Littera scripta manet: 12. Středa (část třetí)

Jak jsem slíbila, přidávám Středu. Sára ji s laskavým svolením uvolnila ze zajetí :-)

Společně sešli do přízemí kongresové haly, kde byl pro dnešní večer zřízen provizorní taneční parket. Už z dálky na ně mával profesor Parker se ženou, protože jim drželi místo u svého stolu. Severus nenápadně chytil Hermionu za ruku, aby působili více přesvědčivě a spolu s ní zamířil za Parkerovými.

Přivítali se a velmi plynule se rozjela i debata týkající se jak jinak než lektvarů. Naštěstí i paní Parkerová měla vzdělání v tomto oboru, takže hovor přecházel z jedné dvojice na druhou a oni si vyměňovali své dosud získané poznatky z letošního kongresu.

Ale po chvíli už jim ani toto téma zdaleka nestačilo a hovor se začínal pomalu ale jistě točit jiným směrem. Hermiona i Severus velmi brzy vycítili, že se z nich snaží Parkerovi vytáhnout podrobnosti o jejich vztahu, což bylo velmi ožehavé téma. Severus tomu tedy po velmi výrazném očním rozhovoru učinil přítrž, když vyzval Hermionu k tanci.

Tančili spolu nejprve několik základních tanců. Severus se divil sám sobě, jak je možné, že si ještě vybavuje základní kroky, ale na druhou stranu valčík opravdu zvládne každý. Problém mu začalo dělat tango, což vycítila i Hermiona na svých lodičkách.

Vzájemnou domluvou došli k závěru, že se tu nebudou pokoušet o přílišné taneční kreace a raději se odešli osvěžit k baru. Nakonec nezůstalo jen u osvěžení a toho večera se už ke stolu manželů Parkerových zapomněli vrátit. Strávili na baru neuvěřitelně dlouhou dobu a stejně jako včera se bavili o naprosto obyčejných věcech, jejichž obyčejnost stoupala s množstvím vypitého šampaňského, které bylo mimo jiné bez jahod. Což samozřejmě Hermiona neopomněla Severusovi připomenout. Ten jí už v mírném alkoholovém opojení slíbil, že jí jahody dodá, a že pro ně klidně zajde i k dvanácti měsíčkům. Hermiona se v tu chvíli rozesmála a v návalu endorfinů, které zaplavily její krevní řečiště, nekontrolovatelně naklonila svou sklenku s šumivým nápojem. Naštěstí v ní bylo množství na jeden lok, ale i tak to způsobilo na Severusových kalhotách nemalou skvrnu. A zrovna v tak nevhodných místech.

Hermiona se rozesmála ještě víc, ale pohotově se natáhla za ubrouskem a přiložila ho na postižené místo ve snaze vysušit přebytečnou tekutinu. Ráda by to udělala hůlkou, sušící kouzlo patřilo do první kategorie, ale nechala ji na pokoji, protože usoudila, že ji nebude potřebovat. Navíc nevěděla, kam by si ji dala.

Severus naštěstí svou měl. Hermiona mu ji chtěla už už vytrhnout a odstranit škody, které napáchala, ale on jí s úsměvem ucukl.

„Nezlobte se, slečno Grangerová, ale jakkoliv jste jistě skvělá čarodějka, nerad bych, aby se můj rozkrok ocitl v nebezpečí. A tím by vaše ruka s hůlkou v ruce nepochybně byla,“ věnoval jí mírně opilý úsměv a sám si kalhoty usušil.

Hermiona pokrčila rameny a objednala jim další pití. Jakmile vyprázdnili své skleničky, Severus ji chytil za ruku a táhl na taneční parket. Hermionu to překvapilo, protože včera to byla ona, kdo ho tam za žádnou cenu nemohl dostat. Ale na Severuse zřejmě zapůsobila zvýšená hladina alkoholu v krvi, protože měl chuť přivinout si to ďábelsky rozkošné stvoření naproti sobě do náruče. A to by jen tak nemohl. Tedy mohl, ostatním by to divné nepřišlo, ale paradoxně by to nejdivnější přišlo zřejmě právě Grangerové. Odvedl si ji tedy na parket a uvěznil ve své naruči.

Z reproduktorů nad jejich hlavami se ozývaly pomalé tóny, čehož hodlal Severus náležitě využít. Umístil svou ruku na její kříž. Níž by si to nedovolil, ale takhle mu to prozatím stačilo. Druhou uchopil její dlaň do své a palcem přejel něžně po její vnitřní straně.

Hermiona se na něj tak nějak zvláštně podívala, když to udělal. Nemohl ten pohled definovat, ale nepřišla mu, že by jí to vadilo. Ona udělala pravý opak toho, co čekal. Ještě víc se k němu přimkla a položila si hlavu na jeho rameno. Neodolal a tvář na malý moment zabořil do jejích vlasů. Neucukla.

