ZJTrane mě inspirovala slovy, že by nemuselo být špatné mít o víkendu dvě neděle, takže jsem se rozhodla tu jednu vám přidat.
Doufám, že se bude líbit, a že se pod ní sejde zase spousta fajn komentářů.
Za betu děkuji Saře.
Probudilo ji vtíravé zvonění mobilního telefonu. Neurčitě něco zamumlala a zavrtěla se ve zmuchlané posteli. Rozhodla se mobil ignorovat. Chtěla se dnes jen tak povalovat a byla přesvědčená, že na to má právo.
Zkouškové období měla úspěšně za sebou, letní semestr začínal na kouzelnické fakultě až koncem března, takže si naplánovala týden volna. Hodlala zase jednou zajít do divadla, kina, knihovny. A nebo se třeba i někam přemístit a obdivovat památky cizí země.
Přetočila se v posteli, zahrabala se pod deku a na hlavu si přitiskla polštář, aby tak izolovala své uši od zvuku přicházejícího z nočního stolku. Nemusela čekat dlouho, telefon za okamžik utichl.
Spokojeně odfrkla a znovu se chystala ponořit do říše snů. V momentě, kdy se její mysl propadala do slastného spánku, telefon se rozezvučel znovu.
Hermiona si neodpustila hlasité zaklení. Vztekle ze sebe zkopala peřinu a posadila se na posteli. S ještě zalepenýma očima nahmatala telefon a aniž by se podívala, kdo ji shání, stiskla tlačítko pro příjem hovoru rozhodnuta otravovi na druhém konci dát najevo své rozpoložení.
„Prosím?“ zahuhlala a prohrábla si volnou rukou rozcuchané vlasy.
„Že to taky zvedneš!“ ozval se na druhé straně mírně rozladěný ženský hlas.
„Diano?“ ujistila se Hermiona překvapeně. Svoji šéfku a kamarádku zároveň by na druhém konci nečekala. Už proto, že jí jasně říkala o svém úmyslu dát si týdenní pauzu.
„Jistě, kdo jinej?“ zaznělo jí do ucha.
„Hlavně mi neříkej, že pro mě něco máš,“ zděsila se Hermiona, protože moc dobře věděla, co následuje, když se jí Diana ozve tak časně ráno a ještě ke všemu naléhavě.
„Hermi, potřebuju tě,“ ozvala se Diana prosebně.
„Di, říkala jsem ti, ať mi teď žádné zakázky nesjednáváš,“ povzdychla si Hermiona.
„Ano. Já vím, ale tohle je nabídka za všechny prachy, věř mi. Původně si ten chlápek vybral Ellen, ale tu včera v noci srazilo auto, když se vracela z divadla. Má zlomenou nohu a minimálně šest neděl bude nepoužitelná,“ snažila se její zaměstnavatelka objasnit situaci.
„Počkej, počkej, ne tak rychle!“ krotila příval slov Hermiona. „Říkáš Ellen? Ale ta pokud vím dělá jen zakázky delší než tři dny. A ty víš moc dobře, že já si beru maximálně den, dva.“
„Hermiono, jsi moje jediná naděje. Ten chlapík chce společnici na týden. Vybral si Ellen a pokud vím, vy dvě jste si docela podobné, takže by snad nemusel být problém. A navíc nepožaduje sexuální služby. Vypadal hodně seriózně a platil hotově. Dal mi na stůl čtyři tisíce liber a ani nesmlouval. Bude to nějakej zazobanec. Hermi, věř mi, bude to výhodné i pro tebe,“ snažila se přesvědčit svou zaměstnankyni a přítelkyni v jednom.
„Tak to prr,“ brzdila ji Hermiona. „Celý týden? Ty jsi se zbláznila! Do toho nejdu,“ řekla rezolutně i když jí popravdě při vyslovení zmiňované částky mírně poklesla čelist.
„Hermi, nenech se přemlouvat. Co ti to udělá. Má to být nějaký kongres. Po tobě se chce jen doprovod a tvoje společnost. A nabízím ti padesát pět procent ze zaplacené částky!“ triumfovala nakonec Diana.
Hermiona se zamyslela. O peníze sice už nějakou dobu neměla nouzi, ale i tak se jí hodila každá libra. Studium lektvarů bylo poměrně finančně náročné, protože si sama musela hradit veškeré přísady do lektvarů, kotlíky a ostatní potřeby. A to ani nemluvila o placení semestrů. Jediný člověk, na kterého se mohla spolehnout, byla ona sama. Rodiče jí zavraždili ke konci války Smrtijedi a nikomu jinému by si o půjčku neřekla. Bylo by to proti jejímu přesvědčení.
Když se jí na začátku studia podařilo získat místo v agentuře Bílý lotos, nebyla zpočátku moc nadšená. Ale později si zvykla a nakonec přišla na to, že to není zase tak špatná práce. Nepatřila samozřejmě k dívkám, které byly svolné i se sexuálními službami, ale i tak jí práce vynášela dost. Její zákazníci byly převážně osamocení podnikatelé, manažeři a další solidní pánové, kteří potřebovali společnost na obchodní jednání, večírky a další podobné akce. Podařilo se jí s některými navázat i přátelské kontakty a už teď měla přislíbenou pomoc od jednoho právníka, pojišťováka a lékaře. Musela se sama pro sebe usmát. Nakonec jí ta práce dala mnohem víc, než jen možnost si přivydělat při studiu.
Prozatím se omezovala jen na jeden, maximálně dva dny, ale celý týden... Sice si chtěla užít volno, ale tohle jí nabízelo nečekané možnosti a mohla by se dozvědět i něco nového, navázat známosti a být v dobré společnosti. A to se jí zamlouvalo.
Její myšlenkové pochody přerušila Diana.
„Jsi tam?“ zakřičela nečekaně do sluchátka.
„Ale jo, jen jsem přemýšlela. A padesát pět procent je málo. Když mi dáš sedmdesát, beru to,“ pokusila se usmlouvat vyšší částku. Nedělala to z vypočítavosti, ale byl to takový druh pošťuchování. Věděla, že Diana schválně nabízí méně, aby se společným handrkováním mohly dostat na částku, která jim bude vyhovoval oběma.
„Hermi, pětapadesát,“ smlouvala ona a z jejího hlasu bylo znát, že se jí pořádně ulevilo. Ani ona nechtěla přijít o tak dobrou zakázku a potenciálního stálého zákazníka.
„Sedmdesát.“
„Šedesát. Víc ani penny.“
„Šedesát pět,“ pokračovala Hermiona.
„OK, šedesát pět, domluveno,“ souhlasila Diana spokojeně.
„Tak jo, domluveno. Říkala jsi, že je to příští týden? A kdy je informativní schůzka? Nebo už byla? Ví o tom ten chlapík?“ ptala se ještě Hermiona na to podstatné.
„Neví. Nedal mi na sebe žádný kontakt. Věřím, že mu to všechno vysvětlíš a budeš se snažit, aby neodstoupil od smlouvy. A co se týče informativní schůzky, tak ta je smluvená na dnešek; na osmou v kavárně Chock na Beary Street.“
„Hm,“ protáhla Hermiona trochu rozmrzele. Nechápala, proč jí Di budila tak brzy, když schůzka byla sjednaná až na osm. „A můžeš mi říct, proč jsi mě musela vzbudit v sedm? Mám celý den čas, mohla jsi mě nechat vyspat,“ prohodila Hermiona trochu vyčítavě.
„Tak to nemohla, drahá,“ protáhla Diana trochu ironicky. „Máš přesně čtyřicet dva minut na to, abys tam byla včas.“
„Cože? To jako ráno v osm? Ty jsi se zbláznila. Proč jsi mi nezavolala dřív,“ vykřikla Hermiona, rychle vyskočila z postele a začala zmateně běhat po svém bytě.
„Neptala jsi se,“ zasmála se Diana.
„Já tě uškrtím,“ dostalo se jí okamžité odpovědi.
„Tak jo, ale až se vrátíš jo? A nezapomeň na bílý šátek,“ stihla ještě upozornit Hermionu před tím, než ona ukončila hovor a odhodila telefon na postel.
Kavárna Chock sice nebyla tak moc vzdálená od jejího bydliště, ale i tak měla co dělat. Celou půlhodinu jí zabrala sprcha, oblékání, malování a další zkrášlování. Musela vypadat dobře, zvlášť, když šlo o tak dobrého zákazníka. Ještě ode dveří se vracela pro bílý šátek. V momentě, kdy vyběhla před dům, zbývalo ji necelých deset minut do osmé.
