Sice tímto skutkem povážlivě ztenčím své zásoby kapitol téměř na nulu, ale mám za sebou dvě úspěšné zkoušky (obě za jedna, jsem já to holka šikovná… jj, já vím, něco tu smrdí J), tak mám potřebu dělat radost. Snad se bude kapitola líbit. Komentáře potěší.
Zároveň moc děkuji za reakce u minulé kapitoly a omlouvám se, že neodpovídám individuálně; nemám na to příliš času, zaměstnávají mě zkoušky a další méně záživné povinnosti :-(
Beta: Claire
Ačkoliv zvažoval, že zbylé tři dopisy bez rozmyslu zničí, nakonec své rozhodnutí přehodnotil. Ovšem, jistou zásluhu na tom jistě měla i slečna Grangerová, která mu po druhé sklence vína, kterou jí onoho nedělního večera nabídl místo učení, protože se do toho najednou ani jednomu nechtělo, na rovinu řekla, že je pěkný srab, pokud to nezkusí. Jistě, naštval se, okamžitě zarazil přísun dalšího archivního do jejích prostořekých úst a vyprovodil ji s poznámkou o vystřízlivění. Jenže musel uznat, že měla tak trochu pravdu. Jednou už dvojčatům slíbil, že se alespoň pokusí nějakou tu maminku někde sehnat, tak by teď bylo značně nerozumné, kdyby tři šance na relativně bezproblémové seznámení hodil do koše. A tak to riskl znovu.
Druhá dáma v pořadí byla pěkná dlouhovlasá bruneta, s přísným výrazem a barevně střízlivým šatníkem, což po první zkušenosti kvitoval s povděkem. Jedinou vadou byla její málomluvnost. Za celou dobu řekla tři věty, a přestože ani on nepatřil mezi lidi, kteří žvaní za každé okolnosti, troufal si odhadovat, že stavět vztah na sdělení 'dobrý den' (při setkání a loučení) a 'moc jsem si to dneska užila' nebylo příliš reálné.
Při setkání se třetí kandidátkou definitivně zazmatkoval a nezpozorován vycouval ze dveří smluveného podniku. Vážně nestál o tetovanou ženskou s kroužkem v nose.
Když odepisoval na čtvrtý, poslední, dopis, byl k výsledku značně skeptický a neočekával úspěch. Proto byl poměrně překvapen, když se setkal s Nathalií. Vysokou štíhlou brunetkou s krátce střiženým mikádem a pronikavýma hnědýma očima. Byla chytrá, inteligentní, smála se jeho pokusům o vtipy a překvapivě si s ní rozuměl ve všem, o čem hovořili – knihami počínaje a politickou situací v kouzelnické Anglii konče. Dnes s ní měl mít pátou schůzku a randění se najednou zdálo jako poměrně příjemná záležitost. Při tom všem mu vůbec nepřišlo na rozum, že to možná bere až příliš rychle...
Měli v plánu navštívit představení činohry a Hermiona přislíbila, že pohlídá dvojčata. Děti byly od minule ještě trochu rozmrzelé, protože jejich první setkání s Nathalií nedopadlo zrovna nejlépe a tak si dali sraz raději přímo před divadlem. Ještě teď viděl v živých barvách pokus seznámit Mathyase a Sophii s možnou budoucí nevlastní matkou.
„Žádné osobní otázky, žádné nadávky a strkanice mezi sebou, jasné?“ poučoval děti těsně před příchodem Nathalie.
Dvojčata spořádaně kývala, ale on si o tom udělal jasný obrázek, proto už předem ženu připravil na dotěrné otázky ze strany dětí. Naštěstí vypadala chápavě a polibkem na rty vymazala pochybnosti o správnosti jeho rozhodnutí.
Dost bylo přemítání, napomenul se v duchu, když ho vyrušilo klepání na dveře. Znovu vyslal varovný pohled k těm dvěma a šel otevřít.
„Ahoj,“ usmála se na něj zářivě a vlepila mu na tvář školáckou pusu.
„Jsem rád, žes přišla. Dvojčata už se nemohla dočkat.“
„Taky jsem se na ně těšila, tak kdepak jsou? Něco malého jsem jim přinesla,“ zvýšila hlas, aby dolehl i k opodál zaraženě stojícím dětem.
„Nazdar,“ oslovila je a klekla si na podlahu ve snaze být jim blíž a překonat bariéru jejich ostychu. „Podívejte, něco pro vás mám,“ zatřepala dárkovými taštičkami, ale bez zjevného výsledku.
Ani Severus z jejich chování nebyl moudrý. Většinou nové návštěvníky zvídavě vítaly. Tentokrát se k ničemu neměly.
„Vy se mnou nemluvíte?“ zkusila to znovu vlídně Nathalie.
„Mně se nelíbíš,“ sdělil jí s dětskou samozřejmostí Mathyas a na důraz svých slov se na ženu zamračil.
„Mně taky ne,“ zašklebila se jeho sestra. „Seš moc stalá a nemáš nás láda,“ přitvrdila.
„Mathyasi, Sophie!“ okřikl je otec zlostně. „Okamžitě se Nathalii omluvíte! Přinesla vám dárky a vy hned vyrukujete s tím, že vás nemá ráda. Jak jste na to proboha přišli?!“ ptal se šokovaně. Poznámku o věku taktně přešel.
„Plotože se tak kouká,“ našpulil chlapec rtíky a založil si ruce na hrudi.
Víc z nich toho dne nedostal, protože úspěšně trucovaly a odmítaly se bavit nejen s Nathalií, ale i s ním. A omluva se překvapivě také nekonala. Rozhodl se tedy příliš je nedráždit, protože usoudil, že vzájemné sbližování těch tří bude vyžadovat jistou přípravu. A čas.
*****
Zadýchaně se odtrhla od jeho úst ve snaze popadnout dech.
„Strašně moc tě chci,“ zašeptal jí svůdně do ucha a povalil ji do peřin. Rukou sjel k jejímu boku, aby vklouzl pod dlouhé tričko na spaní a vyloudil z ní tak další slastné vzdechy. Přes tenkou tkaninu se přisál k její bradavce a něžně skousl.
„Marku... ach... počkej,“ pokusila se ho odstrčit.
„Hermiono, netrap mě,“ zaskučel frustrovaně a vydobyl si vstup do jejích od polibků naběhlých rtů.
Chvíli mu vášnivé polibky aktivně oplácela, ale když jí prsty vklouzl do kalhotek, konečně vystřízlivěla. Odtáhla se. „Jak to vypadá s rozvodem?“ zeptala se na rovinu.
Zasténal. „Hermi, víš, že to není tak jednoduché,“ pokoušel se ji přesvědčit a přitom se naklonil k dalšímu polibku. Uhnula.
„Říkal jsi, že je to otázka dvou podpisů. Tvého a jejího,“ řekla vyčítavě.
„Jo... no... jsou tam nějaký majetkový nesrovnalosti. Proč mám pocit, že z toho zase nic nebude?“ podíval se na ni vyčítavě.
„Nebude. Nechci mít sex se ženáčem,“ souhlasila prostě.
„Mučíš mě.“
„I sebe,“ připustila. „Chci tě, ale svobodného.“
Povzdechl si. „Dobrá, pokusím se to urychlit, jak jen to bude možné.“
„Fajn. Ale stejně bychom mohli něco podniknout, když už jsi mě vytáhl z postele,“ povzdychla si nehraně, protože rozhodně nečekala, že bude v sobotu ráno násilně vytržena z příjemného spánku.
„Nezlob se, přišel jsem, abych se s tebou mohl nasnídat, ale víc se zdržet nemůžu,“ nasadil zkroušený výraz. „Slíbil jsem rodičům, že se u nich dnes zastavím a než za nimi pojedu, chtěl jsem tě aspoň vidět.“
Nepostřehla zalesknutí v jeho očích a tak jen zklamaně kývla. „Co nadělám,“ pokrčila rameny. Vyhrabala se z postele a nechala si naservírovat kávu a čerstvé koblihy. I těch několik desítek minut, které spolu strávili, brala jako úspěch a když se neochotně zvedal se slovy, že snad tu rodinnou návštěvu zruší, přerušila ho: „Jen už jdi, ať rodiče nečekají,“ popohnala Marka a nechala ho, aby si před odchodem ukradl rychlý polibek.
