Littera scripta manet: 2. Nevěří mi, a to znamená, že nevěří ani tobě

Znamení zla se bolestivě rozpálilo. Severus v té chvíli téměř upustil šálek s kávou. Přestože byl na tuto svým způsobem specifickou bolest zvyklý, momentálně ho překvapila. Bylo už několik desítek minut po půlnoci a on předpokládal, že se Pán zla vypořádal s tělem Grangerové po svém, když ho tak dlouho nevolal.

Intenzivní bolest levého předloktí mu ale tvrdila opak. Jakmile toužil Temný pán svolat jen některé ze svých věrných, pokročilou magií zajistil zvýšenou aktivitu Znamení právě u těch Smrtijedů, které si žádal. Severus se třením bolavého místa pokoušel zmírnit bolest a přitom se vydal pro svůj Smrtijedský hábit a masku. Jen o několik okamžiků později již kráčel potemnělými chodbami hradu a nejkratší cestou směřoval na pozemky; k hranici, odkud se bylo možné přemístit.

Zabrán do svých myšlenek už ani nevnímal známou cestu, proto se vcelku oprávněně lekl, když mu do očí posvítil paprsek z hůlky a následně uslyšel hlas své nadřízené.

„Jak to, že nejste na koleji?! To bude deset bodů dolů pro-. Odkud vlastně jste?“

Severus počkal až hůlka ředitelky trochu klesne a teprve potom spustil ruku, kterou si chránil oči od ostrého světla.

„Ze Zmijozelu, Minervo. Přesto si nejsem jistý, jestli fungují kolejní počítadla i na profesory.“

„Ach, Severusi, to jsi ty. Omlouvám se, ale řešila jsem přestupek se dvěma Mrzimorskými, kteří se tu ještě před několika minutami potloukali po chodbách.“

„Minervo, víš, že se o tohle většinou postarám sám,“ odvětil jí.

„Ano. Ale nemohla jsem spát. Však víš,“ usmála se ředitelka smutně a jemu bylo okamžitě jasné, co zapříčinilo nechuť k spánku.

„Právě mě volal. Tělo jako vždy odnesu na ošetřovnu, ale potřebuji, aby-“

„Já vím, Severusi. Zítra se bude ve Večerním věštci psát o nalezení těla Hermiony Grangerové na bradavických pozemcích.“

„Dobrá. Ještě bude třeba kontaktovat její rodiče.“

„Ano. Předpokládám, že budou chtít mudlovský pohřeb. Přesto bych byla ráda, pokud by se nakonec rozhodli nechat Hermionu pochovat vedle ostatních obětí,“ dokončila Minerva a po tvářích jí stékaly slzy. „A abych nezapomněla,“ pohlédla na svého kolegu, „Albus ti vzkazuje, že si nemáš dělat výčitky. Už jsi ji nemohl zachránit. Kdyby sis potřeboval promluvit tak-“

„Tak si mám jít poklábosit s člověkem, který mě donutil, abych mu slíbil jeho smrt mou hůlkou?“

„Severusi, všichni víme, že-“

Muž naproti ní ji opět nenechal domluvit. „Minervo, není žádné všichni. A ty to víš. Jsi jediná, která ví, jak to bylo. A jsi kvůli tomu neustále vystavována nebezpečí. A to nejen ze strany Temného pána, ale i od lidí, kteří ti nikdy neodpustí, že si podle nich hřeješ na prsou zmiji. A je jim tisíckrát jedno, že je to vůle Voldemorta, abych tady pracoval. Ale pro ně je mnohem jednodušší odsoudit tebe, protože tě znají. Kolik z nich se setkalo s Pánem zla osobně? Kolik z nich pochybuje, jestli vůbec existuje? Ale ty jsi tu a na tebe se bude házet špína za všechny mé chyby. Na to nezapomínej.“

„Mluví z tebe hořkost, Severusi.“

„Ne, Minervo. Realita.“

Jeho nadřízená si povzdychla a utřela si z tváře slzy.