Naneštěstí se jí nepodařilo chytit ani taxík. Musela se tedy vydat do nedaleké kavárny pěšky. Výška podpatků jí však nedovolovala tak rychlou chůzi, jakou by si představovala, proto se jí podařilo dorazit až minutu po osmé, jak se mohla přesvědčit, když ještě před podnikem kontrolovala ciferník svých náramkových hodinek.
V momentě, kdy měla skloněnou hlavu a ve své kabelce hledala hedvábný šátek, vrazila dost nemotorně do kolemjdoucího. Nevěnovala tomu větší pozornost, zamumlala jen strohou omluvu a konečně zmizela za dveřmi kavárny.
Severus jen nevěřícně zíral za ženou, která před chvilkou zmizela v podniku, kam měl i on sám namířeno. Nějak nemohl uvěřit, že je to ona. Ale určitě se nemýlil.
Nepoddajné vlasy, drobná postava, rysy v obličeji a nakonec hlas, který uslyšel, když se mu omlouvala za srážku. To nemohl být nikdo jiný než Hermiona Grangerová. Neviděl ji už přes tři roky, ale i tak si byl téměř jistý.
Co mu však dělalo starosti byl fakt, že bude na stejném místě ve stejnou chvíli, kdy on bude na Ellen, dívce, kterou si včera vybral, provádět paměťová kouzla. Ale vše nasvědčovalo tomu, že ho zatím nepoznala, což mu vyhovovalo. A chtěl, aby to tak i zůstalo. Jenže to ještě nemohl tušit, že všechno nakonec bude úplně jinak.
Když vešel do kavárny, rychlým pohledem zhodnotil situaci. Hermiona seděla na dosti viditelném místě, přímo naproti dveřím. On si proto vybral stůl v rohu. Měl tak přehled o dění v podniku, výborný výhled na dveře, a tak i na nové příchozí a přitom on sám byl rafinovaně skryt za jakousi umělou a bez nadsázky příšernou rostlinou.
U číšníka, který se během okamžiku objevil u jeho stolu, si objednal kávu a pozorně sledoval okolí. Především tedy stůl naproti dveřím. Slečna Grangerová vypadala, že na někoho čeká, dokonce si ani neobjednala. Nervózně poťukávala prsty do desky stolu a několikrát překontrolovala svůj vzhled v zrcátku.
Mezitím Severus dostal objednanou kávu. Bezděčně míchal horký nápoj a nepřestával svou bývalou žákyni sledovat. Musel uznat, že vypadala dobře. Skoro se nezměnila, ale i přesto mu neušlo, že dospěla. Už to nebyla ta přemoudřelá dívenka z jeho hodin. Teď už to byla mladá sympatická žena, která, jak se domníval, čekala na nějakého muže. Pokud bude mít štěstí, zřejmě uvidí i jaký má jeho bývalá studentka vkus, co se týče druhého pohlaví.
Hned, jakmile mu tahle myšlenka vytanula na mysli, se musel napomenout, o čem to přemýšlí. Nikdy se nezajímal o osudy svých bývalých žáků, tak proč ho to najednou tak fascinuje? Možná proto, že jindy na to neměl čas. Teď se jednalo o příjemné zpestření čekací doby, omlouval své myšlenky.
Dotekem hřbetu ruky zkontroloval teplotu šálku a aniž by odvrátil zrak od hnědovlasé ženy, zvedl ho elegantně ke svým rtům, aby odhalil chuť zdejší kávy.
Ten samý moment si však Hermiona vybrala k tomu, aby si vzpomněla, že zapomněla na uvázání bílého šátku, sice ho měla přehozený přes kabelku, ale to nestačilo. Rychle se ho zmocnila a začala ho vázat kolem svého levého zápěstí. Moc se jí to nedařilo, zápasila s ním několik dlouhých vteřin.
Ale i to stačilo Severusovi k tomu, aby šokovaně vyplivl doušek černého nápoje zpět do šálku a potlačil nutkání se rozkašlat. Předpokládal, že kdyby v ten moment polkl, zřejmě by mu teď už zdvořilý číšník bušil do zad.
Žádné komentáře:
Okomentovat