17. Jenže vy jste muž!

Beta: Claire

---

Seděla na pohodlné pohovce a dotazy, kterými byla ze strany všetečné Nymphadory atakována, jí až moc připomínaly ty matčiny.

„Hermi, skočím pro nějakou sladkost, hned jsem zpět,“ zašveholila a odběhla do kuchyně. Hermiona na chvíli osaměla a dovolila si pořádné nadechnutí. Nějak nečekala, že se přijetí pozvání na nedělní kávu změní v dotazník na téma budoucí život.

*****

„Nemyslím si, že to byl dobrý nápad, Lupe,“ vyjádřila svůj názor žena, když vešla do kuchyně a vykouzlila kolem nich Silencio.

„Určitě byl. Uvidíš, jak se bude tvářit Severus,“ mrknul na ni.

„Rozkouskuje nás za živa. Není hloupej, pozná, že něco kuješ.“

„A co jako?“ bránil se muž. „Prostě jsme pozvali Hermionu na kafe a zapomněli jsme, že jsme dřív pozvali taky jeho.“

„Jistě, náhoda jako vyšitá,“ zapochybovala.

„Přesně,“ nepostřehl Remus ironii v manželčině hlasu. „Už jsi z ní něco dostala?“

„Jestli čekáš, že mi přiznala nehynoucí lásku k našemu příteli, tak se asi nedočkáš.“

*****

Cinknutí zvonku nečekala a leknutím sebou trhla. Podruhé se ošila, když zaslechla z předsíně povědomé hlasy.

„Můšeme si jít hlát s Teddym, tati?“

„Samozřejmě,“ propustil své děti, které se rozeběhly ke schodům do patra, kde měl Teddy svůj pokoj. Hermiony sedící na pohovce u krbu si ani nevšimly. Zato jejich otec ano.

„Netušil jsem, že jdu nevhod,“ otočil se na Remuse, který se culil jak Potter po požití Felix Felicis.

„Dobrý den,“ vystřelila Hermiona okamžitě do pozoru. „Já už jsem na odchodu,“ ubezpečila Severuse, jenže v tu chvíli jí něčí paže zatlačily zpátky na gauč.

„Kam bys, Hermi, chodila? Alespoň si všichni příjemně popovídáme,“ zatrylkovala Nymphadora a nebezpečně tak Hermioně připomněla paní Weasleyovou. „Severusi, posaď se,“ vybídla ještě nově příchozího, zatímco s manželem strategicky zabrali volná křesla a místo zůstalo jen u dívky na pohovce.

S přimhouřenýma očima se posadil a zkoumavým pohledem své hostitele rentgenoval. Bylo mu naprosto jasné, čeho touhle šaškárnou chtějí dosáhnout. Jen netušil, kdy zavdal příčinu tomu, aby se tihle dva domnívali, že k dívce vedle sebe jakýmkoliv způsobem tíhne.

„Hermiona nám zrovna vyprávěla o blížících se zkouškách,“ vzal si slovo Remus. „Kdy je vlastně máš?“

„Na konci února,“ pípla tázaná a raději se schovala za velký hrnek s čajem.

„A potom? Předpokládám, že se usadíš?“ dotíral dál. „Nebo ještě studium? Ach, pardon, Severusi, tys už tohle od Hermiony asi slyšel, ale to víš, my se s ní tolik nevídáme a-“

„Já slečnu Grangerovou připravuji na zkoušky, nevedu s ní hloupé otravné konverzace,“ skočil mu do řeči Severus.

„Takže ji učíš?“

„Samozřejmě, že ji učím a netuším, co má tahle komedie znamenat, ale-“

„Třeba bruslit?“ nadhodila Tonks s nevinným úsměvem. Hermioně okamžitě znachověly tváře a Severus procedil skrz zaťaté zuby: „Jak to víš?!“

„Syn Stockwoodové chodí s Teddym do kouzelnické přípravky, a ta se zmínila, žes byl před nějakou dobou na večerním bruslení s nějakým nemehlem. Podle popisu to byla Hermiona. Ale to nemehlo si neber osobně, Hermi,“ obrátila se tentokrát na dívku po Severusově pravici, která zrudla ještě víc.

„Do toho, co s Hermionou ve své volném čase dělám, nikomu nic není!“ prskl podrážděně.

Manželům Lupinovým po tom velmi příhodně dvojsmyslném výroku vylétlo obočí až k čelu a Hermiona už nemohla být červenější.

„Já už asi půjdu, musím-“ začala si připravovat půdu na rychlý úprk.

„Vyprovodím vás,“ skočil jí nečekaně do řeči Severus a na ty dva culící se dohazovače vrhl pohoršený pohled. „Laskavě zkroťte hormony, chováte se jak puberťáci,“ počastoval je nelichotivou poznámkou a spolu s Hermionou zmizel v předsíni.

„Omlouvám se, kdybych tušila, že chystají podobnou dohazovací akci, tak-“ Hermiona se odmlčela.

