Odtrhla se od Snapeových výsledků jednotlivých vyšetření právě včas. Byly tři hodiny. Nejvyšší čas vyrazit k profesorce McGonagalové. Převlékla se a nabrala si do dlaně hrst prášku. Se slovy: „Ředitelna Školy čar a kouzel v Bradavicích,“ vhodila letax do krbu.
Za moment už se snažila zmírnit kašel, který jí způsobil prach v nose.
„Hermiono, drahá. Jsem tak ráda, že jste přišla,“ ozval se za ní hlas její bývalé profesorky.
„Dobrý den, paní ředitelko. To byla samozřejmost. Co pro Vás mohu udělat?“
„Tak za prvé mě prosím přestaňte oslovovat paní ředitelko. Jmenuji se Minerva.“
Hermiona zůstala stát jako opařená. Přece jen, takovéto přivítání nečekala.
„Ehm, dobře, Minervo. S čím Vám mohu pomoci?“
„Hermiono, prosím, posaďte se. Mohu Vám nabídnout čaj? Kávu?“
Mladá žena přikývla, protože si byla vědoma, že to bude nadlouho, ať se jedná o cokoliv.
„Kávu, prosím.“
„Výborně.“
Ředitelka oběma naplnila šálky hnědou, krásně vonící tekutinou. Přesto se však stále neměla k tomu, aby přešla k problému.
„Tak tedy,“ nadechla se zhluboka ve snaze přimět ředitelku k řeči, „stalo se něco?“
Minerva k ní vzhlédla a Hermionu zarazila vážnost jejího pohledu.
„Vlastně ano,“ promluvila. „Jde o Severuse.“
Tak už je to tady, pomyslela si Hermiona. Další slova ji však překvapila.
„Dnes je to už čtrnáct dní co odjel na víkend k sobě. Do londýnského bytu. Od té doby ho nikdo neviděl. Sovy mi chodí zpět, nedorazil ani patron. Kladu si to za vinu. Byl to můj nápad, aby jel na víkend domů. Je pořád zavřený na hradě...“ nechala větu nedokončenou a utřela si cípem kapesníku slzy.
Minervina bývalá studentka seděla jako opařená. To hlavní však mělo teprve přijít.
„Už nemohu déle čekat. Začala jsem za něj hledat náhradu. Alespoň dočasnou. Bohužel není nikdo, kdo by byl alespoň minimálně vhodný a kvalifikovaný. Proto jsem kontaktovala Vás, Hermiono. Chtěla bych Vás požádat, zda byste nemohla dočasně převzít Severusovy hodiny lektvarů.“
Hermiona zalapala po dechu. Ať čekala cokoli, tohle tedy rozhodně ne. Okamžitě se ohradila.
„Ale to je nemo...“
„Já vím, Hermiono, že po Vás žádám až příliš, ale prosím, vyslechněte mě. Jste jediná, kdo je schopný vyučovat lektvary, aniž by došlo k nějaké katastrofě. Samozřejmě bych s ohledem na Vaši pracovní dobu upravila rozvrhy. Mohly bychom se domluvit na dvou dnech, které byste učila. Byl by Vám k dispozici pokoj s krbem připojeným k tomu ve Vašem bytě,“ upřela na ni prosebný pohled.
„Minervo, obávám se, že to nebude možné. Musela bych úplně změnit pracovní dobu, s tím jsou spojené ordinační hodiny... Navíc ani jedna nevíme, o jak dlouhé době mluvíte. Je to nemožné.“
„Hermiono, bylo by to jen do začátku vánočních prázdnin. To je osm týdnů. Slibuji, že nepřestanu hledat náhradu, ale prosím Vás o pomoc.“
Ředitelka upírala na mladou ženu před sebou prosebný pohled plný očekávání.
„Hledat náhradu byste měla určitě. I kdybych přijala a do Vánoc učila lektvary nevím, jestli by byl profesor Snape schopný se vrátit do práce.“
„Hermiono, asi jste mi nerozuměla. Severus vůbec není k nalezení. Obávám se nejhoršího.“
„A kdybych Vám řekla, že Severus je živý a leží momentálně na mém oddělení v Královské nemocnici?“
Minerva začala velice neeticky vykašlávat kávu, která jí vlétla do dýchací trubice. Zanedlouho se jí konečně podařilo nabrat dech a vyrovnat kyslíkový deficit způsobený dušením. Začala si sušit poprskaný hábit. Ještě zarudlýma očima pohlédla na Hermionu.