Nepřestával palcem laskat vnitřní stranu její ruky a pomalu se s ní pohupoval do rytmu. Užíval si blízkost ženy ve svém náručí, a nemohl se ubránit žáru, který ho začal spalovat zevnitř. Její tělo přitisknuté na tom jeho s ním dělalo divy. Nejraději by ji políbil. Tady přede všemi. Měl na ni strašnou chuť. Jen netušil, zda je to tím, že není zcela ve své kůži, nebo jen alkohol povolil jeho ovládání a pravé city vyplouvají na povrch.

Cítil, jak mu Hermiona zvláčněla v náruči. Jak se jím nechala vést a zřejmě stejně jako on vnímá intenzivní blízkost toho druhého.

Hudba dohrála. Se zasněným pohledem se od něj odtrhla a pohlédla mu do očí.

„Je tu vydýchaný vzduch, půjdu na chvíli na balkon,“ obeznámila ho se svými úmysly. Severus si ve chvíli, kdy zmizela za závěsem vedoucím na terasu, v duchu vynadal, že jí nenabídl doprovod. Mohl být ještě nějakou chvíli v její nenadále příjemné společnosti.

Rozhodl se to napravit. Došel si k baru pro další sklenku šampaňského a rychle ji do sebe obrátil. Potřeboval se trochu povzbudit. Vzal si na cestu preventivně ještě jednu a vydal se za ní.

Stála na balkoně zády k němu. Dlaněmi se opírala o chladný kámen, jako by se snažila uhasit horkost, která z ní sálala při tanci.

Jeho štíhlé prsty svíraly sklenku šampaňského, se kterou si bezděčně pohrával. Sledoval, jak jí vítr naráží do obličeje a ona vůbec nevzdoruje, ba naopak zvedá bradu, aby mu obnažila svůj krk a dekolt.

Zatoužil být tím větrem. Ochutnat její pokožku v místech, kde ji laskal večerní vánek.

Uvažoval, v tu chvíli, pravda, ne zcela střízlivý, že by se přeci nic nestalo, kdyby k ní přistoupil a splnil tužbu, která ho naplňovala. Byla za to přeci placená, nebo ne?

Několika tichými kroky překonal vzdálenost, která ho od ní dělila. Když se dostal až za její záda, jemně položil ruku na její rameno, aby ji příliš nevylekal. Ale ani tak se mu to zcela nepovedlo. Naznačovalo to její mírné trhnutí.

Ale neotočila se. Věděla, že je to on. Nevěděla, co udělá, ale nikdy by nečekala to, co se stalo v následujících minutách.

Severus se k ní sklonil a ona ucítila jeho horké rty na svém rameni.

Překvapeně vydechla.

Líbal ji něžně a ohleduplně. Rty se pomalu přesouval k jejímu ušnímu lalůčku, ale v ten moment ho Hermiona zarazila. Ačkoliv se jí jeho laskání líbilo, musela to udělat. Kdyby ho nechala pokračovat, oba by v tu chvíli porušili smlouvu a pokud by to vyplulo na povrch, on by musel zaplatit pokutu a ona by přišla o práci. Nemohla to nechat zajít dál. A pokud budou oba chtít, mohou v tom pokračovat, až dojde k oficiálnímu ukončení smlouvy.

Jemně ho odstrčila.

„Ne, to ne,“ pronesla tiše, ale o to důrazněji.

Chtěla mu to vysvětlit. Nedovolil jí to. A následně to pokazil víc, než by si byl myslel.

Pochopil to tak, že z dobroty jejího srdce nebude moci zajít dál a v tu chvíli dostal nápad. Nápad, který se zrodil v jeho hlavě, která byla pod vlivem velkého množství šumivých bublinek. Nápad, který o pár minut později způsobil jeho okamžité vystřízlivění.

„Zaplatím,“ promluvil chraplavě s nádechem opileckého akcentu. V tu chvíli mu to přišlo jako logická věc, jenže po pronesení jeho slov Hermiona znatelně strnula.

Chtěl se zeptat, co se stalo, ale nestihl to. Na jeho tváři přistála její drobná dlaň. Zaštípalo to pořádně a on na ni nechápavě pohlédl. V jejích očích se mísila zloba s ponížením a korunovala tomu zbloudilá slza, která si prodírala cestu na její tváři.

„Já nejsem žádná prodejná děvka!“ zasyčela na něj zlostně, ale hlas se jí zlomil.

„Ale jste společnice,“ nechápal její rozhořčení.

„Ano, ale se svými klienty nezacházím dál než k hraným něžnostem na veřejnosti! A vy, Merline, vy jste mi snad chtěl platit za sex!“ koukala na něj nevěřícně.

„Myslel jsem-. Nebyla jste v tom katalogu, který jsem si prohlížel, a ta žena říkala, že to jsou ženy, které neposkytují intimní služby,“ snažil se jí zmateně vysvětlit.

„A když jste mě tam neviděl, nabyl jste dojmu, že patřím do té druhé kategorie? Že jsem klesla tak hluboko, že mi nedělá problém prodat své tělo? Nenapadlo vás, že katalogy mohou být děleny i podle období, na které poskytuje společnice své služby?! Och můj Bože, takhle mě nikdy nikdo neponížil! Můžete si gratulovat, ale děvku ze mě nikdo dělat nebude! Já tady končím,“ vmetla mu do tváře a se slzami v očích se vydala pryč.

