Littera scripta manet: 14. Svatba (flashback)

Nečekaně je tu nová kapitola "Člověka". Mé obrovské díky patří Saře, protože bez jejích cenných rad ohledně svatby bych tuhle kapitolu dávala dohromady snad ještě příští rok :)

Ale jsem nucena napsat dvě upozornění.

Za prvé - do kapitoly se mi vysypala asi tuna cukru.

Za druhé - kapitola není opravená, takže mi promiňte nedostatky, kterých tam jistě bude víc, než bych si přála :)

A pokud vás ani tohle neodradilo, tak vám přeji příjemné počtení.

PS: autorkou montáže "na přání" je SaraPolanska - děkuji.

„Minerva, Sybila, Kratiknot-“

„Hermiono, ten seznam čteš už potřetí a stále se mi zdá delší a delší,“ povzdechl si Severus.

„Neříkal jsi náhodou, že je ti jedno, kdo přijde, ale hlavně, abych k oltáři dorazila já?“ smála se Hermiona.

„Nevzpomínám si,“ pokrčil rameny. „Ale mám takový nápad. Nechceš prostě rozeslat pozvánky všem obyvatelům Hradu? Stejně už máš dobrou půlku na seznamu a každým dalším předčítáním přicházíš na další a další jména. Tohle by to zjednodušilo. Už proto, že máme svatbu na famfrpálovém hřišti. Všichni se tam pohodlně vejdou.“

„A tobě by to nevadilo?“ ptala se Hermiona užasle. „Sledovalo by tě tolik tvých žáků a kolegů...“

„Hermiono, je mi to jedno. Je pro mě důležité, že ti budu moct slíbit svou věrnost a oddanost. Ostatní ať mi vlezou do kotlíku.“

„Dobrá, takže to vyřešíme hromadným kouzlem, ale co ostatní? Co Kingsley?“

„Vzhledem k tomu, že je oddávající, troufám si tvrdit, že ten by měl dorazit i bez pozvánky. Docela bych to ocenil. Ale nemluvila jsi o Weasleyových,“ pohlédl na ni tázavě.

Hermiona vstala od svého stolu a šla nakouknout do ložnice, kde v postýlce spala jejich dcera. Pak se vrátila a sedla si k Severusovi na pohovku. Ten složil rozečtené noviny a přitáhl si ji k sobě. Položila mu hlavu na hruď a vzdychla si.

„Nevím, jestli jim mám napsat. Poslední dobou se naše korespondence omezila na přání k narozeninám a k ostatním svátkům v roce.“

„Hermiono, myslím, že by rádi sdíleli tvé štěstí s tebou. Patřila jsi těch několik let skoro do rodiny. Molly s Arturem jistě rádi přijedou, jak je na tom mladý pan Weasley, nevím. Nerad bych, aby tě odsoudil za to, že jsi se zapletla se mnou. Takže konečné rozhodnutí nechám na tobě.“

„Nemyslím si, že by mě chtěl odsoudit. Je to už dospělý muž s rodinou. Veškerá příkoří a spory už snad byly zapomenuty. Máš pravdu, napíšu jim. Ráda bych je viděla. Přemýšlel jsi už nad svědkem?“ zeptala se Hermiona po chvíli a vychutnávala si jeho blízkost a atmosféru toho okamžiku.

„Ano,“ odpověděl jednoduše.

„A? No tak, nenapínej mě! Komu jsi řekl?“ ptala se zvědavě jeho budoucí žena a on se musel usmát nad její horlivostí.

„Nikomu.“

„Jak nikomu, teď jsi řekl, že-“

„Ptala jsi se, zda jsem o tom přemýšlel, nikoli, zda jsem někoho požádal. A co ty? Už o někom víš?“

„Chtěla jsem říct Paule. Docela dost jsem se s ní před svým odjezdem do Plymouthu spřátelila. Jenže je to nemožné. Jsou s Teddem mudlové,“ povzdychla si smutně. „A kdo napadl tebe?“

„Tedd,“ přiznal po chvíli váhání Severus.“

„Tedd?!“ ptala se Hermiona šokovaná jeho odpovědí.

„Řekněme, že jsem měl během tvojí nepřítomnosti dost příležitostí poznat ho blíž. Je to sympatický člověk.“

„Ale není kouzelník,“ vydechla překvapeně.

„Hermiono, nejsem fanatik toužící vybít mudly,“ řekl Severus trochu příkře.

„Tak jsem to nemyslela. Jen že je nemůžeme vtáhnout do našeho světa. Ale-“

„Ale co?“ ptal se ostražitě Severus, protože zahlédl rozpustilé ohníčky v jejích očích, kterými k němu vzhlédla.

„Co kdybychom jim to řekli?“ vypálila a upřela na něj prosebná kukadla.

