Tak to máte tady. Je to na můj vkus docela dlouhá kapitola, měla jsem v plánu ji půlit, ale bohužel jsem nenašla místo, kde by to bylo přijatelné, takže je nakonec vcelku :-) Snad se bude líbit.
Co se týče přidávání v následujících dnech, je možné, že budou větší prodlevy - červen a červenec jsou ve znamení zkouškového období a rýsuje se i nějaká ta brigáda, tak nevím, kolik času bude. Díky za pochopení.
Velký díky patří Sáře, která se s touto kapitolou poprala a pomohla mi s korekcí. Vzhledem k délce je však možné, že jsme obě v té změti písmenek něco přehlédly, mějte proto prosím pochopení, popřípadě dejte vědět ;-)
Severus dobrých patnáct minut přešlapoval ve vestibulu hotelu a už se začínal pomalu ale jistě nudit. Prohlížel si obrazy na stěnách s očividným nezájmem, jen aby si ukrátil dlouhou chvíli.
„Severusi, omluvám se,“ promluvil na něj Parker nečekaně a přátelsky mu položil ruku na rameno.
„Nic se neděje. Už jsem se domníval, že jste si to rozmyslel,“ vyslovil Severus svou domněnku.
„To rozhodně ne, Severusi, ale Marlenne se udělalo nevolno. Je u ní lékař. Snad pochopíte, že bych raději byl teď u ní.“
„Ale jistě, že ano,“ souhlasil Severus okamžitě. „Nemohu vám být něčím nápomocen?“ ptal se ještě se zájmem.
„Ne, chlapče, není třeba. Všechno už je snad dobré, jen si potřebuje odpočinout. To víte, už nejsme nejmladší,“ pokrčil zmoženě rameny starší muž a pokynul mladšímu kouzelníkovi hlavou. Hned potom se odebral zpátky za svou ženou.
Severus zvlnil znechuceně rty. Paní Parkerové samozřejmě nic za vinu nedával, ale těch dvacet minut mohl již dávno využít nějak smysluplněji.
Nahoru se mu moc nechtělo. Nebyl si jistý, jestli by mu Grangerová nehodila něco na hlavu, kdyby se ukázal ve dveřích. Rozhodl se raději pro krátkou odpolední procházku. Než však stačil vůbec dojít ke dveřím, venku se rozpršelo.
„Výborně. Když se daří, tak se daří,“ zamumlal si na půl úst a obrátil své kroky k výtahu.
Ať se třeba Grangerová staví na hlavu, on v dešti venku chodit nebude, pomyslel si a rozhodně zmáčkl tlačítko, aby si přivolal výtah.
Když se však dalších několik minut nic nedělo, začínal si připadat jako blbec. Ještě několikrát zmáčkl stříbrné tlačítko, ale nic se nestalo. Odevzdaně si vzdychl a vydal se nahoru po schodech.
Do čtvrtého patra vyšel s mírným zadýcháním a předpokládal, že kdyby nebylo tréninku v podobě bradavického schodiště, funěl by už někde mezi druhým a třetím patrem.
Jakmile procházel kolem výtahu, všiml si zajímavého úkazu. V drážce výtahových dveří byl drobný kámen, který bránil konečnému zavření dveří a způsoboval tak jen opětovné otevírání v kombinaci s marnou snahou o zavření.
Severus přimhouřil oči. Tohle se mu nelíbilo.
Rozvážným krokem a se zamyšleným výrazem ve tváři se vydal ke dveřím jejich pokoje.
Už z dálky si všiml, že nejsou úplně zavřené a jeho mysl zaplavily obavy. Obavy o Hermionu.
Ty se ještě více prohloubily, když zaslechl její bolestné zanaříkání.
Neváhal a rozeběhl se.
Prudce rozrazil dveře pokoje a běžel za zvuky pláče, které se ozývaly z ložnice.
Na okamžik zkoprněl před výjevem, který se mu naskytl. Vzpamatoval se však neuvěřitelně rychle, několika kroky překonal vzdálenost k posteli a prudce sevřel mužovy vlasy ve své pěsti. Hrubě zatáhl a donutil ho tak se překulit po hlavě na posteli a následně ho shodil na zem.
Nevšímal si toho, že se muž zkroutil na zemi a třel si bolavá místa na hlavě. Nevšiml si ani toho, že na koberec dopadlo z jeho dlaně několik chomáčů hnědých krátkých vlasů. Jediné co viděl, byla polonahá a zbitá Hermiona schoulená do klubíčka a snažící se jednou rukou zakrýt si ňadra a druhou se nemotorně pokoušela stáhnout vyhrnutou a potrhanou sukni.
Začínal vidět rudě.
Rychle ale jemně zároveň přes ni přehodil deku a otočil se na George. To byl momentálně ten, který si v tuhle chvíli zasluhoval jeho plnou pozornost.
„Vstávej, ty parchante,“ zasyčel nenávistně a chytil muže na zemi za klopy saka, načež ho prudkým pohybem vytáhl na nohy. „Tak na ženu si troufáš, ty bastarde. Ale co bys řekl tomuhle?“ zeptal se, ale na odpověď nečekal. Jeho sevřená pěst s prudkostí sobě vlastní narazila na Georgovu nosní přepážku a on by se opětovně poroučel k zemi, kdyby za ním nebyla zeď, o kterou se opřel.
„Severusi, já jsem-“
„Radím ti, mlč a nedělej si to ještě horší,“ zavrčel černovlasý muž nenávistně a další ranou ho poslal na zem. „A braň se aspoň, ty úchylný hovado!“
Jenže brunet se k ničemu neměl. Skučel si na zemi, chytal do rukávu krev z nosu a nejraději by se zahrabal metr pod zem.
Severus na nic nečekal. Chytil ho límec saka a odtáhl ho až za dveře jejich pokoje na prázdnou chodbu. Mrštil s ním o leštěnou podlahu a chvilku vyčkával. Brunet se začal hrabat na nohy. Severus počkal, až se postaví a pak k němu rychle přiskočil.
„Dneska jsi to vážně přehnal,“ syčel mu do obličeje. „Máš opravdu neuvěřitelné štěstí, že mi tahle barabizna nedovolí pořádně kouzlit, protože bych tě asi umučil k smrti! A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ prskl a znovu se napřáhl, aby mu vrazil další ránu. „Nejsi nic, než jen nadrženej neschopnej mizera a přísahám při všem, co je mi svaté, že jestli se ještě jednou přiblížíš k Hermioně, vykastruju tě a pak tě zabiju. A víš moc dobře, že vzhledem k mé minulosti mi to nebude dělat tak velký problém, jak si asi myslíš.“
George vykuleně poslouchal Severusova slova a snažil, jak jen mu to ruka druhého muže pod jeho vlastním krkem dovolovala, zběsile kývat.
„Vypadni a opovaž se mi ještě někdy přijít na oči,“ pronesl Severus poslední zlověstná slova na jeho adresu a s mírným postrčením ho pustil.
Geogre ve snaze zmizet rychleji než pověstná pára nad hrncem udělal rychlou otočku, ale ke své vlastní smůle zavrávoral a skutálel se po schodech o celé patro níž. Severus si toho nevšímal. Teď byla důležitá jen Hermiona.
Spěšnými kroky se vrátil do jejich pokoje a důkladně za sebou zavřel dveře.
