přitisknuté na to její a vášnivé líbání, díky kterému nevěděli o okolí.

Naprázdno polkl a dveře s hlasitým bouchnutím zavřel. Tohle bude řešit za chvíli, nejdřív se musí zbavit toho kluka, rozhodně neměl v plánu, aby o nevěře jeho ženy věděla v momentě celá škola.

„Vypadněte,“ zasyčel zlověstně na mladého čaroděje.

„Pro...prosím, pane?“

„Řekl jsem, vypadněte. Okamžitě mi zmizte z očí!“ zakřičel frustrovaně.

„Ale...já…“ koktal mladík a absolutně nechápal změnu profesorova chování.

„Hned!“ zařval Severus a po mladíkovi v ten moment zůstal jen zvířený prach.

Severus se zhluboka nadechl a otočil se na patě. Rázným krokem se opět vydal ke dveřím, které otevřel s ještě větší razancí, než poprvé.

Ovšem učebna zela prázdnotou. Ve vzduchu se vznášela jen předzvěst sexu; jinak nic. Severus zbrunátněl ve tváři. Z něj nikdo nebude dělat blbce, z něj ne! Nabral letax a s hlasitým „moje komnaty“ se odletaxoval.

Prohledal všechny místnosti a shledal je prázdnými. Jak také jinak, Hermiona se za tu krátkou chvíli domů dostat nemohla. Teď zbývalo jen čekat na to, s jakou výmluvou přijde. Hlavou mu rezonovalo spousta nevyřčených otázek, ale všechno to přebíjelo vědomí, že se jeho žena tahá s Dracem Malfoyem!

Jejího příchodu se dočkal překvapivě brzy. Jen o několik minut po jeho příchodu se ozvalo štrachání za dveřmi, a pokud si doteď nebyl zcela jistý, teď věděl na sto procent, že ten, kdo se tam v té učebně tak vášnivě líbal s Malfoyem byla opravdu jeho žena. Jinak by stejně jako vždycky, když přicházela z práce, zahučely plameny, ona by vystoupila z krbu, věnovala mu úsměv a políbení na tvář a vše by bylo jako dřív. Teď tomu však bylo jinak.

Hermioně se konečně povedlo dostat dovnitř a s úlevným povzdechem za sebou zavřela dveře. Netušila, že bude Severus doma. Touhle dobou se většinou zabýval tresty s hříšníky toho dne, proto ho vítala trochu překvapeně.

„Ahoj, Severusi,“ pozdravila ho vesele a zakousla se do jablka, pro které se stavila v kuchyni cestou sem.

„Kdes byla?!“ vyštěkl na ni bez váhání a tyčil se před ní jako bůh války.

Hermiona se zarazila, neměla nejmenší tušení, proč je její muž rozzlobený.

„V práci. Nepoužila jsem krb, chtěla jsem se projít a cestou jsem se ještě stavila v kuchyni,“ poznamenala a bezděčně mu ukázala nakousané jablko.

„Vidím! Přinesla sis i rekvizitu!“ prskal.

Překvapeně zamrkala.

„Severusi, nevím, co tě rozčílilo, ale-“

„Hermiono, nedělej ze mě blbce!“ zahromoval. „Dávám ti poslední šanci, abys mi sama řekla pravdu, kdes byla. Jestli ti to budu muset říct já, bude to velmi zlé. Zlé pro tebe,“ pronesl zlověstně.

„Byla jsem v nemocnici. Kde bych podle tebe měla být?“ nechápala.

„Ty se mě budeš ptát, kdes byla jo? Takže jsem to já, kdo ti musí oznámit, že se válíš s Malfoyem, protože ty máš očividně velmi krátkou paměť!“

Hermiona na něj překvapeně vykulila oči.

„Cože?!“ zeptala se naprosto konsternovaně z toho, z čeho ji tu otec jejích dvou dětí obviňuje.

„Zahříváš Malfoyovi postel a ještě ze mě budeš dělat blbce?! Copak sis myslela, že se ti to podaří tajit věčně, co?! A já vůl si myslel, jakou nemám milující ženu. A ty zatím chrápeš s-“

Nedořekl. Na tváři mu přistála její dlaň. Polovina obličeje se mu začala barvit do ruda a ten, kdo teď zvyšoval hlas, byla Hermiona.

„Zatracený Snape, prober se! Nevím, co ti přelítlo přes nos, ale nenechám se tady obviňovat z něčeho, co není ani v nejmenším pravda. A už vůbec ne teď, když-“ zarazila se, v tuhle chvíli mu o dítěti říct nechtěla. Ne ve vzteku a zlobě. „Budu dělat, že ses nadýchal nějakých lektvarových výparů a ty ti zastřely smysly. Jdu teď do ložnice, ty zůstaň tady a až se uklidníš a budeš ochoten se mi omluvit a vysvětlit mi, co se stalo, tak víš, kde mě hledat,“ dokončila, otočila se na podpatku a s pořádným bouchnutím zmizela za dveřmi ložnice.

Severus nevěřícně hleděl na zavřené dveře. Nevěřil by, že mu bude až takhle zatloukat. Nejhorší na tom bylo, že její oči ho nutily uvěřit, že ji opravdu obviňuje neprávem, ale to co viděl v tom kabinetě…

Ovládl ho vztek. Vztek na ni, vztek na Malfoye, vztek na to, že mu manželka zahýbá a vůbec se mu nestydí podívat bez začervenání do očí, vztek na sebe sama, že se nechal bůhví jak dlouho tahat za nos.

Vztekle se rozešel k baru a popadl první lahev, která mu přišla pod ruku. Shodou okolností to byla nedávno koupená kvalitní whisky, ale bylo mu to jedno. Vhodil do sklenky několik kostek ledu, ačkoliv to jindy nedělal a nalil po okraj zlatavé tekutiny.

Zhroutil se s lahví v jedné a sklenkou v druhé ruce do křesla u krbu a přihnul si. Hlavou mu vířily myšlenky; pokoušel se zapomenout na to, co viděl. Snažil se uvěřit, že se mu to jen zdálo, že Hermiona nelže, že je bez viny. Ale nešlo to. Představa, jak ji Malfoy svírá v náručí, byla příliš živá.

Čím víc pil, tím byly jeho myšlenky živější. Zíral do plamenů a alkohol stoupající mu do hlavy způsoboval, že obraz dvojice viděl i v plamenech. Bili se v něm dva lidé. Dva názory. Chtěl jí uvěřit, opravdu chtěl, ale druhý hlas mu našeptával, že si Hermiona bůhví jak dlouho bez jeho vědomí užívala s Dracem. Naštval se. Dlouhé desítky minut strávené ve společnosti několikaletého zlatavého moku mu zatemnily mysl. Rozhodl se. Nechal zvítězit ten druhý hlas, který mu našeptával, že když ji může mít kdykoliv Malfoy, může ji mít i on kdy se mu zachce. Malátně vstal a potácivým krokem se vydal k ložnici. Ale narazil na zamčené dveře.

„Otevři!“ zakřičel s opileckým akcentem a ramenem vrazil do dveří.

„Jsi opilý. Ustel si na gauči a vyspi se,“ ozvalo se z ložnice.

To Severuse vytočilo na maximum. Tomu cucákovi bude držet a jemu ne? Naštvaně si vytáhl hůlku z rukávu a mávl.

Nic se nestalo, protože švihnutí hůlkou se mu díky nemotornosti způsobené alkoholem nepovedlo napoprvé. Švihl podruhé.

„Bombardo!“ zamumlal a tlakovou vlnou se nechal odhodit na protější stěnu.

Rukou se odrazil ode zdi a na posilněnou si přihnul z lahve, kterou stále svíral v ruce. Se zklamáním shledal, že je prázdná. Naštvaně ji odhodil stranou a rozešel se do ložnice.

„Severusi, ty ses pomátl,“ vztekala se Hermiona sedící na posteli a ze zvířeného prachu se zakuckala.

„Přišel jsem si pro to, co Malfoyovi dáváš bez váhání,“ řekl přímo a šel rovnou k ní.

„Ty ses snad vážně zbláznil!“ nevycházela Hermiona z údivu.

Na to už Severus nereagoval, přiklekl k ní na postel a dravě si uzmul polibek. Drsně si vydobyl vstup do jejích sevřených rtů, ale musel si pomoci sevřením její čelisti.

„Pusť!“ okřikla ho, když se jí konečně podařilo vymanit z jejího sevření. „Jsi nasáklý alkoholem a nevíš, co děláš!“

„Vím to moc dobře,“ pronesl zlověstně, znovu ji drsně políbil a nalehl na ni, načež se začal dobývat pod její noční košili.

„Severusi, nedělej nic, čeho budeš později litovat!“ vykřikla zoufale.

„To ty budeš litovat, miláčku,“ odvětil zlověstně a začal jí vyhrnovat noční oblečení.

„Nech toho, Severusi, nedělej to,“ prosila zoufale a snažila se vymanit z jeho moci.

Nereagoval na to. Naopak. Začal si nemotorně rozepínat kalhoty, neměl v prstech takový cit, jako obyčejně.

Hermiona využila jeho nepozornosti a ačkoliv jí to bylo proti mysli, prudce ho kopla kolenem do rozkroku.

Zaúpěl bolestí a svalil se na stranu, Hermiona okamžitě vyskočila.

„Jsi cvok,“ vmetla mu ještě do zkřiveného obličeje a pak odběhla do obývacího pokoje, odkud se odletaxovala do svého londýnského bytu.

Ve stejnou chvíli se na stranu odvalil i někdo jiný. Byl to Draco, kterému se konečně podařilo dostat do postele tu hříšně svůdnou Frölovou. Musel uznat, že ty hnědé a kudrnaté vlasy k tomu jí slušely ještě víc, než ty černé rovné. Líně se na ni otočil a se zalíbením si ji prohlížel.

„Myslíš, že nás Snape poznal?“ zeptala se ho náhle.

„Proč myslíš?“

„No, však víš, vloupali jsme se mu do kabinetu. A to prásknutí dveří byl určitě on,“ poznamenala a prsty mu kroužila po nahé hrudi.

„Neboj, já to s ním eventuálně proberu. Pochopí, že jsme chtěli mít soukromí,“ poznamenal Draco a aniž by tušil, co flirtem s Frölovou v Severusově kabinetě způsobil, přitáhl si zmiňovanou dámu blíž do své náruče a znaveně usnul.

wixie

09.09.2010 13:45:11

85.70.88.152

neděle 3. března 2024

21. Nějak se to komplikuje

Žádné komentáře:

Okomentovat