„V žádném případě. Víš moc dobře, že to nejde. Nemůžeme prozradit náš svět. Jakkoliv rád bych to udělal, nemůžu. Ohrozil bych existenci našeho světa.“

„Severusi, jsi nejmocnější žijící kouzelník. Neříkej mi, že bys nedokázal vymyslet, nějakou formu Fidelliova zaklínadla, kterou bychom mohli použít i na Tedda a Paulu? Prosím.“

„Ty víš, jak lichotit muži. Přemýšlím, jestli bych neměl začít žárlit. Jestli takhle lichotíš všem mužům, musíš být neodolatelná.“

Hermiona se zasmála.

„Můžu ti slíbit, že budeš jediný, komu budu lichotit. Bereš?“ usmála se něj a natáhla se, aby mu mohla vtisknout polibek na tvář. Severus blahosklonně pusu přijal, ale zachmuřil se.

„To byl dost ubohý úplatek, nemyslíš?“ ptal se s úšklebkem.

Hermiona na něj nejprve překvapeně pohlédla, ale následně pochopila.

„No když myslíš,“ ušklíbla se a opět ho políbila. Tentokrát na rty. „A co teď?“ zeptala se zvědavě.

„Pořád to nebylo ono,“ pokrčil rameny.

Takže ty si chceš hrát, pomyslela si Hermiona a narovnala se. Stačil jediný rychlý pohyb a ona seděla obkročmo na jeho stehnech a za límeček rozhalené košile si ho přitahovala blíž. Ani si nestačil uvědomit rychlost, s jakou se mu Hermiona dostala na klín a už cítil její hbitý jazyk, který se mu dobýval do úst.

Popravdě ho překvapila. Sice spolu bydleli už skoro čtvrt roku, ale pořád mezi nimi byla nevysvětlená propast. Jakoby sami nevěděli, jak navázat na tu noc, kdy se spolu poprvé milovali. Severus se sice snažil, letmé polibky byly na denním pořádku, ale zatím se nedostali dál. Nechtěl na Hermionu moc tlačit, dával ji maximum prostoru, aby se vše odehrálo v její režii, ale ona se k tomu zatím nikdy neměla. Proto ho teď prudkost a odhodlanost, kterou do polibku vložila, naprosto zaskočila.

Ale vzpamatoval se vskutku rychle. Rukama ji objal kolem boků a přitáhl si ji co možná nejblíž k sobě. Vnímal, jak se její prsty proplétají v jeho vlasech a naplno si vychutnával nastalou situaci. Byl to neuvěřitelný zážitek cítit její vůni a opět ochutnat tu lahodnou sladkost jejich úst. Cítil se jako smyslů zbavený, když propletla svůj jazyk s jeho a jednou rukou mu zajela pod košili.

Neubránil se tichému stenu, který unikl z jeho úst, když polibek znenadání ukončila. Stále byl mírně konsternován, proto první pokus dostat z něj odpověď na její položenou otázku vyšel vniveč.

„Severusi, posloucháš mě?“ zeptala se ho se smíchem. „Ptala jsem se, jestli to teď bylo v pořádku?“

Tentokrát Severus sice zaslechl otázku, ale nedokázal si rychle vybavit, o čem se to vlastně bavili. Až po několika nekonečných vteřinách, kdy vstřebával předchozí zážitek, odpověděl.

„Ehm, ano. Řekl bych, že toto bylo ucházející, ale přesto bych doporučoval ještě trochu zapracovat na technice,“ dokončil hlasem stále ještě zastřeným vzrušením.

„Takže řekneme Paule a Teddovi o našem světě a půjdou nám za svědky?“ vyhrkla rychle.

„Dobrá, promyslím si to, ano?“

„Děkuju, jsi skvělý,“ objala ho v návalu radosti.

„Skvělé bylo to, co jsme dělali před chvílí,“ neodpustil si rýpnutí Severus.

Hermiona se od něj odtáhla a on si všiml, že se jí zablýsklo v očích.

„Tak co kdybychom se přesunuli do ložnice a zapracovali na té technice?“ zapředla mu do ucha.

„A ty bys... chtěla?“ zeptal se nevěřícně. Přeci jen to na něj byl vcelku rychlý sled událostí, které by ani ve snu neočekával.

„Já chci už skoro celý měsíc, ale ty jsi mi přišel, jako kdybys neměl zájem. A nebo sis nevšiml?“ šeptala mu dál.

Severus si v duchu vynadal do blbců. Jak mohl ksakru vědět, že ty krátké noční košilky symbolizovaly návrhy? Nikdy nic nenaznačila, jen mu párkrát nabídla společnou koupel, ale on ve snaze udržet svoje vzrušení na uzdě raději odmítl. Až teď mu došlo, proč byla poslední dobou tak zamyšlená a někdy i smutná, když ji jen políbil na dobru noc a hned se zahrabal pod peřinu.

