Littera scripta manet: 14. Čtvrtek (část druhá)

Původně jsem vám nechtěla dopřát tak krátkou pauzu, ale mám dnes velmi dobrou náladu (mám zápočet z fyziky, takže už mě nic nedělí od toho, abych si vyzkoušela ústní zkoušku z tohoto pro mě naprosto šíleného předmětu :-)) a taky je ta středa, že jo. Takže proč si neudělat na chvilku čtvrtek...

Za konec kapitolky mě nebijte, jinak se nedozvíte, jak to skončí :-D

Kapitola věnována všem, kteří se musí potýkat s velkou vodou. Snad už se to počasí umoudří.

PS: Kapitola by zřejmě měla obsahovat věkové omezení, ale já si myslím, že je to na vědomí a svědomí každého zvlášť. Na netu jsou i větší hrůzy než tohle :-) Ale tak pro formu: 18+.

Ačkoliv Hermiona věděla, že jí pokojové dveře nic neudělaly, neubránila se rozčilení, které ovládlo její nitro, a silně jimi práskla. Vztekle odhodila své sako na křeslo a povolila vrchní knoflíček sametové halenky.

Snape ji zase pořádně vytočil. A to se snažila tu včerejší scénu hodit za hlavu. Jenže to by nebyl on, aby na ni zase nezkoušel ty svoje kousky. Vytočil ji, to nepochybně, ale ve skrytu duše musela uznat, že má neskutečně měkké rty, které by dokázala líbat od rána do večera. I to kousnutí bylo vzrušující. Ovšem jen do té doby, dokud nestiskl pořádně, mizera!

Její myšlenky přerušilo kručení v břiše. Skvělé! Ve vzteku úplně zapomněla, že vlastně odešla ještě dříve, než vůbec stihla něco sníst. Zatracený Snape! Ale pořád tu byla hotelová služba. Objednala si dva sendviče a minerálku rozhodnuta nevylézt až do večeře z pokoje.

V tom okamžiku si uvědomila, že i když s sebou táhla notebook, ještě nenašla čas, aby ho otevřela. Měla rozpracovanou seminárku už na další semestr a tady ji chtěla dodělat. Rozhodla se, že hned po obědě se do toho pustí. Aniž by se obtěžovala převlékat se ze sukně a halenky do něčeho pohodlnějšího, uvelebila se s časopisem, který v pokoji našla, na pohovku a labužnicky se zakousla do přineseného jídla.

Ve chvíli, kdy už měla dojedeno a dolistovala časopisem až na poslední stránku, se o několik pater níže zvedli závisle na sobě dva muži. Tím prvním byl Severus, který se rozešel směrem do haly, aby počkal na Parkerovi a společně s nimi pak vyrazil ven. Druhý muž, který se vzápětí na to zvedl ze židle, byl charismatický brunet se zlými záblesky v očích. Jakmile zpozoroval, že Severus se nejspíše nějakou chvíli do svého pokoje nevrátí, sám se rozešel nenápadně k výtahu. Nahrávala mu také nedávná hádka Snapea a té placené holky. V náznaku domnělého vítězství již teď zvedl koutek úst do ironického pousmání.

Zrovna se pokoušela ze svého kufru vyhrabat kabel, aby konečně mohla zprovoznit počítač, když se ozvalo několikeré ťuknutí na dveře. Hermiona se zarazila. Nikoho nečekala a Snape by určitě neklepal. Snad se mu nic nestalo, došlo jí vzápětí a spěchala otevřít.

Jakmile však spatřila na prahu George, ležérně se opírajícího o rám dveří, neměla ani tušení, co ji v následujících minutách čeká.

„Přejete si něco?“ zeptala se opatrně a nespouštěla z něj oči.

„Jasně, krásko. Úplně nejdřív bych si přál jít dovnitř,“ opáčil a suverénně se kolem ní prosmýkl do místnosti.

„No tak to je fajn, ale pokud hledáte Severuse, tak ten tu není.“

„Já vím, a proto jsem přišel. Pochybuji, že by se chtěl dívat,“ ušklíbl se té představě a zvědavě se rozhlížel po noblesním pokoji.

„Dívat na co?“ nechápala Hermiona, ale chování toho člověka se jí za mák nelíbilo.

„Dívat na to, jak tě přefiknu,“ odpověděl brunet prostě.

Hermiona zalapala po dechu. „Co prosím?! Vy jste asi zešílel! Okamžitě vypadněte, nebo na vás zavolám ochranku.“

„Jasně, jen se rozčiluj,“ mrkl na ni, a aniž by to čekala, prudce ji chytil za zápěstí, odstrčil od dveří a nohou se je pokusil přibouchnout. Nepovedlo se mu to úplně, ale toho si nevšímal. „A klidně můžeš popustit uzdu i svému vzteku, ani nevíš, jak mě to rajcuje,“ šeptal jí úlisně do ucha a Hermioně začínalo docházet, že tohle není jen hloupý žert.

„Pusťte!“ zakřičela na něj a pokusila se mu vytrhnout. Jeho sevření nepovolilo a ona si uvědomovala, že jestli se nestane zázrak, podlitiny na zápěstích budou to poslední, co ji bude trápit.

„Ale kočičko, přeci bys nevystrkovala drápky. Severusovi držíš každou noc a mě bys nepotěšila? Nebuď lakomá,“ pokračoval a pomalu se s ní začal přesouvat směrem k ložnici.

„Severus za chvíli přijde,“ pokusila se Hermiona o jednu z posledních výmluv, které ji v téhle situaci napadly.

„Vážně? Ale já ho viděl odcházet, tak to se asi tak brzo nevrátí, nemusíš mít strach. Nikdo nás rušit nebude.“

„Ale já nechci!“ vyhrkla a znovu se mu pokusila vytrhnout.

