Povídku věnuji Frox. Skvělé autorce, která už bohužel není mezi námi a nerozjasní naše dny dalšími skvostnými příběhy, jak to uměla jen ona. Přesto věřím, že díky svým příběhům bude žít věčně.
Rest In Peace, Dear Frox.
Beta: Claire
Dlouhé dny bez něj. Nechodil na místa, kde by se mohli střetnout. Nevyhledával ji.
A pak tam najednou stál. Na jejich místě. Na věži. Plášť se mu vlnil kolem kotníků snad ze zvyku a on odevzdaně hleděl do tmy.
„Už nemusíte být sám,“ zašeptala.
Otočil se. V očích odlesk náhlého pochopení. Natažená ruka, propletené prsty. Úleva.
„Myslím, že jsem připraven naplnit svůj osud. A vy?“
„Ano.“
Něžný polibek na rozechvělé rty. Pevná náruč. Dvě postavy vznášející se do neznáma.
V momentě, kdy se ztratily nad oblaky, dopadly na zem dvě velké průzračné kapky. Tklivý pláč nebes toho dne už neustal.
Žádné komentáře:
Okomentovat