Littera scripta manet: Část jedenáctá

Zaspala! Poprvé za celý svůj život zaspala. Maminka by jí určitě počastovala nějakou životní moudrostí ve stylu: „Všechno je jednou poprvé, ono se to nezblázní, když přijdeš o pár minut později.“ Jenže pro ni to bylo něco tak netypického!

Několik minut zmateně pobíhala kolem postele, ze skříně vytahala postupně několik hábitů, aby je následně shledala na vyučování naprosto nevhodnými. V rozporu s časovým skluzem se svezla na hranu postele a bezmocně se rozhlédla po nepořádku, který se jí během chvilky podařilo v ložnici vytvořit. Pohledem sklouzla na opěradlo židle, přes které bylo přehozené čisté oblečení.

„Grangerová, ty jsi nemožná,“ počastovala se nelichotivou poznámku a hbitě se zvedla, aby se mohla obléci do hábitu, který si včera večer přichystala a teď na něj dočista pozapomněla.

Obdobná procedura se opakovala také v obývací části jejích komnat, kde zmateně hledala pergameny s opravenými pracemi třeťáků. O tom, co znamená pro oči nevidět, se přesvědčila v okamžiku, kdy přeházela všechny čtyři šuplata stolu – bezvýsledně. Se zoufalým výrazem se rukou opřela o hromadu listů na levém kraji desky. Nestabilní komínek jí o pár chvil později dal najevo, aby příště rovnala pergameny důkladněji. S naraženou kostrčí se ve vteřině ocitla na podlaze. Když se hrabala na nohy, místností se neslo sprosté klení, které ještě zesílilo, když si všimla, že se válí mezi esejemi, které takovou dobu hledala.

Jakmile stála pevně nohama na zemi, zhluboka se nadechla. Švihnutím hůlky si přivolala nalezené potřeby do náruče a konečně vyběhla ze svých komnat. V tu chvíli ji ani nenapadlo, že rovnou mohla použít obyčejné Acio a ušetřila by si tím zbytečně nervování.

Rychlou chůzi po několika krocích vystřídala během. Její zpoždění každou vteřinou narůstalo a ona nechtěla mít problém u ředitele v případě, že by si studenti šli pro vysvětlení, kde je jejich profesorka.

Zahnula za roh a po několika metrech se dostala ke schodům. Ještě ji napadlo zkontrolovat, zda má vše. Zběžně listovala pracemi, zatímco stoupla na první schod. A přesně ten moment si vybralo schodiště, aby změnilo svou polohu. Prudce se začalo otáčet doleva a Hermiona na náhlý pohyb už nestačila náležitě zareagovat. Ve snaze chytit se zábradlí, pustila pergameny, ale ani to ji už nezachránilo od nepříjemného pádu.

Noha se sklouzla, prsty se zachytit nestačily. Dvěma nepovedenými kotrmelci zdolala shody a rozplácla se pod nimi. Nejdříve si myslela, že je vše v pořádku, ale když se pokusila s námahou dostat na nohy, ucítila bolest v levé noze. Mozek vysílal varovné sos, hlava se zatočila a ona se potřetí toho rána poroučela k zemi. Tentokrát v bezvědomí.

Spokojený a s plným žaludkem se vracel ze snídaně z Velké síně do svého sklepení. Události spojené se slečnou Grangerovou se rozhodl už nadobro vymazat z paměti. Včera mu podala dostatečné vysvětlení a navíc o jejích slovech nepochyboval. Její tvář nenesla žádné stopy lži.

Sice pochopil, že jmenovaná by v souvislosti s ním stála možná i o něco víc, než o čistě kolegiální vztah, ale tento aspekt se rozhodl ignorovat. Věřil, že u Grangerové se jednalo o chvilkové pomatení mysli.

On jí ani žádné jiné nemá co nabídnout a co víc – ani po tom netouží. Včera si před usnutím rovnal své myšlenky a došel k závěru, že mu žádná žena nestojí o ztrátu části jeho magického potenciálu.

Zahnal myšlenky na kolegyni. Vždyť si přeci zakázal na ni myslet! Zaposlouchal se do klapotu svých podrážek. Měl ten zvuk rád. Znamenalo to, že není nablízku nikdo, kdo by rušil jeho klid a způsoboval nechtěný hluk.

Zamračil se, když z dálky uslyšel cval kopyt. Firenze se vrací z každodenní ranní procházky. Ušklíbl se. Neměl toho kentaura příliš v lásce. Jeho výraz se změnil na podmračený, když se cval změnil v rychlý běh a dusot kopyt rozezněl ozvěnou celou chodbu. Měl toho právě dost. Studentům se vytýká běhání po chodbách a ten kůň si tady bude dělat dostihy? To tak!

Chystal si peprnou poznámku, až proti němu kolega vyrazí zpoza rohu. Ovšem ta mu zamrzla na rtech v okamžiku, kdy se mu v ústrety vyřítil kentaur s ženou v náruči. O jakou ženu šlo, zjistil vzápětí, když zahlédl kaštanovou záplavu vlasů.

„Nechápu, že vy kentauři máte tak neurvalé zvyky. Jistě stačilo naši novou kolegyni vhodně oslovit, nemusel jsi ji rovnou omámit a unést. Navíc ti celý akt zhoršuje fakt, že máš očitého svědka,“ neodpustil si Severus rýpnutí, ale v hloubi duše ho zajímalo, jak se Grangerová ocitla tam, kde se ocitla a proč je navíc v bezvědomí.

„Nech těch keců, Snape,“ obořil se na něj udýchaný kentaur neurvale.

„Řekl pán tvorstva,“ glosoval ho ironicky Severus.

„Našel jsem ji v bezvědomí pod schodama,“ vysvětlil Firenze bez obalu. „Asi uklouzla a spadla.“

„To je očividné, kdyby uměla lítat, tak si tu tak hezky nepovídáme,“ odtušil kouzelník.

„Jsi vážně takový necita, nebo je to jen maska?“ zamračil se na něj kentaur, ale na odpověď nečekal. Znovu se dal do cvalu, aby dopravil kolegyni co nejdříve na ošetřovnu.

Severus jen zavrtěl hlavou. O ženu bylo, či v následujících minutách bude, dobře postaráno a on neměl proč se zbytečně zaobírat zbytečnostmi.

Jakmile otevřel dveře komnat, pohled mu sklouzl na okenní tabuli, za níž nervózně přešlapoval menší popelavý opeřenec. Vpustil ptáka dovnitř a během odvazování drobné ruličky si vyslechl několik podrážděných houknutí.

Bez většího zájmu rozbalil dopis.

Severusi, došel mi kostirost. Slečna Grangerová má zlomenou nohu, prosím tě, udělej pro ni potřebnou dávku co nejdříve!

Poppy

Koutky rtů se mu zkroutily do nehezkého úšklebku. Tak Grangerová se vyválí na schodech a bude kvůli tomu v pozoru celý hrad. Vztekle popadl brk a rudým inkoustem připsal:

Do tří učím, stavím se v podvečer. Až se nad těmito řádky budeš vztekat, nezapomeň, že je důležitá fixace.

Lístek pečlivě zabalil a přivázal ho opeřenci k nožce. Popostrčením jej vyhnal ven, zavřel okno a popadl připravené potřeby na dnešní výuku. Pečlivě za sebou zavřel dveře svých komnat a vyrazil mezi stádo nevzdělanců.

Věžní hodiny odbíjely osmnáctou hodinu, když s lahvičkou lektvaru a typicky vlajícím pláštěm napochodoval na ošetřovnu. Automaticky zabočil do Poppyiny pracovny, aby jí předal kostirost, ale místnost ke své rozmrzelosti shledal prázdnou. S lehce našpulenými rty se otočil na podpatku a zamířil najít postel s kolegyní Grangerovou. Minul několik lůžek se spícími studenty, jež od sebe dělila bílá zástěna. Když už se domníval, že si z něj někdo udělal dobrý den, objevil konečně až u zdi ji.

Spala s hlavu mírně natočenou na stranu. Po bradu byla schovaná pod pokrývkou, což působilo mírně komicky, když levou nohu měla přehozenou přes peřinu a opatřenou nějakou provizorní dlahou za účelem zpevnění. Čeho si ovšem všiml dříve, než dlahy byla noční košile vyhrnutá až do půli stehna. Vcelku hezkého stehna.

Zavrtěl nad sebou a svými úvahami hlavou a obezřetně zakouzlil na malý prostor Silencio. Neměl nejmenší ponětí, jakou újmu při tom pádu utrpěl mozek kolegyně, ale rozhodně nehodlal riskovat její pomatené citové výlevy, které by mohli zaslechnout okolo spočívající pacienti v případě, že by se probrala a byla mírně mimo.

Část lektvaru přelil do prázdné sklenice na jejím stolku a zvažoval co dál. Příliš se mu nechtělo ji budit, ale pokud by lektvar dostala, až se probudí, mohla by strávit na ošetřovně další den. Včasné podání by však mohlo vykonat své a ona by mohla už zítra bez problémů učit. Dobrá, tedy ji vzbudí, rozhodl se.

Zlehka položil dlaň na její paži rýsující se pod přikrývkou a mírně zatřásl. Žena se jen nepatrně zavrtěla, ale nevypadalo to, že by se chystala probudit. Zatřásl silněji.

„Profesorko Grangerová,“ oslovil spící kolegyni a připadal si jak idiot, když se mu nedostávalo žádné odezvy. Respektive požadované odezvy. To, že se přitulila k jeho ruce a spokojeně si oddychla, rozhodně nepovažoval za úspěch.

Docházela mu trpělivost. „Grangerová, vstávejte!“ oslovil ji nepříliš něžně a pořádně jí zatřásl.

Hermiona se rozespale zavrtěla a pomalu otevřela oči. Když nad sebou spatřila naklánějící se postrach bradavických hradeb, byl v jejím obličeji znát úžas a překvapení.

„Vy se mi zdáte?“ otázala se nepříliš moudře, ale budiž jí omluvou nedávný pád.

„Doufám, že ne. Tak zlé sny nemívám ani já,“ odtušil a ušklíbl se. „Vypijte to,“ strčil jí do ruky sklenici s nevábně vypadající tekutinou.

„Co to je?“ zeptala se podezřívavě.

„Dýňový džus nečekejte.“

„Takže?“

Pohár jeho trpělivosti právě přetekl. „Kostirost,“ prskl. „Vypijte to. Za hodinu vypijte druhou půlku a zítra můžete klidně do práce.“

„Tím si nejsem tak jistá,“ ozvalo se za jeho zády. „Děkuji ti, Severusi, za včasnou,“ na to slovo položila lékouzelnice až přehnaný důraz, „přípravu lektvaru tady pro drahouška Hermionu, ale o tom, zda bude schopna zítra učit, rozhodnu já,“ durdila se Poppy.

„Tady už mě není třeba,“ konstatoval kouzelník a rozhodl se co nejrychleji zmizet. Když za sebou zatahoval zástěnu, dolehla k němu ještě slova slečny Grangerové:

„Děkuji za lektvar, profesore.“

Nemáte zač, slečno, prolétlo mu myslí, když překračoval práh nemocničního křídla.

Michelle_Flamelova

29.08.2017 00:26:56

109.105.39.19

neděle 3. března 2024

Část jedenáctá

Žádné komentáře:

Okomentovat