„Nepovídej. Že bys jako štětka chytla za ten týden nějaké nóbl moresy?“

„Já nejsem štětka! Jestli mě okamžitě nepustíte, budete toho litovat!“

„Litovat toho budeš ty, drahoušku, jestli se okamžitě nepřestaneš vrtět a nezačneš poslouchat,“ promluvil zlověstně a Hermioně strachem vyschlo v krku. Přesto se nehodlala vzdát tak snadno.

Využila momentu, kdy nedával tolik pozor, prudce s sebou cukla a kolenem ho kopla do rozkroku.

„Ty děvko!“ zasyčel nenávistně v předklonu, do kterého ho dostala bolest. Hermioně se však pokus o útěk nepodařil. Zakopla o jeho nohu a poroučela se k zemi. Štiplavá bolest na kolenou jí dávala tušit, že si o koberec pěkně spálila kůži. Tuhle bolest vzápětí překonala jiná.

Pevně ji chytil za vlasy a hrubě ji vytáhl na nohy.

„Ještě jednou a zabiju tě,“ prskal jí do obličeje a vrazil jí facku.

Hermioně začaly po tvářích stékat první slzy.

„Prosím,“ pípla s hlavou zvrácenou v nepohodlném úhlu.

„Prosit budeš ještě hodněkrát,“ souhlasil s ní George a za vlasy ji odtáhl až k prostorné posteli. Mrštil s ní na matraci a s pohledem dravce sledoval, jak se jeho kořist pokouší dostat z jeho blízkosti. Marně.

Na poslední chvíli ji chytil za halenku a prudce trhl. Místností se ozvalo vyjeknutí doprovázené praskotem drahé látky. Podstatná část oděvu zůstala v brunetově ruce a Hermiona se jen marně pokoušela skrýt obnažená místa.

„Přeci by ses nestyděla,“ prořízl jeho chladný hlas vzduch v místnosti.

Hermiona najednou ucítila, jak se pod ní matrace prohnula a na jejích bocích se usadil chlap, který jí připravoval ten nejhorší zážitek v dosavadním životě.

Nebylo pro něj vůbec těžké, aby její, již dost výrazně zhmožděná zápěstí, uvěznil opět ve svém ocelovém stisku za její hlavou.

Naklonil se k ní a bez varování drsně políbil. Hermiona trhla hlavou na stranu, ale muž s tím zřejmě počítal. Volnou rukou ji chytil za tvář a znovu se přisál na její rty. Nevybíravě se prodral jazykem do jejích úst a Hermiona v tu chvíli sebrala jedny z posledních zbytků sil a prudce skousla.

„Ty stetko,“ zašišlal a na její tváři přistála podruhé jeho velká dlaň. „Za tohle zaplatíš,“ vrátil se mu hlas do normálu, ale pokus o polibek nezopakoval.

Místo toho se přisál k jejímu krku v touze si ji označkovat. Jakmile byl hotov, nešetrně ji kousl do ramene, až Hermiona bolestně vyjekla.

„Líbí, viď?“ ptal se samolibě.

„Budu křičet, jestli mě okamžitě nepustíte!“

„Křič si. Všichni jsou dole na přednášce nebo venku. Nikdo tě neuslyší. Nikdo neuslyší, jak budeš za chvíli křičet rozkoší.“

„Ale já nechci!“

„To máš blbý. Já jo,“ mrkl na ni slizce a volnou rukou si přejel po slabinách.

Hermiona využila jeho vzpřímené pozice a pokusila opětovně vyškubnout. Kdyby ho tak mohla alespoň ještě kopnout, zoufala si v duchu.

„Koukám, že už jsi nedočkavá,“ zhodnotil George situaci a naklonil se zpátky k ní. Ne však, aby ji políbil, což došlo Hermioně ve chvíli, kdy na lopatkách ucítila jeho studenou ruku.

„Ne, prosím, ne!“ křičela a pokoušela se mu vytrhnout.

„Ale jo.“ Dostalo se jí prosté odpovědi, načež z ní brunet strhl podprsenku a následně se jí začal sápat pod sukni.

Bohužel pro něj, bohudík pro ni, dnes Hermiona zvolila velmi úzký model, který nebylo možné jen tak lehce vykasat. Ale radovala se jen chvíli. Jakmile zaslechla trhání látky, bylo jí jasné, že ho ani její sukně nezastaví.

„Tak sladká, tak žádoucí,“ zašeptal jí do ucha a slizkými rty mapoval cestičku od jejího krku až po hrudník, zanechávajíc za sebou vlhkou stopu.

Bezohledně se zakousl do jejího ňadra, drsným jazykem obkroužil bradavku a bolestně skousl. Hermiona sykla a raději odvrátila hlavu na stranu, aby nemusela sledovat své vlastní ponížení a tiše nechala stékat slzy po své tváři.

George ji volnou rukou začal sjíždět pod natrženou sukni, ale pak jako by si to rozmyslel; raději se nad ní vzepjal a pokusil se uvolnit svůj penis z těsných kalhot.

Hermiona vycítila poslední příležitost na pokus o záchranu. V momentě, kdy se věnoval svému poklopci, sebrala zbývající špetku síly. Podařilo se jí uvolnit jednu nohu a vší silou ho kopla do zbytnělých slabin.

Brunet hlasitě zavyl, ale neposkytl jí ani moment na to, aby mohla utéct. Napřáhl se a tentokrát hřbetem ruky ji udeřil do obličeje.

Hermiona bolestně zanaříkala a naplno se rozplakala.

wixie

24.05.2010 18:33:20

85.70.88.152

neděle 3. března 2024

14. Čtvrtek (část druhá)

Žádné komentáře:

Okomentovat