„To myslíte vážně?“
„Naprosto. Dozvěděla jsem se to teprve včera.“
„Ale jak... jak k tomu došlo? Co je mu?“
Hermiona jí převyprávěla, jak došlo k výbuchu, zmínila se o poškozené páteři i očích. Minerva jí s úžasem naslouchala.
„Dostane se z toho?“ byla její první otázka, když se mladá žena odmlčela.
„Abych řekla pravdu; nevím. Zatím ho udržujeme stále v umělém spánku, aby se tělo dostatečně regenerovalo a vyrovnalo se změnou, jenž nastala. Pokud na tom bude v pondělí dobře, je pravděpodobné, že ho probudíme. V tomto okamžiku je důležité zvážit všechna pro a proti. Čím dřív ho vzbudíme, tím dříve budeme moci zjistit jak je na tom s pohyblivostí. Jak už jsem říkala, páteř byla poškozena. Přestože byl operován, nemůžeme říct, jak operace dopadla. A s léčbou očí musíme také začít co nejdříve. Kolegové se domnívají, že mu v oku zůstal nějaký úlomek. To je samozřejmě možné, ale vzhledem k tomu, že se jedná o profesora Snapea, nemohu vyloučit ani kontakt s nějakým lektvarem. Je také docela možné, že právě lektvar způsobil onen výbuch. A ne plyn, jak se všichni domnívají. To jsou však jen mé teorie, které ani nemohu před svými kolegy přednést. Všichni jsou mudlové,“ dodala nakonec na vysvětlenou.
„Nevíte náhodou Minervo, zda se nezabýval v poslední době nějakým novým výzkumem?“
„Ne, to bohužel netuším. Já... Promiňte, Hermiono, ale tato zpráva mě zastihla naprosto nepřipravenou.“
„To je v pořádku. Svým způsobem Vám rozumím. Také jsem byla velmi překvapená. A samozřejmě, že udělám vše co bude v mých silách, aby se mohl profesor Snape vrátit co nejdříve do normálního života.“
„A nebylo by lepší dostat ho k Mungovi?“ svitla ředitelce naděje.
„Obávám se, že nikoli. Už jen převoz by byl riskantní, a jak bych pak vysvětlila jeho zmizení? Navíc ani nemůžu říct, zda by mu tam byli schopni poskytnout lepší péči. Minervo, věřte mi. Mudlovská medicína je v dnešní době na vysoké úrovni.“
Ředitelka mlčela.
„Co se týče Vaší prosby,“ promluvila opět Hermiona, „Jsem ochotna Vám pomoci. Ale je opravdu nutné upravit rozvrhy. Jsem schopna si zařídit pracovní dobu tak, abych Vám byla dva dny v týdnu k dispozici. Samozřejmě, že využiji Vaši nabídku propojení krbů. Jinak by to ostatně pro mě bylo nemožné. Nevím, jak na tom profesor Snape bude, ale počítejte prosím s tím, že má pomoc bude trvat opravdu jen do Vánoc.“
„Hermiono, nevím, jak Vám mám poděkovat.“
„Neděkujte mi Minervo. Profesor Snape toho pro nás udělal za války velmi mnoho a tohle bude jen velmi malá pomoc, kterou mu budu moci vyjádřit náš dík.“
„Dobrá. Tak tedy. Předělám rozvrhy a seznámím studenty s některými okolnostmi. Zřejmě jen s tím, že je teď budete nějakou dobu učit vy. O Severusovi se zatím zmiňovat nebudu. Jistě by si to nepřál. Mohu Vám zítra poslat sovu s podrobnostmi?“
„Samozřejmě. A pokud je to vše...“ Hermiona se zvedla k odchodu.
„Ach ano. Děkuji Vám, Hermiono, za čas, který Bradavicím věnujete, a také za péči o Severuse.“
„Jak už jsem řekla. Udělám vše, co bude v mých silách.“
Pokynula ředitelce na pozdrav a zmizela v krbu. Minerva se zničeně sesunula do křesla. Ať už je na tom Severus jakkoli, věřila, že právě Hermiona Grangerová mu dokáže pomoci.
bez komentářů…
Žádné komentáře:
Okomentovat