Littera scripta manet: 25. Výsledky testů

Děkuji elu za bleskovou opravu.

Info pro čtenáře: další kapitolu se pokusím dodat "relativně" brzy, ale pokud se mi to nepodaří, neproklínejte mě, prosím. Mám v posledních dnech docela fofr :-)

Spokojeně se uvelebila na pohovku před krbem a přikryla se kostkovanou dekou. Nechala si od Severuse naservírovat čaj a když k ní vztáhl ruku, aby jí přejel po lícní kosti, vystřela se proti tomu dotyku a tím mu dala najevo svou spokojenost. Hřejivě se na ni usmál a ona ho pohledem vyprovodila až ke stolu, kam se usadil a svůj zrak zavrtal do nespočtu esejí, seminárních prací a neopravených písemek, které se mu za několik dní nahromadily.

Byly to už dva týdny, co se vrátila z nemocnice. Jejich život se pomalu ale jistě vracel do starých kolejí, i když to nebyla zas tak docela pravda. Severus se v mnoha ohledech změnil. Neustále se jí ptal, zda něco nepotřebuje, staral se o ni jak o malé dítě a v neposlední řadě jí nosil různé maličkosti, byť to byla mnohdy jen zcela obyčejná květina. Podezírala ho, že je krade ze skleníku profesorky Prýtové, protože předevčírem na večeři zaslechla, jak si stěžuje Minervě, že jí nějací holomkové otrhali právě vykvetlé kosatce. Hermiona měla co dělat, aby se neudusila rýží, když si vzpomněla na vázu s tmavě fialovými kosatci na jejím pracovním stole.

A tak to bylo každý den. Jednou to byla květina, podruhé se zastavil v Londýně a přinesl jí pralinky. Včera jí dokonce dal knihu její oblíbené mudlovské autorky, která svým žánrem spadala více do červené knihovny než čehokoliv jiného. Teď se Hermiona spolu s knihou zavrtala pod deku a chtěla se ponořit do nového příběhu populární spisovatelky. Mohla si číst v ložnici, přesto podvědomě vycítila, že by to nebylo nejlepší řešení. Nechtěla se Severuse stranit. Bála se, že by mu tak nevědomky naznačila, že mu neodpustila jeho bláznivé chování před několika dny. Opak byl pravdou. Odpustila mu hned, když jí vše vysvětlil, ale zároveň ho požádala, aby jí dal příště také možnost na obhajobu, dřív než začne popouštět uzdu své fantazii. Toho dne se zapřísahal, že žádné příště už nikdy nebude.

A přesto přese všechno byl v jejich vztahu nadále patrný chlad a nejasná nejistota pramenící z nich obou. Hermiona strážila každý jeho prudký pohyb a Severus s ní zacházel jako s porcelánovou panenkou. Když usínali, tiskl ji k sobě stejně vroucně jako dříve, ale od neúspěšného polibku v nemocnici se jí už nikdy nepokusil políbit. Alespoň ne na rty. Opatrná políbení na čelo se stala naopak denní rutinou, příjemným zpestřením po jeho příchodu z práce nebo naopak, když učit odcházel. Přemýšlela, jestli je to způsobené její žádostí o čas. Tušila, že ano a obávala se nutnosti udělat první krok, až bude stát o víc.

Otevřela knihu na první stránce, ale místo na text upřela zrak na svého muže. Severus rázně proškrtával jednu esej za druhou, občas se někomu povedlo „zaujmout“ ho natolik, že zanechal na jeho pergamenu pár ne zrovna lichotivých poznámek. Hermiona s mírným úsměvem na rtech sledovala jeho profil, černé vlasy spadající téměř na ramena, ruku svírající brk ladně klouzající po pergamenu.

Severus si jejího zkoumavého pohledu nevšiml. Byl dokonale zabrán do opravy a z naprostého soustředění ho vytrhl až pramen vlasů sklouznuvší mu do tváře. Mírně sebou cukl, ale více pozornosti tomu nevěnoval. Chtěl mít veškeré resty v opravách dohnané do Vánoc a už mu moc času nezbývalo. Dnes psaly šesté ročníky onen očekávaný test, který mohl Selii zajistit pár dní u Evansových a on musel všechny práce do zítřka opravit. Samozřejmě, že tu své dcery stačil pročíst hned po vyučování ještě ve třídě, ale výsledek ho vskutku překvapil a způsobil jisté dilema. Proto si vzal Selii stranou na slovíčko a nemohl mu uniknout pohled Davida Evanse, v němž se zračilo očekávání spolu s napětím. Dostal jistý nápad, ale zatím přemýšlel, zda ho předem prokonzultovat s Hermionou nebo obě postavit před hotovou věc. Ale do večera času dost. Přednější je ta hora pergamenů.

Hermioně nemohlo ujít, že její muž nad něčím přemýšlí. Znala ho už dost dlouho na to, aby rozeznala, kdy se plně věnuje opravě a kdy jeho mysl zaměstnává něco dalšího.

Odložila knihu na konferenční stolek vedle šálku s čajem a vstala z pohovky. Pomalým krokem se rozešla k muži. Obešla ho, stoupla si za jeho záda a mírně se naklonila, aby viděla na svitky pergamenů.

„To jsou ty předvánoční testy?“ oslovila ho.

Mírné trhnutí naznačovalo, že ho vytrhla z koncentrace. Prudce se na ni otočil, až nohy židle, na které seděl, zaskřípaly o parkety.

„Říkala jsi něco?“ ptal se zmateně.

Hermiona se mírně opřela o jeho ramena a tvář přiblížila k té jeho. Donutila ho tak znovu obrátit pozornost na plochu stolu. „Ptala jsem se, jestli to jsou ty předvánoční testy,“ zopakovala.

Severus její slova vnímal, ale přesto si dovolil vychutnat chvíli, kdy se k němu po delší době sama a z vlastní iniciativy tiskne. Proto odpověděl až po krátké odmlce. „Ano, jsou. Selie nepřekvapila, ani nezklamala. To se ale nedá říct o panu Evansovi,“ dořekl a nabídl Hermioně výhled na pergamen, v jehož záhlaví se vyjímalo velké červené H v kolečku.

„Každý nemůže mít pro lektvary nadání,“ bránila mladíka, v jehož práci převládal nad černou tuží červený inkoust ze Severusova kalamáře.

„No dobře, Hermiono, ale podívej se třeba na tuhle odpověď,“ ukázal na řádek černého textu zakončený rudým vykřičníkem a poznámkou: Doplňte si piliny, ať máte čím přemýšlet. Očividně se vám již všechny vysypaly.

Hermiona se neubránila smíchu. Když si pak přečetla otázku i s Davidovou odpovědí, musela už smích tlumit v dlani. „Dobrá, uznávám, že považovat bezoár za francouzské označení pro kobylí trus je dosti,“ odmlčela se, aby našla vhodný výraz, „řekněme abstraktní myšlenka, ale jinak se ten mladík snažil,“ zastávala se Hermiona dceřina kamaráda dál.

„Podle čeho tak usuzuješ?“ zeptal se a v jeho hlase byl patrný zájem.

„Jinak bys mu nedal 'háčko', ale rovnou Trolla,“ šťouchla ho.

„Jen se nenech mýlit, miláčku,“ protáhl sladce, „Trolla nedostal jen proto, abych neměl horší celkový průměr šestého ročníku vyšší, než měla Minerva od těch samých tupců z testu v přeměňování. Kratiknot se vsadil s Firenzem o to, že za něj bude deset dní dělat dozor na chodbách, a to kdykoliv, kdy si kentaur určí, že výsledky šesťáků budou tradičně nejhorší z lektvarů.“

„Ještě bych pochopila, proč chceš trumfnout Minervu, ale co je ti po tom, kdo vyhraje sázku?“ ptala se nechápavě a zvědavě zároveň.

I když to Hermiona nemohla vidět, ďábelsky se ušklíbl. „Firenze mi slíbil padesátiprocentní podíl na výhře, když ho nechám vyhrát. Takže jsem si právě zařídil volno na celé vánoční prázdniny a nebudu se sem muset vracet, abych ještě o Vánocích dohlížel na ty duté palice,“ odfrkl si, ale hned pokračoval, „což znamená, že plných 14 dní strávím v pohodlí a klidu domova ve společnosti své rodiny,“ dokončil spokojeně a uvolněně se opřel ve svém křesle.