Našel ji schoulenou na posteli téměř tak, jak ji zanechal, když vyprovázel George z pokoje.
Pevně si tiskla přikrývku k tělu, ustrašeně těkala očima a čekala, kdo se odkud vynoří. Rozmazaná líčidla v kombinaci s rýsující se podlitinou u levého oka a dalších několik škrábanců v jejím obličeji působily děsivě.
Při cestě k ní se zastavil u skříně, aby odtud vzal první věc, do které by se Hermiona mohla obléci. Automaticky sáhl po své kupičce čistých košil. Uvědomil si to ve chvíli, kdy rozepínal jednotlivé knoflíky. V duchu nad tím mávl rukou. Tohle teď nebylo důležité.
Přistoupil k posteli s úmyslem přehodit jí černou košili přes nahá záda, ale neuspěl, Hermiona sebou cukla, načež na něj vykřikla: „Nepřibližujte se!“
„Hermiono, přísahám, že vám nechci ublížit,“ mluvil tiše a jeho hlas ženě na posteli poskytoval nebývalý pocit bezpečí, i když se tomu její mozek pokoušel bránit.
„Já vím,“ hlesla nesměle a vzhlédla k němu.
Pochopil, co musí udělat. Přiklekl k ní a s ohledem na její zranění ji šetrně objal. Černě zbarvené slzy mu začaly máčet látku košile, ale on si toho nevšímal. Tiskl ji k sobě, nemotorně hladil po vlasech a do ucha tiše šeptal: „Šššš, už vám nikdo neublíží. Slibuji.“
„Přišel... myslela jsem... uhodil... bála jsem se... nepřijdete,“ vyrážela ze sebe mezi jednotlivými vzlyky a Severus si jen těžko skládal její slova do vět.
„Hermiono,“ promluvil a trochu se od ní odtáhl, „mám tu s sebou hojivou mast, ale tu modřinu u oka by bylo vhodné nejprve znecitlivět. Dojdu pro led,“ dořekl a začal se zvedat.
„Nechoďte pryč!“ vyhrkla a chytila ho křečovitě za předloktí.
„Nejdu pryč. Dojdu jen k baru, vezmu pár kostek ledu a hned jsem zpět,“ vysvětloval jí jako malému dítěti. „Celou dobu na mě uvidíte,“ snažil se ji přesvědčit. „A vy si zatím oblékněte tu košili,“ podal jí oděv.
Trochu váhavě ji od něho vzala. Kývla.
Severus pomalu přešel do obývacího pokoje a k baru. Vytáhl si z kapsy bílý kapesník a z ledovače vyndal pár kostek. Jeho pohyby byly rozvážné a neúměrně pomalé, aby tak dal Hermioně dostatek času na převléknutí.
„Smím?“ otázal se ještě, než se otočil, aby ji nepřivedl do dalších zbytečných rozpaků
Pípnutí, které se ozvalo z ložnice, bral jako souhlas.
Když se k ní vracel, znechuceně odkopl stranou potrhanou halenku a znovu si přehrál „rozhovor“ s Georgem. Měl ho ztrestat víc!
Znovu si k ní sedl, ale neušlo mu, jak se od něj tentokrát Hermiona trochu odtáhla. V duchu si povzdychl. Netušil, jak se v takové situaci chovat.
„Hermiono, neublížím vám. Teď vám přiložím na ránu led, nejspíš to trochu zabolí,“ informoval jí o svém počínání.
Objal ji kolem ramen a pomalu, tak aby měla příležitost se odtáhnout, si ji přitáhl do náruče. Neudělala to, takže se teď hlavou opírala o jeho hrudník a odevzdaně čekala. Severus jí opatrně přiložil kapesník s ledem ke spánku. Cítil, jak sebou cukla. Jemně přejížděl ledem po její nateklé tváři i čele a nevnímal kapky ledové vody z tajících kostek, které mu máčely rukávy a Hermioně spadaly na košili. Aby měl lepší přístup k jejímu obličeji, opatrně jí shrnul rozcuchané vlasy na stranu. Při pohledu na její krk se zhrozil.
„On vás pokousal?“ zeptal se překvapeně, když spatřil otisky lidských zubů a kolem zarudlou pokožku v důsledku potrhaných žilek.
„Choval se jako zvíře,“ vydechla a svou hlavu přitiskla ještě blíž k ruce, ve které svíral led, jenž jí poskytoval úlevu od bolesti.
„Musím vám to ošetřit. Jinak by vám zítra zůstaly nepěkné podlitiny. Obávám se, že i tak bude modřina v obličeji patrná,“ vzdychl.
Hermiona jen neurčitě přikývla a počkala, až se natáhne po svém zavazadlu. Měl ho hned vedle postele, takže od ní nemusel vstávat. Odložil promáčený kapesník na koberec s tím, že mokrá skvrna dříve či později uschne a rukou nahmatal známý tvar nádobky s léčivou mastí. Zručně ji odšrouboval.
„Asi to bude bolet, ale čím důkladněji se to vmasíruje, tím lepší to bude mít účinek.“
„Vím.“
Nechala ho, aby přiložil své prsty, na nichž měl nanesenou mast, na její krk a odevzdaně přivřela oči. Severus jí několik minut potíral postižené místo a v duchu si říkal, proč tohle nemůže dělat za jiných okolností. Ale teď si zakázal na ni myslet jinak, než jako na ženu, která si před chvíli prožila peklo.
„Kousl vás ještě někam?“ zeptal se, když skončil s krkem.
„Ano,“ hlesla po chvilkovém zaváhání.
„Kam?“ zeptal se Severus stručně a znovu se natáhl pro mast, kterou si odložil na noční stolek.
Hermiona na jeho hrudi odmítavě zavrtěla hlavou. Nechápal.
„Hermiono, je třeba to ošetřit. To samé platí i o podlitinách na vašich zápěstích. Řekněte mi, kde máte další kousance.“
Znovu odmítavé zavrtění hlavou.
Severus si povzdychl. Podle všeho se kousance musely nacházet na horní polovině těla, protože jí ten maniak stihl servat halenku i podprsenku, zatímco sukni pouze roztrhl. Když si to dal dohromady, bylo mu jasné, proč Hermiona odmítá další ošetření.
„Hermiono, opravdu se mě nemusíte bát ani stydět,“ snažil se ji přesvědčit.
„Jasně, že nemusím. Vždyť o nic nejde, že jo?! Nechcete ze mě tu košili taky strhat?“ vybuchla najednou, ale jemu bylo jasné, že je to jen psychický šok z prožitého.
I žena v jeho náruči si to zřejmě hned uvědomila.
„Promiňte,“ šeptla a po tvářích se jí rozlily další potůčky slaných slz.
„Neomlouvejte se, chápu vás.“
„Nic nechápete!“ vykřikla ještě, prudce se otočila a začala mu s téměř mizivou silou bušit sevřenými pěstmi do hrudníku. „Zatraceně, proč si vybral zrovna mě? Víte, jak jsem se bála?! A on toho nenechával! Seděl na mně a pohrdavě na mě koukal jako na nějakou špinavou děvku. Za každý můj pokus o útěk mě uhodil. Kousal a škrábal! Rval ze mě oblečení! Já se tak strašně bála!“ Vzlykala dál a dál.
Severus ji nechal, ať se vymluví, věděl, že to potřebuje, ale znovu si vyčítal, že tomu parchantovi nenaložil víc.
