Littera scripta manet: 20. Neděle (část první)

Po delší době další dílek. Ještě nás, vás, mě, Severuse, Hermionu a mojí betu čekají dva dílky do kompletního složení obrázku, ale tento dílek, ač obyčejný, bez akce a dosti nudný je tu od toho, abych ho darovala.

Chtěla bych ho věnovat především vám, všem mým čtenářům, kteří mě už dva roky podporujete v psaní tím, že čtete mé výplody zbloudilé fantazie a rok chodíte na tyto stránky. Za to vám patří velký dík!

Další věnování si zaslouží čtenářka Zuzanka (ZJTrane), která v den výročí prvních narozenin tohoto webu, tedy 13.8, oslavila narozeniny. Dodatečně přeji vše nejlepší, hodně zdraví, lásky, dobrých přátel ale také štěstí, bez kterého by to nešlo :-) A také trochu sobecky jí přeji, aby stále ráda četla ff a ráda zavítala na moje stránky :-)

Další v pořadí jsou má sluníčka nadin, Chavelierka, elulinek a Sára – těm děkuji za podílení se na výročního dárečku – díky :-)

A poslední věnování patří mé obětavé betě, která se neváhá vrhnout po hlavě na betování a hlavně mi bezmezně radí, poučuje a podporuje v psaní. Drahá, děkuji, vážím si toho a opravdu to pro mě moc znamená.

S neznatelnou úlevou otevřel v okamžik rozednění oči. Už ho přestávalo předstírání spánku před sebou samým bavit. Připadal si jak totální zoufalec. A idiot. Zamilovaný idiot. Zoufalý zamilovaný idiot!

Vztekle sevřel v levé ruce povlečení a pevným stiskem ho dokonale zmuchlal. Ve svých myšlenkách se hned po ránu dostal dál, než původně zamýšlel. Už ani jeho myšlenky nepodléhaly sebekontrole tak jako obvykle a za to všechno mohla ona.

Cherchez La Femme.1

Prudce vstal a zabočil do koupelny. Potřeboval sprchu a důkladně zvážit svůj plán. I když v podstatě nebylo o čem přemýšlet. Byl rozhodnut to udělat, ať už to má dopadnout jakkoliv.

Aniž by nad tím víc uvažoval, oblékl se do mudlovského a přes ramena si přehodil kabát. Sevřel v ruce flakónek se zbytkem Mnoholičného lektvaru, který mu zbyl od minulé soboty. Opět ho uložil na bezpečné místo ve své kapse a přidal ještě peněženku naditou librovými bankovkami.

Pohledem přelétl své komnaty, aby se ujistil, že nic neopomněl a vydal se na bradavické pozemky. Když se přemístil do Londýna, do jedné z odlehlých uliček poblíž agentury Bílý lotos, znovu zalovil ve své kapse. Stále ještě se špetkou pochybností, zda dělá vůbec dobře, vypil jeho obsah. Po několika okamžicích věděl, že je přeměna u konce. Kdyby se teď podíval do zrcadla, hleděl by na něj mudlovský finančník John Clawis.

Vystoupil ze stínu a vyšel na poněkud klidnou ulici. Věděl, že Bílý lotos otevírá v devět ráno po celý týden. Netušil, proč i v neděli, ale nejspíš služeb společnice využívalo více lidí, než by si byl myslel.

S kamennou tváří, jak jen mu to obličej toho mudly dovoloval, vešel do budovy. Obavy, že by ho snad žena za prostorným stolem nepoznala a on se musel potupně připomínat, se rozplynuly v okamžiku, kdy k němu vzhlédla. Okamžitě se jí na tváři objevil afektovaný úsměv doprovázený sladkým švitořením.

„Á, pan Clawis. Doufám, že všechno dopadlo k vaší spokojenosti a se společnicí jste neměl žádné problémy,“ přivítala ho majitelka agentury.

„Dobrý den. Přiznám se, poněkud mě překvapil fakt, že se na informativní schůzku nedostavila mnou vybraná společnice, ale vše se vysvětlilo a já jsem byl s Hermionou spokojený,“ připustil.