Pomohl jí do kabátu, a když se k němu otočila, provrtával ji pohledem černých očí. Působil vyrovnaným dojmem a to tam bylo naštvání na Lupinovy. Mírně se k ní naklonil a sledoval, jak se jí rozšířily zorničky. Necouvla, neměla v očích strach, naopak. Náhle působila, jako by snad něco očekávala. Sklonil se ještě blíž a tváří se otřel o její rozpuštěné vlasy. „Řekněme, že mi to příliš nevadilo,“ zašeptal a otevřel jí dveře.

Věnovala mu poslední pohled plný otazníků a vyklopýtala ven.

*****

„Tohle mi byl čert dlužen,“ zaslechla povědomé remcání. Věděla, že dnes její bývalý profesor přijde o pár hodin později, protože měli ve škole předvánoční poradu, na níž nemohl chybět, i když by nejspíš velmi rád. Večer se měl konat ples a následujícího rána už děti odjížděly na prázdniny.

„Stalo se něco?“ vyhlédla z kuchyně do haly, kde se Severus zbavoval kabátu a boty měnil za domácí obuv.

„To bych se možná měl ptát já vás, ne?“ opáčil, jakmile zaznamenal, že na sobě má na několika místech ušmudlanou zástěru a v ruce metličku od těsta. Za ní se objevily dva rozzářené obličejíčky.

„My pečeme doblůtky, tati,“ vysvětlil Mathyas důležitě a na důkaz svých slov ponořil prst do misky, aby bylo bez pochyb, že zdatně pomáhá. Jak znal Severus svého syna, tak především ujídat.

„Jo, takže nás nesmíš luštit,“ přikázala mu tentokrát dcera.

„Říká se rušit,“ opravil dceru pedantsky a protočil oči v sloup.

Hermiona se provinile usmála. „Měli na něco chuť, tak jsme se pustili do muffinů,“ pokrčila rameny.

„Skvělé,“ prohodil na půl úst, když došel do kuchyně, umyl si ruce a porozhlédl se po lince, která vypadala jak po zásahu Longbottoma. „Doufám, že budou alespoň čokoládové,“ zmínil nápadně nenápadně své přání a lžičkou zajel do misky s krémem, kterou strážil jeho syn.

„Neujídat,“ pleskla ho Hermiona přes ruku. Dřív než stačil jejím směrem vyslat podrážděný pohled, napomenul ho také syn: „Jo, tati, nemůšeš ujídat,“ upozornil ho a na důraz svých slov si olízl krém z prstu.

„Já nemůžu, ale Mathyas ano?“ tohle mu vážně přišlo nefér. Zvlášť, když to tak krásně vonělo.

„Jak malej kluk,“ setřela ho Hermiona, až nestačil zírat. Kdy, sakra, přesně došlo k tomu, že se mu tahle otravná Nebelvírka usadila v domě, mysli a navíc ještě v kuchyni?! „Pořád jste mi neřekl, co vás tak popudilo,“ navázala na předchozí hovor a současně nalévala těsto do připravených košíčků, kam Sophie posléze vtlačovala čokoládové kousky.

„Minerva, opět,“ zhodnotil stručně, nepřestávaje sledovat její plynulé pohyby. Vyslala jeho směrem nechápavý pohled. Povzdychl si.

„Dneska je ples, o tom asi víte?“

„Jistě, dostala jsem pozvánku a včera jsem si koupila nové šaty a-“

„Oficiálně jsem měl schválenou svou nepřítomnost na této akci,“ přerušil ji, když se nadechovala, protože opravdu netoužil poslouchat rozpravu na téma společenské oblečení, „jenže Minerva mi dneska oznámila, že musím dorazit jako dozor.“

„Co je na tom špatného?“ nechápala. Jí samotné to přišlo jako dobrý nápad a kdesi v mysli jí problesklo, že by ho možná mohla požádat o tanec.

„To, že nemám hlídání, nebo to, že Minerva navrhla hlídání u dcery své přítelkyně, kterou se mi snaží už dobré dva měsíce dohodit? Sám nevím, co byste řekla vy?“ zeptal se kysele.

„Řekla bych, že na dvojčata přijdu dohlédnout, ale taky jdu na ples,“ pokrčila omluvně rameny.

„Skvělé,“ odtušil toho dne podruhé a tónem hlasu se ani zdánlivě nepřiblížil významu svého výroku.

„Co skřítka?“ navrhla a v mírném předklonu vsunula plech s naplněnými košíčky do trouby. Dopřál si toho luxusu, aby se pokochal jejím pozadím v džínách, než odpověděl. „Rox má dva dny volna, protože jí onemocněla tetička, která pracuje u madame Pinceové, a v jiného skřítka nemám důvěru.“

„Sofi, běžte si s bráškou umýt ručky a můžete si jít hrát. Až budou muffiny připravené na zdobení, zavolám vás, ano?“ usmála se na děti, které se s výskotem vyřítily z místnosti. Severus nevycházel z údivu. Málokdy se mu poštěstilo, že byl u toho, jak Hermiona ty dva postrachy zvládá, a o to víc ho pokaždé překvapovalo, jak ji poslouchají. On sám by se setkal s desítkami výmluv a odmlouváním, než by je nahnal do koupelny a Hermioně stačilo pár slov a něžný úsměv. Unikalo mu něco?

