11. Skotské střiky

Původně jsem plánovala zveřejnění další kapitoly až po složení alespoň jedné ze dvou naprosto příšerných zkoušek, ale to byste se taky nemusely (ano, y, protože chlapa jsem tady ještě neviděla) dočkat.

Díky za komentáře u minulé kapitoly :-)

Beta: Claire (díky za postřehy u opravy a pomoc s názvem) ;-)

---

Po zazvonění čekala sotva pár vteřin, než se energicky otevřely dveře. Za nimi ovšem nebyl očekávaný Mark, ale vysoká, štíhlá, perfektně nalíčená žena v černých kalhotách a halence. Přes rameno jí přepadával vodopád hustých tmavě hnědých vlasů svázaných do jednoduchého copu a dokresloval tak přísný výraz na její tváři. Odměřeně přejela Hermionu opovržlivým pohledem. Chvíli vyčkávala, co z mladé ženy vypadne, ale když se nedočkala, sama se ujala slova. A servítky si rozhodně nebrala.

„Vy jste ta studentka, která mi momentálně brousí manžela?“ zeptala se nevzrušeně za použití slovníku, který se k ní absolutně nehodil, ale zřejmě plně vystihoval Markovy (mimo)školní aktivity.

„Já jsem... cože?!“ došlo Hermioně se zpožděním její sdělení.

„Jak se tak dívám, jste jen jednou z mnoha Markových trofejí,“ odfrkla si žena. „Ale to není můj problém, nechápu, proč ty své kurvičky musí tahat i domů,“ řekla si více méně pro sebe a otočila se zády, aby mohla křiknout: „Marku, máš tu návštěvu!“

Hermiona se bezděčně otřásla. Tak jízlivý hlas už hodně dlouho neslyšela. Na bližší úvahy nebyl čas, ostatně zatím nebyla schopna ani dostatečně vstřebat nabyté informace, když ze schodů naproti dveřím seběhl rozesmátý muž. Úsměv na jeho rtech při pohledu na nezvaného návštěvníka rychle povadl.

„Laskavě tady slečně vysvětli, že nejsme hodinový hotel,“ švihla po něm manželka zlostným pohledem. „Své zálety si praktikuj jinde, ale domů to netahej, už jsem ti to říkala několikrát. A vyřiďte si to venku,“ tentokrát se otočila na Hermionu, „tím svým ztřeštěným zvoněním jste probudila obě děti,“ prskla ještě naštvaně a zmizela v domě.

V tu chvíli se Hermiona konečně začínala probírat ze strnulosti způsobené šokem a téměř si sbírala čelist ze země. Manželka v domě ji překvapila, to ano, ale pořád se to dalo vysvětlit. Co se ovšem vysvětlit jen tak lehce nedalo, byla přítomnost dětí v rodině bezdětného Marka.

Začala couvat, chtěla odtud zmizet, než se jí po tváři začnou koulet slzy. Jen nepřítomně vrtěla hlavou, jako by chtěla všechno, co se během té chvilky stalo, popřít, ale Markův jemný dotek na předloktí jí dokonale připomněl, že tohle není zlý sen.

„Hermi, já ti to vysvětlím,“ řekl konejšivě.

„Vysvětlíš?! Nechtěj mě rozesmát! Co přesně máš v plánu vysvětlovat? Že seš kurevník na slovo vzatej a ohneš do pravýho úhlu každou sukni?“ rozkřikla se frustrovaně. „A já slepice pitomá ti to všechno žrala!“ vynadala tentokrát sobě.

„Herm, o nic nejde, můžeme-“ pokoušel se urovnat situaci, která se pro něj nevyvíjela příliš příznivě.

„Můžeme? Tak my můžeme, jo?! Nevím, co můžeš ty, ale jestli se ke mně ještě někdy přiblížíš, vykastruju tě a tvoje nádobíčko pověsím na školní nástěnku, pak už rozhodně žádné blbé náně, jako jsem byla já, nebudeš moct říkat to svoje 'Můžeme'!“ vmetla mu do tváře a vší silou se mu vytrhla ze sevření.

„Ale mohli bychom-“

Nestačil dopovědět, co měl na srdci, a do prsou ho zatlačila špička ženiny hůlky. „Opovaž se říct, že bychom mohli být přáteli!“ zasyčela výhružně.

Pud sebezáchovy mu zatím stále fungoval, takže poslušně zmlknul a sklopil pohled.

„Promiň,“ řekl po chvíli.

„Ts,“ odfrkla si zhnuseně, protože za další slova už jí nestál. Schovala hůlku do rukávu pláště a bez ohledu na to, zda by ji mohl zahlédnout nějaký z mudlů, se přemístila.

Objevila se v tolik známé uličce pár kroků od svého bytu. Než se vypotácela na hlavní ulici, po tvářích se jí řinuly slzy ponížení a vzteku. Vzteku na sebe sama. Vždycky se považovala za člověka rozumově na vyšší úrovni, než byla většina jejích kolejních a následně univerzitních spolužáků, ale teď si připadala jako největší slepice v historii. Stále nemohla uvěřit tomu, že se jí povedlo znovu se zaplést se ženatým mužem a ještě ke všemu vyučujícím. Byla tak blbá, tak nehorázně blbá, že uvěřila těm jeho řečičkám o rozvodu...

Odhodlaně si setřela slzy z tváří, vzpřímila shrbená záda. Už se sebou nenechá zametat, už si nenechá ubližovat, rozhodla se náhle. Byl čas, aby si pro změnu užívala ona a ne ti ženatí parchanti neustále se jí lepící na paty. S cílevědomým výrazem se vydala do nejbližšího baru v ulici.

*****

Probudily ho duté rány, nesoucí se z přízemí a chvíli trvalo, než mu došlo, že někdo buší na domovní dveře. Rozespale zamžoural na budík na nočním stolku, který neúnavně sděloval, že je přesně 02:14. Protřel si oči a vyhrabal se z peřin, aby mohl jít nočnímu nezvanému hostovi pořádně vynadat a zároveň si gratuloval k prozřetelnosti, s jakou každý večer umisťoval odhlučňovací kouzlo na pokoj dvojčat.

Nohy nechal sklouznout do plátěných trepek, přehodil si přes ramena župan a za svitu bodových světel rozmístěných na chodbě a schodech podél zdi sešel dolů. Nepříjemný zvuk dobývání se do dveří zesílil. Vztekle rozsvítil v obývacím pokoji, který volně navazoval na předsíň, a tím se plně prosvětlila celá hala. Povolil bezpečnostní zámky, které ovšem jen stěží mohly nahradit magické zabezpečení, ale na mudlovské zloděje to zatím stačilo. Nehledě na to, že magie se samovolně přizpůsobovala jeho potřebám a nebylo ji nutné neustále rušit a obnovovat. S naštvaným výrazem ve tváři otevřel.

„Sem pěkná coura,“ vpadla dovnitř jeho bývalá studentka a mocně zamávala poloprázdnou lahví, aby dodala svým slovům patřičný důraz.

Severus zapomenuv, že chtěl nevítaného návštěvníka pořádně zpucovat, jen pozvedl obočí a překvapeným pohledem sjel Hermionu, která se potácela v ultra krátkých černých šatičkách, rozhaleném plášti a vysokých jehlách mezi vchodovými dveřmi. Kolem ní se vznášel opar alkoholu, troufl si hádat, že vzhledem k etiketě na lahvi se jednalo o výpary skotské. Stručně řečeno, slečna Grangerová byla solidně nametená.

„Smím vědět, čím jsem si vysloužil vaši pozdní návštěvu?“ pokusil se nejprve o běžný hovor, protože si nebyl jistý, jak dalece se Grangerová v obdobných situacích projevuje a na jaké úrovni je její chápání. Zřejmě moc vysoko ne, usoudil vzápětí, když zakopla o práh, jak se bez vyzvání pokoušela dostat do domu a bláznivě se rozesmála. Severus se letmým pohledem na ztemnělou ulici ujistil, že její chování nepřitáhlo ničí pozornost a vtáhl ji za loket dovnitř.

„Ti povim, ty mluvíš jako kniha,“ sdělila mu rozesmátými ústy. „Ale pšt,“ přiložila si prst spiklenecky na ústa, „slibuju, že tě neprásknu,“ znovu se zachichotala.

Tak tohle bude ještě zajímavý rozhovor, napadlo ho. „Co tady děláte, Grangerová?“ zeptal se vážně, ale u ní to vyvolalo další záchvat smíchu.

„No vždyť povídám, že sem pěkná coura,“ zopakovala a mohutně si přihnula z lahve. Severus došel k závěru, že jí nejdřív bude muset zabavit přísun alkoholu, jinak se moc daleko nedostanou.

„Dejte mi to,“ natáhl se po lahvi v její ruce.

„Nebrat!“ uhnula. „Vem si svoji,“ doporučila mu.

Se sevřenými rty na ni hleděl a čekal, jaká další moudra z ní vypadnou. Dost dobře stačilo, že měl v obýváku opilou ženskou, kdyby se z ní stala opilá hysterická ženská, asi by začal výt zoufalstvím.