Zachytil ji za loket a prudce zatáhl.

Nečekala, že by se o něco podobného pokusil, ztratila rovnováhu a skončila v jeho náruči. Chtěla se mu vytrhnout, ale jeho sevření jí to nedovolovalo. Mrskala s sebou jako ryba na suchu, ale proti jeho silným pažím byla bezradná. Její bojovnost pomalu polevovala.

„Pusťte,“ šeptla odevzdaně a zlomeně zároveň.

„Odpusťte,“ odvětil jí, ale sevření nepovolil. „Neodjíždějte,“ promluvil ještě do jejích vlasů, otřel se o ně tváří, nasál její vůni a ještě trochu se sklonil k jejímu uchu. „Prosím,“ zašeptal něžně.

Hermiona se v jeho náruči rozvzlykala. Překvapila ho a on povolil stisk. Vymanila se z jeho sevření a upřela na něj ublížený pohled.

„Zůstanu do konce, ale chci, abyste věděl,“ pokračovala mezi jednotlivými vzlyky, „že jste mi ublížil. Moc.“ Naposledy mu pohlédla do očí, a pak bez dalších slov odešla.

„Sakra!“ zaklel nahlas, prudce se otočil a sklenkou, kterou stále svíral ve své ruce, mrštil proti kamennému zábradlí.

Roztříštila se na stovky drobných úlomků, ale to on už neviděl, protože zmizel zpátky v budově. Potřeboval se opít. Znovu, důkladně a pokud možno co nejrychleji.

Jeho kroky vedly k baru, kde se včera touto dobou s Hermionou tak dobře bavili. Jaká ironie osudu!

Klopil do sebe jednoho panáka ostré irské whisky za druhým a pokoušel se vytěsnit myšlenky na okouzlující ženu, která teď nejspíš brečí do polštáře a nechápe, jak může být takový blbec. Ani on sám to nechápal. Takhle jí ublížit! To se mu opravdu povedlo.

Kývnutím si objednal další. Jakmile se před ním objevila další dávka, prudce ji do sebe obrátil.

„Neměl bys tolik pít,“ ozvalo se za ním a na rameni mu přistála těžká ruka.

Severus malátně otočil hlavu, ale to už se v jeho zorném poli objevil sympatický brunet a vyhoupl se na barovou stoličku vedle něho.

„Ty?“ otázal se Severus opile.

„No jistě. Tvůj stín po celou dobu studia na univerzitě,“ rýpl si brunet.

„Vypadni,“ doporučil mu Severus a zhnuseně po něm šlehl pohledem.

„Ale to tak, Severusi. Co jsme si, to jsme si. Nebuď takový suchar a zapomeň už konečně na naše studentské rozpory,“ chlácholil ho muž afektovaně.

„Zapomenout? Na to, žes mi dělal ze života peklo? Že jsi mi ukradl co se dalo od přátelství s Kirsten až po téma diplomové práce? Žes mi ukradl můj pětiletý výzkum a vydával ho za svůj? To má být vtip, že jo?“ rozčílil se Severus, ale jeho vztek byl otupělý alkoholem.

Brunet se křivě usmál.

„Možná jsem si pár tvých výsledků půjčil,“ připustil a znovu se ušklíbl. „Ale Kirsten... Ta holka měla oči jen pro tebe,“ potvrdil. „Sváděl jsem ji skoro čtvrt roku. Byla dobrá,“ podotkl jen tak mimochodem.

„Hajzle,“ odtušil Severus a obrátil do sebe dalšího panáka.

„Nevím, proč se rozčiluješ. Tvoje nová partnerka je okouzlující kousek. Kirsten nesahá ani po kolena. Dal bych si říct,“ mlaskl George významně.

„Není moje,“ vypustil Severus ze rtů dvě slova, za což by si jen o pár hodin později nejradši nafackoval.

„Jak není tvoje?“ nechápal muž vedle něj.

„Je za to placená,“ procedil mezi zuby Severus a vyklopil do sebe další sklenku. V tom momentě mu probleskla hlavou absurdní myšlenka. Ve Francii musí mít nějakou divnou skotskou, protože kdyby pil tu, co má k dispozici ve svém baru, byl by už dávno na mol. A tady musí vysolit pořádný balík peněz, než se vůbec opije. Bláznivě se uchechtl.

Brunet vedle něj zpracovával získané informace. Spokojeně si zamnul ruce a nevyzpytatelně se ušklíbl. Tak ona je to kurvička, přemítal v duchu. Výborně, tak přeci by si tento týden mohl ještě vrznout, napadlo ho a bez rozloučení od Severuse odešel.

Ten si toho ani nevšiml. V tu chvíli mu totiž klesla hlava na barový pult a on usnul spánkem spravedlivým.

manta

04.04.2018 19:54:59

neděle 3. března 2024

12. Středa (část třetí)

Žádné komentáře:

Okomentovat