„Hermiono, je mi to tak strašně líto,“ šeptal jí a už dlouho nemyslel nic tak upřímně jako to, co právě říkal.
„Pokousal mě na prsou,“ hlesla téměř neslyšně.
„Musím vám to ošetřit.“
„Ne!“ vyhrkla překotně. „Namažu si to sama,“ přišla o chvilku později s náhradním řešením.
„Hermiono, věřte mi. Když jsem se vracel ze Setkání, ač to říkám nerad, nikdy jsem se o sebe nedokázal postarat tak dobře, jako to uměla Poppy. Sama se potřebně neošetříte,“ snažil se ji přemluvit, ačkoliv věděl, jak těžké to pro ni musí být.
Dlouhou chvíli seděli mlčky. Ona zkroucená v podivném úhlu v jeho náručí a on si uvědomoval jen brnění v pravé noze, kterou měl už dlouho pokrčenou.
Už si začínal myslet, že snad usnula, když konečně promluvila.
„Věřím vám,“ šeptla.
„Děkuji,“ mírně se mu zachvěl hlas. Tolik důvěry mu v životě projevil snad jen Brumbál.
Odtáhl se od ní a naznačil jí, aby se položila do polštářů. Nejdřív měl nutkání obkročmo si kleknout kolem jejích boků, ale jakmile si vzpomněl na scénu, kterou viděl po svém příchodu do pokoje, došlo mu, že by to nebyl nejlepší nápad.
Ač jeho klouby trochu protestovaly, sedl si blízko ní do tureckého sedu a zeptal se: „Kde?“
Hermiona přes látku košile neurčitě ukázala na svůj hrudník v oblasti levého prsu. Severus kývl na souhlas a začal jí rozepínat knoflíky. Uvolnil jen tři vrchní v domnění, že by to mohlo stačit. Nechtěl ji uvádět do rozpaků víc, než už to bylo nutné.
Pomalu odhrnoval část košile v místech, které mu předtím ukázala. Skoro úlevně si oddychl, když narazil na dva kousance ještě před tím, než stihl odhalit něco víc.
„Dva?“ zeptal se pro kontrolu.
Hermiona kývla a tváře se jí zalily ruměncem. Za jiných okolností by to považoval za neuvěřitelně vzrušující, teď mu bylo skoro tak trapně, jako jí. Když nabral na své štíhlé prsty trochu naoranžovělé masti a přiložil je na její horkou kůži, Hermiona měla co dělat, aby neucukla. Ne, že by to bylo nepříjemné, ale navozovalo to pocity, které chtěla co nejrychleji zapomenout. Raději zavřela oči, aby se na něj nemusela dívat.
Severus jemně masíroval zarudlou kůži a srdce se mu svíralo, při pohledu na dva lidské kousance na jejím drobném těle. Přejížděl prsty po hebké pokožce několik minut. Jakmile zaznamenal, že zarudnutí ustupuje, otřel si ruce do kalhot a Hermioně znovu zapnul těch několik knoflíčků.
Pak uchopil její ruku, aby stejnou léčebnou proceduru zopakoval i u jejích zhmožděných zápěstí. Když byl hotov, opatrně se zeptal: „Udělal vám ještě něco?“
„Tohle nestačí?“ zeptala se trochu příkře, ale neměl jí to za zlé.
„Hermiono, měla byste si odpočinout. Pokud možno se prospat. Později bychom si měli promluvit, zda podáte trestní oznámení a jak budeme dál pokračovat.“
„Pokračovat? To je snad jasné. A oznámení nebude. Nechci, aby o tom někdo věděl,“ promluvila tiše.
„Ale-“
„Žádné ale, prostě nechci! Chápete to? Nechci!“ křičela na něj frustrovaně.
„Dobře, dobře,“ zvedl ruce v gestu značícím, že se vzdává. „Alespoň si odpočiňte,“ dořekl ještě a otočil se k odchodu.
„Kam jdete?“ vykřikla téměř hystericky.
„Do obývacího pokoje, abyste měla soukromí a klid,“ odpověděl trochu překvapeně. „Budu tam a ani se odsud nehnu, nikdo vám neublíží, slibuji.“
„Zůstaňte tady,“ vyhrkla, ale vzápětí dodala, „prosím.“
Severus se zdviženým obočím tedy zacouval zpátky do pokoje a skoro bezradně se podíval po místnosti. K sezení se tu nabízely dvě možnosti. Podlaha nebo postel. Hermiona si všimla jeho váhání a posunula se na posteli na stranu, aby mu dala na vědomí, že jí nebude vadit, když si sedne vedle. Severus se tedy posadil na matraci, nohy si položil nahoru a zády se opřel o pelest. Ruce složil do klína a propletl prsty. Nevěděl, co dělat, co říkat, jak se tvářit.
„Asi nebudu teď schopná usnout,“ ozvalo se vedle něj tiše.
Stočil hlavu na Hermionu po krk zachumlanou v peřině.
„Je mi to líto, ale kromě masti s sebou nemám jiné lektvary ani přípravky. Mohl bych vám skočit pro lektvar na uklidnění do apatyky, pokud byste chtěla, ale-“
„Ne, to ne! Nepotřebuji lektvar, jen prosím neodcházejte. Já... nemohl byste mi něco vyprávět? Nebo číst?“ zeptala se nesměle a Severus se skoro zadusil vlastní slinou.
„Slečno Grangerová, nejsem ten typ, který zvládá vyprávění pohádek,“ řekl možná příliš příkře.
Hermiona sklopila oči, aby neviděl zbloudilou slzu, která si tvořila cestičku na její tváři. Už zase byla slečna Grangerová. Ten tam byl dosavadní strach a soucit, který čišel z jeho očí. Zabolelo jí to, protože teď potřebovala, aby se o ni někdo staral. Aby jí někdo dal najevo, že ona není ta špatná. Že není jen sprostá děvka, kterou z ní stihl George udělat za několik minut.
Severusovi její náhlá změna neušla. Světélka v očích vyhasla snad ještě víc a po její tváři se kutálela osamělá slza. Zvlnil rty v nepěkném úšklebku, který věnoval sám sobě. Neměl se chovat tak chladně. Alespoň ne tak rychle, zatraceně, vynadal si v duchu.
„Mám tady s sebou jednu knihu. Lektvarové omyly světa. Mohl bych vám číst,“ nabídl jí, načež následně dodal, „Hermiono.“
Zdálo se mu to, nebo těch pár slov vrátilo do jejího zšedlého obličeje život?
„Děkuju,“ věnovala mu ostýchavý a téměř nepatrný, přesto však vděčný, úsměv.
Předčítal jí několik hodin. Občas kontroloval, zda ji náhodou neuspal, ale vždy se setkal s jejíma doširoka otevřenýma očima, kterýma ho sledovala. Od předchozího pláče byly její oči průzračné, a kdyby se jen trochu snažil, dokázal by jimi pohlédnout hluboko do její mysli. Neudělal to. Sám moc dobře věděl, jak je důvěra křehká věc, a zrovna u ní, ač netušil pořádně proč, by o ni nerad přišel. Raději se proto opět vrátil ke čtení.