*****
Divadelní hra se mu poměrně zamlouvala, ale ještě víc si užíval Nathaliinu přítomnost, když se k němu v průběhu druhého jednání přitulila a hlavu si opřela o jeho rameno. Původně ji zamýšlel doprovodit domů, ale nakonec se rozhodl jinak. Bylo sotva deset, druhý den byla neděle, tak nic nebránilo tomu pozvat ji k sobě ještě na sklenku vína. A její smyslné pohledy, které k němu celý večer vysílala, dávaly tušit, že by nemuselo zůstat jen u vína.
V předsíni jí galantně pomohl z kabátu. Chtěl ji odvést do kuchyně, ale zarazila ho.
„Co kdybychom víno přeskočili?“ zeptala se bezelstně. „Nechci mít rozostřené smysly, až z tebe budu strhávat oblečení,“ usmála se na něj koketně. Vyschlo mu v ústech a na okamžik se zarazil. Během vteřiny se vzpamatoval, chytil ji za ruku a zamířil s ní do patra. Před svou ložnicí se zastavil.
„Vydrž minutku, podívám se na dvojčata,“ požádal ji, protože se chtěl ujistit o tom, že děti spí a dát Hermioně vědět, že může jít domů.
„Počkej,“ zarazila ho dlaní položenou na jeho předloktí. Za límec saka si ho přitáhla blíž. „Chtěla jsem ti říct, že jsem si to dneska skvěle užila,“ zavrněla a něžně ho kousla do ušního lalůčku.
„Já taky,“ zahleděl se jí do očí, ve kterých přečetl jasný chtíč. Dřív než na to nevyřčené sdělení stačil zareagovat, přitáhla si ho k polibku. Bez rozpaků mu vklouzla jazykem do úst a propletla jej s tím jeho. Ruce mu položila kolem krku a prsty vetkla do vlasů. Omámen jejím jednáním ji přišpendlil ke zdi a převzal iniciativu. Teď to byl on, kdo plenil její ústa, vnímal, jak se svíjí pod jeho doteky a užíval si vrnění, které z ní svým počínáním vyluzoval. Povzbuzen tím živočišným projevem, vklínil jí nohu mezi stehna ve snaze dostat se k ní ještě blíž.
„Ehm ehm,“ ozvalo se po jeho pravici rozpačitě.
„Eh,“ vypadlo z něj, když se vymanil z Nathaliina sevření a pohlédl na Hermionu, která měla pohled sklopený k zemi. „Dvojčata-“ chtěl se zeptat na první věc, která ho napadla, ale byl přerušen.
„Spí,“ konečně k němu vzhlédla, Nathalii, která drtila Snapeovu dlaň, zatím úspěšně ignorovala. „Kdyby tomu tak nebylo, nevystavuji nás trapné chvilce a čtu jim pohádky,“ odsekla ironicky. „Takže tady už mě není třeba. Příjemný večer.“
Severusovi nemohl uniknout tón, kterým vyslovila poslední dvě slova. Grangerová se zdála být poněkud rozladěná. Prošla kolem něj bez dalšího pohledu.
„Zlatko?“ zaslechla za sebou hlas té ženštiny, když stanula na prvním schodu. Mlčky se otočila.
„Mohla bys nám uvařit kávu?“ usmála se na ni ta slepice afektovaně a snad si myslela, že ji ten úsměv okouzlí.
„Nejsem tu jako služka,“ začala Hermiona sladce a Severus vytušil problém. „Utírám dvojčatům podělané prdelky a zapatlané bradičky. Pokud byste snad měla v tomto směru mezery z dětství a potřebovala mé služby, stačí říct, ale kávičku, tu si laskavě uvařte sama,“ prskla jejím směrem a opustila dům, nechávajíc za sebou vyjevenou Nathalii. Severus se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál.
„Nezlob se na ni,“ pokusil se rozhořčenou ženu uklidnit. „Pomáhá mi s dětmi a já ji připravuji na zkoušky,“ vysvětloval smířlivě.
