3. Danajský dar

„Cože jste udělali?!“ zakřičel hlubokým mírně rezonujícím hlasem na manžele Lupinovy, kteří na něj shovívavě hleděli z pohovky naproti křeslu, kam ho usadili.

„Severusi, nerozčiluj se a vyslechni nás,“ pořádal Remus přítele a udělal na něj psí oči. Tedy spíše vlčí.

S frustrovaným povzdechem do sebe kopl obsah skleničky, kterou bezděčně do této chvíle pevně svíral v ruce. „Nemůžu uvěřit, že jste mi provedli něco tak-“ se svraštělým obočím hledal správná slova, „-tak podlého a podrazáckého,“ prskl nakonec opovržlivě. „S vámi dvěma jsem skončil,“ procedil mezi zuby a prudce se postavil na nohy.

„Sophie, Mathyasi, jdeme domů,“ zakřičel směrem do patra, odkud se ozývalo radostné dětské výskání.

„Ale tati, my si eště počebujeme hlát,“ obeznámila ho dcera, shlížejíc na otce skrze dřevěné zábradlí.

„Hrát si můžete doma,“ odsekl prudce a s lítostí sledoval, jak Mathyas začíná nabírat k pláči. Zatraceně!

„Severusi-“ pokusil se Remus ještě zarazit svého přítele, ale byl příliš rychle přerušen.

„Mlč, Lupine,“ zasyčel mu do obličeje tiše.

S přimhouřenýma očima a semknutými rty hleděl na muže, kterého do tohoto okamžiku považoval za přítele, a ptal se sám sebe, proč se opět musel zmýlit.

„Lupe, zajdi za dětmi,“ požádala Nymfadora muže a vyslala k němu naléhavý pohled. Pochopil a vytratil se.

Rozezlený muž ucítil jemný dotek na předloktí.

„Severusi,“ oslovila ho konejšivě. „Nechtěli jsme ti ublížit,“ řekla tiše a její vlasy se zabarvily do černa.

„Tak to se vám ne tak docela vydařilo,“ odfrkl si. „Myslel jsem si, že jsi rozumná lidská bytost,“ povzdechl si, „ale pletl jsem se. A nedívej se tak na mě! Je mi jasné, že to byl tvůj nápad a ne Lupinův.“

„Jo, máš pravdu, byl to můj nápad, ale co víc, Severusi, byl to nápad milující matky!“ vmetla mu do tváře. „Copak nechápeš, že ty děti potřebují matku?! Jsi vážně takový sobec?“ obvinila ho.

Muž se zarazil. Tuhle horlivou a rozlícenou Nymfadoru neznal.

„Nejsem hermafrodit, dvojčata matku měla, ale jestli ti to neuniklo, tak po porodu zemřela,“ dořekl hlasem zlomeným bolestnou vzpomínkou.

„Vím, že pro tebe Anna znamenala všechno, ale musíš jít už konečně dál. Jsi skvělý otec, ale přijde čas, kdy se děti budou dožadovat i jiné společnosti než tvojí,“ pokoušela se ho přesvědčit.

„Mají Hermionu,“ oponoval.

„Ano, ale na jak dlouho? Za pár měsíců bude promovat a pak už nebude mít důvod, proč by je hlídala. Ty si musíš najít ženu, Severusi. Začít žít normálně.“

„Nesnáším, když mi radíš, co mám dělat,“ zavrčel, ale v jeho hlase byl patrný náznak smíření a rezignace.

Tonks se lehce usmála a její vlasy zezelenaly. „Jo, taky tě mám ráda,“ prohodila ironicky.

„Nechci, aby dvojčatům chyběla matka,“ připustil. „Myslel jsem, že jim dávám všechno, ale přitom jsem si to jen nalhával a doufal.“

„To není pravda, ty jim dáváš všechno, jsi báječný táta, ale ubíjí tě, že jsi na všechno sám,“ povzbudivě ho pohladila po paži.

Podíval se na ni svým hlubokým, zkoumavým pohledem a zhluboka se nadechl. „Co mám dělat, Doro?“ zeptal se náhle bezradně.

Nymfadora se šibalsky usmála a s další barevnou přeměnou vlasů muži podala balíček dopisů převázaný stuhou.

„To jsou odpovědi, přečti si je, a pokud to uznáš za vhodné, odepiš,“ pokrčila prostě rameny.

„Něco takového neumím, víš to moc dobře,“ oponoval, ale neubránil se tomu, aby na dopisy vrhl zkoumavý pohled.

„Je čas se to naučit,“ povzbudila ho a vložila mu balíček do ruky.

„Tatí, tatí, stlejda Lemus žíkal, že mušíme domů, tak my teda pudem,“ rozkřičel se malý Mathyas, jakmile vyběhl z dětského pokoje. Za ním se řítila jeho sestra.

„Jo, my pudem, lotože necem, abys byl smutnej,“ doplnila Sophie svého bratra.

Severus se s neznatelným úsměvem sklonil k dětem a pomohl jim zapnout bundy a nasadit čepice. Když usoudil, že jim ofouknutí nehrozí, narovnal se a přísným pohledem sjel Lupinovy.

„Za tohle,“ poukázal na dopisy ve své ruce, „vám děkovat nebudu,“ řekl rádoby naštvaně.

„Nemusíš,“ zavrtěl hlavou Remus.

„Zatím,“ mrkla na něj Nymfadora šibalsky.

Severusovi zacukaly koutky, a aby předešel smíchu, obrátil se na pětiletého klučinu, který se k nim pomalu ploužil po schodech.

„Díky, žes dal pozor na dvojčata, Teddy,“ pochválil chlapce, který okamžitě důležitě vypjal hrudník.

„Nemáš zač, strýčku Severusi,“ prohlásil malý Lupin pyšně.

Severus mu pokynul a vyšel s dětmi na zápraží. Dopisy schoval hluboko do kapsy a vzal dvojčata za ruce.

„Tak se tu mějte,“ broukl přes rameno na rodinku Lupinů a vyšel s dětmi do potemnělých ulic, aby se mohli v jedné z těch zapadlých v klidu přemístit.

„Myslíš, že to rozdýchá?“ zeptal se tiše Remus své ženy, jakmile za Snapem a dvojčaty zavřel dveře.

Nymfadora se ušklíbla. „Kdyby to nerozdýchal, už bys měl dávno provětraný kožich, drahoušku,“ zapředla a věnovala mu mazlivé políbení.

*****

Hermiona nervózně přešlápla u dveří a zaklepala podruhé. Bylo skoro devět večer a jako obvykle měla mít konzultace se Snapem, ale zatím jí nepřišel otevřít, což bylo zvláštní. Takhle pozdě nikdy nezvonila, aby nevzbudila děti a zatím se nestalo, aby musela klepat dvakrát, a on se dokonce včera ani nezmínil, že by snad nebyli doma. Bylo možné, že ještě uspával dvojčata, ale příliš tomu nevěřila. Pokaždé dbal na to, aby nejpozději v půl deváté byli v postelích.

Ve chvíli, kdy už téměř ztratila víru, že se těžké dveře pohnou, otevřely se. Severus na ni nechápavě pohlédl, což jí nemohlo neujít. Tázavě pozvedla obočí, protože nechápala, co se děje. Bylo možné, aby na ni Severus zapomněl? Po třech měsících více či méně pravidelných konzultací? Ať už to bylo či nebylo reálné, rozhodně tomu nasvědčoval jeho zadumaný a nepřítomný výraz.

„Severusi? Jste v pořádku?“ zeptala se opatrně.

S trhnutím hlavy na ni pohlédl cizím pohledem.

„Jistě, pojďte dál,“ vyzval ji a konečně ustoupil, aby mohla projít. Stále se ovšem nezdál být tak docela ve své kůži. A v průběhu večera se to rozhodně nelepšilo.

Nezaujatě ji přezkoušel z materiálů, které jí včera dal na prostudování, a pak ji vyzval, aby mu předvedla nácvik Zmenšovacího dryáku. Byl to jeden z pokročilejších lektvarů, protože bylo nutné hlavně rychle a bezchybně dávkovat třikrát stejné množství přísad, ale háček byl v pořadí, které se měnilo, na přemýšlení natož na dělání chyb nebyl čas. Hermiona si toho byla vědoma, ale zároveň jí vrtalo hlavou, co se stalo s jejím bývalým profesorem, protože místo aby dohlížel na její práci, něco zaujatě studoval za svým přeplněným pracovním stolem.

Povzdechla si a zkontrolovala intenzitu plamene, protože během následujících okamžiků ho musela udržovat stabilní a přidat druhou dávku surovin. Spěšným pohledem do poznámek položených vedle kotlíku se chtěla ujistit, že si pořadí druhé dávky pamatuje dobře, ale v tu chvíli se jí sešit zaklapl a vyletěl ze svého místa, aby mohl přistát v mužově nastavené ruce.

„Jste už dost stará na to, abyste věděla, že koukání do poznámek vám u zkoušky neprojde,“ zamumlal, aniž by zvedl zrak.

Zamračila se. „Teď nejsem u zkoušky,“ zabrblala rozladěně v domnění, že k němu její slova nedolehnou. Stejně jako v tom, že na ni vlastně vůbec nedává pozor, se pletla i v tomto.

„Jako byste byla,“ odsekl podrážděně opět bez jediného pohledu směrem k ní.

Už se neobtěžovala něco dodávat a raději doufala, že si pořadí surovin pamatuje dobře. Jen velmi nerada by Snapeovi vymalovala laboratoř tím prozatím oranžovým slizem v kotlíku. Šest lístků šťovíku, jeden mandragory, přelít výluhem z pelyňku, třikrát zamíchat proti směru hodinových ručiček a špetka sušené a drcené kůže hřímala. Znovu zamíchat a... Když se natahovala po dračích šupinách, zaváhala, ale nakonec dvě nabrala, aby je vhodila do kotlíku. V pohybu jí zabránilo pevné a nesmlouvavé sevření zápěstí.

„Jestli ještě jednou přijdete do mé laboratoře nepřipravená, už nemusíte chodit vůbec,“ zasyčel jí do ucha a mrštil jejím sešitem na pracovní stůl. „Ukliďte to tady a přijďte nahoru, budeme pokračovat teorií,“ prohodil už zase normálním tónem a zmizel na schodech.

Protočila oči. Ať už ho naštval kdokoliv, ona měla být nejspíš tím, kdo to odnese i s bonusem. Bez remcání uklidila nepořádek, který během svého vaření udělala, a pak ze zvědavosti nahlédla do svých poznámek. Rozmrzele našpulila rty. Dvě šupiny si pamatovala správně, jen jejich původ neměl být dračí, ale měla tam vhodit šupiny z vodní panny. S povzdechem usoudila, že bude muset věnovat přípravě ještě delší čas než doposud a hlavně musí trénovat složení a postupy jednotlivých lektvarů. Snape měl pravdu, u zkoušky bude mít k dispozici pouze kotlík, sklad surovin a název lektvaru, zbytek bude na ní. Znovu se rozhlédla po uklizené laboratoři a hůlkou zhasla světla v lucernách visících na zdech.

Když se objevila v přízemí a prošla obývací částí do kuchyně, uviděla Severuse, jak zalévá dva šálky s čajem. Do jednoho vhodil kostku cukru, ten byl pro ni, a do svého nalil trochu mléka. Bez řečí ho po vyvýšené lince přisunul k Hermioně, která se mezitím vyšplhala na barovou stoličku naproti němu, a s přivřenýma očima usrkl horký nápoj.

Hermiona dál míchala čaj, i když cukr už se dávno stačil rozpustit, a přemýšlela, zda má začít mluvit první a pokud ano, co má vlastně říct. Když jí dával lekce teorie lektvarů, seděli většinou v obývacím pokoji nebo u něj v pracovně a on měl před sebou hromadu poznámek a knih. Teď seděli v kuchyni na barových stoličkách naproti sobě a na desce byly vyjma šálků pouze noviny. Nadechla se, ale přerušil ji.

„Dneska jste nebyla dostatečně připravená,“ promluvil tiše, ale o to víc byla jeho slova nepříjemná. „Nebudu vás peskovat, na to už jste velká, ale chci, abyste si uvědomila, že jen na vás záleží, jak zkoušky uděláte. Můžu vás učit, ale nenaučím vás nic, pokud to sama nebudete chtít,“ dořekl klidně a pozorně na ni pohlédl.

„Já vím,“ v rozpacích sklopila oči. „Nestačila jsem se to naučit zpaměti,“ připustila po chvíli.

„Vy se to nemáte šprtat,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Pokud chcete být dobrý lektvarista, musíte to cítit, Hermiono. Spolehněte se na intuici a smysl pro detail, povedou vás,“ řekl vážně.