„Pak vám neporadím,“ pokrčila bezradně rameny a začala uklízet nadělaný nepořádek. Kouzlem nechala umývat nádobí, zatímco sama vracela použité suroviny na místo. Severus využil její nepozornosti a konečně vklouznul lžičkou do nadýchaného krému.

„Hmm,“ uniklo mu slastné zamručení. Zatraceně, to bylo dobré!

Otočila se po tom zvuku, a když ho uviděla s miskou v ruce, jen pohoršeně zavrtěla hlavou. „Asi budete muset využít tu dceru. Nebo možná Lupinovi?“

„Lupinovi jdou na ples a hlídá jim skřítka,“ řekl s plnou pusou. „A tu dceru vylučuji, musí být nějaké řešení,“ pokračoval, když polkl. „Prostě tam nepůjdu. Jediné, k čemu by mohlo dojít, by bylo rozmnožení těch tupých hlav,“ dořekl s vážnou tváří.

Hermiona se uchechtla a pak jí zasvítily oči. Znal ten výraz. Právě dostala geniální nápad. Víc než kdy doufal, že bude opravdu užitečný.

„Pohlídají je naši!“ vyhrkla nadšena vlastní genialitou.

„Naši?!“ zopakoval po ní nedůvěřivě. Až pak mu to došlo. „Tedy chci říci... vaši. Jakože rodiče?“ zeptal se šokován.

„Jestli jste doufal, že mě odkojila vlčice potom, co mě matka pohodila v lese, tak vás asi zklamu,“ ušklíbla se na něj.

„To přece po vašich rodičích nemůžu chtít,“ odmítal.

„Vy ne, ale já ano,“ opáčila, jako by to byla už předem jasná věc. Nechápavě na ni hleděl. „Mamka s taťkou, tedy hlavně mamina, mě pořád bombardují otázkami, kdy budou mít vnoučata, tak mě napadlo, že-

„-že dvojčata, jakožto menší zbraně hromadného ničení, by je mohla přesvědčit o tom, že to zas tak dobrý nápad není,“ dokončil za ni.

„Takhle bych to neřekla, ale... ano,“ usmála se provinile.

Odmlčel se. Ten nápad nebyl tak úplně k zahození. Grangerovy sice neznal, ale podle toho, jak byla vychovaná Hermiona, nebylo těžké odhadnout, že funkci rodičů plnili na výbornou. Navíc se jednalo jen o pár hodin večer, a to už budou dvojčata stejně dávno spát. Pokud použije správná detekční kouzla, v případě, že by se stalo něco opravdu výjimečného, dozvěděl by se to. A rozhodně se mu tato varianta líbila více než nějaká pro něj neznámá čarodějka z druhého konce Evropy. Kývl.

„V kolik jdete na ples?“ zeptal se zdánlivě nesouvisle.

„Začíná v osm, takže tak kolem půl osmé tam budu, proč?“ nechápala.

„Protože vezmete své rodiče sem. Je zbytečné, abych pak dvojčata někdy uprostřed noci přesouval z jedné části Londýna do druhé, takhle jejich režim nebude narušen. A na ples dorazíme společně,“ doladil její plán k dokonalosti.

Nevěřícně na něj hleděla. Ne snad proto, že chtěl její rodiče bez předchozího poznání jen tak vzít do svého domu. Spíš ji překvapil fakt společného entrée na ples. Ale nakonec... proč ne.

„Problém?“ zeptal se.

„Ne,“ zavrtěla energicky hlavou. Ta myšlenka se jí začínala líbit. Sama doprovod neměla a takhle se alespoň zbaví soucitných pohledů dávno vdaných spolužaček. Vůbec jí nepřišlo na mysl, že jejich pohledy bude přitahovat o to víc, když dorazí právě se Severusem Snapem.

„Takže vás a vaše rodiče budu v sedm čekat,“ uzavřel.

„Jejda!“ zhrozila se Hermiona.

„Co?!“ zamračil se. Na komplikace teď nebyl čas.

„To je už za čtyři hodiny!“ vytřeštěně na něj zírala.

„No a?“ nechápal.

„Nestihnu se připravit!“

„Já bych za čtyři hodiny stihl šest várek Bezesného spánku a ještě se převléknout na ples, nehysterčete!“ napomenul ji.

„Jenže vy jste muž!“ vyhrkla a hnala se ze dveří.

„Jsem rád, že jste si všimla,“ opáčil směrem k vchodovým dveřím, za nimiž zmizela. „Taky mohla nechat instrukce, kdy ty muffiny vytáhnout,“ zamumlal a se zadumaným pohledem na dvířka trouby ponořil lžičku do krému.