Ona chtěla víc a myslela si, že on nemá zájem. A on se raději snažil co nejdříve usnout, aby nemusel vnímat teplo vycházející z jejího těla, vůni jejích vlasů, které ho čas od času zašimraly ve tváři, když se k němu tiskla a křivky jejího těla, které se rýsovaly pod pokrývkou a doslova vybízely k dotekům.

„Myslel jsem-“ promluvil po chvíli. Ale pak jako by si to rozmyslel. Nechtěl ani přemýšlet kolik dní již mohli...

Výborně, skvěle, úžasně.

Raději se s hledáním vhodné odpovědi neobtěžoval. Jako lepší řešení se mu jevilo co nejrychleji dostat Hermionu do ložnice a nevzbudit následujících několik desítek minut Selii.

***** ***** *****

„Já, Severus Snape, beru si tebe, Hermiono Grangerová, za svou ženu. Jsi mým dechem, myšlenkou, vědomím i nevědomou intuicí. Mou láskou, smyslem života, jeho naplněním. Ty jsi mě probudila pro lásku a život. S tebou chci prožít a sdílet všechny dny svého života a s tebou chci zestárnout. Budu při tobě vždy stát a milovat tě.“

Jakmile Severus utichl, ozvalo se několikeré popotáhnutí a Minerva si bez výčitek vyndala kapesník a hlasitě se vysmrkala. Dokonce i Kingsley vypadal, že je naměkko, když po něm Severus po svém výkonu hodil rychlý pohled.

Dál už se ale nedíval na nikoho, protože středem jeho vesmíru byla v té chvíli pouze jedna jediná osoba, která teď stála po jeho boku, vypadala jako anděl a od společného příjmení je dělilo jen několik málo slov a minut.

I Hermiona věnovala veškerou svou pozornost muži vedle sebe a byla jeho slovy naprosto dojatá. Manželský slib byl jejím přáním, protože nechtěla strohé ano a Severus ještě dnes ráno přes zavřené dveře vyhrožoval, že si to nepamatuje. Ale ona tušila, že to je jen jeho poslední snaha o klasický průběh obřadu a věnovala mu jen svůj zvonivý smích.

A přestože si ta slova řekli už několikrát, když se je vzájemně učili, až teď ji naplno dojaly a ona měla co dělat, aby se nerozplakala naplno. Už tak stačilo, že jí po tvářích stekly dvě zbloudilé slzy. Severus se na ni v tu chvíli povzbudivě usmál a palcem jí ony dvě kapky něžně setřel. To už se ale sebral i Kingsley a vybídl Hermionu k jejímu slibu.

„Já, Hermiona Grangerová, beru si tebe, Severusi Snape, za svého muže. Jsi mým dechem, myšlenkou, vědomím i nevědomou intuicí. Mou láskou, smyslem života, jeho naplněním. Ty jsi mě probudil pro lásku a život. S tebou chci prožít a sdílet všechny dny svého života a s tebou chci zestárnout. Budu při tobě vždy stát a milovat tě.“

„A nyní si vzájemně vyměňte prsteny,“ pronesl do ticha zvučným hlasem Kingsley hned, jakmile Hermiona dořekla. Ta mu za to byla vcelku vděčná, protože sama měla slzy na krajíčku a jak sledovala Severuse, zazdálo se jí, že se mu v jedné chvíli zalesklo v očích.

Jako první se navlékaní prstenu chopil Severus. Hermiona zpozorovala, že se mu trochu třesou ruce, ale přišlo jí to v tu chvíli roztomilé. Už proto, že věděla, že na tom nebude jinak.

„S tímto prstenem ti dávám i příslib mé lásky a věrnosti.“

S těmito slovy jí navlékl nádherný prsten z bílého zlata na prsteníček a čekal, až totéž udělá i ona.

„S tímto prstenem ti dávám i příslib mé lásky a věrnosti.“ zopakovala i ona a nakonec mu bez větších problémů také nasadila prsten.

„Prohlašuji vás za muže a ženu. Nyní polibte nevěstu,“ dokončil Kingsley a neznatelně si oddychl. Byl rád, že celý obřad pod jeho vedením proběhl tak, jak měl a ti dva byli konečně svoji. Teď už jen stejně jako všichni přítomní čekal na novomanželský polibek.

A očividně na něj čekali i novomanželé, protože se bez jakéhokoliv ostychu přiblížili ke rtům toho druhého.

Už už si chtěl Kingsley opravdově oddychnout, když si všiml, že se do toho novomanželé vrhli víc, než by bylo normální. A to nejen délkou polibku.