Zadumaně sklonila pohled ke svému šálku a bezděčně si hrála se lžičkou.

„Děkuju, Severusi,“ řekla nakonec. „A teď vy,“ vyhrkla vzápětí.

„Prosím?“ zatvářil se zmateně. Skok od toho, kdy jí tu poskytoval cenné rady k němu, byl i na jeho chápání příliš rychlý a on přesně nepostřehl, kam míří.

„Vy jste poradil mně, tak teď bych správně měla poradit já vám,“ upřesnila, ale jeho stále nechápavý výraz dával tušit, že neví úplně přesně, co po něm chce. „Dneska se tváříte, jako by vám uletěly včely,“ obeznámila ho se svým objevem, „postřeh a pud sebezáchovy pro sebe a svou laboratoř máte sice stále stejně pohotový, abyste mi zabránil vyhodit vám půl domu do povětří, ale nejsem slepá a taky vím, že jste byl dnes s dvojčaty u Lupinových,“ zestručnila výsledky svého večerního pozorování.

„A z toho jste vyvodila, že se něco zásadního událo a já hořím touhou, abych se s vámi o to podělil?“ zeptal se ironicky.

„Vlastně jo,“ odsouhlasila mu jeho domněnku vážně.

„Zapomeňte,“ odbyl ji.

„Možná nemám takový talent na lektvary jako vy-“

„Ne, to tedy vskutku nemáte,“ skočil jí do řeči, ale ona s úšklebkem neohroženě pokračovala dál.

„- ale je očividné, že se vám něco stalo.“

„Slečno Grangerová, chcete vědět, co se mi stalo?“ zeptal se sladce a bez čekání na její souhlasné kývnutí pokračoval: „Ta zatracená chlupatá rodinka vlkodlaků a jejich hloupé nápady,“ jeho hlas pomalu nabíral na intenzitě, „ta a jejich skvělý vánoční dárek v podobě inzerátu v Denním věštci v rubrice ON hledá JI, se mi stala,“ vyprskl konečně důvod své rozladěnosti.

Chvíli na něj vykuleně hleděla a pak raději schovala obličej za šálek s čajem, odkud vykoukla až ve chvíli, kdy si byla jistá, že ji nepřepadne záchvat smíchu.

„Smím?“ zeptala se opatrně s pohledem upřeným na novinový výtisk po jeho levici.

Otráveně jí pokynul, aby si posloužila. Hermiona si přitáhla noviny k sobě a zběžně začala pročítat inzeráty, až narazila na jeden, který se podstatně lišil od nabídek sexu.

Zachovalý a charismatický 43/189/79 otec dvou dětí hledá inteligentní, vzdělanou ženu na úrovni se smyslem pro detail a ironii.

PS: Dny bez tebe jsou moc dlouhé.

Těch několik slov si musela pořádně přečíst několikrát za sebou, aby konečně pochopila jejich význam. Snape má seznamovací inzerát v novinách. Pořád jí to asi úplně nedocházelo, ale jedno věděla jistě, že jestli za tohle Remuse neproklel, tak už ho neprokleje nikdy.

„Ehm,“ odkašlala si konečně a upila ze svého šálku, aby se jí lépe mluvilo, „není to zase tak strašný, i když přiznávám, to péesko si mohli odpustit,“ pokusila se ho uchlácholit.

Nadechl se, asi chtěl její optimismus zpražit nějakou jadrnou poznámkou, ale nakonec si jen odevzdaně povzdechl. V tu chvíli jí ho začalo být líto. Pochopila, že tohle není jen hloupý žert, ale že tím Lupinovi něco sledují. A tím že je hledání té, která by do Snapeova života opět vnesla světlo a hlavně rodinnou pohodu a soudržnost, té, která by byla jemu dobrou ženou a dvojčatům milující matkou. Jenže ona si nebyla jistá, zda je na to už připravený.

Hermiona na něj zoufale pohlédla: „Co budete dělat?“ zeptala se opatrně.

Chvíli mlčel a nakonec se jen ušklíbl

„Asi začnu randit,“ pokrčil jakoby nic rameny.

Několik dlouhých chvil na něj zírala s pootevřenou pusou, když její šok konečně vystřídal bezprostřední smích. Ani on už se mu nebránil, na to, aby se ho pokoušel tlumit, se celá situace jevila až příliš absurdně.