Beta: Claire
Čtvrtek i pátek mu utekly, ani nevěděl jak, a on opět usedal do poslední lavice, tentokrát s vírou, že test alespoň částečně zvládne sám. Zneklidnilo ho, když Grangerová nedorazila včas. Mohl se jen domýšlet, že ji zdržela práce nebo měl její syn opět další záhadnou nehodu. Hypnotizoval nástěnné hodiny nad tabulí, připraven, kdyby tu stále nebyla, přesně ve čtvrt odejít a zjistit, zda jsou ona i chlapec v pořádku.
Už se ve svých myšlenkách ani nepodivoval nad faktem, že má potřebu se ujišťovat o jejich zdraví. Ve čtvrtek večer, kdy prázdným pohledem hleděl na potem zbrocené studentíky drhnoucí připečené kotlíky, zatímco se mu v myšlenkách procházela slečna Grangerová v legínách a tílku, byl rozmrzelý, když se mu ji nepodařilo vytěsnit z hlavy. V pátek dopoledne mu vyvstávala představa na ni a její mateřské objímání syna, která ho poněkud zaskočila a pak se mu v ten samý den v podvečer při přípravě věcí na kurz vetřela do podvědomí myšlenka, co bude mít dnes Hermiona na sobě a on definitivně rezignoval a jen doufal, že se po těch otravných kurzech vrátí jeho život do zaběhlého stereotypu.
Vešla přesně ve chvíli, kdy se on chtěl sbalit a odejít. Trochu ho to uklidnilo. Nezahlédl v její tváři známky nějakého rozrušení nebo pláče. Pravděpodobně nešlo o Davida, ale nějaký problém v práci. Zběžně se omluvila za zpoždění a už před ním přistála dnešní písemka. S údivem zjistil, že má nervozitou zpocené dlaně. V duchu nad sebou zavrtěl hlavou. Měl pocit, že takhle nervózní byl naposledy jako nový student s moudrým kloboukem na hlavě, jenže teď šlo o víc. Kdyby ten zatracený certifikát nezískal, pravděpodobně by přišel o práci, a to si nemohl dovolit. Netušil, zda by mu Minerva vyšla vstříc natolik, že by mu dala dalších deset týdnů k dobru na zopakování celého certifikačního procesu.
Zahnal pro tuto chvíli nepříjemné myšlenky stranou a nenápadně si otřel vlhké dlaně o kalhoty. S hlubokým nádechem si přečetl první otázku. A dal se do psaní.
Hermiona tentokrát nedokázala svou pozornost rozdělit rovnoměrně, takže jí zrak spočinul na píšícím Snapeovi mnohem častěji, než by pravděpodobně měl. Byla ráda, že nevypadá bezradně a vcelku bez větších pauz na přemýšlení vypisuje odpovědi, zdálo se, že otázky mu sedly, ačkoliv je sestavovala tak, aby byly rovnoměrně z celého učiva minulé hodiny. Zhruba deset minut před vypršením času se psaním ustal. Zběžně zkontroloval své odpovědi a odložil pero.
Delší dobu na sobě cítil její pohled. Chtěla ho znervóznit? Nedal na sobě nic znát, a když konečně zvedl hlavu, setkal se s jejím pohledem. Vypadala, jako by ji přistihl při činu. Neznatelně kývl. Hermiona mu oplatila sotva na setinu sekundy pozvednutím koutků úst. Zanedlouho si i přes mírné protesty těch, kteří nestihli vše vyplnit, přivolala práce zpátky k sobě. A přišel čas na trochu nudné teorie.
Po hodině trpělivě čekal, dokud se Grangerová nesbalí a nevraživým pohledem zaháněl všechny muže, které by snad napadlo zvát ji na skleničku. Přišlo mu nemyslitelné jen tak odejít, skoro by se dalo říct, že si na její doprovázení před budovu zvykl.
