Littera scripta manet: 16. Poletíme (flashback)

Nevím co mě to popadlo, že jsem zrovna v tom nejkritičtějším období musela vypsat svou mysl, ale raději nad tím nebudu přemýšlet.

Máte tu další kapitolu. Je krátká, sladká, trhlá a ... a uvidíte sami. Za komentáře budu ráda, i když je mi jasné, že "tohle" si je rozhodně nezaslouží.

PS: Kapitola není opravená a byla spáchápa před necelou hodinou, tak to berte, prosím, na vědomí =)

„Severusi, už jsi přemýšlel, kam pojedeme na dovolenou?“ zeptala se Hermiona několik měsíců po svatbě svého muže, který se právě skláněl nad postýlkou s malou Selií.

„Ne, vždyť prázdniny jsou až za čtvrt roku,“ podivoval se on.

„Nemyslím dovolenou o letních prázdninách. Budou i jarní prázdniny. A navíc, mám na mysli svatební dovolenou,“ vysvětlila mu a mírně se o něj opřela, aby také viděla do postýlky.

„Selí, koukni se sem,“ zamával Severus své dceři před obličejem jedním z mnoha nových plyšáků.

Ta se na modrou obludku v jeho ruce zašklebila bezzubými ústy a rozverně po ní hrábla drobnou pěstičkou. Severus ji nechtěl trápit, proto jí plyšového tvora vložil do náruče a pozoroval, jak si s ním nemotorně hraje.

„Svatební dovolenou? Hermiono, to asi nebude jen tak možné. Nemůžu si ze školy odjet, kdy se mi zlíbí a navíc, kam bychom dali Selii?“ otočil se pro změnu na svou ženu.

„Nemyslím hned, už proto, že ještě nejsem spokojená se svojí postavou. Ale ráda bych někam vyrazila. Jenom s tebou,“ zašeptala a nepřestávala se na něj tisknout. „O prázdninách už bude Selii osm měsíců. Věřím, že by nám ji Poppy pohlídala. Jen na pár dní. Severusi,“ prosila ho.

„Pro mě za mě. Přemístění je otázka několika vteřin. Nevidím v tom problém. Poppy je jediný člověk, kterému bych Selii svěřil. Věřím jí. A taky bych s tebou chtěl být chvíli sám a hodně daleko,“ dořekl jí smyslně do ucha.

Hermiona se zasmála, pak ale zvážněla.

„Víš, Severusi, ale já bych chtěla letět letadlem. Ne se přemístit.“

„Proč proboha?“ zděsil se při té představě.

„No tak. Nic na tom není. Létání je super.“

„Nepovídej,“ ušklíbl se. „Zajímavé, že létání na koštěti ti tak fajn nepřijde.“

„To je něco jiného,“ ohradila se.

Pak se ale rozhodla použít jinou přemlouvací taktiku. Rukama vystoupala k nejvýše zapnutému knoflíčku jeho košile a aniž by nějak komentovala své počínání, upřela na něj své oříškové oči.

„Prosím, Severusi. Uvidíš, bude se ti to líbit,“ usmála se na něj a knoflíček zručně uvolnila.

„Bude se mi líbit co?“ zajiskřilo mu v očích, když si uvědomil, že asi bude očitým svědkem Hermioniných přemlouvacích metod.

„Myslím samozřejmě to létání,“ šibalsky na něj mrkla a rozepnula další knoflíček.

„Nejsem si tím tak jistý,“ pronesl, jako by se nic nedělo, ale měl co dělat, aby tuhle malou hru neukončil hned v zárodku.

„Já myslím, že jo. A jsem přesvědčená, že mi ještě dnes bude patřit tvé 'ano'.“

„Jsi si tím nějak moc jistá,“ provokoval ji tím, že na sobě nedával znát své rozpoložení z jejích doteků.

„Ano, to jsem,“ potvrdila a rychle rozepnula zbývající knoflíčky, přičemž mu košili vykasala z kalhot.

Severus měl v plánu ironickou odpověď, ale v momentě, kdy se Hermiona přisála svými horkými rty k jeho bradavce, měl co dělat, aby nezasténal na hlas.

Jeho žena si svým počínáním byla očividně více než jistá. Svými rty mapovala cestičku od jeho hrudníku přes krk až k jeho obličeji.

Čelist mu posázela drobnými polibky, ale Severusově snaze o navázání orálního kontaktu se stále vyhýbala. Až ve chvíli, kdy to nečekal, protože zrovna vydýchával její ruku na zapínání svých kalhot se k němu přisála.