Musel si přiznat, že ho předčítání jistým způsobem unavovalo. Nebylo divu. Když na město padl soumrak a on už pomalu neviděl na písmenka, spolu s rozsvícením lampičky na nočním stolku mrkl i na hodiny. Ručičky ukazující pár minut po sedmé ho zaskočily. Četl téměř čtyři hodiny a zatím se mu moc nechtělo přerušovat klid, který si i on jistým způsobem vychutnával. Jenže o hodinu později ho zcela nečekaně prozradilo kručení v břiše. Koutkem oka zaznamenal, že se Hermiona slabě pousmála.
„Asi bychom se měli najíst,“ promluvila dříve, než se stihl omluvit.
„Kdybych řekl, že nemám hlad, asi byste mi to neuvěřila, že?“ ušklíbl se pro sebe tak typickým způsobem.
„Ne, to opravdu ne.“
„Nechám jídlo přinést na pokoj, předpokládám?“ zeptal se nepřímo.
Kývnutí mu jako vyjádření souhlasu muselo stačit.
„Hermiono,“ oslovil ji ještě před tím, než opustil místnost, „nechci být netaktní, ale měla byste si opláchnout obličej. Docela mě děsíte,“ prohodil jen tak mimochodem a odešel do obývacího pokoje.
Hermiona mu dala za pravdu a vyhrabala se z postele. Při pohledu do zrcadla se smích jednoduše nedal zadržet. Připadala si jako fanatická fanynka „Kissáků“. Tedy alespoň tak vypadala.
Důkladně si smyla rozmazaná líčidla z obličeje a svlékla si i potrhanou sukni, která jí až příliš připomínala nedávné události. Přemýšlela, co si obléci. Jen v jeho košili se tu rozhodně promenádovat nechtěla už z toho důvodu, že ta jí končila v polovině stehen a nepřišlo jí to jako zrovna vhodné. Dlouho nad tím nepřemýšlela, přehodila si přes ramena ještě huňatý hotelový župan a vyšla z koupelny.
Ani si neuvědomila, že na své tváři „zapomněla“ uvolněný úsměv. Připomnělo jí to Severusovo zdvižené obočí a pohled na její rty.
„Měl jste pravdu, vypadala jsem příšerně,“ pokrčila neurčitě rameny a schoulila se do rohu pohovky, kde hodlala vyčkat na večeři.
„Ehm, ehm,“ odkašlal si Severus, „Hermiono, měli bychom, pokud se na to ovšem cítíte-“
„Pane profesore,“ oslovila ho chladněji, než jí našeptávalo srdce, „necítím se na to a nikdy se na to cítit nebudu. Chci na to co nejrychleji zapomenout, vymazat to z paměti a ze svého života. Vážím si toho, že mi v tom pomáháte, proto prosím respektujte mé přání.“
Celou dobu mluvila polohlasně a nepřestávala mu hledět do očí. Pochopil, že George nebude chtít obvinit a na jednu stranu ji chápal. Na stranu druhou by se za ni nejraději šel bít znovu a tentokrát mnohem důkladněji.
Kývl na znamení, že chápe, ale stažené obočí a rty semknuté v úzké lince hovořily o jeho odlišném názoru. Naštěstí se tichá pomlka nestihla rozvinout ve zlověstné ticho, protože na dveře zaklepal poslíček s večeří.
Severus ho nechal vyložit veškeré podnosy a tácy na stůl a vražedně si ho měřil, když si mladík zálibně prohlížel mladou ženu na pohovce. Hermiona byla tak obezřetná, že raději odvrátila tvář, protože si byla vědoma toho, že podlitiny ještě zcela nezmizely.
„Nikdy jsem nepochopil, co lidé na té oříškové pomazánce vidí,“ konstatoval Severus, když si všiml, jak si na ní Hermiona pochutnává.
„Je to dobré,“ odvětila bezvýrazně.
„Není to dobré. Je to sladké a nezdravé,“ opáčil on a demonstrativně se zahryzl do čtvrtky kiwi. Jen o setinu vteřiny později zkřivil ústa ve šklebu, který způsobila nedostatečná vyzrálost onoho ovoce.
Hermiona se rozesmála. „Možná nezdravé, ale dobré. Zkusil jste to vůbec někdy?“
„Ne a ani o to nestojím.“
„Vy jste nikdy neochutnal lískooříškoovou pomazánku? Překvapujete mě. Aspoň to zkuste, uvidíte, že to není tak hrozné,“ usmála se a podala mu namazaný plátek chleba.
Měla pravdu. Nebylo to tak hrozné, ba dokonce to bylo tak dobré, že se o zbytek málem poprali.
Po večeři si ještě chvíli nenuceně povídali, ale rozhovor to byl víceméně křečovitý, protože ani jeden se nechtěl dostat mimo „bezpečná“ témata typu počasí.
Když už to začínalo vypadat, že rozhovor zcela zanikne, Hermiona se zvedla se slovy, že se jde osprchovat. Jakmile se osušila, oblékla si jen své pyžamové kalhoty, ale košili si nechala půjčenou. Cítila se v ní dobře. Jemná bavlna jí poskytovala dokonalý komfort pro rozbolavělé tělo a Hermiona se v Severusově košili cítila v bezpečí a pod ochrannými křídly.
I on následoval jejího příkladu, ale než ulehl vedle ní, rozhodl, že ji ještě jednou namaže pokousaná místa.
Hermiona se tentokrát bránila o něco méně, ale o to důrazněji. Přesto však nakonec svolila a podvolila se ke stejnému ošetření, jaké již jednou absolvovala.
Když jí Severus dopnul poslední knoflíček vlastní košile, spokojeně se stočila do klubíčka a on ulehl vedle ní. Leželi vedle sebe dlouho a tiše. Hermiona nemohla za žádnou cenu usnout, ač se o to všemožné pokoušela, nepomohlo ani počítání oveček. Asi to bylo podvědomí, které jí bránilo ve snech znovu prožít to, co jí dnes udělal George a znovu se tak ocitnout bezmocná v jeho zajetí. Ale co mohla dělat? Tak jen tupě hleděla na hodiny, které se už pomalu blížily k půlnoci. Snažila se moc nevrtět, protože předpokládala, že Snape spí, ale opak byl pravdou.
Severus celou dobu sledoval její záda zvedající se v nepravidelných intervalech a pochopil, že nemůže usnout. Ani on sám nedokázal přivolat spánek, ale nevadilo mu to. Když už její tiché převalovaní nebralo konce, rozhodl se dát jí najevo, že on také nespí. Nechtěl se vnucovat, pokud bude chtít, osloví ho, pokud ne, můžou si dál hrát na dva spící lidi.
Razantně se překulil z boku na záda, až se pod nimi zhoupla matrace, přičemž si hlasitě povzdychl. Chvíli hleděl do tmy a vyčkával. Dočkal se.
„Severusi?“ ozvala se po chvíli nesměle.
„Hm?“
„Vy nespíte?“
„Vy umíte konverzovat ve spánku?“
„Ne, ale vy jste nevypočitatelný,“ oplatila mu.
„Těší mě, jaké o mně máte vysoké mínění, ale nejspíš vás zklamu, tohle ještě neovládám.“
„Škoda, mohl jste mě to naučit.“
„Můžu vás naučit jiné věci. Dnešní noc je k tomu jako stvořená, zvlášť, když ani jeden nemůžeme usnout, jak jsem si stihl povšimnout.“
„To nemyslíte vážně, že ne?“ oklepala se Hermiona při představě, že muž ležící jen několik málo centimetrů vedle ní, ji dává takové návrhy ani ne den po jejím největším životním traumatu.