„Jak zmijozelské,“ ohodnotila jeho počínání Hermiona a vtiskla mu školáckou pusu na tvář.

Severus zvedl ruku a nahmatal na svém rameni její dlaň. Něžně ji překryl svou a po chvíli si ji přitáhl ke rtům, aby jí mohl do měkké prohlubně, kterou tvořila, vtisknout polibek. Hermiona se nepatrně zachvěla a prsty mu přejela po kontuře rtů.

„Udělal jsem to pro vás,“ řekl po chvíli, myslíc na svou dceru a ženu.

Hermiona ho pevný objetím ujistila o tom, že uděl dobře. Až poté se konečně narovnala, protože ji z dlouhého předklonu začínala bolet záda.

„A jak vlastně dopadla Selie?“ zeptala se náhle a snažila se pohledem najít dceřinu práci.

Severus se nahnul, aby mohl vytáhnout z hromady pergamenů ten se jménem jejich dcery. Bez řečí ho rozložil na stůl.

„97 bodů je dobrý výkon,“ zhodnotila Hermiona uznale.

„Ano, ale není to těch 98, které by ji zajistily prázdniny u pana Evanse.“

„Ty jí to vážně nepovolíš kvůli jednomu bodu?“ ptala se Hermiona užasle.

„Znáš mě,“ pokrčil rameny, jako by to byla odpověď na její otázku. „Nemůžu ji pustit, když nedodržela dohodu,“ našpulil nesouhlasně rty. „Ale uznávám,“ začal ještě dříve, než mu stihla žena oponovat, „že je to dobrý výsledek a bylo by ode mě příliš despotické ji za něj neodměnit,“ připustil.

Hermiona si byla jistá, že Severus už má plán a zvědavě čekala, jak bude pokračovat. Ovšem dalších slov se nedočkala. Severus místo toho znovu rozložil Davidův test a urovnal ho tak, aby ležel těsně vedle pergamenu Selie. Zamyšleně na oba hleděl a vyčkával, zda jeho žena pochopí.

Hermiona přejížděla pohledem z jednoho testu na druhý a přemýšlela, co má Severus za lubem. Pak jí zrak sklouzl na hodnocení obou testů a jí najednou všechno došlo. „To je spíš trest, než odměna. Minimálně pro toho chlapce,“ utrousila nesouhlasně, když pochopila Severusův plán.

Severus si spokojeně odfrkl. „Jsem vážně neskonale šťastný, že mám tak inteligentní manželku,“ řekl uznale a konečně shrnul obě práce na stranu. „A co se týče Selie a pana Evanse,“ pokračoval dál bezbarvě, „ať berou, nebo nechají být. Dle mě je to více než velkorysá nabídka.“

„A kdy jim to chceš říct?“

„Řekl jsem Selii, aby s námi dnes povečeřela tady dole, že bych s ní rád probral výsledky testu. Navrhnu jí svou nabídku a ona ať se rozhodne jak, či zda vůbec, ji bude panu Evansovi interpretovat,“ pokrčil rameny na znamení, že to už není jeho starost.

Hermiona se ušklíbla. To je celý Severus, něco si naplánuje a ona se to dozví na poslední chvíli. „A kdy jsi chtěl říct mně, že dnes budeme večeřet tady? Hm?“

„Právě jsme ti to řekl,“ odvětil s lehkou ironií.

„Jak typické,“ neodpustila si rýpnutí a odvrátila se od něj, aby ho obešla.

Rychle vstal a chytil ji za ruku, aby mu neutekla dřív, než se stihne ospravedlnit. V tu chvíli se chybně domníval, že svou samolibostí ženu rozzlobil. Hermiona překvapeně vypískla, když se ocitla v jeho objetí.

„Nechtěl jsem tě rozzlobit,“ řekl smířlivě.

„Já vím,“ uculila se na něj a pokusila se mu vysmeknout. „Pusť,“ požádala ho, když se jí to příliš nedařila.