„To jsem ráda. Bývala bych vám to dala vědět, ale uvědomila jsem si příliš pozdě, že jsem si od vás nevzala žádný kontakt. Jsem ráda, že se to obešlo bez problémů.“

„Ano, dalo by se říci,“ souhlasil Severus.

„Ale předpokládám, že pro vás mohu ještě něco udělat, když jste tu. Nemám pravdu?“ dotírala žena při představě, že by tu tenhle pracháč nechal obdobný balík peněz jako před týdnem.

„Vlastně ano. Mám dnes na programu jednu důležitou akci a můj šéf si vyžaduje přítomnost půvabné ženy po mém boku, proto jsem vás vyhledal.“

„Tak to jste, už jistě víte, na správné adrese,“ uculovala se Diana a počítala, kolik jí to vynese.

„Ano, a doufám, že nebude příliš troufalé, když si budu žádat, aby to byla slečna Grangerová. Za ten týden jsme se stihli po pracovní stránce poznat, takže věřím, že to proběhne bez problémů.“

„Samozřejmě respektuji vaše přání a docela ho chápu. Většina klientů vyžaduje při opětovné návštěvě naší agentury stejnou společnici. Určitě to nebude problém. Jen mi řekněte, o jakou akci se jedná.“

„Návštěva opery a já mám za úkol doprovodit svého nadřízeného a jeho ženu do lóže.“ Severus lhal, jako když tiskne a jen léta tréninku zabránila tomu, aby se nerozesmál nad horlivým kýváním ženy před sebou.

„Dobrá. Hned Hermioně zavolám. Tato akce bude jistě vyžadovat náležité oblečení a přípravy, tak aby vše stihla. Sraz bude v kolik hodin?“

„Ve tři čtvrtě na osm v Royal Opera House. Počkám na ni u šaten v prvním patře.“

„Dobrá, není nic jednoduššího. Vydržíte chvilinku, abych jí to mohla dát vědět?“

„Ale jistě,“ zatvářil se Severus znuděně a ležérně si přehodil nohu přes nohu.

Diana okamžitě vytočila číslo své kamarádky.

Hermiona se probudila celá rozlámaná a s bolavým krkem. Se zaskuhráním se posadila a vynadala si za svou blbost. Usnout na pohovce nebyl dobrý nápad a její krční páteř jí to dávala náležitě najevo. Usoudila, že tady pomůže jen horká koupel, aby povolilo ztuhlé svalstvo. Došla do koupelny a napustila si plnou vanu vody, do které přidala několik kapek vonných esencí a koupelovou pěnu. Svlékla se a s úlevným povzdechem nechala pohltit své rozlámané tělo vodou.

Jemná květinová vůně, která ji obklopovala, jí navozovala příjemné okamžiky strávené ve společnosti jednoho mrzouta v černém. Vybavovaly se jí vzpomínky na jeho doteky v onen středeční večer. Živě si dokázala vybavit jeho horké rty na své šíji. Jeho dech a jeho slova... Proč jen to ten večer musel tak pokazit?! Tolik mu chtěla říct, že až tohle všechno skončí, mohli by pokračovat. Už ne jako klient a společnice, ale jako... Dost, zakázala si na to myslet, tak to musí dodržet.

Zavřela oči a donutila se myslet na to, že dnes musí dodělat svou seminární práci, kterou chtěla dokončit už ve Francii. Zítra začíná letní semestr a ona se konečně vrátí do školy a přijde na jiné myšlenky.

Z rozjímání ji vytrhlo zvonění mobilního telefonu. Svůj zrak nejprve nasměrovala na malé vodotěsné hodiny v rohu velké rohové vany. Kdo může otravovat o půl desáté ráno a ještě ke všemu v neděli? Podle vytrvalosti volajícího hádala na svou kamarádku a šéfovou v jednom.

Rozmrzele vylezla z vany a oblékla si červený huňatý župan. Teprve potom v klidu došla k telefonu. Pohled na jméno volající ji jen utvrdil v jejích spekulacích.

„Ty si nedáš pokoj ani v neděli a zvlášť, když víš, že za sebou mám týden s klientem a ještě ke všemu mi začíná zítra semestr, co?“ uvítala Dianu ne zrovna přívětivě.

„Ty jsi ráno vstávala špatnou nohou, viď?“ ptala se jí se smíchem Diana a mrkla na Severuse, který dělal, jako by ho jejich rozhovor absolutně nezajímal.

„Neřeš to, Di. Uplynulý týden byl poněkud náročnější povahy.“

„Herm, tak se vzpamatuj, mám pro tebe práci na dnešní večer,“ přerušila Diana její skuhrání.

„To si děláš legraci, že jo? Je ti doufám jasné, že jsem chtěla mít volný týden? A kvůli komu jsem ho volný neměla? A ty mi chceš vzít i neděli,“ ozvala se Hermiona trochu podrážděně při představě, že bude seminárku dodělávat bůhví kdy.

„Hermiono, mám tu pana-“ Diana se zarazila. Najednou jako by nemohla jméno muže naproti sobě vůbec vyslovit. Jen stěží si mohla všimnout Severusova nepostřehnutelného pohybu hůlkou schovanou v rukávu. To poslední, o co stál, bylo, aby ta ženská Hermioně vyslepičila, že se s ní chce sejít on.

„Poslouchám tě, Diano,“ upozornila ji Hermiona po chvíli ticha.

„Prostě potřebuji, abys tohle vzala. Je to vážený klient. Jedná se jen o večerní představení v Opeře. Dám ti sedmdesát procent,“ zkusila Diana zaútočit výší odměny.

„Víš, že mi o peníze nejde. Ale co mám s tebou dělat. V kolik a kde?“ povzdychla si Hermiona odevzdaně.

„Ve tři čtvrtě na osm v Royal Opera House u šaten v prvním patře. Zákazník si tě už najde, ano?“

„Dobře, budu tam,“ odvětila Hermiona a zavěsila.

Naštvaně odhodila mobil na stůl. Nikdy nechápala, jak to Diana dělá, že se jí téměř pokaždé podaří narušit její plány. Zamyšleně se vrátila do koupelny, uvedla vanu do původního stavu a vyčistila si zuby.

Oblékla se do pohodlného oblečení a vyrazila ven. Potřebovala nakoupit potraviny, sypaný čaj, a nějakou drogerii, protože jak včera po příjezdu zjistila, její byt zel po všech stránkách prázdnotou.

Z nákupů se vrátila lehce po druhé hodině. Stavila se ještě na obědě, protože to poslední, co se jí dnes chtělo, bylo vařit pro sebe teplé jídlo. Domů se vrátila obtěžkaná několika taškami, ve kterých mimo věcí, jež koupit plánovala, bylo také několik triček, jedny kalhoty a lodičky a dvě halenky, které prostě koupit musela, samozřejmě.

Zbytek volného času věnovala úklidu. Smířila se s tím, že klidnou mysl na psaní seminárky bude mít nejdřív v jedenáct, takže si poklidila byt, přerovnala knihovnu a šatník a lehce po páté se s křupnutím v zádech narovnala od žehlení. Mohla to udělat několika kouzly, ale to by se pak minimálně dvě hodiny nudila, což se jí opravdu nechtělo.

O půl šesté se zavřela v koupelně a dopřála si dlouhou uvolňující sprchu. Umyla si i vlasy a důkladně si vyčistila obličej pleťovým mlékem. Lehce před sedmou pak stála jen ve spodním prádle před skříní a zvažovala výběr večerních šatů. Měla na to dost času, protože účes i večerní líčení zvládla během pěti minut za pomoci hůlky. Ovšem výběr šatů byl vždycky oříšek.

Prsty přejela po hladké látce několika večerních rób, ale všechny jí přišly až příliš obyčejné pro představení v Opeře. Kdyby nebyla neděle, mohla si šaty půjčit v půjčovně, ale takhle se musela spolehnout jen na svůj šatník. Z usilovného přemýšlení svraštila obočí a jen tak tak, že si nezkazila dokonale nalíčené rty skousnutím spodního rtu. Pohled jí sklouzl na černý obal visící na ramínku úplně v rohu skříně. Skoro se plácla do čela nad svou roztěkaností.

Sňala ramínko z tyče ve skříni a neforemný obal opatrně položila na postel. Se zatajeným dechem pomalu rozepínala zip. Konečně se před ní objevily nejlepší šaty, jaké vlastnila. Měla je na sobě jen jednou a to když si je zkoušela v obchodě. Doposud se nenašla vhodná příležitost, aby si je oblékla, ale něco jí říkalo, že dnešní událost je ta pravá.

Rychle zkontrolovala čas a usoudila, že na další úvahy není ta správná doba. Pomocí kouzla se oblékla a při pohledu do zrcadla shledala svůj vzhled více než ucházejícím. Byla se sebou spokojená. Snad bude podobně spokojený i zákazník, zadoufala. Obula si černé lodičky, do ruky vzala černé psaníčko a hůlku bezpečně uložila pod polštář. Naposledy zkontrolovala letmým pohledem byt a konečně za sebou zavřela vchodové dveře. Zbývalo jen chytit taxi.

Nenápadně si uvolnil příliš utažený plastron2 a děkoval Merlinovi, že měl tolik prozřetelnosti, aby jím nahradil černého motýlka. Kdyby to neudělal, byl už by teď nejspíš udušený nehledě na to, že s motýlkem vypadal jak blbec. Teď tak možná nevypadal, ale rozhodně si tak připadal. Mudlovské obleky nosil často vzhledem k různým konferencím a dalším akcím v mudlovském světě, které tento styl oblečení předpokládaly, ale nefalšované tuxedo3 měl na sobě úplně poprvé. Když ovšem uvažoval nad významem dnešní akce, bylo téměř nasnadě vyměnit klasické sako za smokingové s jedním knoflíkem a sametovými klopami, bílou košili doplnit černou vestou, rukávy manžetovými knoflíčky a pro jeho dobro zaměnit motýlek za černý saténový plastron s nezbytným šperkem zhotoveným z platiny, který celý jeho tvar držel pohromadě. Dnešní událost si tohle všechno vyžadovala a on byl ochotný to podstoupit. Teď zvlášť, než kdykoliv jindy.

Zahlédl ji hned, jakmile vyšel schody do prvního patra. Stála u šaten, plášť ještě přehozený přes ramena, trochu zmateně se rozhlížela okolo sebe. Jeho nezaznamenala. Dovolil si drobný, i když mírně nervózní úsměv. Neměl tušení, jak to celé přijme, ale doufal, že v budově Národní Opery neudělá ostudu ani sobě ani jemu. Koneckonců, byla profesionálka.

Několika zkušenými pohyby si uvolnil knoflíky na svém kabátu a zamířil k baru rozhodnut vyplnit těch několik zbývajících minut do začátku představení bílým vínem.

„Budete si přát uschovat kabát, pane?“ oslovil ho úslužně mladík v šatně, kolem které procházel.

„Ne, mám lóži,“ odvětil prostě a prošel kolem mladíka. Seběhl tři schůdky vedoucí k jednotlivým soukromým lóžím, vyhledal tu, do které se mu podařilo sehnat lístky, a odložil si tam. Spěšně se zastavil u baru. S dvěma sklenkami bílého vína byl konečně ten pravý čas dojít pro Hermionu.

1- Cherchez La Femme. - Za vším hledej ženu.

2- Plastron – krátká kravata doplněná ozdobným knoflíčkem, který má za úkol držet tvar.

http://www.svatebniatelier.cz/obrazky/plastron-pl0021.jpg

3- Tuxedo (Am.) neboli smoking. K jeho současnému standardu patří jedno či dvouřadé, zpravidla černé sako s hedvábnými klopami, kalhoty bez záložek stejné barvy, bílá košile s tuhým límcem a s dvojitými manžetami, manžetové knoflíky a černý motýlek (možno použít vázanku či plastron) plus hladké černé polobotky, černé ponožky a bílý kapesníček (popřípadě ve stejné barvě jako je plastron, vázanka).

wixie

09.09.2010 13:15:26

85.70.88.152

neděle 3. března 2024

20. Neděle (část první)

Žádné komentáře:

Okomentovat