„A proč ne? Dáte si čaj nebo vodu?“ změnil zdánlivě nesouvisle téma.
„Kakao,“ vypadlo z ní dřív, než se vůbec stačila zeptat, o čem to mluví a o co mu jde.
Severus vstal a přešel k telefonu. Zručně vytočil číslo na hotelovou obsluhu. Po delší čekací době se na druhé straně přeci jen ozval hlas noční služby.
„Prosim,“ zaslechl ze sluchátka nevrle.
„Konvici horkého kakaa a jedny šachy na pokoj 325,“ oznámil stručně své přání.
„Cože?“ byla nechápavá odpověď na druhé straně.
„Kakao a šachy,“ zkusil to ještě jednou, tentokrát již mírně nakvašeně.
„Jaký šachy?“
„Pokud možno dřevěné, ale jinak je mi to jedno,“ zkusil to Severus ještě jednou.
„Eh?!“ ozvalo se opětovně zcela nechápavě na druhém konci.
„Jste hluchej nebo blbej?“ otázal se Severus zcela vážně a Hermiona se při jeho poznámce málem rozesmála nahlas.
„No... já...“ koktal zmatený hlas ve sluchátku.
„Prostě jen přineste kakao a šachy. Slibuji, že spropitné bude úměrné mému přání,“ pokusil se osobu na druhé straně navnadit.
„Ehm, dobře.“
Kupodivu nemuseli čekat moc dlouho. Severus popohnal Hermionu z postele, nalil horké kakao do dvou šálků a poskládal figurky na jednotlivá políčka šachovnice.
„Tak co, Hermiono, chcete se učit nové věci?“ zeptal se jí ještě jednou a pobídl ji, aby si sedla naproti němu na pohovku, přičemž šachovnice se nacházela mezi nimi.
Váhala jen chvilku.
„Ale nebudete brečet, až vás porazím, že ne?“ byla její odpověď, načež zahájila hru bílým pěšcem.
mac
08.06.2010 12:13:04
195.168.45.2
diky wixie, stalo to, ako vzdy za to :o)))
Iva
08.06.2010 06:21:59
212.80.67.131
shltla jsem to jedním dechem..nádherna kapča
gamelka
08.06.2010 06:15:51
212.80.67.131
Jéé nemám slov..pěkne,že ho Severus zmlatil hajzla..
Ooo šachy miluju šachy!
Jsem zvědava kdo vyhraje!:D
Terka
08.06.2010 06:07:08
212.80.67.131
krásna kapitolka
uršula
07.06.2010 20:14:34
212.80.67.131
Krásna kapitolka..Sevík je nejlepší
Deniska
07.06.2010 19:45:29
212.80.67.131
Pf divali jsme se na MTV?Kdo vyhral herce v Harrym Potterovi?:DTom Felton juchůů mám ho ráda,sice vic Rickmana celkem mě mrzí ze to nevyhral on JE TAM NEJLEPŠÍ
no a k povídce krásna uzasna jako vzdy
zusanka
07.06.2010 19:43:51
212.80.67.131
oooo nemám slov..
Ladybombonek
07.06.2010 19:21:35
212.80.67.131
miluju tuto povídka skvělááá
Aja
07.06.2010 19:21:19
212.80.67.131
po takovém pos*anem dni mi umi krásna kapča zvednout naladu děkuju
Enddy
07.06.2010 07:03:00
212.80.67.131
nádherné..Severus je prostě ůžasnej
deborka
07.06.2010 07:02:32
212.80.67.131
jéé..princ na bilém koni u Severuse spíš na (černém):Dnádherne
Pája
07.06.2010 07:01:23
212.80.67.131
absolutně nejlepší povídka!
Hanka
07.06.2010 06:41:57
212.80.67.131
nááádherne!Nedočkám se snad další...prostě krásne:)
Vaneska
07.06.2010 06:40:11
212.80.67.131
nádherné nemma nic na vytknutí..prostě bezchybné
bája
07.06.2010 06:39:42
212.80.67.131
jsme zvědava jestli severus porazi herm v těch šachach krásna kapča
ReneeS
06.06.2010 18:47:48
88.101.108.100
Ať se na to mé kritické oko kouká jak může, nedokážu tomu nic vytknout (u mě velmi nezvyklé, že :o)) Princ na černém koni se dostavil, padouch má rozbitý ksichtík a utěšování nevypadá špatně (tvrzení, že si ženský sama nezvládne namazat mastí prsa docela pobavilo, záda bych ještě pochopila ... má to ten chlap štěstí, že mu spolkne takovouhle blbost :)) Kakao a šachy?! zajímavá představa. Přiznávám, že jsem na pokračování zvědavá :)
ReneeS
wixie
06.06.2010 18:33:53
85.70.88.152
Děkuji za nádherné komentáře Líbila se mi vaše spekulace, jak dopadne šachová partie mezi těma dvěma - no já nevím, ale mě přišlo, že je Hermiona docela sebevědomá, když přišlo na šachy, vám ne?
Twenty years from now you will be more disappointed by the things that you didn't do than by the ones you did do. Sail away from the safe harbor. Explore. Dream. Discover. - Mark Twain
FÁFJKA
06.06.2010 12:46:10
193.179.44.120
HAJZL NÁDHERNA KAPČA
zuzka
05.06.2010 23:16:00
84.21.109.144
severs ho měl zmlátit jeeště víc, parchanta jednoho!!!
moc hezká kapitola! ale už vůbec nevidím, co píšu přemýšlím, jestli herm vybaíš šachovím talentem...
efka
05.06.2010 17:54:09
193.179.44.120
uff no krásna kapča
Nade
05.06.2010 11:35:48
89.103.56.93
Ufff. Přišel včas! Teda relativně. Teď jen čekám až mu Hermiona vyškrábe oči za to, že před Georgem propíchnul, že je placená společnice.
Moc děkuji za kapču a těším se na další.
sasa
04.06.2010 16:24:41
212.80.67.131
nemuzu se dočkat další kapči
deny
04.06.2010 13:42:30
93.99.169.10
krásna dlouhá kapča
deny
04.06.2010 13:20:54
93.99.169.10
krásna dlouhá kapča
snapeova
03.06.2010 23:14:51
90.177.189.4
Wixinko děkuji za krásnou a dlouhou kapitolku. Samozřejmě děkuji i Sáře :) To byla snad nejhezčí kapitola z celé povídky.Já už normálně myslela,že necháš seva odejít. Už sem mu chtěla nadávat ,když se rozhodl,že se projde. Poprvé v životě jsem děkovala merlinovy za déšť :D a moc se mi líbilo jak toho parchatna zmlátil,ale nedivím se mu,že mu to nestačilo. Taky bych ho šla nejradši zabít...Ještě jednou dík,konečně jsi částečně ukojila mou nedočkavost a samozřejmě se těším na další kapitolu :)
http://pisupovidky.blog.cz
hanka
03.06.2010 22:58:55
212.80.67.131
Já snad myslela,že se nedočkám!A dočkala jsem se!Grazl..ještě že tam Sevík přišel..jeho pocity se mi velmi libi och šachy!
Oli
03.06.2010 22:24:42
212.80.67.131
slint slint
bomba
barča
03.06.2010 22:16:31
212.80.67.131
sevik je prostě super..chudák herm
aša
03.06.2010 22:14:59
212.80.67.131
och nemám slov:)
didy
03.06.2010 21:53:22
212.80.67.131
krásné
Janka
03.06.2010 21:33:40
82.100.5.125
To bylo tak napínavé. I ten krásný pocit, když ji Severus zachránil. Prostě nemám slov.
Ty jsi se do těch postav už tak vžila, že je tak krásně píšeš.
Moc moc se těším na pokračování.
Blažena
03.06.2010 20:45:12
212.80.67.131
nemám slov..krásné
Barunka
03.06.2010 20:09:23
213.29.61.31
Áááá, můj bože, to bylo úžasný!!! Jak jí krásně zachránil, pomalu jsem tu brečela dojetím - ano, vím, jsem přehnaně citlivá. Wixie, jen tak dál, tohle je ta nej, nej, nej, nej, nej, nej, nej, nej, nej, nej ....(nekonečno nej) nejlepší povídka, co jsem kdy četla:-)
Iva
03.06.2010 18:39:26
212.80.67.131
shtla jsem to hned..ty pocity napsane od Herm jsou vynikajici
Githoniel
03.06.2010 18:11:37
212.80.67.131
Párádní krásné dlouhé...Ještě že se Herm nic nestalo i když trošku no..ještě že tam byl Severus
Mia
03.06.2010 17:17:07
212.80.67.131
slint..ti dva jsou tak skvělí:Dsevík jak se snazi
Dorka
03.06.2010 17:10:42
212.80.67.131
jéé další kapitolka..jsem se ji normálně nemohla dočkat super
Jarka
03.06.2010 16:31:54
212.80.67.131
MILUJU TUHLE POVÍDKU
daša
03.06.2010 16:29:36
212.80.67.131
Krásně napsano..chudák herm snad se z toho brzy dostane
trdlo
03.06.2010 16:25:28
212.80.67.131
Ouuu vážne?Nemám slov..kráásné dlouze napsane..bez chyby severus se mi tam strašně líbí pořád je svůj,ale snaží se snaží
romča
03.06.2010 16:13:10
212.80.67.131
ty jo nemám slov
andrejka
03.06.2010 15:36:24
212.80.67.131
ty jo už ted se nemůžu dočkat další kjapitolky
anys
03.06.2010 15:32:37
212.80.67.131
hned mám lepší náladu..budu totiz delat opravaky..az dneska jsem si nasla chvilinku na společnici no nemám slov:)fakt skvěla kapča sevik je nejlepší:P
gazi
03.06.2010 15:18:11
212.80.67.131
bezchybné úžasne ten George je ,ale previt!
ebi
03.06.2010 15:07:11
212.80.67.131
moc hezka kapitolka:)
domča
03.06.2010 14:46:10
212.80.67.131
tahle povídka je prostě nejlepší
uršula
03.06.2010 14:45:57
212.80.67.131
ja veděla ze sevik bude hrdina!:D
viky
03.06.2010 14:45:35
212.80.67.131
Jéé další kapitolka super:)
sarapolanska
03.06.2010 12:56:17
86.49.11.9
Tak kolik lidí mi poděkovalo za betaci? :-D nevděčníci, takových hodin nad tím.. no nic, já se pomstím. :-D
Severus a nudit se? On ani nepodrážel nohy hostům, aby si ukrátil čas? :-D
Ano paničce je špatně, doufám, že je to salmonela a zbytek hotelu si jí užije s gracií :-D
Venku se rozpršelo.. to je skoro jako zásah z hůry co? No jo, prostě půjdeš na pokoj :-D
a pěšourem :-D
Ještě, že nebydlí třeba ve třicátém patře. To bych si hubu utrhla :-D
Rozběhl se. Už se směju, neb když si představím běžícího Alana tak se válím v křeči :-D
Už se perou? (počkej podívám se k Hermioně do pokoje - ano, už se perou).
A kdo vyhrává? Rocky nebo Chuck? :-D
Jen mu dej, pravej hák, levej hák, železnej hák! :-D
Jsem zvědavá, jestli se George někde objeví nebo se šel osobně zahrabat. :-D
Tak on se chce o Hermionu starat a ona je ještě hnusná? Zmlátit. :-D
Zabalit do prostěradla a nechat at se z toho vymotá. Jsem zlá co? :-D
Dostává mě to ošetřování. Tak si Severus přeci sáhnul... :-D raději si to nebudu představovat :-D
Číst několik hodin. Po hodině by už nemluvil, zkus si to někdy :-D ale on má hlasivky asi trénované tak vydrží dvě hodiny :-D
Jo čtyři. Severusi, řekni svému krásnému sametovému hlasu pá pá :-D
Papání na pokoj. Snad modřiny do rána zmizí neb jinak bude zapotřebí filmového maskéra.. nebo minimálně Mejbelin (možná se tak narodila, možná jí někdo zmlátil.)
Ano objednávat cokoliv v noci v hotelu je prostě na hovno. :-D Oni mají problém pochopit i to, že chceš vodu nebo tak. :-D osobně mě někdo volat v noci, že chce šachy, tak zavolám pány v bílých pláštích :-D Ale tak hlavně, že Severus zaplatí. Mě by stačilo, kdyby se představil.. :-D
No pro mě by bylo překvapení, kdyby hru zahájila královnou, pěšec mě nijak nešokuje :-D
Krásná a hlavně dlouháááá (věřte, že si to uvědomuji lépe, než kdokoliv jiný) nabitá akcí a reakcí. Wixie je prostě machr. :-) Pátek někde mám, tak snad se již večer kouknu na opravu. :-) ale stejně máte peška, teď máte být spokojení po takovém nášupu. :-D
ansus
03.06.2010 00:37:19
88.101.108.230
Wixie, díky, díky, půvabná kapitolka. Severus zuřící, bránící dámu před újmou a trestající padoucha...jak typické, ale přesto naprosto úžasné a čtenářky z konceptu vyvádějící. Pravda - taky bych se nezlobila, kdyby ho proklepl víc, zbabělce jednoho - o kolik tvrdší útok na Hermionu, o to rychlejší vycouvání po Severusově příchodu...zjevně Severuse jeho smrtijedská pověst předchází. Severusovo přesvědčování, že si Hermiona sama nenatře dekolt, je zmijozelsky účelové...chudák Hermiona, musí být opravdu v šoku, že mu na to skočila. Napětí dobře vygradované - moc hezké. Těším se na další.
Chavelierka
02.06.2010 20:52:19
188.75.129.158
Jsem tu
no asi budu muset koment dělit, tak snad mi to zase webgarden vesele promíchá
Dlouhá? Beru. Půlit? Ani náhodu ;)
Žádný takový, žádný prodlužování! :D Ve škole si to zařiď jak chceš :D
Saru? Děkujem ;)
Nechápu, proč si místo toho přešlapování na ten záchod raději nedojde? :D
Hmm Mona Líza, Slunečnice, Van Gog, Brumbál, Rembrant,…. samá cenná díla :D
Položil mu ruku na rameno a Sev se leknutím počůral, tak na záchod už nemusí :D
„Nic se neděje, já stejně potřeboval.“ :D
Marlenne čeká dítě? Tý jo staříci se rozjeli :o
Zvlnil zhnuseně rty, taky si ve svém věku mohli dávat pozor :D
Jistě, nejspíše Bradavické dějiny, neb ty stále nosí v kabelce pro případ nouze :D
No já bych řekla, že se spíš nedaří, ale jak chceš :D
Proč ne? Takový tanec mezi kapkami deště je docela života budič :D
Po pár minutách si připadal jako blbec a po pár hodinách kdy se stále nic nedělo, se jím i stal? :D
Po schodech? A to jako po svých? A maj tam aspoň eskalátor?