„Měl bys jít, aby neměl potřebu tě trestat.“

Severus kývl a bez dalších slov se vydal ven z hradu. Jakmile se přemístil do sídla Temného pána, nestihl ani úlisně pozdravit a byl sražen zakázanou kletbou na kolena.

„To tě nikdo neučil chodit včas?!“ rozkřikl se Voldemort a znovu, tentokrát s ještě větší razancí zopakoval zaklínadlo.

„Omlouvám se, pane,“ vypustil Severus ze svých úst tichou omluvu, protože na hlasitější se mu nedostávalo kyslíku. Celé jeho tělo bylo v křeči a když Voldemort zesílil vlnu magie, uslyšel povědomý praskot. Právě se mu zlomilo jedno z žeber.

„Neslyším, Severusi. Říkal jsi něco?“ týral ho dál.

„Omlouvám se, pane,“ dostal ze sebe muž na podlaze již o něco hlasitěji.

„Výborně, tak to bychom měli,“ prohodil Voldemort tónem, jakoby právě uzavřel sázky na dostihy a sklonil svou hůlku.

Severus se hodnou chvíli sbíral na nohy a snažil se při tom vypadat nezúčastněně. Nemohl si však nevšimnout pohledu, který se mu dostával zpod Malfoyovy smrtijedské masky. Ocelově šedé oči sledovaly se zájmem každý jeho trhaný pohyb a Severus tušil pod maskou skrytý úšklebek.

Už už mu na mysl přicházela alespoň peprná myšlenka, ale na poslední chvíli se zarazil. Před Temným pánem byly jeho myšlenky chráněny pouze v případě naprosté koncentrace, ale ta dnes byla narušena pořádnou dávkou zakázané kletby. A každá neuváženě vypuštěná myšlenka byla tvrdě trestána, proto své síly soustředil na opětovné postavení hradeb ke své mysli.

Jakmile se dostal na nohy, pohled mu sklouzl na mrtvolu dívky, kterou pokrýval povlak z kouzla zabraňujícího rozklad.

Dovolil si jen krátký pohled na svou bývalou studentku a okamžitě věnoval plnou pozornost Pánovi zla. Ten následně i promluvil.

„Tak je zase o jednu špinavou krev míň. Ale dá to práci, jednoho zabiji a další dva se narodí. Ale tomu už bude brzy konec. Poslední bitva války, ve které nemají ti špinavý mudlovští šmejdi ani náznak šance na úspěch, se blíží. A Brumbál, ten pošetilec, už jim nemá jak pomoci. Zanedlouho nastane věk čistokrevných kouzelníků. Severusi, vezmi tu špínu do Bradavic ať všichni vidí, že to myslím vážně.“

„Ano, Pane,“ odpověděl a i přes bolest na hrudi se poklonil.

„Výborně, a co ty, Luciusi? Ani jsem se tě nezeptal, jestli jsi se s pomocí naší malé špíny naučil chovat lépe k ženám?“ ptal se úlisně Voldemort dál.

„Pane, odpusť, ale už nebyla ve stavu, který by mi vyhovoval. Když jsem ji dostal do svého sídla, byla vhodná možná tak akorát jako zákusek pro Šedohřbeta,“ ušklíbl se Malfoy, aniž by v nejmenším čekal reakci, která následně přišla.

„Takže tím mi chceš říct, že jsi neuposlechl můj rozkaz, rozumím tomu dobře.“

„Ale, pane-“

„Crucio,“ ozvalo se z vyvýšeného místa ledabyle.

Malfoy pod přívalem kletby, která se neodpouští klesl na kolena a začal se zcela nedůstojně svému předešlému chování kroutit a svíjet na podlaze.

Voldemortovi plály v jeho rudých očích jiskry pobavení a naprostého fanatismu. Sledoval, jak jen nepatrné zvýšení proudu magie způsobuje Malfoyovi větší a větší bolest. Byl tak zaujatý jeho křikem a slzami, které se začaly řinout z toho aristokratického ksichtu, že si přejížděl rozeklaným jazykem po horních zubech a rukou v níž nesvíral hůlku nepřítomně přejížděl po koženém opěradle svého křesla.

V momentě, kdy Severus zaslechl praskot kostí, a ne jedné, se začínal domnívat, že Voldemortovi přeskočilo a tohle setkání se Malfoyovi stane osudným. Ten už jen chrčel, protože se mu nedostávalo kyslíku a z nosu a úst mu vytékaly pramínky krve. Jeho smrtijedský hábit byl prosáklý krví a na podlaze pod ním se mísily uvolněné tělní tekutiny.

Severus jen nečinně přihlížel a tvářil se naprosto netečně. Opravdu by byl nerad, kdyby se Voldemortova pozornost obrátila na něj. Temný pán, jakoby pocítil sytost z právě uskutečněného mučení, zhluboka se nadechl a sklonil hůlku.

„Jsi v pořádku, Luciusi?“ zeptal se Voldemort v rozporu se svým předchozím jednáním. Z jeho hlasu zazníval opravdový zájem o přívržencovo zdraví. Muž na zemi se vzmohl jen na další zasténání, které vedlo k ďábelskému smíchu, jenž se dral Voldemortovi z plic a rozechvíval ozvěnou vysoký strop v místnosti.

„Severusi, pro dnešek naše soukromé setkání ukončuji. A doporučuji ti udělat s tělem té špíny co jsem ti říkal. Neposlušnost by se ti mohla vymstít,“ prohodil jakoby mezi řečí a hůlkou máchl ve směru Malfoyovy zkroucené postavy.

Severus se opět poklonil. Tentokrát úklon doprovázely menší bolesti a on se mohl lépe nadechnout. Aniž by se dál zajímal o Malfoyův osud, přešel k tělu bezvládné dívky a vzal ho do náruče. Naposledy pokynul Temnému pánovi a ještě stihl věnovat pohled zbědovanému Smrtijedovi před sebou. Hned na to se přemístil i s dívkou do Bradavic.

Jeho první cesta vedla do nemocničního křídla. Překvapilo ho světlo, které se linulo z pod přivřených dveří. Ve chvíli, kdy se proti měnu vyřítila ošetřovatelka, usoudil, že buď také nemohla spát, nebo ji probudila Minerva.

„Severusi, jsi to ty?“ ozvalo se z ošetřovny, když nohou zlehka kopl do dveří a ty se s vrznutím otevřely.

„Ano, Poppy.“ Víc nemusel říkat. Bradavická ošetřovatelka se k němu okamžitě vrhla a pomocí levitačního kouzla si od něj převzala tělo Hermiony Grangerové. Nasměrovala ho k vyčleněné posteli a pak se otočila na něj.

„Jsi v pořádku? Nepotřebuješ ošetřit?“

„To by potřeboval spíš Malfoy,“ ušklíbl se Severus, ale hned zvážněl. „Tvoji péči teď potřebuje slečna Grangerová,“ kývl hlavou na obsazené lůžko.

„Severusi, vím, že to ode mě nebude znít pěkně, ale jí už pomoci nedokážu. Tobě ano, takže jestli něco pot-“

„Ne,“ odpověděl a zpříma se otočil na podpatku. Vlivem únavy a vyčerpání z Voldemortových kleteb mírně zavrávoral. Ošetřovatelka chtěla zabránit jeho pádu a podepřela ho. Bohužel velmi nešťastně si vybrala právě místo postižené zlomeninou. Severus sykl bolestí a vyhnul se jejímu dalšímu doteku.

„Hábit dolů, košili dolů, neodmlouvat,“ zavelela Poppy a pro jistotu mu rychlým pohybem zabavila hůlku, kterou držel v levé ruce. „Dokud se nenecháš ošetřit, nevrátím ti ji,“ řekla ještě nekompromisně.

