Littera scripta manet: 1. Nedobrovolné vzdělávání

Na této povídce nese svůj „podíl viny" naše milovaná Chavelierka :-) protože mi doslova vnutila základní myšlenku na příběh. Zbytek už je pak moje zdivočelá fantazie.

Beta: Claire

„To je... to je... naprosto směšné, ubohé a ponižující!" práskl vztekle složkou plnou úředních dokumentů o ředitelský stůl a už se ani nepokoušel skrývat svou frustraci.

Minerva McGonagallová se nepatrně přikrčila. Mnohokrát čelila zlobě profesora lektvarů, ale ani za ty dlouhé roky si pořádně nezvykla na to, jaký z něj jde strach. Dokonce i Brumbál, nenápadně šmírující ze svého portrétu za zády své nástupkyně, úlekem vybryndal několik doušků čaje.

„Severusi, je to ministerské nařízení, nelze to nijak obejít, už jsem to několikrát pročítala. Je to promyšlené do posledního detailu. Je mi líto," povzdychla si.

„Za tvoji lítost si ten zatracený certifikát asi těžko obstarám!" vybuchl v dalším přívalu hněvu. „Který ignorant, které pako, jaký idiot mohl vymyslet něco tak..." odmlčel se, ale jen proto, aby mohl vztekle zaskřípat zuby. „Co se stane, když tam prostě nepůjdu?" vypálil na svou nadřízenou v předtuše možného řešení.

„Budu s tebou muset ukončit pracovní poměr," podívala se na něj mateřsky. Tušila, že někdo jako on podobným nařízením nebude nadšen. „Každý lektvarista s titulem Mistr lektvarů a také každý lékouzelník a apatykář, oprávněný k nakládání i s těmi nejnebezpečnějšími přísadami a lektvary, musí nově získat tento certifikát. Bez něj je jeho dosavadní vzdělání neplatné," pokrčila Minerva bezradně rameny.

„No to je tedy výborné!" prskl posměšně. „Takže já jsem tvrdě studoval jen proto, aby mě pak mohl školit nějaký pitomec z ministerstva, který nemá o lektvarech ani ponětí. To se mi snad jenom zdá!" jeho hlas opět nabýval na intenzitě.

„Určitě to nebude tak hrozné," poplácala ho ředitelka po rameni. „Je to jen pár seminářů a-"

„Pár? Je jich zpropadených deset! A ještě ke všemu v pátek večer!" zaklel a otočil se ke dveřím.

„Kam jdeš?" zeptala se ho Minerva opatrně.

„No kam asi?! Užít si poslední volný pátek," odsekl nevrle.

„Severusi, já ti ještě neřekla... Ten seminář má posunuté datum, dnes to přišlo z ministerstva... Začíná o týden dřív, takže..." Minerva si rozpačitě skousla rty v předtuše dalšího výbuchu.

Severus se otočil a pohledem probodl velké hodiny za jejími zády. „Skvělé," prohodil zcela klidně. O to víc to jedno slovo působilo zlověstněji. „Od volného pátku jsem se dopracoval až k několikaminutovému zpoždění. A to celé během jediné minuty. Výborně, skvěle, úžasně!" řekl prostě, ale jeho poslední slova se dávno ztratila v silném prásknutí dveřmi ředitelny.

„Já myslím, že to vzal docela dobře," pokýval Brumbál znalecky a napil se čaje.

„Myslíš?" obrátila se na něj jeho nástupkyně pochybovačně.

„Ano. Tentokrát neměl potřebu nic házet na můj portrét," usmál se dvojrozměrný kouzelník a do úst si vložil karamelu.

Pátek večer. Co za ignoranta mohlo vymyslet, že všechny semináře, které musel absolvovat, budou zrovna v pátek večer od šesti do devíti? Jako by snad nebylo od věci po náročném týdnu trochu toho odpočinku. Ne, už se odmítal divit, protože celá tahle šaráda se vzdělávacími semináři pro pokročilé lektvaristy byla nadmíru směšná. Odfrkl si a přitáhl si plášť blíž k tělu. Začínal se do něj vkrádat chlad. Přečetl si narychlo naškrábanou adresu na zmuchlaném papírku a přemístil se.

S tichým lupnutím se objevil u rozlehlé budovy, ale orientační značení mu dalo jasně najevo, kde najde kurz „seberealizace a vzdělávání lektvaristů". Pohoršeně zavrtěl hlavou. Spěšnými kroky následoval naváděcí popisky, až dorazil ke dveřím, zpoza nichž se ozýval poměrně hlasitý projev více než jedné osoby. Uchechtl se. Další pitomec, který si není schopný získat pozornost přirozenou autoritou. Jako by jich kolem sebe neměl dost v práci, teď ho jeden takový bude „vzdělávat". Zhluboka se nadechl a odevzdaně otevřel dveře. V místnosti sedělo zhruba padesát kouzelníků a čarodějek v různých věkových kategoriích a jejich zraky se upíraly na něj. Vzhledem k absenci kohokoliv u katedry pochopil, za koho jej považují. Ušklíbl se a bez řečí se vydal na nejvzdálenější volné místo. Když přítomní pochopili, že on není ten, komu musí nadbíhat při získávání požadovaného certifikátu, opět se rozeběhl hlasitý hovor a překřikování.

Severus si povzdychl. Velmi rád by svým spolužákůmstrhl každému minimálně po padesáti bodech. Bylo až neskutečné, že se tihle dospělí chovali stejně jako ti nevycválanci v jeho hodinách. Pohodlně se opřel o opěradlo obyčejné žákovské židle, ruce založil na prsou a poté, co si vynadal za neuváženost, že s sebou nevzal kromě hůlky nic, čím by se zabavil, prostě jen civěl na tabuli a snažil se nevnímat hluk kolem sebe a skoro začínal vzývat dobré duchy, aby konečně přivolali někoho, kdo to tu má mít na starost.

Jeho prosby byly vyslyšeny v momentě, kdy se několik netrpělivých buranů zvedlo s úmyslem dnešní lekci zabalit. Do místnosti doslova vtrhla trochu zadýchaná čarodějka zachumlaná do kabátu, s čepicí naraženou hluboko do čela. No jestli tohle torpédo má být jejich školitel, asi dobrovolně konvertuje na jasnovidectví, napadlo ho.

„Moc se omlouvám, že jdu pozdě, ale předpokládám, že stejně jako vám, i mně oznámil odbor školství změnu první hodiny až na poslední chvíli," spustila překotně ta ženská a konečně se začala odstrojovat. Severusovi by se v té chvíli krve nedořezal.

Grangerová? U všech plochých rypáků zrovna Grangerová ho bude učit?! Ona?! Jeho?! Do mdlob mu nechybělo mnoho.

Konsternovaně sledoval, jak si odkládá na katedru kabát i těžkou tašku a odhaluje tak decentní kostýmek, bílou halenku a vlasy sepnuté do úhledného uzlu. Merline za co? Zabědoval v duchu. Copak toho mučení už nebylo za celý jeho život dost?!

„Jmenuji se Hermiona Grangerová," představila se konečně a letmo se rozhlédla po prvních řadách lavic, „mým úkol v následujících několika cvičeních bude vyškolit vás v nových zásadách, týkajících se umění lektvarů," řekla prostě a Severus sveřepě semkl rty. Ne! Kategoricky odmítá poslouchat tuhle holku!

„Nejsem tu od toho, abych vám nějak bránila ve výkonu vaší dosavadní práce, ba naopak. Ráda bych obohatila vaše znalosti, ale zadarmo to samozřejmě nebude," usmála se mile, zády se opřela o svůj stůl a založila si ruce na hrudi. „V podstatě nepůjde o nic složitého. Na začátku každé hodiny se bude psát zhruba půlhodinová písemka nebo test z probrané látky, tuto práci do příště opravím a na další hodině vám ji odevzdám. Pro získání certifikátu o absolvování tohoto kurzu vám stačí dvě věci. Za prvé - stoprocentní účast na kurzech a za druhé - celkové hodnocení z písemných prací vyšší nebo rovno 85 procentům. Myslím, že to je poměrně jednoduché a každý budete mít prostor si své výsledky kontrolovat. Tak, to je, co se týče organizace, pravděpodobně všechno," na okamžik se zamyslela. „Ach, vlastně ne. Ráda bych ocenila aktivní přístup," ano, to někteří slintalové tady jistě také, napadlo Severuse, jak tak sledoval některé příslušníky mužského osazenstva, kteří na Grangerovou hladově zírali, „a protože znám vaše jména jen ze seznamu, ale ještě nejsem schopna je přiřadit k obličejům, chtěla bych vás poprosit, zda byste si do příště nevyrobili všichni cedulky se jmény tak, jak chcete, abych vás oslovovala," usmála se znovu a odlepila se od stolu.

„Pokud tedy nejsou dotazy, tak se můžeme pustit do první lekce," uzavřela a bez mrknutí oka přehlédla jednu ruku nedočkavě třepotající prsty ve vzduchu.

„Já bych dotaz měl," ozval se drze uhlazený blonďák kolem třicítky, sedící ve druhé řadě, a stáhl ruku.

Severus sledoval, jak Grangerová podezřívavě přimhouřila oči. „Prosím," vyzvala muže.

„Tak mě napadlo, jestli byste dneska večer neměla čas? Víte jak, večeře, sex,..." zeptal se drze. Když od většiny mužské části posluchačů sklidil pochvalné pochechtávání, místy uznalé hvízdnutí, dodal ještě: „Tu večeři bychom mohli vynechat, kdybyste byla nedočkavá," mrkl na ni a rádoby přitažlivě si olízl rty.

Severus protočil oči v sloup a zvažoval, zda odejít rovnou nebo přece jen vydržet do konce. Celá tahle fraška mu šla už od první minuty na nervy a dalšího idiota by taky nemusel zvládnout. Hermiona oproti němu nedala znát jakoukoliv emoci, jen si vzala křídu a uvolněně postávala u křídla tabule. Čekala, až se ten blonďatý blbeček vykecá, když tak učinil a čekal na její reakci, jen se natáhla a do horního rohu černé desky křídou napsala číslici deset, před níž pak doplnila znaménko minus. Spokojeně se otočila na své posluchače.

„Díky tady rádoby vtipnému pánovi ve druhé lavici jste si všichni vysloužili desetibodovou penalizaci do prvního testu," řekla prostě. „Pokud by snad byly ještě nějaké obdobné otázky, klidně se ptejte, do stovky ještě pár bodů zbývá," usmála se sladce a Severusovi zacukaly koutky.

Musel uznat, že tohle vyřešila ta vševědka poměrně slušně, dokonce ho napadlo, že něco obdobného by mohl zkusit na ty svéduté hlavy. Ani si nelámal hlavu s tím, že i on už je vlastně teď v mírném mínusu, nepochyboval, že testy zvládne mrknutím oka.

„Pokud už žádné další otázky nejsou, ráda bych přešla k prezenci a následně již k samotnému výkladu," sdělila své plány a ignorovala naštvané šeptání a zamračené pohledy, které směřovaly ke strůjci celé záležitosti.

S pohledem upřeným do papíru vyvolávala abecedně příjmení, a jakmile se dotyčný ohlásil, udělala si u jmen značky. Vzhledem k tomu, že Severusovo jméno přečetla stejně plytce jako ostatní, usoudil, že si seznam četla už doma a jeho přítomnost ji rozhodně nepřekvapila tolik, jako jeho ta její, a ohlásil se ledovým: „Zde."

A pak už se jen nudil. Grangerová mlela cosi o fyzikálních zákonitostech, které souvisí s přípravou lektvarů, psala na tabuli nesmyslná schémata a neúnavně kreslila na tabuli kotlíky, na nichž ilustrovala probírané příklady.

Po takřka hodině nečinného zírání do zdi, pravda, několikrát jeho zrak sklouzl na pozadí slečny Grangerové v černých kalhotách, po nichž si bezděčně přejela rukama od křídy a zanechala tak na nich prazvláštní bílé vzory, začínal mít pocit, že k té nepohodlně židli pravděpodobně přirostl. Když se začínal obávat i o funkčnost dolních končetin, Grangerová naštěstí hodinu ukončila. Ještě stačil zaregistrovat, že zadala nějaký podnět k úvaze do příští lekce, než se lehce toporně postavil a protáhl ztuhlé nohy. Natáhl se pro kabát, kolem krku přehodil šálu. Sledoval, jak ostatní pomalu opouštějí místnost. Nikdo neměl potřebu jít za jejich vyučující a vyjasnit si případné nejasnosti, všichni prchali do svých domovů. Až na něj. Zdánlivé nenápadně postával u svého místa a vyčkával. Jakmile se ze dveří vytrousila i poslední žena, kterou podvědomě poznával z apatyky na Příčné, pomalým krokem se rozešel směrem ke své bývalé studentce, která si zaujatě rovnala dokumenty do aktovky, na některé z nich ještě připisovala krátké poznámky.

Nevšimla si ho, nebo pokud ano, velmi dobře to maskovala. Udělal další dva kroky směrem k ní a lehce si odkašlal.

„Potřebujete něco?" zamumlala a teprve teď zvedla pohled. „Profesore Snape?" dodala a dál se věnovala skládání dokumentů.

Severuse tím nepatrně vyvedla z rovnováhy. Zdálo se, že jeho bývalá studentka je myšlenkami buď úplně jinde, nebo ho bere prostě jen jako obyčejného posluchače svých přednášek. Na laskavost, kterou z ní hodlal vymámit, potřeboval, aby mu věnovala pozornost. Přemýšlel. Pár lichotek by mu mohlo připravit půdu. Ostatně ženy byly stvořeny k tomu žít z lichotek, alespoň tak soudil.

„Nechci vás zdržovat, slečno Grangerová, jen jsem si říkal, že byste možná ocenila objektivní názor na vaši přednášku. Musím uznat, že jste se s tím poprala dobře, váš výklad byl..." na okamžik se odmlčel, čímž konečně přilákal její pozornost, „poutavý, řekl bych," dokončil tlumeným sametovým hlasem.

„Tak poutavý, že jste celou dobu místo sledování poznámek na tabuli hledal rýhy v omítce?" zeptala se bezbarvě a konečně zavřela aktovku s dokumenty a natáhla se pro kabát.

Severus nedal znát své překvapení, ale hlavou mu běželo, jak sakra mohla vidět, že nedává pozor, když byla téměř celou dobu otočená čelem k tabuli?

„Vinen v plném rozsahu," pokusil se o vtip, ale slečna Grangerová dnes nejspíš neměla na žerty náladu.

Dopnula poslední knoflík na kabátu a omotala si kolem krku černou šálu. „Můžu vám s něčím pomoci?" zeptala se znovu, když si přehodila brašnu křížem přes rameno. „Přejděte k věci, pokud je to možné, dost spěchám," přiznala a nasadila si čepici.

Strnule ji pozoroval. Změnila se od té doby, kdy ji učil. Špatně zamaskované kruhy pod očima dávaly tušit, že toho moc nenaspí, ustaraný výraz zase poukazoval na její problémy týkající se možná práce, možná něčeho osobního. Už věděl, co mu na ní chybělo - ta pověstná jiskra, zápal, s jakým řešila úkoly, s jakým žila. Pravděpodobně měla starosti, ale to nakonec nebyl jeho problém.

„Ano, máte pravdu," uznal a vyšel za ní na chodbu, když mu pokynula. Sledoval, jak zamyká dveře učebny a následoval ji na setmělé chodbě. „Uvažoval jsem nad tím, že bychom si oba mohli ulehčit starosti s tímto kurzem, respektive vy byste měla na starost o jednoho posluchače méně a já bych se místo zaslouženého odpočinku nemusel v pátek večer trmácet přes půl Londýna," pokusil se o odlehčený tón hlasu. „Oba víme, že to nařízení je pěkná pitomost, to mohl vymyslet jenom totální idiot. Navíc já jsem mistr lektvarů, nepotřebuji žádné podřadné školení, to jistě sama uznáte, slečno Grangerová," domluvil v momentě, kdy vyšli z budovy do mrazivého večera.

Hermiona se zastavila a otočila se na něj. Dneska už toho měla všeho plné zuby, a když teď začal Snape s tou oblbovací povídačkou, nejraději by ho poslala někam.

„Pane profesore, je mi líto, nemůžu vám poskytnout žádnou úlevu. Kurz je povinný pro všechny, kteří chtějí v oblasti lektvarů nadále pracovat," odvětila stručně.

„Ts," odfrkl si pohoršeně. „Jsem si jistý, že bychom si o tom mohli promluvit v klidu a bez emocí," řekl klidně, stále přesvědčen, že dnes odejde s certifikátem v ruce.

„Já jsem naprosto v klidu," opáčila opravdu klidně. „A znovu vám opakuji, že toto nařízení obejít nemůžu a ani kdybych mohla, neudělala bych to," zavrtěla na podporu svých slov hlavou.

„Proč?" zeptal se ostře a zkoumavě přimhouřil oči.

„Protože je potřeba vložit do vzdělání lektvaristů novátorský pohled na věc, zmodernizovat jejich myšlení a hlavně je seznámit s novými přístupy k této vědě," vysvětlovala stručně. „A pak také proto, že ten totální idiot, který vymyslel tuto pěknou pitomost," parafrázovala ho, „jsem já. Přeji vám dobrou noc a za týden nashle," řekla prostě a rychlým krokem se vydala do tmy.

Severus dlouhé vteřiny stál na místě a zvažoval, jak moc si to právě u člověka, který rozhodne o tom, zda bude moci vůbec v budoucnu učit lektvary, právě pohnojil.

Vendi_Kacka

09.02.2014 12:52:37

88.103.98.132

sobota 2. března 2024

1. Nedobrovolné vzdělávání

Žádné komentáře:

Okomentovat