„Kam chceš jít? Ani čaj jsi nevypila,“ zamumlal, a ačkoliv to neměl v úmyslu, Hermiona v jeho hlase postřehla známku výčitky.

„No přeci jít si vypít ten čaj,“ oplatila mu jeho nedávnou ironii.

Severus odevzdaně zavrtěl hlavou a uvolnil objetí. Předtím se ještě sehnul a vtiskl ženě polibek do vlasů. „Dokončím ty opravy, Selie tu bude každou chvíli, tak ať mám alespoň něco hotového,“ povzdychl si a vrátil se k rozdělané práci.

Hermiona kývla hlavou na znamení souhlasu a přešla ke konferenčnímu stolku, aby si vypila čaj, než docela vychladne.

Krátce po sedmé hodině se ozvalo štrachání za dveřmi, načež do místnosti vpadla rozesmátá Selie.

„Jdeš pozdě,“ ozvalo se od Severusova pracovního stolu.

„Tati, nejdu sem na trest, ani za trest,“ potřásla Selie hlavou a div, že neprotočila oči.

„Vážně? A to sis vydedukovala z čeho, smím-li se zeptat? Výsledky testu ještě nevíš, tak bych si být tebou nebyl tak jistý v kramflecích,“ pokusil se ji znejistit.

Velký úspěch však neměl.

Selie se rozesmála. „Jen se nedělej, je mi jasný, že mi chceš poblahopřát k nově vytvořenému bodovému rekordu v tebou vymyšleném písemném testu,“ překypovala Selie sebevědomím.

„Vskutku?“ podivil se hraně. „Abys nebyla zklamaná. Á propos, můžeš mi sdělit, kde jsi přišla k tak neskonale obrovskému sebevědomí? Že bych si tam taky zašel?“ zeptal se vážně.

„Severusi, ty nikam chodit nemusíš. Se Selií si můžete podat ruce. Vaše ega jsou vyšší než hradby Bradavic“ ozvala se Hermiona z kuchyně a ti dva na sebe spiklenecky mrkli. „A pojďte už jíst, vystydne to,“ popoháněla je ještě.

Oba se poslušně přesunuli do kuchyně a usadili se za připravený stůl, zatímco jim skřítka servírovala večeři.

„Ahoj, mami,“ ozvala se Selie, jakmile uviděla matku. „Jak ti je?“ starala se.

„Ahoj Sel, je mi fajn, proč se ptáš?“ podivila se nad nečekanou otázkou.

„No jen tak. Chtěla jsem vědět, že se nechystáš zase zmizet v nemocnici.“

„Do nemocnice se chystám zítra, ale pracovně,“ uklidnila dceru.

Severus po této odpovědi pozvedl obočí v náznaku nevyřčené otázky, dožvýkal, polkl a teprve poté se konečně ozval: „Neřekla jsi mi, že se chystáš znovu do práce. Myslel jsem, že si budeš chtít trochu odpočinout a vrátit se až po novém roce,“ dokončil a významně na ženu pohlédl.

„No tak ti to říkám teď,“ zašklebila se na něj.

Severus protočil oči.

Selie se zatvářila nechápavě. „Mám pocit, že mi něco uniká,“ ozvala se.

„Nic podstatného,“ ubezpečil ji Severus.

„Tati, tak povídej, jak jsem dopadla?“ zeptala se Selie dychtivě v okamžiku, kdy polkla poslední sousto.

Severus s odpovědí nikam nepospíchal. Složil příbor ke straně talíře a ubrouskem si otřel rty. Také Hermiona dojedla a napodobila svého muže. Spokojeně se opřela a čekala na následující rozhovor.

„Takže,“ promluvil Severus konečně, „nebudu to protahovat. Máš 97 bodů.“

Selii poklesla čelist. „Ale já se vážně učila,“ vyhrkla překotně připravena za prázdniny u Davida ještě bojovat.

„Já vím, já vím,“ přerušil ji Severus, „ale taky vím, co jsme si domluvili.“

„Tati, prosím. Vždyť je to jen o bod,“ škemrala jako malé dítě.

