Littera scripta manet: 4. Kontrast

Beta: Claire

Chlapce, který domluvil, vzápětí zaujal neobvyklý návštěvník a on na něj upřel svůj zrak. Těžce se nadechl. Nestačil už nic povědět, protože v tu chvíli se rozlehla celým přízemím dunivá rána. To těžká židle dopadla na zem, když ji Hermiona prudce odstrčila, jak se zvedala.

Severus sledoval, jak mladá žena vybíhá schody po dvou. Neohlédla se. Jedinou její prioritou bylo dostat se okamžitě ke svému dítěti. Sehnula se k němu, vzala chlapce do náruče. Pozoroval, jak ji klučina chytil pevně kolem krku. Pak mu zmizeli z dohledu.

Přemýšlel, zda by se neměl zvednout a odejít. Usoudil, že to je na místě. Grangerová vypadala poměrně rozrušeně a on nebyl z těch, kteří nepoznají, když už nejsou vítaní. Zvedl se.

„Paní Hermiona se omlouvá, pane," ozval se za ním pisklavý hlásek. Otočil se. Skřítka stojící opodál se úslužně uklonila.

„V pořádku," prohodil a oblékl si kabát.

Skřítka zaplácala ušima. „Paní Hermiona vzkazuje, pokud budete mít zájem, že můžete přijít zítra ve stejnou dobu, pane," přetlumočila Tori i druhou část vzkazu.

„Dobře," odvětil. Sbalil si věci a nechal se drobnou skřítkou doprovodit ke dveřím. Ignoroval studený vzduch, který se mu cpal za límec, jeho mysl se mnohem víc chtěla věnovat faktu, že šprtka Grangerová má děcko.

*****

Nedělní dopoledne věnoval třídění poznámek. Procházel příklady a poznatky, které si včera zapsal, a které pod dohledem Grangerové řešil. Nemohl se připravit na další douč... ne, to slovo raději vytěsnil z hlavy, nahradil ho méně ponižujícím. Nemohl se připravit na další konzultaci. Jediným a zcela prostým důvodem bylo, že neměl z čeho se připravit.

Raději si znovu prošel včerejší poznatky, aby si je důkladně roztřídil v mysli a snadněji si je tak zapamatoval. Když o tom přemýšlel podrobněji, pokud s ním Grangerová probere dnes večer další seminář, v pořadí druhý, na němž byl myšlenkami poněkud mimo, znamenalo by to, že mu na dohnání látky bude stačit už jen jeden. Možná příští týden? Nepřipouštěl si možnost, že by potřeboval pomoci i nadále. Byl přesvědčen, že jakmile bude svou pozornost věnovat těm stupidním seminářům, nebude mu jejich zvládnutí činit nejmenší problémy. Ty mu dělala jen ta pitomá procenta. Snad bude mít ještě příležitost zvrátit nepříznivý stav.

Po obědě, který, z důvodu prodloužení času stráveného bez všetečné společnosti natvrdlých studentů, snědl ve svých komnatách, se posadil se sklenkou bílého vína a rozečtenou knihou do křesla u krbu. Po několika stránkách zjistil, že nemá absolutně žádné ponětí o tom, co vlastně přečetl. Jestli tedy vůbec četl. Jeho myšlenky se nekontrolovatelně rozeběhly do jedné z luxusních čtvrtí Londýna, konkrétně do domu č. 49 v nejmenované ulici.

Nikdy by nečekal, že zrovna Grangerová bude mít pár let po škole dobrou práci, děcko a zazobaného... Moment. Teď mu došlo, že se slečna Všechno-vím-nejlíp jmenuje stále stejně. Pomyslně nad tím mávl rukou. Mohlo to znamenat cokoliv - od věrnosti dívčímu jménu i po svatbě až po rozvod s tučným vyrovnáním. To by ostatně vysvětlovalo život v přepychu. Pokrčil nad tím rameny a napomenul se cynickým úšklebkem. Ať už za tím bylo cokoliv, jemu nepříslušelo se v tom vrtat. I když nemohl popřít, že ho to alespoň částečně vytrhlo z víkendové rutiny. Přestal nad tím uvažovat, nalistoval pár stránek zpět na místo, kde se ztratil, a konečně se plně ponořil do čtení.

*****

Přesně v devět zvedl ruku, aby nechal klouby dopadnout na dřevěnou desku a dal tak obyvatelům na vědomí, že je zde. A stejně jako minulého večera mu Hermiona Grangerová otevřela dřív, než to vůbec stihl udělat.

„Pojďte dál," vyzvala ho stručně. Zkusmo na ni pohlédl. Vypadala ještě unaveněji, než jak ji byl zvyklý teď nějakou dobu vídat. Tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře a oči bez lesku - to všechno mu říkalo, že proseděla noc a pravděpodobně i den u postele svého syna, aniž by zamhouřila oka.

Kývl jí na pozdrav a prošel do předsíně. Otočil se na ni s jasným úmyslem dát najevo, že pochopí, když nebude mít čas. „Pokud se potřebujete věnovat synovi, tak já-"

Přerušil ho povzdech. Přesně tohle nechtěla. Vzbuzovat v někom pocit, že to nezvládá. O to víc úsilí ji stálo zachovat si svou netečnou tvář, když tím někým byl Snape. Chvíli zvažovala, jak mu odpovědět, jak zareagovat. Usoudila, že čím méně slov, tím lépe. „David spí," řekla nakonec a pokynula mu ke stolu, u něhož seděli včera.

Všiml si, jak je jí celé tohle téma nepříjemné. A o to víc se v něm probouzela zvědavost. Napadlo ho, že vlastně nikde v domě neviděl nic, co by naznačovalo přítomnost muže. Na věšáku u dveří byly jen dámské svrchníky, na poličce vedle něj byl jen jeden svazek klíčů. Žádné pánské boty, pokud ovšem vyloučil ty své. Nic nenasvědčovalo výskytu další dospělé osoby v domě. Ale i tak se mohl mýlit. Přesunul svou pozornost ze zkoumání detailů zpátky na čarodějku. V upnutých džínsách a obyčejném béžovém tričku s dlouhým rukávem vypadala ještě drobněji než jindy, starosti z ní doslova odkapávaly, nedostatek spánku se projevil na její pleti, kterou neskryla pod make-up, vlasy zběžně zastrčené za uši byly zplihlé a bez života. A přesto si našla čas na jeho douč... konzultace. Alespoň v tomhle směru to byla Grangerová jakou znal - obětavá a ochotná pomoci druhému za každou cenu.

„Takže včerejší dětská bolístka je zažehnaná?" zeptal se s jemnou ironií ve snaze odlehčit situaci. Požadovaný efekt byl zcela obrácený, než zamýšlel.

Úkosem na něj pohlédla. „Jestli jste sem přišel konverzovat o mně a mém životě, jste na špatné adrese," odsekla. „Ale vřele vám můžu doporučit kontaktovat Harryho Pottera, on zná podle všeho můj život mnohem lépe, než já sama!" prskla ještě podrážděně a zvedla se. Sledoval, jak mizí v kuchyni. Překvapila ho hořkost, zklamání a snad i zloba v jejím hlase, když mluvila o mladém Potterovi. Možná byl on otcem dítěte a nechtěl se k němu znát? To by mu ostatně bylo více než podobné. Potterové nikdy neuznávali své chyby. O tom, že by se k nim snad postavili jako správní chlapi, se nedalo ani hovořit.

Pochopil, že přestřelil. Z nějakého důvodu jí mluvení o synovi nepřinášelo úlevu. Snad právě naopak. Opřel se zády o opěradlo. Na okamžik se zamyslel. Napadlo ho, zda nechtěla, aby odešel? Zavrtěl hlavou. Byl si jistý, že kdyby na to došlo, dokázala by ho vyhodit ze svého domu mnohem elegantnějším způsobem než netečnou ignorancí a schováváním se v kuchyni. Byl odhodlán počkat ještě minutu a pak odejít. Odpočítával. S číslem padesát dva vyšla z kuchyně. Nesla tác s kávou a sušenkami. Nebyly domácí. Spíš by ho překvapilo, kdyby byly.

Položila tác na stůl a podala mu naplněný šálek. Nedávná roztržka jako by se nikdy nekonala. Měl by se omluvit? Měl by dělat stejně jako ona, že se nic nestalo? Když si sedla opět vedle něj, v duchu si vynadal za to, co se chystal říct. Asi pořádně vyměkl, když mu záleželo na mínění nějaké žáby, kterou v minulosti učil.

„Moje poznámka byla nepřístojná," řekl tlumeně, než přiložil rty k porcelánu.

Kývla. Nic víc. A pak mu podala papír s příklady.

Tentokrát je nic nerušilo. Severus přesto nenápadně kontroloval čas. Ne snad že by spěchal, to ne, jen měl z nějakého důvodu potřebu odejít alespoň před půlnocí, aby si Grangerová stihla odpočinout. Alespoň na pár hodin, než ji ráno vzbudí syn. Podtrhl poslední poznámku, kterou mu nadiktovala a po chvíli jí podstrčil pod nos také poslední příklad. Doufal, že byl poslední. Důsledně zkontrolovala výsledek, pak se na něj obrátila.

„Podle toho to vypadá, že dnešní látce rozumíte," konstatovala, i když v pozadí byl patrný otazník.

Zkontroloval hodiny. Dvacet tři hodin a nějaká ta minuta k tomu. Kývl. „Soudím, že to se uvidí teprve po testu."

Všiml si, že potlačila zívnutí, než znovu promluvila. „Jestli ještě něčemu nerozumíte, projdeme to znovu," nabídla se. V duchu se usmál. Očividně hodně stála o to, aby ho nemusela potkat znovu na dalším kurzu.

„Ne, je dost pozdě," konstatoval. Chtěl říct ještě něco o tom, že by si měla odpočinout, ale naštěstí se zarazil dřív, než by jí zavdal další příčinu pro to, vykázat ho do příslušných mezí. „Zítra ráno učím," řekl nakonec takticky.

„Chápu," kývla. „Taky musím brzo vstávat," prohodila, ale nezdálo se, že by si tím chtěla postěžovat. Naopak. Z jejího výrazu bylo znát, že to říct nechtěla. Lépe řečeno, že s ním nechtěla mluvit víc, než bylo nutné. „Takže hádám, že pro dnešek je to všechno," zhodnotila situaci a sbalila si své materiály do desek. „Podle všeho vám chybí látka už jen z posledního semináře - tedy teď z toho pátečního," shrnula. Všiml si, jak stejně jako on přemýšlí, kdy se ho zbaví.

„Ano. O tom jsem s vámi vlastně chtěl mluvit."

„Hm?" povzbudila ho a potlačila další zívnutí.

„Dokážu si představit, že váš časový harmonogram je dost plný, ale-"

Odfrkla si. „Profesore, zkraťte to, prosím," pobídla ho.

Kývl. „Chtěl jsem vás požádat, zda byste si neudělala čas v týdnu. Dohnal bych tak zameškanou látku, byl připravený na páteční test a mohl bych konečně začít pracovat na tom, abychom se nemuseli vídat víc, než je nutné," narážel na nutnost získání požadovaného procentuálního průměru.

Ušklíbla se nad slovem zameškaná. „Chtěl jste možná říct promeškanou," popíchla ho, ale hned zvážněla. „V pondělí a úterý mám závazky na ministerstvu. Nejpravděpodobnější by byla středa, zase takhle večer," upozornila ho. „Pošlu vám sovu, pokud by se něco změnilo, ale budu počítat se středou, ano?"

„Dobře," odvětil. Původně chtěl poděkovat, ale nebylo to slovo, které by používal běžně, tak se rozhodl uplatnit ho až na poslední konzultaci. Možná.

Vyprovodila ho ke dveřím. Zpozoroval, jak se zachvěla, když se do teplých útrob domu vetřel chladný vzduch zvenčí.

„Nashledanou," rozloučil se rychle, aby nestála na mrazu delší dobu.

„Dobrou noc, profesore," zaslechl za sebou tiché povzdychnutí zakončené zaklapnutím dveří.

*****

Ve smluvenou středu čekal do osmi na případný vzkaz. Pochopil, že je Grangerová zaneprázdněná a pochopil by i dopis, v němž ho odkazuje na jiný den. Ale žádná sova se nesnažila dobýt jeho komnaty a tak usoudil, že Grangerová plány nezměnila a šel se převléknout. Hůlkou zabezpečil své komnaty. Zkontroloval hodinky. Měl dost času. Procházkovou chůzí se vydal za hranici bradavických pozemků.

Když se přemístil do známé ulice, urovnal si na rameni kabelu a vykročil do tmy. Znovu zkontroloval hodinky. Přišel přesně. Vztáhl ruku ke dveřím a ušklíbl se, jak očekával, že mu opět otevře dřív, než stačí zaťukat. Ale tentokrát se tak nestalo. Jeho klouby dopadly na dřevo, ozvala se tlumená odezva.

Čekal. Nic se nedělo. Napadlo ho, že Grangerová přece jen nemá čas nebo na něj zapomněla. Chtěl zaklepat ještě jednou, ale nestihl to. Dveře se otevřely, ale nebyla za nimi Grangerová, nýbrž její skřítka. Drobné stvoření nestačilo ještě ani promluvit a on si všiml krvavých kapek na jejím vybledlém ošacení. Došlo mu, že něco není v pořádku.

Skřítka na něj upřela své velké oči. „Pane, musíte odejít, paní Hermiona na vás dnes nemá čas," pokusila se ho úslužně vyhodit.

Nevěnoval těm slovům žádnou pozornost. S hrůzou v očích hleděl do útrob domu na Hermionu klečící na zemi u schodů. V náručí svírala svého syna. Bílý mramor děsivě kontrastoval s rozmazanou krví kolem nich.

Michelle

27.08.2017 17:55:22

109.105.39.19

sobota 2. března 2024

4. Kontrast

Žádné komentáře:

Okomentovat