„A to si myslíš, že stačí obyčejné 'Nezlob se na ni'?“ vyjela na něj, že ani nestačil zareagovat. „Nejdřív ti tvoji nevychovaní spratci a teď nějaká studentka!“
Severus si zprvu myslel, že se přeslechl, ale pak mu to konečně sepnulo, mozek se z kalhot plně navrátil na původní místo. Jeho rysy ztvrdly, oči naplnil chlad, když odsekával: „Už nikdy víc o mých dětech nemluv podobným způsobem,“ zavrčel výhružně.
„Nebo co?“ zvedla bojovně bradu. „Měl by sis konečně udělat žebříček priorit a ne být pořád tak bezmezně zahleděný do těch svých úžasných, skvělých a bezchybných dvojčátek.“
Dostavil se k němu náhlý pocit vystřízlivění, což bylo lehce v rozporu se skutečností, že dobré tři dny nepozřel kapku alkoholu. Přišlo mu, jako by měl předchozích několik dní zastřenou mysl a nechával se obalamutit touhle ženštinou, která ať už chtěla cokoliv, rodinný život to rozhodně nebyl.
„Vypadni!“ řekl ledově.
Oplácela mu zlostný pohled. „Jistě, že půjdu. Zahazovat se s takovými jako jsi ty? Ts!“ odfrkla si a prošla kolem něj se vztyčenou hlavou.
Sledoval, jak schází schody, bere si z věšáku kabát a mizí za dveřmi jeho domu. Když se dům ponořil do ticha, nechápavě zavrtěl hlavou. To se vážně zbláznil? Měl pocit, že ano. Za poslední dva týdny se pokusil seznámit se čtyřmi ženami a s tou čtvrtou málem skončil v posteli. Ne že by o to nestál, ale víc ho děsila skutečnost, jak lehko byl zmanipulovatelný. V něčem měla Nathalie pravdu – vyměkl a už to zdaleka nebyl on. Slepě se vrhl po velmi dlouhé odmlce do společenského života a nedomyslel následky. Prozření přišlo v pravou chvíli.
*****
Hermiona odešla od Snapea v náladě pod psa. Ta ženská, která se po něm tak majetnicky plazila, se jí vůbec nelíbila, a když si ji pak spletla se služebnou, nejradši by se na ni vrhla a vyškubala jí to roští na hlavě. Jenže Severus působil uvolněně a spokojeně. Což se jí z nějakého neznámého důvodu příčilo. Přála mu štěstí, ale s někým, kdo si ho bude vážit, cenit si jeho komplikované povahy a... a vůbec. O tom by neměla přemýšlet, není to její věc ale jeho.
Naštvaná na celý svět se přemístila do postranní uličky u domu, kde bydlela a došla domů. Připadala si celá tak nějak odkopnutá. Mark s ní nemohl trávit den, protože byl u rodičů a Severus s dvojčaty, která jí přirostla k srdci víc, než si byla schopna připustit, ji za chvíli taky nebude potřebovat. Padl na ni splín a skoro se rozbrečela. Dřív, než se stačila prodrat na povrch první slza, zarazila se. Vždyť ona přece vůbec opuštěná není. Má Marka. Muže, který ji má rád a ona má ráda jeho. A zrovna takového muže právě teď potřebovala...
Rychle se převlékla do černých krátkých šatů, lehce se přepudrovala a ignorujíc hodiny, které oznamovaly, že je krátce po desáté večer, vyrazila vstříc novým zážitkům.
Když stanula na adrese, již měla načmáranou na zmuchlaném lístečku, trochu zapochybovala o svém rozhodnutí. Nerozhodně žmoulala v ruce adresu, kterou získala od Markova asistenta a třásla se zimou. Ve spěchu si vzala jen lehký plášť, který v tomhle chladném období nezahřál. Zvlášť když na sobě měla jen zmíněné krátké šatičky, spodní prádlo a lodičky. Zhluboka se nadechla.
Mark ji určitě nevyhodí. Naopak, bude rád, přesvědčila sama sebe, odhodlaně přiložila ukazováček na zvonek a stiskla.
Žádné komentáře:
Okomentovat