„Vzhledem k tomu, že i 97 je ucházející výsledek,“ promluvil, aniž by reagoval na dceřiny prosby, „a vzhledem k tomu, že pan Evans dopadl přímo katastrofálně, mám pro vás oba návrh.“

Selie mu visela pohledem na rtech, tak se rozhodl zbytečně ji nenapínat.

„Nedovolím ti jet k Evansovým, ale jsem ochoten Davida uvítat na pár dní mezi Vánoci a Novým rokem v našem domě v Dartmooru. Pod podmínkou, že se v zájmu vylepšení svých tragických výsledků bude mimo pokusy o jakýkoliv fyzický kontakt s tebou,“ povzdychl si, načež jeho dcera zrudla rozpaky a Hermiona se málem utopila v šálku čaje, „denně učit teorii lektvarů a když to uznám za vhodné, pod mým dohledem byste něco uvařili v mé laboratoři. Tato nabídka je neměnná a konečná,“ zakončil nekompromisně.

Selie se zakuckala a svraštila čelo na znamení, že usilovně přemýšlí. „Myslím, že přijímám,“ rozhodla se nakonec. „A bude moct spát u mě v pokoji?“ zeptala se nevinně.

Teď se pro změnu ve svém hrníčku topil Severus. „V žádném případě,“ vyštěkl a vykašlávat přitom z plic lipový čaj. „Jestli ho uvidím v blízkosti dveří tvého pokoje v době, kdy má dávno zařezávat, tak bude doma tak rychle, že ani nebude vědět jak. Pokojů pro hosty máme myslím dost.“

Selie se na otce zazubila. Jeho odpověď na tuhle otázku jí byla více než jasná, jen ho chtěla trochu pozlobit. A tak jako pokaždé jí na to skočil. Spokojeně se zvedla ze židle.

„Takže jsme domluveni. S Davidem všechno vyřídím a dvacátého šestého bych se pro něj odletaxovala. Může být?“ sjednávala přesné datum.

Severus kývl na souhlas.

„Díky, tati,“ projevila Selie svůj vděk, přešla k otci a vtiskla mu pusu na tvář. „Jsi skvělej, i když Davida o tom budu muset ještě přesvědčit,“ zašklebila se. „Až mu řeknu, že může jet k nám, tak mu z představy, že možná uvidí obávaného profesora v pyžamu, naskáčou pupínky.“

Hermiona se chtě-nechtě rozesmála, Severus si odfrkl. „Radši už jdi, nebo budu nucen změnit podmínky Davidova pobytu,“ zakroutil pobaveně hlavou.

„To bys neudělal. Snape svá rozhodnutí nemění,“ připomněla mu to, co ji učíval. Pak se rozloučila i s Hermionou a též jí neopomněla vtisknout na tvář školáckou pusu. Byla si vědoma toho, že bez matčina zásahu, by o společně strávených prázdninách s Davidem dál jen snila.

„Tak dobrou noc,“ mávla na pozdrav a s neurčitým mumláním, že těch šest dní do Štědrého dne snad nevydrží, opustila komnaty.

„Nečekal jsem tak horečný souhlas,“ připustil Severus, když Selie odešla.

„Nediv se, má Davida ráda. A pokud má rád i on ji, tak bude souhlasit. Ani vidina toho, že tě možná uvidí v pyžamu, ho neodradí, věřím tomu,“ použila Hermiona dceřiny slova a znovu se nad tvou představou usmála.

„To mi může být jedno,“ ujistil svou ženu. „Já kvůli tomu mladému Nebelvírovi rozhodně nebudu měnit své domácí návyky. Jen doufám, že to neodradí tebe, protože mám v plánu jít se osprchovat a spát. Mám toho za dnešek plné zuby,“ narážel na dvouhodinovku s Nebelvírem a Zmijozelem.

„Mě určitě ne. Zavolám skřítky, aby to tu poklidili, a taky si půjdu lehnout.“

O několik desítek minut později si Hermiona přilehla ke svému muži a pohodlně se uvelebila v jeho náručí. Severus si ji přitáhl ještě blíž, zabořil obličej do jejích kadeří a stejně jako ona spokojeně usnul.

Jikita

07.11.2010 18:44:41

87.249.155.35

neděle 3. března 2024

25. Výsledky testů

Žádné komentáře:

Okomentovat