Beta: Claire
Severus přešlápl z nohy na nohu. Ze své temné skrýše mezi tlustými závěsy měl dokonalý výhled na celý sál, ale jeho pohled přitahovala jediná osoba.
Hermiona dorazila přesně, jak se domluvili. Vzhledem k tomu, že vysvětloval jejím rodičům v rychlosti kde co je a seznamoval je s dvojčaty, neměl příliš času na zkoumání svého doprovodu. Vydechnout si dovolil až ve chvíli, kdy dorazili společně do Bradavic. I když, jak se to vezme. Dech se mu v okamžiku, kdy z ramen shodila bílý kabátek, zadrhl v hrdle. A teď si dopřával toho luxusu, že mohl dívku nerušeně pozorovat.
Vypadala jako antická bohyně, a to v nejmenším nepřeháněl. Bílé jednoduché šaty pod ňadry zvýrazněné tenkou zlatou stuhou, rafinovaně nařasená sukně a vlasy sepnuté na temeni z ní udělaly královnu plesu. Jak se mnohokrát přesvědčil, v jednoduchosti je krása. Dokazovaly to i závistivé pohledy přítomných dam v drahých róbách a mužů, kteří své partnerky přehlíželi právě kvůli válečné hrdince. Také studenti si na ni ukazovali – dívky rozzlobeně, protože jim kradla pozornost u jejich prvních lásek a mladíci s vědomím, že jim nikdy nebude patřit, ale s nadějí, že jim věnuje jeden z tanců.
Nic jim to nebylo platné. Měla oči jen pro Harryho Pottera a Rona Weasleyho. Nedivil se. Podle toho co věděl, příliš se nestýkali, protože oba mladí muži měli své rodiny, práci a jen těžko hledali termín, který by se hodil všem třem. Proto právě obdobné akce, mezi které vánoční ples v Bradavicích od nepaměti spadal, dovolovaly nejen Zlatému triu přátelská setkání.
Sledoval, jak se usmívá na Pottera a vzápětí se vrhá na Weasleyho, aby mu vlepila nadšenou pusu. Nejspíš k nějaké radostné události. Že by rozmnožení klanu ryšavců? Ale to rozhodně nebyla radostná událost – tedy minimálně pro něho ne. Hned svému příteli opatrně setřela ulpělou rtěnku z růžové tváře a věnovala mu vřelé objetí. Pevně stiskl čelist a jeho prsty sevřely sklenku šampaňského až zbytečně pevně.
Rozhodl se vyjít na terasu a spravit si chuť strhnutím pár desítek bodů párům muchlujícím se ve stínu.
Laskavě objala svého přítele. Právě se od Rona dozvěděla, že Levandule čeká jejich druhého potomka a byla šťastná za něj. Harry dorazil na ples sám, Ginny se starala o jejich malou Lili a ačkoliv chtěl zůstat s ní, na ples byl prý doslova vyštván. Hermiona se vděčně usmála. Byla ráda, že má příležitost oba své přátele vidět. A nejspíš nebyla sama, kdo nepřítomnost jeho ženy kvitoval s povděkem. Opodál stál hlouček rozpačitých fanynek Chlapce-který-přežil a čekal na vhodnou příležitost k ukořistění tance.
„Myslím, Harry, že dnes dostanou tvé podrážky zabrat,“ zasmála se a naznačila směrem k rozesmátým studentkám.
„Moc se mi nesměj, na tebe to očividně čeká taky, Hermi,“ oplatil jí a kývl bradou kamsi do davu.
„Ještě že já mám stálou partnerku,“ oddychl si Ron, když mu Levandule obmotala své paže kolem krku.
