Beta: Claire
Krátce po páté zaklapla učebnici. Měla toho právě tak dost a stejně věnovala větší pozornost blížící se hodině, kdy si ji Severus vyzvedne. Zasněně se usmála. Chtěla si trochu odpočinout, a tak se rozhodla napustit si vanu a před jejich prvním skutečným rande zrelaxovat. Když se ponořila do horké vody vonící po kopretinách a hlavu si opřela o složený ručník, napadlo ji, zda by Severusovi neměla říct o... Ne, nepatrně zavrtěla hlavou, nebude mu nic říkat, pravděpodobnost, že by to vyšlo, byla nulová. Nebylo vlastně o čem mluvit... Zavřela oči a představovala si, co nového by jejich první rande mohlo přinést.
Probudil ji dozvuk drnčení zvonku protkaný bušením na dveře. Když procitla úplně, zachvěla se, jak si její tělo uvědomilo chlad vody. Musela usnout, došlo jí vzápětí a rychle se vrhla po náramkových hodinkách. Bylo za dvacet minut sedm. Oddychla si. To nemohl být Severus, ten chodil na čas. Sice se jí ulevilo, ale ani dvacet minut, a ještě ke všemu s nezvaným hostem, jí neposkytovalo příliš prostoru, aby ze sebe udělala atraktivní a pro dnešní večer dokonalou dámu. Povzdychla si. Hodila přes sebe župan, který jí sahal pod kolena, bezpečně zavázala pásek a bosky se rozeběhla po chladných dlaždičkách ke dveřím.
Po cestě si všimla, že na stolku leží brýle. Pousmála se. Byla si jistá, že za dveřmi je její otec. Kdykoliv se u ní zastavil, aby matka nevěděla, pravidelně přicházel s krabicí zákusků, které si pak společně vychutnávali. Tedy spíše John si vychutnával, protože doma ho žena příliš kontrolovala, aby se nezvýšila jeho hladina cukru. Hermioně to nevadilo, s otcem si rozuměla i beze slov, a bylo pro ni příjemným zpestřením, když mohla jednou za čas být jen s ním, i když za naprostého mlčení. A skoro se už stalo zvykem, že si tu otec pravidelně zapomínal brýle.
„Už jdu!" zakřičela, když se znovu ozvalo klepání na dveře. Prudce je otevřela. „Říkala jsem ti, že-" překvapeně zírala na Severuse, který si ji pobaveně prohlížel. Věděl, že jde o pár minut dřív, ale že ji zastihne v tak delikátním stavu, rozhodně neočekával.
„To skoro vypadá, že se někam chystáš," utahoval si z ní s poťouchlým úšklebkem.
„Uhm," vypadlo z ní. „Já jsem usnula ve vaně a teď jsem myslela, že jsi můj otec, protože si tady zapomněl brýle, a nemá rád, když mu je posílám po sově, říká, že to jsou nepředvídatelní ptáci, jenže ty nejsi on a-" Zmlkla, protože jí došlo, že blábolí nesmysly. „Pojď dál," řekla nakonec a uvolnila mu cestu. Raději sklopila zrak, protože jeho pobavený pohled ji přiváděl do rozpaků. „Jsi tady brzy," nadhodila, když za ním zavřela dveře.
„Hm, všiml jsem si," odtušil ironicky. „Dvojčata byla nedočkavá na návštěvu prarodičů, takže jsme vyrazili trochu dříve," vysvětlil o poznání přívětivěji, když si sundal boty a kabát pověsil na věšák.
„No, jak vidíš, tak já ještě nejsem úplně připravená, takže... Dáš mi chviličku?" zeptala se rozpačitě. Stála před ním v podstatě nahá a rozhodně se tak i cítila.
Musel se pousmát. Opět. Byl si vědom, že kvůli předčasnému příchodu bude muset nejspíše nějakou dobu čekat, ani Anna nepatřila mezi dochvilné ženy, ale nastalou situací byl mile zaskočen. Hermiona před ním stála pravděpodobně jen ve froté županu, vlasy měla trochu zvlhlé, nejspíš od páry, a tváře lehce zrůžovělé studem. Všiml si, jak si bezděčně přitáhla župan víc k tělu, když zachytila jeho výraz. Pravděpodobně hladový výraz a nemělo to co dělat se slíbenou večeří.
„Ne," řekl prostě.
„Ne?" zopakovala po něm a v jejím hlase postřehl náznak paniky.
„Ne," zavrtěl hlavou a přitiskl ji na zeď úzké chodby.
Zalapala po dechu, když se k ní přitisklo mužné tělo a prokřehlé ruce nahmataly lem županu a přitom se jemně otřely o pokožku stehen. Bez varování ji drsně políbil. Pokusila se zmírnit dravost jeho polibků, neúspěšně. Cítila, jak jeho prsty bloudí po jediném kusu oblečení a když zatáhl za bílý pásek, pochopila, že tím jejich průzkumná mise nekončí.
Chtěla mu oplatit jeho dotyky, ale jednoduše byla zaskočená jeho náhlou dravostí. Když se o to pokusila, nesmlouvavě jí zvedl ruce za hlavu a přidržel je svou pravou rukou. Zasténala, jak se k ní znovu přitiskl a na holé kůži ucítila chladivou látku jeho košile. Chtěla konečně něco namítnout, ale zabránil jí v tom hbitým jazykem, kterým vklouzl do jejích pootevřených úst, která bez skrupulí hladově plenil. Ve chvíli, kdy se oba potřebovali nadechnout, neochotně se od ní odtáhl, ale jen tak, aby mohl drobnými polibky zasypat její krk. Naklonila hlavu na stranu, aby mu umožnila lepší přístup a vychutnávala si jeho laskání. Cítila, jak vklínil volnou ruku mezi jejich těla a bez varování putuje do jejího klína. Ve chvíli, kdy do ní pronikl dvěma štíhlými prsty, které tak ráda pozorovala při precizní práci s ingrediencemi, zvrátila hlavu dozadu a jen vzdáleně vnímala jeho něžné kousnutí do ramene.
Zaznamenala, že jí konečně uvolnil ruce. Ty se zcela samozřejmě obtočily kolem jeho krku a jeho hlavu si přitáhla znovu k polibku. Palcem se otřel o klitoris a ona mu zasténala do úst. Ty jemné vibrace se roznesly do celého jeho těla s jediným úmyslem - vyvolat v něm další vlnu vzrušení. Volnou rukou uvolnil z náhle těsných kalhot ztopořený penis. Navyklými pohyby po něm několikrát přejel dlaní. Nehtem znovu poškádlil hrbolek v jejím klíně, a když se zachvěla očekáváním a hrozilo, že se mu sesune k nohám, pevně ji sevřel v pase, zdvihl ji a počkal, až mu dá nohy kolem boků. Znovu ji přitiskl zády na zeď, konečně jeho sevření povolilo a ona dosedla na jeho vzrušené mužství.
Ve chvíli, kdy ji naplnil, zasténala a pevněji ho objala. Počkal, až se mu její tělo přizpůsobí, líbal ji, dlaněmi mapoval pokožku jejích boků. Nedočkavě se zavrtěla a on konečně prudce přirazil. Už nevydržel čekat, jeho sebeovládání šlo definitivně do kytek. Bral si ji tvrdě a nesmlouvavě, její steny, které doléhaly k jeho uším, jen víc podněcovaly jeho chtíč. V návalu dostavivšího se orgasmu se mu náhle zhroutila na rameno, cítil, jak se kolem něj stáhly její poševní svaly, hrdelně zavrčel a s posledním přírazem vyvrcholil.
Mlčeli. Předsíň Hermionina bytu naplňovalo zrychlené oddychování. Vetkla mu prsty do vlasů a uklidňujícími dotyky jemně masírovala týl. Ještě stále ho cítila v sobě, i když již bez předchozího vzrušení.
„Vrháš se takhle na všechny, kteří ti otevřou jen v negližé?" zapředla mu do ucha a jemně ho kousla do ušního lalůčku.
Spokojeně se usmál proti její klíční kosti, kterou polaskal jazykem, než odpověděl. „Bez mučení přiznávám, že když mi naposledy otevřel v županu Lupin, neoplýval jsem touhou strhnout z něj ten pruhovaný hadr a vzít si ho uprostřed chodby. Očividně máš na mě tyto účinky jen ty," dořekl.
Zasmála se. „To jsem ráda, nevím, jak bych se s konkurencí v podobě Remuse vyrovnala. Takže co teď?" pokusila se změnit téma hovoru. „Mám to brát jako předkrm?" zeptala se a pohladila ho po tváři. Zvedl k ní zrak.
„V případě, že mi ukážeš, kde máš postel, myslím, že bychom si mohli dát ještě hlavní chod," řekl zamyšleně.
„Nenasyto," plácla ho do ramene, ale když se i s ní rozešel směrem, který mu naznačila, vůbec nic nenamítala.
*****
O více než hodinu později se k němu přitulila a prstem v malých kruzích mapovala jeho hruď.
„O čem přemýšlíš?" zeptal se se zájmem. Zdárně se mu podařilo potlačit dychtivost po odpovědi. Obával se, že toho Hermiona lituje a přemítá, jak mu to říct.
Zvedla hlavu a on si všiml, že se nepokrytě uculuje. Když viděla jeho vážnou tvář, rozesmála se.
„Už tě někdy někdo poučil, že když jsi v posteli s mužem, se kterým jsi právě měla sex, je zcela nevhodné, aby ses začala chechtat jako malá školačka?" zaškaredil se na ni.
„Ne, jen jsem si tak říkala, že teď už bych dvojčatům klidně mohla odpovědět na otázku, zda jsem s jejich otcem měla orgasmus."
„Hanbářko," plácl jí přes zadeček. Vzápětí ovšem přidušeně sykl, protože rukou neomylně zamířila do jeho klína.
„Myslíš, že bychom si mohli dát ještě rychlý dezert?" zeptala se s nevinným úsměvem a rozmarně si skousla spodní ret.
„A pak kdo je tady nenasytný," zamumlal a vrhl se na její rty.
*****
„Už jsme se obávali, zda jste vy dva někde nezabloudili," přivítal je pan Granger, když jim otevíral dveře. Hermiona zrudla rozpaky, Severus muži pokynul.
„Nemohli jsme se rozhodnout, kterou restauraci vybrat," odpověděl kulantně a prošel kolem Johna do domu. Dvojčata jeho ani Hermionu nevítala. Ostatně už si zvykl, že od Grangerů je musí někdy doslova odtrhávat.
„Vskutku?" podivil se starší z mužů a zvědavě se zeptal: „A co jste nakonec vybrali?"
„Italskou restauraci."
„Thajskou restauraci."
Dvojhlasné sdělení se ozvalo současně, ale každé s jiným obsahem. Severus s Hermionou na sebe vrhli rychlé pohledy. Pan Granger se vševědoucně zachechtal. „Tak to musíte být jistě přejedení, ale kdybyste snad ještě náhodou měli hlad, zbyla v kuchyni pizza," věnoval oběma významný pohled a zmizel v obývacím pokoji.
„Ví to," zamumlala Hermiona s plnou pusou žampionové pizzy.
„Ano, tvůj otec opravdu není hloupý a došlo mu, co jsme dělali místo smluvené večeře," odvětil Severus a hladově se zakousl do posledního trojúhelníku. Stál zády opřený o stůl a Hermiona naproti němu seděla na kuchyňské lince. Z obývacího pokoje k nim doléhal nadšený výskot dvojčat a snad ještě nadšenější brebentění paní Grangerové.
„Chceš jim to říct?" zeptala se zkoumavě, když si utřela ústa ubrouskem.
„Hm?" zvedl v otázce pravé obočí.
„Myslím dětem," upřesnila.
„Pokud nám to bude klapat, tak to poznají," řekl prostě. „Pojď," podal jí ruku, aby mohla snadněji seskočit. Místo aby ji pustil, když stála nohama pevně na zemi, přitáhl si ji k sobě. Jemný polibek na čelo působil uklidňujícím dojmem. Pro oba.
*****
„A zase nám je brzo půjčte, Severusi," loučila se paní Grangerová. Její muž jim jen pokynul hlavou. Hermiona jim spolu s dvojčaty zamávala a Severus děkovně kývl. Přemístili se.
Vzhledem k pozdní hodině usnula dvojčata téměř okamžitě. Severus se dvakrát přesvědčil, že skutečně umístil na jejich pokoj potřebná kouzla. Ještě předtím, než sešel do přízemí, rychlým pohledem do své ložnice se ujistil, že je vše v pořádku a nikde není ani stopa po přítomnosti Anny. To kdyby se Hermiona rozhodla zůstat přes noc.
„Tak si říkám," promluvila, jakmile ho uslyšela přicházet, „že nám asi není souzené normální randění," ušklíbla se.
„Definuj pojem normální," oplatil jí úšklebek a sesunul se vedle ní na pohovku.
„No, já nevím, alespoň jednu večeři ve dvou bych si pod tím určitě představila," pokrčila rameny a přitulila se k němu.
Přitáhl si ji blíž a pevně ji objal. „Chceš tím říct, že dnešní alternativa se ti nezamlouvala?" dobíral si ji.
„Ty víš, že jo," plácla ho. „Ale mohli bychom-"
„Mohli," přerušil ji. „Za pět dní, až budeš mít po zkoušce, oslavíme to," přislíbil.
„Dobrá, beru tě za slovo," usmála se na něj a natáhla se pro polibek. „Uvidíme se zítra?" zeptala se.
„Pokud tu zůstaneš přes noc, tak určitě," popíchl ji. „Ale nerad bych tvé myšlenky odváděl od učení," dodal. „Ne, nevyhazuju tě," ohradil se předtím, než mu mohla skočit do řeči, „jen bych rád, aby ses držela svého plánu a příliš se nerozptylovala. Tvá zkouška je teď přednější. A my dva, čtyři," opravil se hned, „pak pro sebe můžeme mít tolik času, kolik budeme chtít," ujistil ji.
Hermiona se pousmála, když se opravil, znamenalo to, že s ní počítá jako s matkou pro dvojčata. Ta představa se jí najednou líbila.
„Ale co hlídání?" vzpomněla si najednou.
„Myslím, že bych se mohl domluvit s tvými rodiči. Jean se mi nabízela, kdybych cokoliv potřeboval... A jistě by pochopili, že ty se musíš učit a nikomu jinému nechci dvojčata svěřit," napadlo ho.
„Mamka ti je bude rozmazlovat," podotkla s úsměvem.
„Určitě ne víc než ty," ušklíbl se. „Soustřeď se na učení, s tvou matkou se domluvím sám a po státnicích už se mě nezbavíš," řekl s nadsázkou, proto ho překvapilo, když ho objala kolem krku a zašeptala: „To jsem ráda."
Pousmál se. Všechno se najednou odvíjelo zase tím správným směrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat