Ještě toho dne zařídila vše potřebné. Jak se tak koukala na objednaná vyšetření, čekají ho opravdu poněkud vyčerpávající dny.
„Ahoj krásko,“ vyrušil ji z přemýšlení Tedd. „Sedíš tu nad studeným kafem a zase koukáš do nějakých papírů. Děláš ty vůbec něco jiného?“
„Na rozdíl od tebe jo, ale ty to neděláš skoro vůbec,“ smála se Hermiona.
„Hmm, budeš se divit, ale co jsem s Paulou, tak to dělám docela často.“
„Sprosťáku,“ ohnala se s úsměvem po kamarádovi.
Mladý muž se posadil naproti ní a zkoumavě si přečetl jméno na složce.
„Zase ten Snape? Je to ten po výbuchu, viď?“ Hermiona slabě přikývla.
„Koukal jsem kolik jsi mu zařídila vyšetření. Rozhodně ho nešetříš.“
„Já vím, ale chci co nejdříve začít dávat do kupy jeho oči. Proto to všechno. Doufám, že by to do dvou, nejvýš tří dnů mohlo být. Pozítří mám schůzku s Willsnem. S tím specialistou ze Států.“
„Hermiono, všiml jsem si, že jsi mu nenapsala psychologa. Myslíš, že je to dobrý nápad? V těchto případech je to standardní...“
Hermiona se zamyslela. O psychologickou péči pro Severuse Snapea nepožádala úmyslně. Nebyla si úplně jistá jeho spoluprací. Jak to jen vysvětlit kolegovi?
„Ano, já vím. Už jsem s ním párkrát mluvila. Svůj stav snáší dobře. To mě přivádí na myšlenku... Hned po operaci bych ráda začala s rehabilitacemi co se týče jeho pohybu. Můžeš mi někoho doporučit?“
„Moc je tam neznám, ale po někom se podívám. OK?“
„Díky moc. Zatím to nespěchá. A teď mě omluv. Práce volá.“
Zbytek dne proběhl překvapivě klidně. Když pak Hermiona zhasínala světlo ve své kanceláři, uvědomila si, že by se v hodně blízké době měla ozvat Minerva. Už je pondělí a ona by ráda věděla, jaké dva dny profesorka vyčlenila.
Když si pak v předsíni zouvala boty, uslyšela povědomé ťukání na okenní tabulku. Že by přenos myšlenek? Pomyslela si a rozeběhla se k oknu. Přesně jak čekala – sovička jí přinesla dopis z Bradavic.
Drahá Hermiono,
omlouvám se, že jste musela tak dlouho čekat na mou zprávu. Studenty jsem vyrozuměla o Vašem dočasném zástupu profesora Snapea a upravila rozvrhy tak, abyste mohla vyučovat pouze dva dny. Jednalo by se o čtvrtek a pátek. Prosím, sdělte mi, zda Vám to takto bude vyhovovat.
Pokud by se Vám to hodilo, je možné abyste se přemístila již tuto středu, respektive čtvrtek ráno. Záleží na Vás a Vašich možnostech. Dovolila jsem si zároveň připojit Váš krb ke svému krbu v ředitelně a zároveň ke krbu ve Vašem pokoji v Bradavicích. Vše je pro Vás již připraveno.
Zdraví a na brzkou spolupráci se těší
Minerva McGonagalová
Po přečtení dopisu se zamyslela. Čtvrtek a pátek. To by mohlo být ideální. Přes víkend si odpočine i kdyby byla v práci. Tyto dny neordinuje a operace také nejsou na programu pokud se nejedná o něco vážného. Ano, tyto dny ji vyhovovaly. Napsala stručnou odpověď a zavřela okno.
***** ***** *****
Bylo úterý a to bylo pro Hermionu vždy ve znamení naplánovaných operací. Když pak odpoledne, zhruba ve čtyři hodiny, dokončila poslední zákrok, byla už jednoduše vyřízená. Přestože se jednalo o celkem rutinní operace, bylo to náročné. Už proto, že Hermiona byla zastáncem názoru, že čím rutinnější záležitost, tím je větší pravděpodobnost udělat chybu. Mnohokrát se s tím setkala u svých kolegů, kteří spoléhaly na četnost provedených operací a nedávaly takový pozor. Proto se ona soustředila na každý takový zákrok, jako by ho prováděla poprvé.
Hned jak se převlékla do čistého oblečení a opláchla si obličej, zamířila na obvyklou soukromou vizitu, jak tomu sama přezdívala. Byla si vědoma toho, že není nutné, aby kontrolovala své pacienty každého zvlášť. Věděla, že pokud by se stalo něco vážného, sestry jí dají vědět. Přesto tyto své návštěvy považovala za důležité. Snažila se jimi vyjádřit svůj opravdový zájem o každého pacienta zvlášť. A byla moc ráda, když to tak ti lidé i brali.
Jako posledního si nechala Severuse Snapea. Vzhledem k jeho požadavku, seznámit ho s úkony, které jej čekají, předpokládala, že se u něj zdrží asi nejdéle.
„Dobrý den, profesore. Jak se Vám daří?“
Severus otočil hlavu ke dveřím. „Dobrý, slečno Grangerová. Nemohu si stěžovat. Jen už mi pomalu ale jistě leza na nervy ten George. Nedalo by se s tím něco dělat?“
„Pokud tím máte na mysli jeho poněkud hovorové vyjadřování, tak s tím nic neudělám. Pokud máte na mysli jeho osobu, tak Vám mohu najít na ošetřování a asistenci někoho jiného. Domnívala jsem se však, že George jako muž Vám bude mnohem bližší. Pak už tu máme jenom sestřičky. Záleží na Vás.“
Severus vydal poměrně zoufalý povzdech. „Myslím, že to s ním ještě vydržím.“
„Dobrá. Přišla jsem Vás informovat o tom, co Vás zítra čeká. Myslela jsem, že začneme už dnes, bohužel mi to nevyšlo časově. Takže, máte na programu odběr krve, EKG, EEG, ultrazvuk, rentgen, test na cukrovku a na schopnost Vašeho těla odbourat velké množství cukru a nakonec je návštěva ortopeda a neurologa.“
Na chvíli se odmlčela. Za to Severus se nadechl hodně zhluboka. „Je evidentní, že to berete opravdu vážně. Ale nemyslím si...“
„Vy si nic myslet nemusíte. Prostě tohle absolvujete a víc se o tom nehodlám bavit. Svou práci dělám svědomitě a nehodlám ji odfláknout, ani když se jedná o Vás.“
Severus nesouhlasně mlčel. Vůbec nechápal, kde se v té malé Grangerové, kterou kdysi učil bere tolik odvahy mu skákat do řeči a ještě ke všemu tak autoritativním tónem nepřipouštějícím námitky. Hermiona vycítila jeho vzdor a trochu mírněji promluvila.
„Jak Vám chutná zdejší kuchyně? Doufám, že je vše co se týče personálu v pořádku?“
„Nestěžuji si. Jen je opravdu velmi potupné nechat se krmit. A ještě ke všemu mužem. To mi také připomíná... Pan George mi tu sice nechal láhev s vodou a skleničku, jen se zapomněl zmínit, kam ji položil.“
Hermiona jeho nevyřčenou prosbu pochopila. Přece jen, pořád to byl Snape a ten o nic neprosí. Rozhlédla se a zmiňovanou láhev spatřila u nočního stolku. Bohužel nešikovně z druhé strany. I kdyby ji její profesor viděl, nedosáhl by na ni.
Během chvilky Severus zaznamenal zvuk, který naznačoval otevření láhve a následně nalévání skleničky.
„Prosím,“ podávala mu Hermiona sklenku. Jeho zvednutá ruka mířila ovšem poněkud jiným směrem. Čekal, že mu vloží vodu do ruky, proto ho velmi překvapila její teplá dlaň, která chytila tu jeho. Překvapením ucukl.
„Já nekoušu,“ ozvala se.
Nebyl schopen odpovědi. Natožpak ironické odpovědi. Vnímal jen její ruku, která mu vložila sklenici do ruky a druhou mu sevřela prsty, aby ji neupustil.
Hermiona byla překvapená jeho reakcí-nereakcí. „Děje se něco?“ otázala se pro jistotu.
Severus se napil, protože si nebyl úplně jistý svým hlasem. „Samozřejmě, že ne. Jen jsem si tak říkal, že whisky by byla možná o něco lepší.“
„To Vám ráda věřím, ale jako možnou alternativu Vám mohu nabídnout možná tak akorát borůvkový čaj.“
„Myslím, že zůstanu u vody,“ poznamenal suše.
„Pane profesore, je tu ještě několik věcí, které s Vámi potřebuji probrat. V první řadě se jedná o péči psychologa...“
„Děkuji, nechci,“ zněla stručná odpověď.
„Kdybyste mě nechal domluvit, dozvěděl byste se, že jsem Vám ho nepředepsala. Vaše reakce na něj mi byla jasná, Jde o to, že je to v rozporu se standardním postupem v takovýchto případech. Proto jsem své kolegy ujistila, že tuto funkci zastanu já. To jestli s tím souhlasíte Vy, je věc jiná. Ale ráda bych, abyste věděl, že jsem Vám k dispozici.“
„Beru to na vědomí. A ta další věc?“
„Jste tu celý den sám,“ začala Hermiona opatrně.
Severus však okamžitě poznal kam tím míří. „V žádném případě. Samota mi nevadí,“ okamžitě zazdil její snahu dát mu na pokoj společnost.
„Dobře, budu to respektovat. Pokud to bude možné, budete mít pokoj stále jen pro sebe. Ale přece jen to ticho...musí být ubíjející. Co byste řekl nějaké hudbě?“ Snažila se Hermiona dál.
„Existují takové malé přístroje se sluchátky a mohu Vám poskytnout hudbu na kterou si vzpomenete. Mám tu na svém oddělení celý archiv. Jsou tu i namluvené knihy. Nebo Vám sem můžu donést rádio. Co vy na to?“
„Opravdu netuším, co Vás neustále vede k myšlence, že mi tu něco schází, slečno. A žádám Vás, abyste s tím přestala.“
„Jak myslíte, ale je tu i vážná hudba, operety...“
„Vám se nějak zhoršuje sluch, viďte?“ poznamenal ironicky Severus.
Hermiona si naštvaně odfrkla. Snaží se úplně zbytečně. Prudkým pohybem zavřela láhev, kterou stále svírala. A namířila si to ke dveřím, u kterých se ještě spěšně otočila. „Vodu máte na stolku. Bez problémů na ni dosáhnete.“
Stála na prahu a chystala se zavřít, když zaslechla tiché: „Rimsky-Korsakov by byl pro začátek ideální.“
bez komentářů…
Žádné komentáře:
Okomentovat