Značně udýchaný se sesunul po vyčerpávajícím výkonu na druhý schod, který vyšel a to ho čeká ještě 2567 dalších :D
No jo přespolní běh skrz Bradavice, neb Brumbálův triatlon napříč hradem protrénuje každého ;)
Všiml si zajímavého úkazu? Výtah se spouští knoflíkem start nikoli stop. :D
Případ nejezdícího výtahu vyřešen, viníkem se stává …. Šutr. Navrhuji nejvyšší trest.
Tohle se mu nelíbilo, vráska, která se mu tvoří, při mhouření mu přidává deset let. Rozhodl se. Už to dělat nebude! :D
Rozběhl se? Wixie, jsi si jistá, že to nebyla jen rychlejší chůze? Nevzal si na to dabléra? Neuvěřitelné!
Prudce rozrazil dveře, až se mu dle bradvického zvyku vrátily do obličeje
Zkoprněl, sýpavě se opřel o rám dveří, běh není jeho silná stránka
Aaaa a právě takto zjistil, že sexy brunet vlastně nosí tupé
Ano a dalším kouskem jej naučil kotoul vzad, šikulka dostane kostičku nebo do držtičky?
Pár chomáčků si sice nevšiml, ale když se začal tou horou vlasů brodit k brunetovi zjistil, že je někde chyba :D
Viděl rozlámanou Hermionu a naštval se. Nesnášel nedodělanou práci
Přehodil přes ni deku, aby neviděla, jak z Georga udělá skládací nesložitelnou harmoniku ;)
Ano nevadí, že mu klopy zůstaly v ruce a brunet na zemi
Auuuu brunet si bude dělat černou polívku, vlastní výroby?
Mlč a řekni, jak to bylo!
Srab Hermi bije a pak se nechá zmlátit bez náznaků obrany, jen mu Seve zmaluj ciferník do duhova!
Vážně nějaká malá kledbička by nešla? Ani žer slimáky? Škodáááááá
Si jako Sev vážně myslí, že ten blbec myslí?
Mírným tak, že prorazil protější zeď. Hups trochu silněji
Kdyby nad hrnce. Rychleji než nad kotlíkem maximální velikosti ;)
Důkladně zavřel dveře. Muhehehe teď je řada na mě
Jo tak do své košile? Aaaaach jo prosycena jeho vůníííí já chci taky jednu
Jestli Hermi nemá zájem já jo!
To je jedno černé slzy, černá košile, to se ztratí ;)
Dojdu k baru, pomazlím se s Chav, naberu led a přijdu platí?
On má jako bílý kapesní? Já čekala stylový černý
Trochu to zabolí informoval jí než jí s plesknutím přistál balíček ledu na obličeji :D
Při pohledu na krk se zhrozil. „Vy máte klíště!“
Ano Sev vždy připraven. Otevřel kufr a na zem se vysypala sada malého chemika :D
Kousl vás ještě někam? Ne? Tak já to napravím :D
Proč se neošetří sama, když jí to tak vadí? To já bych se klidně nechala a hlásím dopředu jsem pokousaná úplně všude ;)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ach, svět mi připomíná čokoládu, hořký a tvrdý v lákavém balení. Když budu trpělivá, na patře vzadu mne sladkou chutí po čase odmění. - Strašlivá podívaná, Čokoláda
Chavelierka
02.06.2010 20:31:20
188.75.129.158
Prej líp jak Poppy to nikdo nesvede. Ha ti ukážu jaký je proti mně Poppy břídil ;)
Trochu protestovaly? Myslíš to praskání, kterým mi tu rezonují okna? :D
Ale někde tady ukázala neurčitě a Sev ji raději v masti vykoupal
Jistě jen ho nech, ať to jiné udělá znovu no Herm!
:D :D úplně ho tam vidím jak tam nešťastně sedí jak babka nad zamotaným pletením :D
Jééé Sev ala pohádková babička, už jen ten čepeček s krajkou :D
Mám jen lektvarové omyly, ale pokud vás s nimi praštím dostatečně silně třeba usnete :D
Že neochraptěl?
Ani najíst mu chudákovi nedá, necita jedna
Docela mě děsíte :D :D :D Hele, že si zas nasadila pleťovou masku ala Voldemort :D
Kissáků :D :D aaa ten krém znám dobrá značka
Ccc a tu košili mi prostě nedá
To jsem taky nepochopila, oříšková pomazánka blééééééé
Ano sladké nezdravé bledavé a co nejhorší hnědé :D
Jistě je mi to jasné Sev háže avadu na všechny strany, že mu nedají poslední kousek pomazánky :D
To je komediant :D
Spíte? No až do teď jo :D
Cc břídil. Beztak kecák, určitě umí mluvit ze spaní :D
To jsem zvědavá, co ji bude učit? :D
Kakao jooooo jdu si taky udělat počkej, nikam nechoď ;)
Jo šachy :D ale ty už Chave umííí, no je fakt, že je už dlouho nehrála :D
Hele ta noční směna je hodně natvrdlá nebo jen natvrdlá? :D
Hluchej i blbej typuju. A za svůj výherní typ získávám noc se Severusem? :D
Pche si slečna věří. To ještě neví, že Sev umí podvádět:D krade totiž figurky :D
Ano wixie ano ano bere mi to dech, slova, myšlenky a prostě všechno takže stručně je to neskonale dobře napsané a příběh je strhující, takže otázka je nasnadě. Kdy bude další :D
řekni kdo vyhraje v šachách a budou to slíkací šachy? Já bych chtěla umět takhle vyprávět vážně ;)
Nádhera děkuju za ni.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ach, svět mi připomíná čokoládu, hořký a tvrdý v lákavém balení. Když budu trpělivá, na patře vzadu mne sladkou chutí po čase odmění. - Strašlivá podívaná, Čokoláda
Lipsy
02.06.2010 18:55:21
78.98.157.238
Oooooooooo, aaaaaaaa, hned sa mi bude lepsie spat. Ale veru mu mohol Severus este par poriadnych "ubalit".
Nadhera!!!!
nadin
02.06.2010 18:39:29
95.102.74.228
Darček k MDD.... Ďakujem! Bol (JE!!) to krásny darček.
Úžasné, kde sa v tom chlapčisku berie toľko jemnosti?? Žeby už vystrieľal muníciu na tupých hlavách? (rozumej študentoch)
A ja si zas myslím, že by ho Hermiona mohla poraziť v šachu.
Ale asi sa nechám prekvapiť...
ĎAKUJEM!!!!!!!!!
*Neboj sa robiť to čo nevieš - pamätaj, Archu postavil amatér a Titanic profesionáli.
GwenLoguir
02.06.2010 17:36:13
88.212.37.120
Po tisíckach rôznych poviedok mám natoľko zakorenené, že Snapea nik nepremôže v šachoch, že si neviem predstaviť ani enn tú možnossť
Mika
02.06.2010 16:53:44
89.176.180.101
Páni, krásná kapitola, dlouhá, napínavá a vtipná, prostě úžasná... Smekám
Lia
02.06.2010 16:22:56
217.117.215.163
Považuji za týrání když mi mamka ráno pošle sms ,,Je čtvrtek" a odmítá mi to tam poslat na pokračování (net v mobilu nemam)
Takže jsem si musela počkat až do teď a stálo to za to. Kapitolka byla velice zajímavá a divim se, že ho Sevie neprohodil oknem a neshodil na nej pohovku - minimálně.
