Littera scripta manet: 9. Poslední konzultace

Varování: přeslazené a klišoidní

Beta: Claire

Profesore,

až pozdě jsem si uvědomila, že jsme se nestačili dohodnout na poslední konzultaci. Nevím, zda by se mi podařilo uvolnit některý večer během týdne, chci si napracovat hodiny, abych mohla vánoční svátky trávit se synem. Pokud by Vám to vyhovovalo, mohli bychom se na konkrétní čas domluvit v pátek po semináři.

S pozdravem,

Ten dopis, který ho vyburcoval v jedenáct večer, respektive sova ho vyburcovala, jej potěšil. Lhal by, kdyby tvrdil opak. Co ho nepotěšilo, bylo to formální oslovení. Myslel si, že dal před pár hodinami jasně najevo, že... Zavrtěl hlavou a natáhl se pro čistý kus pergamenu.

Hermiono,

přizpůsobím se Vám, domluvíme se v pátek.

PS: Vaším profesorem nejsem už dávno.

Severus

*****

„Jaká byla písemka?" zeptala se Hermiona nenuceně, když poslední kouzelník opustil posluchárnu a zůstali jen ona a Snape. Severus na ni trpělivě čekal, zatímco ona si uklízela poznámky.

„Řekl bych, že jste na nás před Vánoci méně přísná," utrousil. Nebo alespoň jemu se dnešní testík nezdál tolik složitý. Samozřejmě to mohlo být způsobeno také tím, že se na tyto prověrky znalostí začal konečně náležitě připravovat.

Hermiona přikývla. Nebyl daleko od pravdy. Byla to oficiálně poslední konzultace před vánočními svátky, a ona se rozhodla už dříve ulehčit práci nejen sobě, ale i svým dospělým studentům.

Pečlivě zamkla dveře. Nevěděla, co říct, co dělat. Domnívala se, že bude jednoduché chovat se po tom, co se v neděli stalo, normálně, ale opak byl pravdou. Jeho blízkost ji nutila přemýšlet o polibku, jeho slovech, o poznámce v odpovědi na její dopis. A to přece nemohla připustit! Nemohla si dovolit zabývat se svými city, když její syn potřebuje veškerou její podporu.

Zhluboka se nadechla a zase vydechla. Jak kráčela po jeho boku ztemnělými chodbami, připadalo jí, že je v budově zbytečné horko. Vyšli ven. Ostrý vítr ji okamžitě šlehl do tváří. Jestli si všiml jejího předchozího povzdechu, nekomentoval ho.

„Mám připravené podklady na tu poslední konzultaci," začala opatrně.

Zkoumavě si ji prohlédl. Bylo patrné, že se vyhýbá jeho pohledu a mluví tak, aby ho nemusela oslovit. Bylo to dobré znamení nebo špatné?

Mlčel. Čekal, až bude pokračovat.

„Pokud by se vám to hodilo, ráda bych to stihla ještě do Štědrého dne - tedy do úterý. A protože příští pátek před Novým rokem seminář klasicky pokračuje, vy byste měl do té doby látku konečně doplněnou a mohl byste se plně soustředit na učivo dále probírané," vysvětlovala.

Uvědomil si, že to znamení bylo špatné. Z jejích dalších slov bylo patrné, že se ho touží co nejdříve zbavit.

„Přizpůsobím se," odvětil věcně. Pochopil, kde je jeho místo.

Konečně k němu zvedla zrak. V jejích očích spatřil úlevu. Jeho chování v neděli jí muselo být nepříjemné mnohem víc, než si myslel.

„Takže zítra v devět?" zeptala se s nadějí v hlase.

Kývl. Další slova by byla stejně zbytečná. Otočil se a pomalým krokem odcházel, nechávaje za sebou překvapenou Hermionu. Hleděla na jeho vzdalující se siluetu a cítila se zmatenější než kdy předtím. Udělala něco špatně? Proč v jeho pohledu zahlédla zklamání? Byla ona tou příčinou?

Zavrtěla hlavou. Už zase uvažovala o věcech, které neměly být její prioritou. S povzdechem se také ona otočila a spěšně zamířila na místo, odkud by se mohla nerušeně přemístit domů.

*****

Nostalgicky vztáhl ruku ke dveřím v domnění, že je ona ještě jednou, naposledy, otevře dřív, než jeho klouby stačí dopadnout na dřevo, a pozve ho dál. Nestalo se tak. Dokonce ani jeho klepání nepřineslo žádnou odezvu. Možná to je její styl jak někomu říct, že s ním nechce mít už nic společného?

Chtěl zaklepat ještě jednou, ale neudělal to. Pořád byl Snape. I když momentálně vyměklý Snape, stále měl svou hrdost. Nebude se doprošovat, to neměl v povaze. Otočil se na podpatku právě v okamžiku, kdy se za ním dveře prudce otevřely.

„Omlouvám se, zrovna jsem vytahovala z trouby vanilkové rohlíčky," ozvalo se za jeho zády. Neubránil se zaskočenému pohledu na Grangerovou v zástěře a v duchu si vynadal za svou unáhlenost.

„Mohla jste poslat sovu, nechci vás rušit..." nadhodil ve snaze dozvědět se víc.

Uvolnila mu cestu, počkala, až kolem ní projde, a zavřela dveře.

„Sama jsem neměla tušení, že se pustím do pečení. Chtěla jsem nějaké sušenky objednat, ale David trval na tom, že mi bude pomáhat... Skončilo to tak, že jsem ještě po jeho uložení musela uklízet polovinu domu, protože všude byly rozinky a oříšky," usmála se omluvně. „A když jsem konečně měla chvilku, pustila jsem se sama do rohlíčků a ztratila jsem pojem o čase. Mrzí mě to."

Díval se na ni tím svým nečitelným pohledem. Když mluvila o synovi, její ostražitost byla ta tam. Byla uvolněná a měkce se usmívala. Věděl, že mu ten úsměv nepatří, přesto za něj byl rád.

Do nosu se mu vetřela podbízivá vůně čerstvého cukroví a na jeho tváři se objevil neznatelný úsměv, když zpozoroval, že má na tváři bílou šmouhu a trochu mouky či cukru se dostalo také do neposedných vln. Vypadala... vypadala přesně tak, jak si musel zakázat se na ni dívat.

Zavrtěl hlavou. „Jak říkám, klidně můžu-"

„Ne," chytla ho ruku, „pojďte dál. Přeci vás nepošlu zase zpátky." Jen co to dořekla, oba současně si uvědomili její sevření na jeho předloktí.

Severusovy oči potemněly, Hermiona své prsty okamžitě stáhla a cudně sklopila pohled. Severuse zachvátila touha dotknout se jí. Jen na okamžik. Naposledy, sliboval sám sobě.

Vztáhl k ní ruku a jemně se dotkl šmouhy, která se táhla přes její tvář a část úst. „Jen trochu mouky," řekl tiše.

Zavrtěla hlavou. „Cukr," odporovala mu úplně nesmyslně místo toho, aby ho zastavila v jeho náhlém počínání.

Sklonil se a políbil ji lehce do koutku úst. Jazykem pak olízl vlastní rty, aby se přesvědčil o jejím tvrzení. „Vskutku," souhlasil s upřeným pohledem do jejích očí.

Uvědomoval si, že překročil hranice. Opět. Chtěl se odtáhnout. Nedovolila mu to. Nečekaně se k němu přitiskla, donutila ho sklonit hlavu ještě o něco níž a hladově se přisála na jeho rty.

V souvislosti s vůní, která je obklopovala, a pozůstatky sladkého prášku na jejích rtech, ho napadlo, že chutnala jako to nejlepší vánoční cukroví, jaké kdy jedl.

Jak rychle se celá událost odehrála, tak rychle také skončila. Přišlo mu to jako mžik. V jednu chvíli proplétal její jazyk se svým, nořil se do jejích úst a tiskl ji k sobě, a v té druhé od něj stála na krok vzdálená a nevěřícně na Severuse zírala. V tu chvíli by nedokázal říct, čí rozčarování bylo větší.

„To... to..." zakoktala se a zoufale si prohrábla prsty vlasy. „To se prostě nemělo stát."

„Asi bych měl jít," usoudil, že vyklidit scénu bude rozumné řešení. Hermiona vypadala zmateně a pravděpodobně si musela urovnat myšlenky. Sama.

„Ne... já..." přitiskl si dva prsty na rty, jako by se snažila utvrdit v tom, že to opravdu bylo skutečné. „Já se omlouvám," vypadlo z ní nakonec. Nevěděla, jestli to byla její chyba a její omluva je na místě, nebo si s tím začal on. Nedokázala přesně určit, jak se dostala do bodu, kdy chtěla být sevřená v jeho náruči a nechat se líbat. Bylo to potom, co se něžně dotkl jejích rtů svými, nebo až po tom, co fascinovaně sledovala, jak si olizuje rty? Nebo se to v jejím podvědomí bouřilo už delší dobu?

Měla by ho vyhodit, zamknout za ním na několik západů a vymazat si ho z hlavy několika sklenicemi vína. Jenže zbabělý úprk nepatřil mezi její charakterové vlastnosti. Zhluboka se nadechla a naznačila mu, aby šel do obývacího pokoje.

„Myslím, že bychom měli zaměřit pozornost na doučování," řekla stále ještě trochu nejistým hlasem. Uhnula před jeho zkoumavým pohledem a sama se první rozešla požadovaným směrem.

Váhavě se vydal za ní. Mátla ho každou chvíli víc a víc. Zároveň v hloubi duše chápal její rozpolcenost. Uvnitř svého nebelvírského srdce se nedokázala smířit s tím, že by si mohla užít něčeho příjemného, zatímco její syn trpí.

*****

Zpět na inkriminované místo v předsíni ho doprovázela o více než dvě hodiny později. Zdálo se to neskutečné, ale jakmile usedli ke stolu s materiály ke konzultaci, všechno bylo zapomenuto a oba se chovali přirozeně, jako by se vlastně nic nestalo.

Natáhl se po rukavicích, které si odložil na ratanový stolek u dveří, a otočil se na ni. Chtěl se rozloučit, ale všiml si, že se nadechla. Poznal, že ji něco trápí. Očekával, že se bude chtít vrátit k dnešní události a vše si vyříkat, než odejde, aby bylo jasné, že se to už nebude opakovat. Ale překvapila ho.

„Víte..." začala váhavě. A ještě váhavěji dodala: „...Severusi." Zhluboka se nadechla. Hledala vhodná slova. „David si vás moc oblíbil a..." pokračovala opatrně. „Nemáme nikoho, kdo by mu Vánoce trošku víc zpříjemnil, a protože to budou zřejmě jeho poslední, napadlo mě..." tázavě se podívala do jeho očí, „jestli byste nechtěl přijít? Ale byl to ode mě hloupý nápad! Samozřejmě, máte jistě jiné plány," vysvětlila si jeho šokovaný výraz špatně.

Zaskočila ho. Ale zároveň vykřesala jiskru naděje. Pokud byl dost dobrý pro jejího syna, mohl by být i dost dobrým pro ni?

Po chvilce uvažování přikývl. „Máte pravdu. Mám trochu jiné plány. Ráno si vyloupnu poslední čokoládu z adventního kalendáře, odpoledne se nacpu bílou klobáskou, skromně povečeřím, zapěji společně s Minervou a několika osinami v zadku, rozumějte studenty, kteří neodjeli na prázdniny, vánoční koledy a půjdu si brzo lehnout, abych ráno mohl nedočkavě vstát a rozbalovat dárky."

Při jeho výčtu jí málem poklesla čelist. Přes vážnost v jeho tváři hned neodhadla, že si z ní střílí. „Samozřejmě přijdu rád," dodal, aby snad nenabyla dojmu, že to myslí vážně.

Pousmála se. „Díky."

V její tváři viděl úlevu. Velmi jí záleželo na tom, aby Davidovi poslední dny maximálně zpříjemnila.

„V úterý vás budeme čekat," rozloučila se s ním.

Kývl a rozešel se do nočních ulic. Po cestě přemýšlel, co by pro Hermionu Grangerovou a jejího syna mohl udělat. Nemohl sledovat, jak se čarodějka trápí. Jenže jak jí pomoct, když příčinou jejího trápení je synova nevyléčitelná nemoc? A pak mu to došlo.

Musí si promluvit s panem Potterem. Co nejdřív...

Michelle

27.08.2017 18:24:38

109.105.39.19

sobota 2. března 2024

9. Poslední konzultace

Žádné komentáře:

Okomentovat