Nečekala na pozvání a mrštně se vetřela svým jazykem do jeho úst.

Teď už to Severus nevydržel a unikl mu tichý vzdech.

„Tak co? Poletíme?“ zeptala se ho v momentě, kdy se od něj od trhla.

„Jen přes moji mrtvolu,“ pronesl zastřeným hlasem a přitáhl si ji k dalšímu polibku.

Hermiona však byla rychlejší. Prudce se vymanila z jeho sevření a jediným rychlým pohybem se ocitla za jeho zády. A nezapomněla s sebou vzít i jeho košili, kterou mu tak pohotově stáhla z ramen.

Stoupla si na špičky a jeho šíji pokryla nespočtem drobných letmých polibků. Spokojeně se usmála proti jeho zádům v okamžiku, kdy on slastně zaklonil hlavu dozadu.

„Pojď ke mně,“ požádal ji svůdným hlasem.

Hermiona jeho přání vyslyšela, ale jen pro to, aby do něj mohla strčit a usadit ho tak na postel. Obkročmo si sedla na jeho stehna a dál se věnovala jeho ústům. Severus to už nechtěl nechat jen na ní, proto i on zapojil své ruce do průzkumu jejího těla.

Avšak ona ho, aniž by polibek přerušila, jemně, ale přesto rázně zadržela.

„Dokud nebudeš souhlasit s letadlem, tak na doteky zapomeň,“ zapředla mu do ucha.

„To je vydírání,“ protestoval.

„Není, to je vzájemná domluva,“ ušklíbla se. „A opovaž se to porušit,“ pohrozila mu.

Neměl sílu na odpor, zvlášť v okamžiku, kdy se velmi účelně zavrtěla na jeho klíně.

„Ještě máš možnost říct ano.“

„Nikdy,“ dostalo se jí odpovědi, se kterou ona stejně počítala.

„Jak myslíš,“ usmála se a začala mu rozepínat pásek na kalhotách.

Následně ho zmíněného kusu oblečení zbavila a aby mu to nebylo líto, sama si svlékla halenku a kalhoty, přičemž zůstala jen ve spodním prádle.

Severus z ní nespouštěl oči, ale snažil se její podmínku splnit a přestože měl sto chutí prozkoumat její žádostivé tělo, neudělal to. Počkal, až se k němu ona sama opět skloní a políbí ho. Jazykem mu obkroužila horní ret a když jím doputovala až k tomu dolnímu, mírně ho kousla.

Opět mu unikl sten.

Prsty svých rukou zajela za lem jeho boxerek a horní polovinou těla se otřela o tu jeho.

„Ne?“

„Ne,“ potvrdil přesto však již trochu nepřesvědčivě.

Hermiona to nijak nekomentovala a začala pomalu směřovat svými rty přes jeho hrudník a břicho až do jeho slabin.

Severus to nevydržel a vpletl své prsty do jejích vlasů. Dal tak jasně najevo, ať pokračuje a že by bylo více než skvělé, kdyby svými rty putovala ještě o pár centimetrů níže.

„Severusi, něco jsem si domluvili,“ promluvila sladce, protože si byla vědoma svého vítězství.

„Hermiono,“ vydechl frustrovaně.

„Poletíme?“

Už už se nadechoval k další negativní odpovědi, ale v tu chvíli ucítil na svém nejcitlivějším místě horký dech své ženy a následně pocítil vlhkost jejích úst.

„A- ano,“ vydralo se mu ze rtů.

Ačkoli si byla Hermiona vědoma své lsti a bylo více než očividné, že jeho odpověď byla jen stěží mířena na její otázku, věděla, že má nad ním navrch.

Její muž se právě zavázal k letu letadlem...

„To bylo podlé a zmijozelské,“ řekl jí o několik desítek minut později.

„Ale účinné,“ oponovala mu se smíchem.

„Měl bych zlepšit své sebeovládání.“

„Já myslím, že nemusíš. Byl jsi úžasný,“ řekla mnohoznačně a vzápětí se zvedla, aby vzala z postýlky vrtící se Selii.

Položila ji mezi ně do postele a věnovala jí kouzelný úsměv.

Severus se cítil božsky. Měl vedle sebe ženu a dceru, které miloval nade vše a byl tak příjemně naladěný, že se mu ani nechtělo přemýšlet, jak je možné, že ho potkalo takové štěstí.

„Vy dvě jste také úžasné,“ potvrdil a věnoval oběma jeden ze svých vzácných úsměvů.

wixie

27.01.2010 22:28:10

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

16. Poletíme (flashback)

Žádné komentáře:

Okomentovat