„Vyděračko,“ zavrčel Severus, ale pochopil, že žena naproti němu nevypadá, že by přijala byť jen kompromis.

Poppy mu prohlédla zhmožděninu a když nenašla nic jiného než několik menších jizev a jedno zlomené žebro, dovolila mu odejít.

Ještě před tím do něj dostala několik lektvarů a kostirostu dostal Severus dokonce jednu dávku i s sebou, aby došlo k dokonalému srůstu. V momentě, kdy se mu pokoušela vysvětlit, jak má daný lektvar užít už to ale nevydržel, vytrhl ji hůlku z ruky a zmizel za dveřmi ošetřovny.

***** ***** *****

„Severusi, pohřeb bude v Bradavicích,“ vyhrkla na něj Minerva o několik dní později při snídani.

Byli ve Velké síni téměř sami a těch několik opozdilců do sebe cpalo snídani neskutečně rychle, aby nepřišli pozdě na začátek hodiny. Mohli spolu tedy nerušeně mluvit.

„Mluvila jsem s Grangerovými. Ztráta jejich dcery je hluboce zasáhla. Paní Grangerová se téměř zhroutila. Přestože jsou oba zasaženi tou hroznou zprávou, chtějí, aby se pohřeb uskutečnil tady. Myslí si, že by si to tak Hermiona přála. Jen mě požádali, zda by mohli být při tom. Myslíš, že to bude možné? Nebude to riskantní?“

„Minervo, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Ale nebudu se plést do tvého rozhodnutí. Magie, která chrání Bradavice, je stabilní ochranou. A pokud přemístění Grangerových bude mít na starosti schopný bystrozor, mělo by být vše v pořádku. Nepředpokládám, že by Temný pán toužil po životech rodičů slečny Grangerové. Nepovažuje je za hrozbu. Jde mu o nečistokrevné čaroděje. S mudly se chce vypořádat až bude mít v kouzelnickém světě post vládce.“

„Tím bystrozorem jsi myslel někoho konkrétního?“

„Snad Kingsley nebo Moody. Rozhodně někoho spolehlivého. Pokud se rozhodneš pro některé z nich, dej mi vědět, nerad bych byl na blízku až tu budou.“

„Severusi, ani jeden z nich tě neviní z Hermioniny smrti, nemusíš se skrývat.“

„Ale všichni mě viní z Albusovy smrti. A pokud si vzpomeneš na má nedávná slova – nevěří mi. A to znamená, že nevěří ani tobě. Pamatuj na to.“

Nic už dodávat nemusel.

Minerva kývla na souhlas. Věděla, že to myslí dobře, ale zároveň doufala, že to už brzo skončí a Severus nebude muset předstírat. Sice stále podával informace Řádu, ale jeho členové mu věřili ještě méně než před Albusovou smrtí. Když nebyl v doslechu a dohledu, často si musela Minerva vyslechnout spoustu ošklivých slov na jeho osobu a nikdo nikdy nepochopil, že i přes událost s Brumbálem mu stále věří.

Přestože se několikrát členové řádu mohli přesvědčit, že jím dodané informace o akcích Temného pána jsou pravdivé, už mu nikdo nevěřil. Všichni se k němu chovali neutrálně, ale za jeho zády se o něm vždy bavili jako o zrádci.

A jak to snášel on? Jako Severus Snape – na názoru ostatních mu nikdy nezáleželo. Jediný člověk, kterému věřil ho sprostě využil a intenzivními intrikami ho donutil spáchat vraždu.

A pak tu byla Minerva. Jeho nadřízená, kterou podezíral, že by byla schopná ho adoptovat, kdyby se zrovna nenacházeli uprostřed války. Nikdy nechápal a ani se nesnažil pochopit, co neustále vedlo Minervu k tomu, aby mu tolik důvěřovala, ale ač by to nikdy neřekl nahlas, byl za to rád.

wixie

16.09.2009 17:38:35

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

2. Nevěří mi, a to znamená, že nevěří ani tobě

Žádné komentáře:

Okomentovat