To se nedělá dělat čtenářům chutě. Právě se chystám vyrabovat kuchyni a spořádat sklenici nugety
Ten konec byl úžasný!! Kakao a šachy
klaris
02.06.2010 15:19:10
212.80.67.131
super kapitolka..bez chyby...sevík popíjející kakao och...No nemám slov
aneta švrčková
02.06.2010 15:17:37
212.80.67.131
Jéé stejně je Severus hrdina..krásna kapitolka!:D:D:)Cha snad Hermiona vyhraje holky jsou přece jen lepší:-P
No neumím si představit Severuse jak by brečel :D:D:D
NO PROSTĚ ÚŽASNA KAPČA!'
Ellen Peel
Miriabar
02.06.2010 13:34:39
213.151.217.133
super kapitola!som rada ze sa sverus tomu hajzlikovi vycistil zaludok!aj ked si rozhodne zaluzil viac. iste je, ze kebyze severus moze carovat tak z neho nezostane vela. a potom ked sa venoval hermione... no proste zlaty clovek...normalne som dostala chut na kakao a sachy:) aj ked bez severusa by to asi bolo o nicom...no nic
zuzule
02.06.2010 10:22:03
90.178.30.52
No včera už sem to nestihla, bo sem usla. Tak sem si ji vychutnala ráno. Pěknej srab to byl, ten hajzlík. Dostala sem chuť na nutelu. No a díky bohu, že to ten recepční nakonec pochopil. Ono mu to o půlnoci hold nemyslí. Krásná kapča.
Jituš
02.06.2010 09:04:55
93.91.145.202
Teda to je podraz dávat kapitolku tak pozdě. Já úž ve svém věku zase chodím spát čím dál tím dřív, takže "v devět je to slušný jít spát". Ale teď jsem si to vychutnala a jdu psát SMS potvůrce dcerušce.
Kapitolka moc hezká, dobře žes jí nepůlila, takhle z toho byl požitek (spoň sis to vyžehlila za ty ochutnávky co nám podráždily apetit). A o písmenka si starosti nedělej, stejně to v tom prvním čtení - honem honem jak je to dál - nestíháme postřehnout. To až tak napotřetí.
Elza
02.06.2010 08:50:02
89.203.192.194
Marlenne se udělalo nevolno - Ha, my myslely, že bude nevolno Severusovi, a ono zatím Marlénce. Mezi námi, my pořád spekulovaly, co že si to zapomněl - a on deštník! Neměl by jako Brit být zvyklý nevycházet bez deštníku? Chichi, ještěže ho neměl...
Když se daří, tak se daří - výstižný komentář...
„A braň se aspoň, ty úchylný hovado!“ - Severus nám dneska perlí!
Jé, Severus má s sebou černé košile? Já myslela, že do obleku má bílou... *;-)
Hermiona se tentokrát bránila o něco méně, ale o to důrazněji. - Cožeto dělala?
„Vy umíte konverzovat ve spánku?“ „Ne, ale vy jste nevypočitatelný,“
„Jaký šachy?“ „Pokud možno dřevěné, ale jinak je mi to jedno,“
Krása, wixie!
Míša
02.06.2010 00:07:13
85.207.116.239
skvělý, hrozně mě baví číst tvoje povídky
chudák Hermiona...ještě, že pršelo a doufám, že se už George neobjeví v jejich blízkosti
já chci taky jeho košili
lískooříšková pomazánka...mňam, taky bych se o ní skoro poprala
Severus popíjející kakao
hodně štěstí u zkoušek
Derena
01.06.2010 23:52:53
90.178.86.66
Hurá, neočekávaná kapitola. Málem jsme předtala z toho napětí v první části kapitoly dýchat. Moc pěkná kapitola. Jen doufám, že Severus brunetovi ještě rozbije ciferník nebo se alespoň ještě nějak efektivně pomstí.
Blesk
01.06.2010 23:48:00
89.103.82.218
Chceš plnohodnotná komentář? Ok, takže.... SUPER! Kapitola se mi líbila, třeba ten detail na začátku, kdy jsi popisovala ten kamínek v rýze u výtahu. Potom ta rvačka... bezva, i když si teda zasloužil mnohem víc V následném rozhovoru se mi strašně líbilo, jak Hermiona několikrát vybuchla. A ty kousance na prsou, nepříjemné a uvěřitelné A konec u kakavíčka, to byla paráda. Zvlášť, jak si Hermiona myslela, že jí dělá návrhy Prostě bezva, bezva Přeju štěstí u zkoušek a múzu
Blesk
01.06.2010 23:33:26
89.103.82.218
Chceš plnohodnotná komentář? Ok, takže.... SUPER! Kapitola se mi líbila, třeba ten detail na začátku, kdy jsi popisovala ten kamínek v rýze u výtahu. Potom ta rvačka... bezva, i když si teda zasloužil mnohem víc V následném rozhovoru se mi strašně líbilo, jak Hermiona několikrát vybuchla. A ty kousance na prsou, nepříjemné a uvěřitelné A konec u kakavíčka, to byla paráda. Zvlášť, jak si Hermiona myslela, že jí dělá návrhy Prostě bezva, bezva Přeju štěstí u zkoušek a múzu
Zuzana
01.06.2010 23:13:27
195.146.132.62
Skvelé som taká šťastná, že začalo pršať, teda nie tu doma, tu už leje niekoľko dní, ale tam u nich a Severu sa vrátil. Škoda, že nemohol na toho debila hnusného pustiť nejakú hnusnú kliatbu, trebárs mu namiesto hlavy vyčarovať odpornú bradavicu, ale potom to bolo nádherné, to ošetrenie, túlenie sa v posteli a nakoniec šachy a kakao, ale tak nedalo sa zatiaľ čakať nič lepšie a okrem toho je to darček k MDD
Ďakujem za nádhernú kapitolu. Toto by bolo škoda deliť na viac častí.
ZJTrane
barbrozinka
01.06.2010 23:08:52
89.176.90.185
Go, GO, Severus, doufám, že s tím magorem bude mít ještě čest, až u toho nebude hermi a pořádně mu zkrášlí jeho obličej, nebo ještě líp, pošle ho do azkabanu na líbánky!!!
Jinak je neuvěřitelné, jak zvládneš do takových situací tak nenásilně vkládat humor.
Bylo to moc hezké, jen se hluboce klaním a děkuji O:-)
barbrozinka
01.06.2010 22:57:09
89.176.90.185
Go, GO, Severus, doufám, že s tím magorem bude mít ještě čest, až u toho nebude hermi a pořádně mu zkrášlí jeho obličej, nebo ještě líp, pošle ho do azkabanu na líbánky!!!
Jinak je neuvěřitelné, jak zvládneš do takových situací tak nenásilně vkládat humor.
Bylo to moc hezké, jen se hluboce klaním a děkuji O:-)
Michelle
01.06.2010 22:43:14
83.240.107.196
juhů, první
zítra napíšu podrobnější komentík, ted valím spinkat
Žádné komentáře:
Okomentovat