Znovu se napila, trochu se zakymácela a očima zpod přivřených těžkých víček se na něj podívala. „Chápeš to, dvakrát,“ sdělila mu další informaci, po které on ani v nejmenším netoužil, ale vyčkával. „Dvakrát,“ zopakovala. „Jako jednou, to se prostě stane,“ přikývla sama sobě, jako že rozumí a pokračovala, „ale dvakrát, to není jen tak, chápeš? Já jsem prostě děsná kráva,“ otitulovala se nelichotivě a Severusovi chtě nechtě zacukaly koutku úst. Dnešní noc by mohla být ještě zábavná, pomyslel si.

„A smím vědět, co vás tak rozhořčilo?“ zkoumal smířlivě, ale neubránil se zvědavosti v hlase.

„No co by,“ trhla sebou. „Prostě byl zase ženatej, chápeš. Ale to jsem věděla,“ řeč přerušilo mocné škytnutí, které zalila dalším douškem skotské, „ale říkal, že se rozvádí. A já mu to uvěřila,“ povzdychla si.

„Zneužil vás nějakým způsobem?“ zeptal se nebývale ostře. Začínal chápat souvislosti, a jestli jí ten vymydlenej panák nějak ublížil, byl ochoten ji bránit. Zahnal vlezlý hlásek, který mu našeptával, že to přece není jeho věc a nahradil ho racionálnějším, který se dušoval, že by to udělal každý.

Smutný výraz nahradil smích. „To víš, že ne, já totiž chtěla počkat na rozvod. Ale nechápu to, protože mi sex strašně chybí, rozumíš?“

Skoro kývnul, než si uvědomil, s kým to mluví.

„No a o to je to horší, chápej, já si myslela, že mě má rád. A já už zatraceně potřebuju, aby mě měl někdo rád.“ Tentokrát mocně popotáhla a oči se jí zalily slzami.

„No... to je...“ pokoušel se najít vhodná slova, ale i když plně chápal fakt, že je jeho studentka na šrot, bylo mu jí najednou líto. „Určitě se někdo najde,“ zvolil nakonec obligátní frázi, kterou už slyšel během svých učitelských pochůzek po hradě tolikrát, že by se ani nedopočítal.

„Pořád tomu nerozumíš,“ napomenula ho. „Nikdo mě nechce, sem ošklivá a navíc pěkně blbá.“

„Nejste ošklivá a už vůbec ne hloupá,“ pokusil se jí zatrhnout další proslovy. Neúspěšně.

„Ale jo, sem, protože sem tam seděla přes tři hodiny, víš, tam v tom baru,“ mocně gestikulovala volnou rukou, aby získal jasnější představu, jaký bar má na mysli, „a žádnej z těch chlapů tam se nechytnul.“

Díky bohu, asi bys toho ráno pořádně litovala, napadlo ho. Ono bude stačit, až se probudí u něj v domě a dozví se, co vyváděla. A to netušil, že jejich rozhovor ještě zdaleka není u konce.

„A kdepak ty máš Natušku vlastně?“ zeptala se a slova se jí pletla. „Je tady? Jestli jo, tak se jí omluvím, víš, a řeknu jí, že jsem to tak nemyslela, že může být ráda, že tě má, protože nejseš ženatej, chápeš,“ vysvětlovala mu a pletla přitom páté přes deváté. „Protože jestli tě nechá, tak je to pěkná čůza,“ rozlítila se.

Opět potlačil úsměv. „Já jsem nechal ji,“ řekl prostě a ani netušil, proč má takovou potřebu to téhle opilé žábě vysvětlovat.

Zarazila se, jako by o něčem přemýšlela a on by tomu možná i uvěřil, kdyby nevěděl, v jakém se nachází stavu. Pak kývla, že rozumí. Ještě chtěla něco dodat, ale náhle prudce zezelenala.

„Je mi děsně blbě,“ zpravila ho o svém aktuálním stavu.

„Myslím, že je na čase blíže se seznámit s toaletní mísou,“ pokýval věcně a chytil ženu pod paží, aby jí co nejrychleji dostal na příslušenství v přízemí.

„Myslím, že to asi ne-“

Že chtěla říct nestihnu mu došlo v okamžiku, kdy vyprázdnila obsah žaludku na jeho župan a trepky a nezapomněla ohodit taky samu sebe. Prozřetelně odvrátil obličej stranou, protože mu kyselý zápach rozbouřil žaludek a jen nerad by přispíval svou troškou do mlýna.

„Máte někde hůlku?“ zeptal se věcně, protože tu svou nechal na nočním stolku a neměl v plánu se pro ni vracet, když z něj odkapávaly následky alkoholem podporovaného prozření slečny Grangerové.

„Uhm,“ přikývla naštěstí tázaná a pokřtila plovoucí podlahu. Jako malý bonus konečně pustila lahev skotské, která mu s žuchnutím dopadla na palec.