Pak rozezněly síň první tóny valčíku a od té doby střídala jednu náruč za druhou. Tancovala s mnoha muži a chlapci, kteří se osmělili k prosbě o tanec, a ona neměla to srdce je odbýt. Jen napůl poslouchala lichotky, kterými ji partneři častovali, a pohledem nepřestávala hledat vysokého mistra lektvarů. Přemýšlela, zda by nebylo příliš troufalé požádat ho o tanec, ale vždy, když se vymanila s posledními tóny skladby z mužské náruče, aby ho vyhledala, byla lapena jinou. S úderem desáté se konečně omluvila novému nápadníkovi, popadla sklenku z podnosu prvního číšníka, na kterého v davu narazila, a vydala se trochu zchladit na rozlehlé balkony.
Sklenku s barevným koktejlem položila na kamenné zábradlí a uvolněně se protáhla. Zhluboka se nadechla. Teprve teď se rozhodla svlažit vyprahlá ústa.
„Být vámi, tak bych zůstal u šampaňského,“ ozvalo se za jejími zády, když zaplnila ústa prvním douškem čehosi odporného. Se zkřiveným obličejem nechutnou tekutinu vyprskla.
„Sakra,“ zaklela. Hřbetem ruky se pokoušela setřít ze rtů ulpělé kapky. „Neměl byste, Severusi-“ nestačila dopovědět. Umlčel ji bílý látkový kapesník složený do pravidelného tvaru, který vytáhl z kapsy.
„Děkuju,“ přijala jej a spěšně si osušila ruce ulepené od nechutného koktejlu.
„Obávám se, že na ty oranžové skvrny to stačit nebude,“ prohodil konverzačním tónem a letmo poukázal na její hrudník. Když sklonila hlavu a spatřila barevné obrazce na sněhově bílých šatech, zoufale zaúpěla.
„Já...“ odmlčela se. Severus tázavě pozvedl obočí na znamení, že má jeho plnou pozornost. „Nemám hůlku,“ pípla zahanbeně, „nemohl byste...“
„Je vám jasné, že hůlku by měl kouzelník brát jako svou neodmyslitelnou součást?“ zeptal se káravě.
„Ale to vím,“ připustila. „Mám ji s sebou, jen jsem ji nechala v kabátu. Jistě pochopíte, že jsem ji neměla kam dát,“ pokrčila rameny a bezradně poukázala na šaty, které postrádaly jakoukoliv kapsu nebo poutko.
„Ne, Hermiono, to nepochopím, přece jen nemám v oblibě v soukromí podléhat svodům dámských šatů a testovat jejich praktičnost,“ ušklíbl se a z rukávu vytáhl svou hůlku.
Chtěla mu něco odseknout, ale ve chvíli, kdy na ni namířil a zašeptal čistící inkantaci, jí slova zamrzla na rtech. Pohlédla mu do tmavých očí, které ji svou intenzitou pohlcovaly. Vnímala, jak hůlkou klouže v prostoru, ne nedotýkal se jí, ale o to víc po tom toužila. Ňadra se jí vzedmula v prudkém nádechu. Cítila, jak hrudníkem zavadila o konec hůlky, kterou nestihl stáhnout. Pohledem sklouzla na jeho mírně pootevřené rty. Lákaly. Vábily. Vztáhla k němu ruku.
„Ach, tady jste, slečno Grangerová!“
Zamrkala a dlaň stáhla. „Ano?“ otočila se na náhle příchozího. Byl jím muž ve středních letech s počínající pleší a manželkou za zadkem. Měla pocit, že ho zahlédla na univerzitě.
„Nerad vás ruším, ale byla byste tak laskavá a věnovala mi následující tanec?“ obdařil ji úsměvem, který před mnoha lety mohl působit okouzlujícím dojmem.
Zaváhala. „Jistě,“ odvětila tiše. Severusovi stačila věnovat jen omluvný pohled.
Závistivě sledoval, jak si ji kouzelník odvádí a jedinou satisfakcí mu byla manželka, která muže rentgenovala pohledem a ten mu bránil posunout ruku na Hermioniných zádech níž, než žádala etiketa. Slušně s ním to mládě mávalo. Povzdychl si a na ex vypil šumivé víno, které původně přinesl pro ni.
