Littera scripta manet: 10. "TO" 2 aneb Táta v akci (flashback)

Pokusila o trochu humornější kapitolu a budu moc ráda, když mi napíšete, jestli se mi to alespoň trochu povedlo... :)

Příjemné čtení!

„Severusi, opravdu rád jsem vás poznal. A jsem rád, že už je Hermiona konečně šťastná, ale zároveň mě mrzí, že si ji odvádíte zpátky do Londýna,“ posteskl si ředitel plymouthské nemocnice.

„Thomasi, určitě se někdy přijedu podívat. Plymouth není zase tak daleko. A nebo k nám někdy můžeš přijet na víkend s manželkou. Byli bychom rádi, viď, Severusi?“

„Samozřejmě,“ snažil se Severus reagovat co nejzdvořileji.

„Tak ať se vám daří,“ řekl ještě Thomas mladé dvojici a otočil se k návratu do budovy.

Oba mu souhlasně odpověděli na pozdrav a rozešli se k zaparkovanému taxíku.

„Hermiono, opravdu tam chceš jít se Selií? Klidně bych se tam mohl zastavit sám, vzít tvé věci a-“

„Severusi, musím té ženské ještě zaplatit. A ano, chci tam jít. A pokud mě doprovodíš, budu moc ráda,“ usmála se na něj Hermiona a chytila ho za volnou ruku. V druhé totiž nesl sedačku s miminkem, které si ničeho nevšímalo a pohodlně spinkalo.

Severuse ta blízkost a spontánnost, která z toho doteku vycházela, překvapila. Myslel si, že opětovné sbližování s Hermionou nebude nic jednoduchého.

Ruku jí povzbudivě stiskl, aby tak vyjádřil svou přítomnost po jejím boku a následně ji pustil, aby jí mohl otevřít dveře od taxíku.

„Queen´s street 68,“ oznámila Hermiona taxikáři a o několik minut později mu již děkovala a podávala příslušný obnos peněz.

„Asi bych tě měla upozornit, Severusi. Moje bytná není zrovna příjemná a-“

A co už nestihla dopovědět, protože se z vchodových dveří vyhrnula jako velká voda zmiňovaná bytná.

„Tak to jsme si nedomluvily, slečinko. Nejen, že sem chodíte jako do houslí, ale navíc ste se mi neuráčila za poslední měsíc zaplatit. Jestli mi okamžitě nezaplatíte, dám vás k soudu. Taková pakáž,“ remcala dál bytná.

Hermiona si vzdychla.

„Určitě jste si všimla, že jsem byla těhotná. A důvod mé nepřítomnosti byl zapříčiněn překvapivě porodem, takže mě, prosím, neosočujte z toho, že jsem vás chtěla podvést, nebo cokoliv jiného. Přišla jsem vám zaplatit.“

„A to dítě máte kde? Co?“ vypískla majitelka domu hlasitě, čímž se jí, jak zaznamenal Severus stojící za Hermioninými zády, podařilo vzbudit Selii.

„To dítě momentálně drží můj manžel,“ odsekla jí Hermiona bez rozmyslu, protože jí jednání té babizny začínalo jít na nervy. A její dceři asi taky, protože se hlasitě rozplakala.

„Fuj, to jsem se lekla! Dejte to pryč a uklidněte si to,“ rozčilovala se bytná.

„TO je moje dítě. Ne žádné to,“ zasyčel té babě Severus do obličeje.

„Ahá, a vy si jako myslíte, že se vás leknu jo? To se, chlapečku, šeredně pleteš,“ vmetla mu ta ženská bez rozpaků do tváře.

Severus se musel hodně ovládat, aby jí v ten moment neskočil po krku. Jediné, co ho trochu brzdilo byla sedačka se Selií, kterou držel v ruce. Ale rozhodně se nenechal jen tak odbýt. Pozorně se té ženské zadíval do očí a ...

„Být vámi, tak okamžitě změním své chování, mohlo by se totiž stát, že byste si čistě náhodou nasypala ze své plechovky, kterou máte v druhé poličce v kuchyni ne kávu, ale nějaký příjemný jed. Dejme tomu arsen? A nebo by se mohlo stát, že by vám náhodou spadla do postele svíčka, kterou si svítíte, protože jste držgrešle!“ vybafl na ni ještě.

„Co si to... Jak víte, že...,“ koktala bytná a naprosto nechápala, kde mohl ten cizí chlap vzít tak podrobné informace z jejího života.

„A teď, když dovolíte, naposledy zajdeme do pronajatého bytu, zaplatíme a v klidu odejdeme, aniž bychom museli znovu poslouchat ten váš ječák. Souhlasíte?“ zeptal se ještě naprosto nenuceně, tak jak to uměl jen on.

Majitelka domu jen zaskočeně kývala a s otevřenou pusou a hlavou plnou zmatených myšlenek pozorovala, jak mladá rodinka vychází schody do patra.

„Děkuji ti, Severusi,“ promluvila Hermiona v okamžiku, kdy zavřela dveře od bytu, který si pronajímala.

„Nerozumím,“ zatvářil se Severus nechápavě a položil sedačku s uplakaným dítětem na postel. A to jen proto, aby z ní mohl Selii vyndat a pochovat.

Jak sám zjišťoval, s rolí otce se sžíval neuvěřitelně rychle. A přestože to mimino neustále slintalo, brečelo, nebo kdo ví co ještě, co zatím nestačil poznat, byl z něj naprosto unešený. Donekonečna si připomínal, že on by své city neměl tolik projevovat. Nadával si a v duchu přemýšlel, kolik jeho studentů by z něj mělo alespoň minimální respekt poté, co by ho viděli chovat dobrovolně dítě v náruči. Tok jeho myšlenek však pro tentokrát přerušila Hermiona.

„Mám na mysli to, jak jsi se nás zastal,“ promluvila a rozešla se k němu.

„Hermiono, myslím, že je na místě, když bráním svou budoucí ženu a dceru.“

„Ano, ale jiný muž-“

„Já nejsem jiný muž. Jsem připraven se o tebe i malou bít, kdyby to bylo nutné. Už tě nikdy nechci ztratit,“ řekl nahlas svou nejhorší obavu. A přestože se mu svým způsobem ulevilo, měl pocit, že až příliš odhalil své city. Hermiona však jeho obavy okamžitě vyvrátila.

„Neztratíš,“ pronesla šeptem a přes Selii v jeho náruči se k němu natáhla, aby ho mohla políbit.

Než se jí však podařilo uskutečnit původní záměr, dítě se opět rozplakalo.

„Asi trochu žárlí,“ podotkla Hermiona s milým úsměvem a vzala si Selii k sobě. „A bude mít nejspíš hlad.“

„Nic se neděje. Zmenším tvé věci a dám je dohromady. Mohl bych je přemístit rovnou k tobě do londýnského bytu.“

„To by bylo skvělé,“ odtušila Hermiona a i s malou se pohodlněji uvelebila na posteli.

Jakmile bylo vše hotovo, veškeré věci přemístěny do Londýna, malá Selie nakrmena a peníze bytné odevzdány, vyvstal poslední, přesto však poměrně zásadní problém. Zvládne Selie přemístění?

„Hermiono, nejsi ještě dost silná, abys absolvovala asistované přemístění s novorozenětem. Je nutné, aby někdo vstřebal veškeré pocity za Selii a tebe to udělat nenechám,“ opakoval poněkolikáté Severus.

„Severusi, já to zvládnu,“ oponovala mu. Také poněkolikáté.

„Řekl jsem ne, a nehodlám se o tom víc bavit. Přenesu vás obě.“

Pohodlněji uchopil Selii, která mu teď hlavičkou spokojeně spočívala na rameni a druhou ruku natáhl k Hermioně.

„Neboj, zvládne to,“ kývl nepatrně na stranu na jejich dceru a pevně chytil Hermioninu ruku.

Oba ucítili známý pocit stažených vnitřností, ale Severus dělal co mohl, aby veškeré nepříjemné pocity vstřebal za ženu i dítě. Jakmile se všichni ocitli v Hermionině londýnském bytě, oba dospělí nabrali dojmu, že se to Severusovi zcela podařilo a Selie si ničeho výraznějšího nevšila.

Omyl byl však pravdou. Sice několik vteřin nejevila žádné negativní následky svého prvního přemístění, ale očividně zapůsobilo nedávné krmení. Zničeho nic zbledla a posléze se zaťatýma pěstičkama poblinkala Severusovi rameno.

Její otec se snažil zachovat vážnou tvář, ale jakmile se mu pod nos dostal charakteristický zápach, měl co dělat, aby si ze své dcery nevzal příklad.

„Hermiono, mohla bys-“ podával Selii přítelkyni. Načež si bleskurychle vyčistil hůlkou plášť a následně i malou Selii.

„Myslím, že toho dnes na vás obě bylo až až. Měla by sis odpočinout, Hermiono. Vrátím se do Bradavic a začnu to tam připravovat na váš příchod.“

„Severusi, nemohl bys zůstat? Alespoň chvíli,“ upřela na něj prosebná kukadla jeho budoucí žena a on věděl, že tomuhle pohledu nikdy nebude moci nic upřít.

„Dobře, ale pod podmínkou, že zalezeš do postele a budeš spát. Já se zatím pokusím uspat Selii.“

Hermiona se rozesmála.

„Jsi si jistý, že se do toho chceš pouštět?“ ptala se ho se smíchem.

„Zvládnu třicet rozjívených trollů, jedno dítě nebude problém,“ prohlásil sebevědomě a odebral se k postýlce, která už stála připravená vedle Hermioniny postele.

Opatrně do ní Selii uložil a vzal do ruky plyšového medvídka. Jeho dcera na něj koukala značně nevěřícně. Vždycky ji uspávaly sestřičky v bílém a teď se nad ní najednou sklání něco obrovského a černého. Jakmile se ruka toho tvora přiblížila, Selie toho dne již poněkolikáté spustila křik.

Severus se v tu chvíli skoro lekl. Tak silný hlas od takového drobka nečekal. Zahodil plyšáka do rohu postýlky a rychle uvažoval, co dál. Pokud si má Hermiona odpočinout, to dítě musí být ticho. A aby bylo ticho, on musí něco podniknout. Ale co?

Zoufale se rozhlížel po pokoji ve snaze najít něco, čím by toho tvorečka mohl zaměstnat nebo zabavit, že si ani nevšiml pobaveného úsměvu, s jakým ho sledovala Hermiona z postele.

Hlas jeho dcery jako by snad ještě víc nabíral na síle. Severus se skoro zpotil, jak horečně přemýšlel. A protože teplo začínalo působit, v rychlosti ze sebe shodil černý kabátec a rukávy bílé košile vyhrnul k loktům. Skoro zoufale si prohrábl rukou vlasy.

To už ale řev z postýlky slábl, protože Selie zaregistrovala známou bílou plochu a malinko se uklidnila. Severus si v tu chvíli oddychl a gratuloval si k malému velkému vítězství. Ne však na dlouho.

Jakmile přistoupil opět k postýlce, zaznamenal, že jeho dcera podivně změnila barvu z (ano musel to uznat) dětsky růžové na granátově rudou. Celé to bylo doprovázeno zaťatýma pěstičkama a „podivnými“ zvuky vycházejícími překvapivě také z postýlky.

Severus zbystřil.

Naslouchal oněm zvukům a nemohl je zatím zcela identifikovat.

Ale ani nemusel. Během chvíle mu bylo vše jasné.

To se totiž ozval jeden opravdu povedený zvuk, který on určil bezpochyby jako pohyb ve střevech toho tvorečka. Tento zvuk byl následován sérií dalších, uchu nelahodících počinů a byl klid.

Tedy klid. Jak se to vezme.

Malá Selie se zatvářila navýsost spokojeně. Povolila zaťaté pěstičky a navrátila se jí původní barva. Hermiona zkroucená na posteli mohla jen stěží předstírat dál spánek, když se chvěla v záchvatu zadržovaného smíchu při pohledu na otce své dcery.

Ten totiž očividně pochopil počin své dcery, ale jaksi nevěděl, jak ho řešit. Nevěřícně zíral na mimino s výrazem naprostého překvapení a rozčarování. Jeho pohled, kdyby mohl promluvit, jistě by se ozvalo něco ve smyslu: Jak jsi mi to mohla udělat?!

Pohled naštěstí mluvit nemohl. Zato mohl mluvit Severus a hned se o to pokusil.

„Ona se asi-“ zasekl se. Přestože začal vcelku srozumitelně, najednou nevěděl, jak dál. Jak ksakru pojmenovat „to“?

Hermiona se mezitím stačila malinko uklidnit a začala se zvedat z postele.

„To je dobré, Severusi. Přebalím ji.“

„Přebalíš?“ zeptal se inteligentně.

Hermiona nadzvedla obočí ve známém gestu. Kde jen ho už viděl?

„Myslím tím, že jí vyměním plínky,“ promluvila podruhé a tentokrát s přesnou výslovností a důrazem na každé slovo.

Připadal si jako totální idiot.

Věděl, že by měl říct ať leží, že je jistě unavená, že „to“ udělá sám, ale jaksi nemohl. Nebylo to v jeho momentálních silách. Vždyť neměl ani tušení, jak se „to“ dělá!

„Ehm, ano. To bude asi nejlepší,“ dostal ze sebe trochu přiškrceným hlasem, přesto však věru diplomaticky.

Hermiona se kolem něj prosmýkla a už brala Selii opatrně z postýlky. Jak si záhy uvědomila, ještě neměla k dispozici přebalovací plochu. Severus sice všechny její a vlastně i dětské věci, které za poslední měsíce v Plymouthu koupila, přenesl do jejího londýnského bytu, ale nemohla po něm chtít, aby vybalil přebalovací pultík a připravil vše ostatní na události podobné této.

„Severusi, mohl bys mi prosím podat ten přebalovací pultík?“ požádala ho a neurčitě kývla k místu, kde doufala, že se ona věc nachází.

„Cože?“ otázal se opět chytře. Toho dne již po-. Ne, raději snad ani nepočítat...

„Takové to gumové lehátko s vyvýšenými okraji. Je růžové a jsou na něm berušky,“ snažila se upřesnit Hermiona.

Severus se okamžitě začal rozhlížet kolem sebe a až poté mu došla Hermionina slova.

Růžové?! Berušky?!

Ještě že bude v následujícím týdnu zařizovat pokoje na příchod své rodiny. Umínil si, že se to cosi pokusí sehnat pokud možno v jiné, decentnější verzi. Jakmile ukončil tyto myšlenkové pochody, opravdu zahlédl něco nechutně růžového na jedné ze židlí. Vítězně se k tomu vydal a se samolibým výrazem ve tváři přinesl Hermioně.

„Fajn, dej, prosím tě, na postel čistou plenku a polož to na to,“ požádala ho dále.

Tentokrát se tak zaskočeně nezatvářil, protože něco, co by mohlo odpovídat popisu už někde viděl. Vzpomenout si pak byla otázka vteřiny. Udělal, co mu Hermiona řekla a ustoupil do pozadí.

Chvilku se nic nedělo. Tedy dělo, ale přes Hermionu nevěděl co. Ale čeho si stačil všimnout naprosto přesně byla Hermionina zadní část těla. Kdyby tak jen tušila, jak jí ty černé splývavé kalhoty sluší.

Než se však stačil zamyslet a zasnít podrobněji, byl opět vyrušen.

„Mohl bys to vyhodit? Děkuji.“ Byl mu do ruky strčen jakýsi balíček.

No, balíček. Bylo to teplé, tvar neurčitý a vcelku těžké. Kde to tak najednou mohla Hermiona vzít? Podivoval se až do chvíle, kdy mu naprosto přesně secvakly potřebné spoje a on si uvědomil, cože to tak znalecky hodnotí ve své ruce.

Rychle, opravdu velmi rychle se rozešel do kuchyně, kde si pamatoval umístění odpadkového koše ještě z doby, kdy se o něj málem přerazil.

Našel ho tam a úlevně si oddychl, když „to“ hodil do jeho hlubin. Následně zamířil do koupelny, kde si pečlivě umyl ruce a navrátil se zpět do ložnice.

Tak nějak doufal, že by pro dnešek mohlo být podobných překvapení už dost. Jeho přání byla vyslyšena.

Vrátil se v okamžiku, kdy Hermiona ukládala dítě opět do postýlky. Malá se teď tvářila více než spokojeně. Zívla si a potom unaveně zavřela kukadla. Taky toho dnes na ni bylo příliš.

„Teď už bude spát,“ otočila se Hermiona na Severuse a usmála se na něj.

„A ty bys měla jít taky,“ odvětil jí výchovným tónem.

„Půjdu se umýt a pak slibuji, že se taky zahrabu pod deku.“

„Počkám tady, kdyby se náhodou probudila.“

„Fajn, klidně se taky natáhni,“ prohodila ještě a zmizela i s ručníkem v jedné a zářivě žlutým župánkem, který evokoval tolik vzpomínek, v druhé ruce do koupelny.

Severus překvapivě poslechl. Měl toho dnes také plné zuby, proto si pohodlně sedl na postel a opřel se.

Zaposlouchal se do klidného dechu své dcery a v příslibu odpočinku přivřel oči. Byl připraven kdykoliv se probrat z letargie, kdyby zaslechl byť jen hlasitější vzdychnutí z postýlky. Jeho předsevzetí však skončilo snad ještě dříve než začalo.

Když se totiž Hermiona vrátila z koupelny, našla Severuse i Selii zkroucené do podivných, přesto však podobných si poloh. Oba klidně oddychovali a nevěděli o okolním světě.

wixie

28.10.2009 11:36:38

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

10. "TO" 2 aneb Táta v akci (flashback)

Žádné komentáře:

Okomentovat