Severus s Hermionou nejspíše zcela ztratili představu o místě, kde se momentálně nacházejí, protože z letmého dotyku rtů se stával pomalu ale jistě hluboký polibek. Severus neodolal a vklouznul jazykem do jejích úst, které ho k tomu zrovna vybízely. Zároveň si svou ženu přitáhl do náruče a mírně ji zaklonil, aby získal lepší přístup. A ani Hermiona nezůstávala pozadu. Ale v momentě, kdy mu začala vplétat prsty do vlasů je z poslední fáze svatebního obřadu vyrušilo hlasité kašlání ze strany oddávajícího a ještě hlasitější hvízdání ze strany studentů, kteří se přišli podívat na svatbu svého profesora.

Jen neochotně se od sebe odtrhli.

V ten moment se na ně sesypali nejdříve Paula s Teddem, následně Minerva a několik odvážných studentů a v závěsu za nimi cupitala Poppy s kočárkem.

Severus si stoupl za Hermionu a bez ptaní jí objal kolem pasu. Jako by tím snad chtěl vyjádřit, že už mu teď navěky patří a je jen a jen jeho. Hermiona zaklonila hlavu a mile se na něj usmála.

Několik následujících minut pak přijímali gratulace, ale pak už nic nebránilo tomu, aby se rozběhla volná zábava. Šampaňské teklo proudem, stoly se prohýbaly pod všemožnými laskominami a taneční parket zase trpěl pod přívalem tancechtivých svatebčanů.

Když se o několik hodin později začala Hermiona shánět po Poppy, která se nabídla, že po dobu svatby pohlídá jejich dceru, našla je obě pod nedalekým dubem. Selie si bezstarostně pochrupovala a Poppy si četla nějakou knížku.

„Poppy, běžte se taky chvíli bavit. Moc vám děkuji, že jste mi malou pohlídala, ale nemůžu váš už déle obtěžovat.“

„Hermiono, drahoušku, tohle je tvůj velký den, tak si ho koukej náležitě užít. O malou se neboj, postarám se o ni,“ usmála se povzbudivě lékouzelnice na mladou ženu.

„Ale to opravdu nejde. Ne že bych vám nevěřila. Vím, že je u vás Selie v dobrých rukách, ale nerada vás obtěžuji déle než je nutné.“

„Drahá, myslím to vážně. Běž a bav se. Selii zatím nic nechybí a až začne, tak se o ni postarám.“

Hermiona se nadechovala k odpovědi, ale byla přerušena manželem.

„Tady jsi, hledal jsem tě, Hermiono. Poppy, jak to, že se nebavíte. Běžte, my už se o malou postaráme.“

„Severusi, zrovna jsem říkala Hermioně, že o malou se nemusíte bát. A tenhle den byste si oba měli náležitě užít. Jak vidíte malé nic nechybí, takže můžete být opravdu v klidu,“ usmívala se Poppy, protože ji dojala starostlivost obou rodičů.

„Ale-“ vyhrkli oba naráz, ale lékouzelnice je oba umlčela pohybem ruky.

„Myslím to vážně, vy dva. A už běžte, nebo ještě malou vzbudíte.“

Hermiona se chtěla ještě pokusit o slabý odpor, ale jakmile se k ní Severus zezadu nahnul a zašeptal jí do ucha:

„Měli bychom té velkorysé nabídky využít. Poppy se o Selii postará, a já bych se teď moc rád postaral o svou ženu. Takže co kdybychom se nenápadně vypařili?“

„Myslíš, že se nám to podaří?“

„Určitě,“ ušklíbl se a pokynul Poppy na pozdrav.

„Ještě jednou vám děkuji,“ usmála se Hermiona.

„Tak už utíkejte,“ kývla jim oběma na pozdrav a vrátila se zpátky k rozečtené knize.

Severus chytil Hermionu za ruku a snažil se dostat nenápadně k hlavnímu vchodu do hradu. Jakmile byli uvnitř, nic jim nebránilo vydat se k jejich komnatám.

„Severusi, neblázni!“ vypískla Hermiona v momentě, kdy ji znenadání vzal do náruče a překročil s ní práh ložnice.

„Vítejte doma, paní Snapeová,“ pronesl trochu teatrálně aniž by reagoval na její předchozí slova a postavil ji na zem těsně před jejich velkou postel.

Hermiona na něj upřela své velké oříškové oči a silně se k němu přimkla. Objala ho kolem krku a přitáhla si k sobě jeho hlavu.

„Děkuji,“ zašeptala mu do ucha něžně.

„Já děkuji tobě,“ odvětil jí. „Ale dost už nostalgie, paní Snapeová. Dnešní noc je krátká a já mám v plánu s vámi dělat strašně moc věcí,“ zapředl jí do ucha a aniž by si všímal jejího zvonivého smíchu, povalil ji do postele...

wixie

28.12.2009 18:36:57

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

14. Svatba (flashback)

Žádné komentáře:

Okomentovat