Chodidla na vysokých podpatcích začínala nepěkně bolet a davy tancechtivých nebraly konce. Harry odešel domů před jedenáctou, Ron se v podnapilé náladě věnoval své Levanduli a ona s blížící půlnocí stále častěji vyhledávala temný stín mezi závěsy.
Přitočil se k ní ve chvíli, kdy s těžkým srdcem odmítla Nevillovu žádost o druhý tanec a rozhodla se najít nejbližší židli.
„Nerad vás ruším, jen jsem vám chtěl oznámit, že potom co odvedu studenty a dohlédnu na to, aby co nejdříve zapadli do postelí, vrátím se domů. Vy nemusíte, pokud-“
„Půjdu moc ráda,“ obrátila se na něj s úlevou ve tváři.
„Dobrá, počkejte na mě u hlavní brány,“ požádal ji a zmizel v davu vyučujících, kteří dohlíželi na nižší ročníky a jejich přesun do ložnic. Využila zmatku, kdy primusové a prefekti nesmlouvavě kontrolovali, zda se někdo nesnaží zamaskovat v chumlu šesťáků a sedmáků, kteří měli večerku až o hodinu později, a vytratila se na chodbu.
Netušila, za jak dlouho se Severus vrátí, ale tlak na plosky chodidel velel ulevit jim, a to co nejdříve. Sedla si na schodiště kolmé na chodbu vedoucí k hlavní bradavické bráně, takže kdokoliv, kdo by chtěl odejít, musel zákonitě projít kolem ní, a s úlevným výdechem shodila z nohou bílé lodičky se zlatou výšivkou. Ruce zabořila hluboko do kapes kabátku a otlačené končetiny chladila o studenou dlažbu.
Vrátil se za několik minut a Hermiona s úsměvem na tváři sledovala, jak sebevědomě kráčí k těžkým dveřím, aby se vzápětí mohl zarazit a zmateně rozhlédnout, protože ji nikde neviděl.
„Už jdu,“ ozvala se do ticha.
Otočil se po hlase, aby ji viděl, jak se neohrabaně zvedá a sklání se pro střevíčky, které pro něj z neznámého důvodu neměla na nohách.
„Rozhodla jste se nastydnout?“ zeptal se vážně a gestem poukázal na boty v její ruce.
„Šíleně mě bolí nohy,“ postěžovala si.
„Není divu, protancovala jste celý večer,“ odvětil a vzápětí by si nejradši nafackoval. Jestli z jeho odpovědi postřehla informaci o tom, že z ní nespustil po většinu plesu zrak, nedala to najevo.
„Ale vás jsem tančit neviděla,“ opáčila.
„Nebyl jsem tu za zábavou, ale kvůli povinnostem.“
„Škoda, chtěla jsem vás požádat o tanec,“ vyhrkla rychleji, než nad svými slovy stihla zapřemýšlet.
Severus se zarazil. Postřehl právě v jejím hlase zklamání? „Příště, Hermiono,“ splynulo mu ze rtů.
„A co takhle hned?“ vyhrkla. Už ze sebe stihla za dnešní večer udělat nešiku i dychtivou nanynku a náhle jí to bylo jedno. Šlo jen o to být uvězněna v jeho pevné náruči.
„Nechtějte, abych si myslel, že jste stejně umanutá jako dvojčata,“ ušklíbl se.
„Nechtějte, abych si myslela, že neumíte tančit,“ kontrovala a vítězně se zašklebila, když k ní rezignovaně natáhl dlaň.
„Důkaz místo slibů?“ uculila se na něj, a když se zatvářil útrpně, zasmála se. A pak zvážněla. To ve chvíli, kdy si ji přitáhl do náruče a zcela ignorujíc tóny rychlého songu, které k nim doléhaly z Velké síně, začal se s ní lehce a pomalu pohupovat. Bez podpatků, stále je svírala v rukách obtočených momentálně kolem jeho krku, mu sahala sotva pod bradu, ale o to víc se k němu mohla přitisknout, aniž by to bylo přehnaně nápadné.