Konečně zacvakla přezku na kabele a přehodila si ji přes rameno. S klíči v ruce se rozhlédla po místnosti, zda tam někdo něco nezapomněl. Zhasla světlo a vyšli na chodbu.
„Doufám, že je vše v pořádku," promluvil první. „Vaše zpoždění..." naznačil, kam směřuje.
Povzdychla si. Čekal, že ho odbude, ale kupodivu se tak nestalo. „Ale ano, jen jsem se už nestačila stavit doma a uložit Davida. Šla jsem v podstatě rovnou z práce, nějaký inteligent na našem oddělení spustil bezpečnostní poplach. Samozřejmě omylem. Byla jsem na patře už poslední, takže si můžete domyslet, kdo musel v rychlosti obstarávat zrušení poplachu a papírování."
Přikývl. Dobře znal byrokracii u nich na škole a byl si jistý, že na ministerstvu, tedy přímo v centru dění, to bylo s předpisy mnohem horší. Co ho ovšem potěšilo, byl její přístup. Už vůči němu nebyla tak rezervovaná. Možná to bylo tím, že byla až příliš unavená, možná, a tomu by rád věřil, mu začínala důvěřovat.
„Jak jste se popral s písemkou?" zeptala se, když scházeli do přízemí.
„Ideální to asi nebude, ale nedal bych si ani háčko," zhodnotil svůj výkon. Pousmála se. „Hodnocení nechte na mně," řekla a prošla hlavními dveřmi, které ji podržel. „Mimochodem, doufám, že dnes jste si už konečně dělal poznámky místo opravování esejí," rýpla si.
„Snaha tam byla," ušklíbl se.
„Dobře," zasmála se. „To ráda slyším. Zítra s vámi tedy počítám, a kdybyste měl nějaké nejasnosti týkající se dneška, můžeme se na to podívat," přislíbila. Rozloučili se.
Na okamžik ho napadlo, že by jí mohl nabídnout doprovod, ale zavrhl tu myšlenku. Nepovažoval to za vhodné. Ostatně nebyli ani přátelé, natož aby je spojovala jakákoliv jiná, vyspělejší forma vztahu.
*****
Následujícího večera mu překvapivě otevřela se sklenicí vína v ruce. A podle jejího výrazu soudil, že to není první.
Neušlo jí, jak pohledem zrentgenoval alkohol. Ušklíbla se. „I přes těch šest deci jsem ještě docela schopná vysvětlit vám látku," upozornila ho kousavě a zavřela za ním dveře.
„Nic takového jsem neměl v úmyslu ani naznačit," řekl, zatímco si zouval polobotky.
Povzdychla si. „A to je právě to. Nikdo není ochotný ani nic naznačit, natož říct mi na rovinu, jak moc je to špatné. Proč mi nikdo neřekne pravdu? A jenom proto, že jsem svobodná matka? Že nemám po svém boku chlapa, který by udělal humbuk?" ptala se zoufale. „Já už tomu vůbec nerozumím," vydechla a dopila víno ve sklenici.
Severus se zarazil. Bylo očividné, že se mezi včerejším a dnešním večerem stalo něco pro Hermionu důležitého. A také bez pochyby věděl, že kdyby v sobě neměla těch šest deci, neotevřela by se mu tak, jak učinila v této chvíli.
„Slečno Grangerová, nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte, ale-"
„A myslíte, že já jo? Že já vím, co znamenají ty příšerné lékařské termíny, kterými mě krmí doktoři a myslí si, že se s tím spokojím?" zeptala se téměř plačtivě. Obešla ho a zamířila ke stolu, respektive k načaté lahvi na něm stojící.
Když zaznamenal, co má v plánu, rychle ji dohnal. „Hermiono," oslovil ji smířlivě, chytil ji za paži a nesmlouvavě vzal láhev z ruky, „co kdybyste mi řekla, co se děje?"
„A co když nechci?" vytrhla se mu. Rozzlobeně se natáhla po lahvi v jeho ruce.
Uhnul, aby na ni nedosáhla. „Chcete o tom mluvit, jen ne se mnou," vyslovil svou domněnku. „Přesto vezměte na vědomí, že jsem dobrý posluchač a navíc... zřejmě jediný, podle toho, co jste říkala o panu Potterovi."
„No jistě, ještě mi to připomínejte! Kdo si myslíte, že jste?" utrhla se na něj. „Myslíte si, že jen tak vplujete do mého života a já vám budu vykládat o tom, jak můj syn umírá? Jak mě Harry zatratil a odmítl mi pomoct? Jak se se mnou nebaví ani Ron, protože jsem svobodná matka? Jak... jak..." zoufale se rozplakala.
Váhal jen okamžik, než odložil lahev a přes její mírné protesty ji objal. Nechal si máčet košili slanými slzami a pokoušel se vstřebat, co mu právě v rozčilení řekla. Tak nějak už si domyslel, že ji něco trápí, ale nikdy by ho nenapadlo, že je to až tak složité. Nerozhodoval se dlouho.
„Hermiono, právě teď jsem tady, i když se vám ta představa zjevně příčí, ale jsem tu, abych vás vyslechl a pomohl vám. Nemusíte na to být sama," říkal jí tichým uklidňujícím hlasem. Musel to udělat. Nedokázal by ji jen slepě uchlácholit tvrzením, že všechno bude dobré, a pak jednoduše odejít.
Po těch slovech se od něj odtáhla. Nebyl v tom vzdor, spíše rezignace. S prázdným pohledem sebou žuchla na pohovku a přitáhla si kolena k bradě.
„David trpí kouzelnickou formou leukémie," řekla prázdně. Nepodívala se na něj a pokračovala dál: „Chápete to? Nemoc, která postihne jedno dítě z tisíce." Povzdychla si. „Nemáte ani nejmenší tušení, co je to zač, viďte?" zeptala se s náznakem smutného úsměvu. Nečekala, až zavrtí hlavou. „Taky jsem nevěděla, co se vlastně děje," přiznala. „Davidovi to diagnostikovali v jednom roce, kdy jsem ho vzala k Mungovi, protože často krvácel z nosu. Nejhorší to bylo, když jsem ho třeba kouzlem oblékala, nebo jsem chtěla rychle odstranit rozmatlanou přesnídávku. Nedokázala jsem si to dát do souvislosti, až když mě s tou nemocí seznámili, začalo to všechno dávat smysl. Moje magie mu akorát přitěžovala." Na okamžik se odmlčela. „Znáte podstatu mudlovské leukémie?"
Kývl. „Mám za to, že se vlastně jedná o rakovinu krve. Je možné to vyléčit transplantací například kostní dřeně. V souvislosti s kouzelníky jsem ale o této nemoci nikdy neslyšel."
„Ano, máte pravdu. Podstatou té kouzelnické formy je jistá rakovina magie, respektive dětem narozeným s touto nemocí chybí magie. Řeknete si, že pak se jedná o obyčejné motáky, jenže to tak není. Moták se narodí zcela bez magie. David by měl mít vlastní magii, ale nemá, protože ji uvnitř jeho těla požírá a zachvacuje jakýsi magický nádor. Není to nic hmotného, nelze ho jen tak odstranit. Jedinou možnou léčbou je transplantace magie od jiného kouzelníka, která způsobí růst magie jeho vlastní a zcela tak vypudí tu nepřátelskou, protože není tělu cizí. Je to jen něco, co v těle chybí a pokud bude silnější, dokáže parazitující magii zcela vypudit. Ve chvíli, kdy má dojít u dítěte k prvnímu projevu magie, magický nádor zachvátí celý organismus a úplně ho pohltí. Dítě zemře. Vzhledem k tomu, že magie se u dětí poprvé projeví mezi čtvrtým a pátým rokem, Davidovi zbývá zhruba rok života," shrnula cynicky.
„Ale proč se nepokusíte najít dárce?" zeptal se nechápavě.
Ušklíbla se. „Myslíte, že jsem to vzdala? S dárcem to není tak jednoduché, musí mít stejný typ magie jako nemocný. A když už se najde shoda, ne vždycky tělo magii přijme. Ale největší problém je, že málokdo se chce podělit o vlastní magii, protože ta část, kterou daruje nemocnému, se jemu samotnému už nikdy neobnoví. Dárce bude mít až do konce života nižší magický potenciál. Děti ze seznamu čekatelů se mohou v podstatě spoléhat jen na staré kouzelníky, kteří se před smrtí rozhodnou udělat dobrý skutek. Ale i takových je žalostně málo."
Z jejího hlasu byla znát rezignace, otupělost. Severus zamyšleně kývl. Teď to dávalo smysl. Bylo logické, že se kouzelník nechce vzdát své magie s vidinou, že až do konce života bude nějakým způsobem limitován, bude cítit, že jeho magie není taková, jaká bývala. Něco takového byla opravdová oběť.
„Pan Potter vás odmítl, když jste za ním přišla prosit o pomoc, viďte?" zeptal se náhle.
„Ano. Jeho magie se shodovala. Když se to dozvěděl, začal na mě křičet, že na ty testy šel jenom kvůli mně, ale že po něm nemůžu chtít, aby se dobrovolně vzdal části své magie. Zrovna on, chápete to? On, který má magie na rozdávání," znovu jí do očí vstoupily slzy. „Můj magický kód se s Davidovým neshoduje, nemůžu mu dát svou magii a nikdo jiný to neudělá, takže..." znovu se rozplakala.
„A proč nekontaktujete otce Davida?" zeptal se na otázku, která ho napadla už v počátku jejího povídání. „Nebo snad pan Potter..."
S hořkostí se zasmála. „Ne, Harry není Davidův otec. Kdyby byl, mohla bych od něj pomoc vymáhat soudně," objasnila mu. „Davidův otec je mudla. Ten dům a to všechno co tu vidíte, to je cena za mé mlčení. Cena za to, že jsem se vyspala s bohatým mudlovským ženáčem a rozhodla se nechat si jeho dítě," řekla smutně a položila si bradu na kolena. Věděla, že ráno se zase všechno vrátí do starých kolejí, ale pro teď cítila úlevu. „Dnes ráno jsem byla se synem u Munga, výsledky se od minule hodně zhoršily a... Je to špatné," dodala s prázdným pohledem. Už neměla ani sílu brečet. Byla unavená, cítila, že si alkohol vybírá svou daň. Začala jí klesat víčka. Schoulila se do klubka a hlavu položila na naducaný polštář. Jeho hlas k ní pronikal už jen jakoby z dálky, když říkal: „Hermiono, zítra s vámi a vaším synem půjdu k Mungovi. Promluvíme si s mým známým, věřím, že se najde řešení."
Hermiona se z polospánku pousmála. Ta slova zněla tak krásně...
Když mu neodpovídala, pochopil, že usnula. Takhle si své poslední doučování nepředstavoval, to byla pravda, na druhou stranu se mu nabízela možnost, jak Grangerové oplatit nabídku právě na toto doučování a její trpělivost, s jakou mu vysvětlovala látku, kterou by měl vlastně znát z hodin. Vzít ji k Johnu Groweovi, dlouholetému příteli a skvělému lékouzelníkovi, byla jen maličkost.
Přikryl spící ženu přikrývkou, o níž věděl, že je schovaná za polštáři, a přivolal si její skřítku. Ta na něj hleděla nedůvěřivě, když se jí pokoušel dát úkol, ale nakonec pochopila, že je to pro dobro její paní. Podle Severusových instrukcí se přemístila do jeho bradavických komnat a přinesla lektvar proti kocovině. Severus mezitím napsal na útržek nalezeného papíru krátký vzkaz. Dal ho na konferenční stolek tak, aby ho Hermiona našla hned po probuzení a na něj položil flakónek s lektvarem. Skřítku ještě zaúkoloval, aby hlídala Grangerovou i Davida, a kdyby se během noci cokoliv stalo, aby ho okamžitě vyhledala.
On sám se pohledem rozloučil s uvolněnou tváří ženy, která se mu dnes tak otevřela, a vydal se na cestu domů. Potřeboval si nastudovat podrobnosti týkající se Davidovy nemoci, napsat dopis Johnovi a zvážit možnosti.
Michelle
27.08.2017 18:06:36
109.105.39.19
Je to jasný probrecim celou povídku...
Vendi_Kacka
11.02.2014 17:40:27
88.103.98.132
NNo to se podívejme, co všechno obávanému profesorovi letí hlavou! :D
je tak sladkej, když se snaží být galantní a bojuje sám se sebou ♥
šest deci? no nazdar :D
jo holka, ale to víno ti k porozumění moc nepomůže :D
sice se říká, že ve víně je pravda, ale je to lež :)
Když nechceš, tak o tom nezačínej - náno :)
Ta holka by neměla pít, když to neumí...
Kruci... je to čím dál napínavější...
Zmůžu se jen na jedno slovo... hustý!
wixie
11.09.2013 14:57:50
85.70.88.152
Lenna, Chave - díky za komenty! Cením si jich
Chavelierka
31.08.2013 21:09:34
188.75.133.226
Teď jsem si přečetla komenty dole.
Jen k tomu Harrymu záporákovi - já osobně bych krom Voldiho nejraději nedělala záporáka z nikoho - nemoc zvaná nevyléčitelný optimismus a touha vidět ve všech dobré
Ale tak si říkám, že Harry tu notně nemusí být za zlého. Když si to vezmu víc do hloubky, jde ho pochopit. Celý život trpěl a až kouzla ho dostala do lepšího světa. Světa, kde měl naději na lepší život. Pak se objevil Voldemort a chtěl mu vše vzít. Musel se se všemi dokonce někdy i s těmi dobrými poprat, dokonce obětovat život, aby si utrhl kousek štěstí. No je pochopitelné, že se asi zdráhá vzdát část daru, který ho pojí s mrtvou rodinou a přáteli. S něčím, co mu dalo život s přáteli, lásku a další. Navíc on svůj boj dobojoval a nyní se po něm chce, aby byl zase za hrdinu, to jednoho unaví. No trochu jsem se rozepsala. Každopádně mě to dostává k druhému komentáři, kde by se z toho všeho dala i udělat verze, že nakonec přeci jen ustoupí a pomůže kamarádce, protože on to samaritánství má přeci jen v sobě - navíc by mu to Ginny asi neodpustila
Chavelierka
31.08.2013 21:00:35
188.75.133.226
A stejně ho to určitě nepoučilo a stále drtí studenty :-D
Ještě o ní přemýšlí jako o Grangerové, ještě v tom není po uši :-D
Vtrhne jí do domu jako Zorro mstitel a ona tam nebude :-D
Kdyby jen holka tušila, jak ho svým domácím úborem dostala. Nosila by ho denně :-D
Mě se tak líbí, když prožívá školácké prvky, jako zpocené dlaně při písemce, dělá ho to lidštějším :-)
Donutilo mě to zamyslet se. Co on by vlastně dělal, kdyby nedostal licenci na lektvary? Umí on něco jiného? Krom toho být sexy a dokonalý?
Nervózní studentík a jeho oblíbená učitelka :-D
Jestli je tvořila s myšlenkami na něj, měl by je napsat na výbornou :-D
Jde vůbec znervóznět Severuse Snapea?
Toho šikulu bych k Hermioně nejbližších pár dní nepouštěla :-D
Už neopravoval eseje, kontroloval její učitelské schopnosti a také zvolené oblečení :-D
Sdílejí společně tajemství, to už něco znamená. Je to taky forma vztahu :-D
Výraz, který hodila před tím, než sebou praštila o zem? :-D
Možná mu časem i otevře žaludeční šťávy :-D
Neber alkoholikovi jeho lahev, ublíží ti :-D
Prožila si toho za jeden život nějak až moc, chudák holka
Taky netuším, co to je, a jsem ráda, že jsi byla při psaní tak nápaditá ;-)
Jen půl roku? To je šílený
A to se kouzelníci povyšovali nad mudli, v čem jsou jiní? Stejní sobci
Jistě ctihodný pan Potter nechal by se zabít pro svět, ale obětovat kousek magie, to by ho mohlo bolet. Tsé. Nemám ho ráda, tak.
Zajímalo by mě, jestli by ten soud vyhrála, kdyby šlo o Harryho. Jemu určo nadržuje celý kouzelnický svět.
Byl to osud, že se potkali. Severus jí prostě musí pomoct. Je ti to autorko jasné! :-D
Jsem na tu schůzku zvědavá, jestli pak bude doktor k něčemu.
Wixie, neplánuješ žádné úmrtí. To se neptám, oznamuju :-) Jinak kapitolka opět brala dech, jak byla čtivá. Píšeš stejně kouzelně, jako kouzlí Severus, naprosto přirozeně ;-)
Lenna
21.08.2013 22:25:02
86.40.246.62
Wau tak tohle jsem nečekala :( chudák malej, mám neblahý tušení, že Severuse něco napadlo... :D mno perfektní dneska kapitolka - prodřenej den s dětma a moje narozeniny takže děkui :)
wixie
21.08.2013 12:42:33
85.70.88.152
Anino, moc děkuji za velmi rozsáhlý a konstruktivní komentář! Takových je jak šafránu a já si každého nového vážím :-)
Je pravda, že v reálném světě není příliš pozitivních věcí, a i když bych to ráda převedla do povídky (reálnost), nedaří se mi to. Nejsem nadprůměrný "spisovatel" a jsem ráda, když se občas vzmůžu na jednoduchou romanci - tím chci říct, že i tato povídka bude jednoduchá a bez větších kotrmelců, neumím psát poutavé dlouhé story, takže se budete muset spokojit jen s tímhle :-D Některé tvé nápady se mi i líbily, ale sama si s příběhem dál nejsem jistá. Jestli Davida nechat umřít, toť otázka. Kdybych to udělala, pravděpodobně bych se od oddychového čtiva, které bylo plánováno tak na cca 10 kapitol, dostala úplně někam jinam a hlavně, čeho se obávám nejvíc - nebyla bych to schopná napsat věrohodně - i u povídky Budoucnost... mi bylo vytýkáno, že jsem to těmi dopisy rychle ukončila a bylo to useklé, proto si myslím, že zůstanu u svého původního záměru, od nějž nikdo nečeká světobornou literaturu, ale prostě jen obyčejnou průměrnou oddychovku, kde to hýří ooc postavami, nereálným příběhem a jednoduchou předem předvídatelnou dějovou linkou :-) Ovšem děkuji za tvůj názor!
wixie
21.08.2013 12:41:16
85.70.88.152
Blesku, díky! Ale víš, co to znamená, viď že jo? Že bych si dala ráda zase trochu tvého čtiva Tvůj nápad, že by spolu začali už během příběhu se mi zamlouvá čím dál víc. Docela si dokážu představit "rozervanou" Hermionu, která se ocitá v situaci, kdy by si ráda užívala a vychutnávala chvilky se Severusem, ale zároveň ji mateřské city velí soustředit svou pozornost jinam... Ale jestli tohle nějak splácám, tak to bude daleko od toho, co jsem vlastně plánovala - jednoduchý příběh na max 10 kapitol Ach jo! Díky za koment!
Anina
21.08.2013 10:38:09
37.48.34.195
Konečně víme, jak to všechno bylo. Velmi pěkně vymyšlené. Jen doufám, že budeš pokračovat v reálném duchu a najednou se během testů neobjeví Severus jako dokonalý dárce. To bych asi nepřežila. Takže je tu několik možností. Nenajde se žádný další dárce a David umře. Nic moc. Najde se jiný dárce, ale to je příliš malá naděje rovnající se zázraku. Severus si půjde promluvit s Potterem, ale Potter nedostane rozum a David umře. Nic moc. Severus si promluví s Potterem, ten bude dělat uraženého, po nějaké době ale dostane rozum, daruje kousek magie a David se uzdraví. Nic moc. Severus půjde za Potterem, ten se bude chvíli vztekat než dostane rozum a dá Davidovi magii, ale David transfuzi nepřijme a umře. Tato varianta se mi osobně líbí. Můžete mě klidně ukamenovat, ale zdá se mi to nejlepší. Všichni proti něčemu bojují stejně jako v reálném životě. Hermiona se pere se svými démony v podobě ženáče a nemanželského dítěte. Snape se přemůže a po vyloučení všech ostatních možností půjde za Potterem. Potter má tvrdou palici, ale nakonec u něj zvítězí svědomí. A David? Procento nepřijetí čehokoli u transplantace je vysoké. Stejně jako pooperační komplikace, obzvláště pokud se jedná o magickou verzi nemoci. Pokud by se David dokonale uzdravil, bylo by to podezřelé.
Blesk
21.08.2013 01:16:21
89.102.108.45
Objevila jsem novou kapitolu a tetelím se blahem (sun) Krásné. Od Severusových představ o Hermionině šatníku, přes ovíněnou Hermionu až po jeho chlácholení, i kterého jsem roztávala. Sice jsi na Davida i Hermionu hnusná :@, o Harrym nemluvě, ale zase budu věřit, že nejsi svině a dáš tomu všemu dobrý konec. :) Budu doufat v další kapitolu, Davidovo uzdravení i to, že by si ti dva mohli (i když třeba nezávazně) začít už během děje a ne v poslední kapitole. :P Díky!
wixie
20.08.2013 22:08:28
85.70.88.152
nika - díky za komentík!
Zuzko, taky doufám, že mi nikdo neumře pod prsty kdyby magii nabídnul hned... myslím, že to by bylo ještě víc ooc, než to bude celkově Díky moc za koment!
kapi, díky za názor! Já z HP záporáka moc nedělám, spíš dělám tupouna z Rona, ale tady mi seděl Harry, u něj je pravděpodobný velký magický potenciál, tak jsem toho využila. Díky za koment!
kapi
20.08.2013 22:04:41
85.114.56.98
no super tak konečne je jasné v čom je problém, že by som si tipla kto bude darcom?
dobrá kapča, začalo sa to objasňovať a verím, že to dobre dopadne
len tak na okraj neverím, že by sa Harry zachoval ako je tu napísané, myslím že ani nemusím dodať, že nemám rada keď je HP "záporák"
odhliadnuc od tohto detailu sa mi kapča páčila
Zuzana
20.08.2013 21:54:43
178.40.250.55
Dúfam, že nikto v tejto poviedke neumrie:( teda Severus, Hermiona a David:D ostatní sú mi nejakým spôsobom ukradnutí, keďže Harry je pako a o tých zvyšných táto poviedka nie je:)
Severus bol skvelý, myslela som si, že okamžite ponúkne svoju mágiu, ale takto sa mi to páči viac.
Ďakujem za kapitolu a už sa nemôžem dočkať ďalšej.
nika
20.08.2013 21:15:12
78.98.47.195
dík za kapitolu, snád sa to už pomaly začína na dobré obracať a prídu na niečo ako malému pomôcť :) teším sa na pokračovanie
Žádné komentáře:
Okomentovat