„Skvělé,“ prohodil sám pro sebe a chtě nechtě začal Hermionu osahávat za účelem nalezení toho zpropadeného kusu dřeva. Vzhledem k dávení, které jí zabraňovalo mluvit, mu nedala přesný popis kde hledat a on si nedokázal představit, kam si ji v těch přiléhavých minišatech mohla schovat. Nebo radši ani nechtěl. Hůlku naštěstí našel poměrně brzy, v rafinovaně skrytém pouzdru v podšívce rukávu pláště.

Počkal, až se její rozechvělé tělo uklidní z nečekaného náporu, ale nepřestával jí poskytovat pevnou oporu, ani když křečovité sevření jeho ramene povolilo. Jakmile se jí do tváří konečně vrátila barva, oba je očistil a použil osvěžovací kouzlo.

„Tak, to by myslím na jeden večer mohlo stačit a půjdeme si lehnout, co vy na to?“ prohodil, ale pokládal to spíše za řečnickou otázku, proto ho na prvním schodu do patra překvapila její odpověď. Bohužel ani o trochu méně opilecká než dříve.

„Si teď tak říkám,“ bodla ho ukazováčkem do prsou, „že ty bys taky nebyl k zahození.,“ dokončila svou myšlenku a opět škytla. Instinktivně se zastavil očekávaje další spršku. Naštěstí se nedostavila.

„Jsem si jistý, že svých slov budete ráno šeredně litovat, až vám je připomenu,“ ušklíbl se v představě, jak se královsky pobaví.

„Počkej, počkej,“ zamávala mu před očima rukou. „Ty seš taky sám, Natušku si vyhodil, tak mi neříkej, že si nechceš užít,“ přesvědčovalo ho její opilé já.

Uchechtl se. „Musím říct, že návrhy z vaší strany bych nikdy nečekal, ale jste vskutku zábavná, Hermiono,“ dovolil si říci docela upřímně, protože si byl jist, že ona si to nebude pamatovat.

„Áha, ty se mnou taky nechceš nic mít,“ obvinila ho na předposledním schodě. „Všichni chlapi ste stejný,“ lamentovala dál, „dokud nemá ženská nohy po sem,“ ukázala kamsi do výše své brady, „a blonďatý vlasy po sem,“ rukou naznačila kamsi do oblasti svého pozadí a vůbec jí při tom nevadilo, že se otřela o jeho klín, „a není oslnivě blbá, aby vám na ty vaše sladký řečičky skočila, tak si jí nevšimnete.“

„Hermiono, to se pletete,“ měl potřebu vysvětlit svůj názor na věc.

„Nepřerušuj mě,“ napomenula ho a prsty mu přejela po rtech. Ač nalitá jak dělo, musel uznat, že měla tahle slečna Grangerová své neodolatelné kouzlo.

„To je prostě děsně nespravedlivý, víš, to bys měl vědět,“ poučovala ho. „Protože i my ošklivý chceme mít sex, chápeš, ne? To prostě musíš chápat!“ zvýšila na důraz svých slov hlas. „A mně to prostě chybí.“

„Už jste se zmínila,“ připomenul jí, že jej už o svém sexuálním životě informovala až příliš.

„No jo, ale ty,“ pevně se k němu přitiskla, protože špatně došlápla a málem se svalila na zem, „se ani tak k ničemu nemáš. Nikdo se mnou nic nechce mít. A vy chlapi ste prostě hrozný,“ uzavřela své rozumování a opřela si zmoženě hlavu o jeho rameno.

Severus na ni po několika nekonečných vteřinách ticha, během nichž mu zvláčněla v objetí, pohlédl a zjistil, že prostě usnula. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Vzal ji do náruče, donesl do pokoje pro hosty a uložil do postele. Ještě se sehnul k jejím nohám, aby Hermioně z chodidel sundal lodičky.

„Rox?“ zašeptal do ticha a sám byl zaražený, když si uvědomil, že ji mohl zavolat na pomoc už dřív.

„Pán si přeje?“ objevila se okamžitě s tichým lupnutím ušatá skřítka a mírně nakrčila nos, když ji do něj uhodil pach alkoholu.

„Svlékni ze slečny Grangerové ty páchnoucí šaty a uveď je do původního stavu. A můžeš na ni po zbytek noci dohlédnout?“ zeptal se, i když by mohl jednoduše přikázat.

„Rox se postará o slečnu, Rox dá pánovi vědět, kdyby bylo slečně nevolno,“ přislíbila skřítka a nadšením z nového úkolu zapleskala ušima.

Nevolno jí teprve bude, pomyslel si a přikývl. „Dobrá, ráno tě vystřídám.“

Skřítka přikývla a Severus vycouval. Věděl, že teď je Hermiona v dobrých rukou a on se může jít ještě trochu prospat. To ovšem netušil, že jeho sny budou protkané rozesmátou, ale očividně střízlivou Hermionou Grangerovou, která ho svádí a on podléhá...