Vdechoval vůni jejích vlasů, jen stěží bránil rukám na jejím pasu, aby začaly zkoumat ženské křivky a užíval si teplo sálající z jejího těla i přes vrstvy šatů. Měl pocit, že by tak vydržel dlouhé hodiny a přišlo mu nemyslitelné, že by to prostě mělo skončit. Nevěděl, co si o tom myslet. Nebyla mu lhostejná, to už nějaký ten pátek registroval, ale mohl u ní mít vůbec šanci? On? Pětačtyřicátník, vdovec, otec dvou dětí, u mladé ženy, která měla celý život před sebou? Nemyslel si. A kdyby snad projevila zájem, věděl, že by své pocity popřel. Nebylo by správné, aby jí svou sobeckostí a neochotou smířit se s životem bez ženy zničil budoucnost. Protože s ním ji žádné nadějné vyhlídky nečekaly.
„Měli bychom jít,“ řekl náhle. Překvapeně k němu vzhlédla, ale zarazila ji tvrdost a nesmlouvavost v jeho očích. Provedla něco? Neodvážila se zeptat. Poslušně se obula a vyrazila za ním do noci zahalující zasněžené pozemky.
*****
„Mami!“ zaúpěla. Ne, návštěva rodičů v tak krátkém časovém sledu po jejich hlídání dvojčat rozhodně nebyl dobrý nápad.
Matka do ní už dobrou hodinu hustila, jak jsou dvojčátka úžasná, jak jsou rozkošná a jací jsou chudáčci, když přišli o maminku. Pak se její pozornost z dvojčat přesunula na Severuse, který byl tak úžasným otcem, že takovým nebyl ani ten Hermionin, čímž zakončila svůj proslov. Na to pan Granger vzhlédl od rozečteného příběhu O třech bratřích a zatvářil se dotčeně.
„Jaképak mami?“ zatvářila se Jean rozhořčeně. „Místo, aby sis vážila, jak je k tobě Severus pozorný a nějak se mu to snažila oplatit, radši tvrdneš tady s námi. Navíc Sophie a Mathyas by-“
„Mami, já nejsem jejich máma! Severus mě jen doučuje!“
„Ale miláčku, nemusíš nám přeci nic tajit,“ mrkla na ni matka. „Mě tvůj otec taky doučoval, a když jsme se učili na poslední zkoušku, požádal mě o ruku. To bylo tak romantické a já z toho byla tak roztřesená, že jsem tu zkoušku musela dělat na druhý pokus,“ povzdychla si paní Grangerová zasněně.
„To nebylo proto, drahá,“ vložil se do rozhovoru i muž sedící v křesle. „Nevěděla jsi profylaxe onemocnění parodontu. Taky bych ti tu zkoušku nedal,“ ozvalo se zpoza útlé knížky a Hermioně zacukaly koutky.
Paní Grangerová nad tím mávla rukou. „To je jedno. Důležité je, že by ses měla pana profesora držet. Je to moc milý chlapík.“
Ach mami, kdybys tak tušila...
„Mno, sice sem tam někoho zabil, alespoň podle Historie kouzelnického světa, kterou jsem nedávno dočetl, ale i tak si myslím, že má tvá matka pravda,“ připustil otec.
„Ale-“
„Žádné ale, nebudeme tě do ničeho tlačit, Hermiono, to víš, ale zároveň jsme tu od toho, abychom tě trochu popostrčili, když očividně tápeš.“ Jean se na ni vlídně usmála a přitáhla si dceru do náruče. Hermiona s povzdechem objetí oplatila a vděčně se usmála, když i otec na okamžik sklonil knihu, aby na ni mohl povzbudivě mrknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat