Littera scripta manet: 8. A ledy tají

Beta: Claire

Severus seděl před rozpáleným krbem a hleděl do plamenů s rozporuplnými pocity. Bezděčně zvedl sklenku s říznou whiskey, ale ani poté, co v ní svlažil rty, nepřebil hořkosladkou vzpomínku na dopoledne, strávené v přítomnosti Hermiony a chlapce.

Musel uznat, že celý nedělní ospalý den byl více než čarovně podivný. Samozřejmost, s jakou si ho malý David získal, ho podvědomě děsila a nutila zařadit zpátečku - vytáhnout některou ze svých bububu zbraní a chlapce tak odehnat, ale nedokázal to. Pak tu byla Grangerová - racionálně smířená s osudem svého syna, sedící naproti němu v cukrárně. Pamatoval si, že se jejich pohledy na okamžik setkaly. Její oříškové oči ho vyvedly z rovnováhy natolik, že si v podstatě ani neuvědomoval sladkost čokoládové polevy na dortu, mísící se s trpkostí meruňkové marmelády uvnitř korpusu.

Náhle mu došlo, že se vlastně ani nestihli dohodnout na jeho poslední konzultaci. Pravděpodobně by měl počkat až na pátek, s čím Hermiona přijde. Bylo také více než možné, že přenechá tuto povinnost někomu jinému a bude chtít strávit veškerý možný čas se synem, než...

Prudce se postavil, aby odehnal tyhle myšlenky. Podíval se na hodiny. Tři hodiny unaveného nedělního odpoledne. Ne, nebude čekat do pátku. Sebral plášť a vyrazil ven.

*****

„Ach, profesore!" vydechla překvapeně, když otevřela dveře, za nimiž stál nečekaný host. Nenapadlo by ji, že ho toho dne ještě uvidí. Současně se zachvěla, jak se do ní opřel chladný venkovní vítr. Nebylo divu, měla na sobě jen obyčejné legíny, které ho už před tím tak fascinovaly, a svetřík, jehož výstřih byl tak široký, až nedbale odhaloval její levé rameno. Nemá podprsenku, prolétla mu hlavou okamžitá asociace, když nezaznamenal žádné odhalené ramínko prádla. Zklidni hormony, Severusi!

„Je čím dál chladněji, a to slibovali mírnou zimu," posteskla si a ustoupila stranou. „Pojďte dál," vyzvala ho.

„Omlouvám se, že vás tak přepadám, ale-"

„Já vím," skočila mu do řeči a vzala od něj kabát, aby ho mohla pověsit na věšák, „kvůli té mé opilecké etudě jsme v konzultacích pozadu a dopoledne se toho stalo tolik, že jsme se zapomněli dohodnout na dalším datu."

Zalesklo se mu v očích, když zmiňovala dnešní dopoledne. Měl pocit, jako když má na mysli nejen neúspěšnou návštěvu u lékouzelníka, ale i ono nečekané posezení v cukrárně.

„Ano," připustil a nechal se zavést do obývacího pokoje.

„Mohl jste poslat sovu, abyste se nemusel trmácet v té zimě až sem," usmála se vlídně. „Určitě máte spoustu jiných povinností."

Pravda, mohl jsem se nerušeně opíjet u krbu, napadlo ho. Zavrtěl hlavou. „Vlastně jsem se dal do uklízení a našel jsem tohle," vytáhl z kapsy u kalhot drobný balíček, který zvětšil do původních rozměrů. Hermiona užasle zírala na dětskou sadu pro malého lektvaristu. „Možná, že by David-" už po druhé toho odpoledne byl přerušen, tentokrát dotyčným chlapcem.

„Jé, Sevjus!" zahalekal chlapec z patra a rozeběhl se ke schodům.

„Pomalu, Davide!" napomenula ho Hermiona a udělala několik rychlých kroků ke schodišti. To už ale chlapec zdolal poslední schod a hrnul se k muži. Jeho matka byla náhle zapomenuta.

„Jů, co to máš?" sápal se chlapec po krabici.

„Lektvaristickou sadu," mrkl na něj Severus, „můžeš si vyzkoušet nějaké lektvary, které sám dělám," vysvětloval chlapci a podal mu velkou krabici.

„Téda! Děkuju, Sevjusi!" Chlapec zněl nadšeně, Hermiona vypadala zděšeně.

„Ale-" pokusila se něco namítnout.

„Všechno je na přírodní bázi, žádná magie," zašeptal jejím směrem. Úlevně vydechla a než stihla cokoliv jiného dodat, David se i s krabicí usadil na koberec u krbu a začal z ní všechno vytahovat.

„Děkuju Vám, profesore, za Davida. Ale neměl jste si dělat škodu."

„Jen mi to doma zabíralo místo," pokrčil rameny. Zamlčel skutečnost, že soupravu koupil po cestě sem v prvním obchodě, na který narazil. A Hermiona s jemným úsměvem neměla sílu rýpnout si na účet hračky, která byla podle všemožných reklamních letáčků v hračkářstvích zjevnou novinkou na kouzelnickém trhu.

Mladá žena raději změnila téma. „Můžu vám něco nabídnout? Kávu, čaj? Upekla jsem Davidovy oblíbené čokoládové sušenky a zrovna jsme si chtěli udělat malou siestu," vysvětlovala, aniž by vlastně věděla proč. „Od včerejška je na tom překvapivě dobře," kývla směrem k chlapci. „Člověk by ani nehádal, co ho trápí."

Severus perfektně rozeznal zkroušený tón jejího hlasu a slzy, které se jí zaleskly v očích. Zatoužil je zahnat dřív, než se sklouznou po její tváři. Zavrtěl nad sebou hlavou. Tohle byly nebezpečné myšlenky. Zvlášť v kombinaci s truchlící matkou malého děcka.

„Dám si cokoliv, co budete vařit pro sebe," vytrhl ji ze smutných myšlenek. A zjevně lépe, než předpokládal.

Podívala se na něj a pousmála se. „Jste si jistý? Dávám si se synem kakao," řekla téměř omluvně.

Ušklíbl se. „Když kakao, tak kakao," přikývl.

„Sevjusi, já nevím, co s tím dělat," ozvalo se od krbu naléhavě. Oba se tím směrem ohlédli, aby jejich pohledy spočinuly na chlapci obklopeném jednotlivými proprietami z krabice. Pak se podívali na sebe. Její pohled jasně říkal 'nemusíte to dělat'. Jeho pohled jí oponoval 'chci to udělat'.

Hermiona kapitulovala první. „Udělám to kakao," povzdychla si, a zmizela v kuchyni. Ale jen natolik, aby pak mohla nenápadně zpoza oddělující zdi vyhlédnout a spatřit Severuse na koberci před krbem, jak společně s Davidem řeší nějaký jistě velmi zásadný lektvaristický problém.

Opřela se zády o zeď a zhluboka se nadechla a zase vydechla. Severus Snape - ten obávaný Severus Snape seděl na zemi v jejím domě, u jejího krbu, hrál si s jejím synem a za chvíli s nimi bude popíjet kakao. Na okamžik schovala obličej do dlaní. Chtělo se jí brečet a smát dohromady, ale nedošlo ani na jedno, protože si zcela bezdůvodně uvědomila, že je nenamalovaná, v domácím oblečení, rozcuchaná a ke všemu ještě bez podprsenky! Ale na tom by jí přece nemělo vůbec záležet. Vždyť to byl jenom Snape! Docela obyčejný chlap, který si dokonale získal jejího syna, jí z nějakého záhadného důvodu učarovaly jeho černé oči a vlastně se choval dokonale nesnapeovsky. K čertu s tebou, Severusi Snape! Zaklela v duchu a dala se do přípravy sladkého nápoje.

Když s tácem vešla do obývacího prostoru se slovy: „Čas na kakao a sušenky," nedočkala se žádné odezvy. Ale vůbec žádné. A to dřív slavívala s čokoládovými sušenkami větší úspěch, než s čímkoliv jiným.

Odložila tác na stůl a rozešla se k těm dvěma, získat si alespoň nějakou pozornost. „Zlato, budeš mít to kakao studené," naklonila se nad syna a jemně ho šťouchla do ramene. K jejímu překvapení na tuhle větu reagovali oba. Kdyby to nebylo tak absurdní, asi by se vážně rozesmála nahlas.

„Ale mami, my zlovna děláme-" snažil se chlapec smlouvat.

„Kakao, sušenky, teď," zopakovala s hranou vážnou tváří.

„Ale-" pokusil se hoch opět argumentovat.

„Davide, myslím, že bychom měli maminku poslechnout," zatvářil se nesmlouvavě také Severus a pomohl chlapci na nohy. Ten se okamžitě vrhnul na sušenky a trochu kakaa rozcmrndal po tvrzené skleněné desce stolku.

Hermiona na Severuse zůstala zírat s pootevřenou pusou. Slyšela dobře? Řekl „měli bychom"? Neřekl „měl bys". Měli bychom maminku poslechnout... A David ho tak samozřejmě poslechl... Neměla slov. Doslova. Jen následovala Severuse, který se natáhl pro jeden ze dvou totožných hrnků a posadil se na pohovku vedle Davida, aby mohli prodiskutovat další a další problémy, týkající se lektvarů.

Se zavrtěním hlavy se zmocnila posledního šálku, schoulila se do křesla a ty dva zamyšleně sledovala. Možná se jí to jenom zdálo. Ano, to by bylo dost dobře možné, napadlo ji po dlouhém myšlenkovém bádání.

„Mamí, podívej!" výskl chlapec a ukázal jí prázdný hrnek. „Můžu si jít zase hlát?"

Vytržená ze svého přemítání přikývla.

„Sevjusí, póď," vzal chlapec muže za ruku a začal ho táhnout zpátky ke krbu.

„Běž napřed, ještě mám skoro plný hrnek," pousmál se na hocha.

„Ách jo, ty seš pomaléj," povzdychl si David a zcela ignoroval matčino: „Nebuď drzý, Davide!"

„Omlouvám se," pohlédla zpátky na Severuse, sedícího naproti ní.

„To je v pořádku," smetl to ze stolu.

„Určitě jste sem nepřišel hrát si na malého lektvaristu a poslouchat žvatlání mého syna."

Zdálo se mu to, nebo v jejím hlase zaslechl zvědavost? Chtěla slyšet, že o tom takhle sice neuvažoval, ale nijak mu to nevadí? A že by mu nevadilo, ani kdyby si mohl hrát s ní? Severusi, idiote, mysli na něco jiného!

„Připouštím, že to nebyl můj původní záměr," ušklíbl se při té představě, „ale nevadí mi to," ujistil ji a přidal hluboký pohled do jejích očí, který po chvilce sklouzl o trochu níž, polaskal odhalenou pokožku a sjel až na štíhlé prsty s upravenými nehty, jimiž objímala teplý hrnek.

Když se pohledem vrátil znovu k jejím očím, zjistil, že... Bylo možné, že se červenala? Ach, Merline, ochraňuj mě od provedení nějaké pitomosti!

„Ehm..." odkašlala si. Najednou měla dočista sucho v ústech. „Nabídla bych vám konzultaci hned, ale je mi líto, musíme se domluvit na jindy," začala vysvětlovat.

„Chápu, nemáte čas," sklouzl očima na chlapce.

„Ne, o to nejde," zavrtěla hlavou. „David by se určitě zabavil, ale nemám žádné podklady. Měla jsem pro vás připravené nějaké chronologické poznámky a příklady na sobotu, ale David mi je dnes v zápalu hraní po obědě všechny rozházel. Do krbu," dodala s povzdechem.

Severus se v tu chvíli málem udusil kakaem.

„Co se dá dělat, alespoň se můžu ulít z výuky," řekl a pokrčil rameny. U Hermiony to vyvolalo bublavý smích. „Moc se nesmějte, bude to moje poprvé," zatvářil se vážně. „Nikdy jsem se z žádné výuky nevymluvil. A nečekal bych, že mě to čeká na stará kolena. I když nebudu zastírat, že v momentě, kdy Minerva přišla s potřebou absolvovat vaše semináře za účelem získání certifikátu, jsem byl, řekněme, maličko mrzutý."

Hermiona se definitivně rozesmála nahlas. Způsob, jakým to říkal, ji kompletně odzbrojil. „Určitě nejste starý," poznamenala rozesmátě. „A co se týče těch seminářů... Věřte, že se vám budou hodit."

Nedůvěřivě se na ni podíval. „Chtěl jsem se vás už dávno zeptat, k čemu mi to vlastně bude, ale neodvážil jsem se," připustil.

Mladá čarodějka se opět rozesmála. „Já nekoušu," dobírala si ho.

„To jsem nemohl tušit," zatvářil se vážně. Ale těšilo ho, že se žena naproti němu baví. Vypadala hned uvolněněji. „A nejsem takový sebevrah, jako býval pan Potter, který měl velký potenciál v naštvání kantora, jenž mu uděloval známky."

Hermiona se po velmi dlouhé době zase bavila. „Máte pravdu, byla jsem trošku naštvaná, když jste mě nevědomky nazval totálním idiotem, ale nemyslím, že jsem pomstychtivá," usmála se na něj bodře. „Víte, celé skloubení mudlovských poznatků o fyzikální chemii s vařením léčivých preparátů, může velmi napomoci v přípravě jednotlivých lektvarů. Na základě teoretické praxe budou kouzelníci, zabývající se výrobou lektvarů, moci lépe odhadnout čas přípravy, korigovat teplotu, dojít k lepším výtěžkům a kvalitnějším lektvarům, aniž by je museli složitě koncentrovat a tak dále. Je to velmi obsáhlé a věřím, že i vy si z toho něco odnesete," vysvětlila stručně.

„Budu vám věřit," přikývl a pozvednutím hrnku teď už se zcela jistě studeným kakaem naznačil přípitek. „Tak tedy na skloubení mudlovské vědy s tou naší."

Usmála se na něj a zopakovala jeho gesto. Krátce poté už Severus nenašel žádnou výmluvu, když mu David přišel zkontrolovat obsah hrnku, a byl odtažen zpátky před krb. A ačkoliv by to asi neřekl nikdy nahlas, užíval si, být alespoň na chvíli součástí chlapcova života.

Rozloučil se krátce před šestou, ačkoliv ho Hermiona za nadšeného jásotu chlapce pozvala na večeři. Odmítl, připadal by si hloupě. Ale vyprovodit se nechal. Čarodějka přivřela dveře a objala si rukama paže. Chlad byl neúprosný.

„Díky za Davida," řekla s vážným pohledem do jeho očí. „Mě už má plné zuby," dodala s nadsázkou, „a vás obdivuje. Zpříjemnil jste mu dneska celý den."

A vám ne? Dralo se mu na jazyk. „Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se dnes neměl dobře," pousmál se tím svým sotva postřehnutelným snapeovským způsobem.

Hermiona si dodala odvahy. „A děkuju i za sebe. Posezení s vámi bylo příjemné," připustila se sklopeným pohledem.

Nenabídl jí, že si to mohou zopakovat. Neřekl, že i on se tak cítí. Jen prostě vsunul prst pod její bradu a donutil ji tak vzhlédnout. Přes překvapení a zmatek v jejích očích probleskovalo i to, co hledal. Souhlas.

Sklonil se a políbil ji. Vlastně se jen lehce otřel svými rty o ty její. „Na shledanou, Hermiono," zašeptal do tmy a dřív než se stihla vzpamatovat, byl pryč.

Když se o pár desítek minut později s úsměvem na rtech posadil do křesla před krb, došlo mu, že se vlastně vůbec nedohodli na tom, kdy má přijít na tu poslední konzultaci. A vůbec mu to nevadilo.

Michelle

27.08.2017 18:18:48

109.105.39.19

sobota 2. března 2024

8. A ledy tají

Žádné komentáře:

Okomentovat