Littera scripta manet: 3. (ne)Bude to jako dřív

Užijte si poměrně rychlé přidávání kapitol, protože se začátkem akademického roku to bohužel skončí. Doufám, že vývoj situace v následující kapitole přijmete statečně.

Nejdříve ze všeho se objevil na Grimmauldově náměstí. Jakmile vešel dovnitř, sesypalo se na něj tucet otázek a jen o něco méně obyvatelů domu.

„Nemohli byste jednou své otázky klást postupně?“ zeptal se podrážděně a unaveně si promnul kořen nosu.

„Našel jsi Hermionu?“ zeptal se Lupin do nastalého ticha.

„Ano, měl ji Voldemort.“

„Měl? Je mrtvá?“

„Není, ale v nejbližší chvíli bude. Nemohl jsem nic dělat.“

„Ty parchante! A ještě řekni, že tě to mrzí,“ vyrazil proti němu Harry.

Severus uhnul jeho neuváženému výpadu a hlavou mu prolétlo, co tady Potter s Weasleym vlastně dělají. Nemusel se touto myšlenkou zabývat dlouho, došlo mu, že se jim podařilo přemluvit Minervu, aby mohli jít na Ústředí s ní. Bylo to sotva několik dní, když zburcovali celý Hrad, že je při návštěvě Prasinek přepadli Smrtijedi a unesli Hermionu.

„Pottere, dělal jsem, co bylo v mých silách. Ale co vám to tu vůbec říkám. Nejsem povinen se komukoliv zpovídat ze svých činů. Tím méně vám!“ osopil se na něj Severus.

Po jeho slovech se rozhostilo v domě ticho. Osoba, která se ho po chvíli rozhodla prolomit, byl Kingsley.

„Vážně není naděje, Severusi?“

„Mizivá. Dostal ji na hraní Malfoy. A zítra má přinést Voldemortovi mrtvé tělo.“

„Och, Bože!“ zalapala po dechu Molly Weasleyová.

Severus se opět obrátil na Kingsleyho.

„Můžeš na chvíli?“ pokynul mu k otevřeným dveřím kuchyně. Oslovený jen kývl a první se vydal určeným směrem.

„Stalo se ještě něco, Severusi?“

„Potřebuji, abys zavolal do Bradavic pro Poppy.“

„Jsi zraněný?“

„Já ne, ale Grangerová ano. A opravdu ne lehce. Pokud se mi ji podaří dostat z Malfoy Manor, bude potřebovat víc než jen odbornou péči.“

„Severusi, domníváš se, že je to dobrý nápad? Kdyby tě to prozradilo, tak-“

„Kdybych měl někdy obavy z prozrazení, tak si sednu vedle Pottera a budu s ním v klidu provozovat to jeho nicnedělání. Takže nezapomeň. Přiveď Poppy.“

Severus už nečekal na Kingsleyho kývnutí a rychlým krokem vyšel z kuchyně.

„Kam si myslíte, že jdete?!“ vyrazil proti němu Harry a v závěsu za ním se ocitl i Ron.

„Lucius mě pozval na čaj,“ odsekl Severus z otevřených dveří a následně na to se přemístil.

Ocitl se před mohutnou vstupní bránou. Bez váhání jí prošel a neomylně zamířil k vchodovým dveřím. Byl vcelku překvapený, když mu otevřel sám pán domu.

„Severusi, to je mi překvapení. Pojď dál,“ šklebil se na něj, jakoby ho opravdu zval na čaj. „Co ty tu děláš? Počkej, nechej mě hádat. Ta malá špinavá mudlovská šmejdka ti učarovala,“ teď už se Malfoy smál na hlas.

„Luciusi, domnívám se, že ti dlužím omluvu za svou dnešní nemístnou poznámku. Ale opravdu jsem chtěl Grangerovou pro sebe. Jistě mi budeš věřit. Není to vůbec špatný kus.“

„Příteli, vše je zapomenuto,“ usmál se Malfoy. „Whisku?“ zeptal se a přešel k baru.

„Myslím, že dnes docela bodne. Dám si. Díky.“

Lucius mu podal sklenku z broušeného skla do ruky a posadil se proti němu.

„Měl jsem tedy pravdu. Přivedla tě sem ta šmejdka. Jsi ty to ale přítel. Za mnou se podívat nepřijdeš jak je rok dlouhý, ale když tu mám takové lahodné tělo, tak neváháš ani minutu.“

„Malfoyi, nebuď sobec a dopřej mi jedno číslo.“

„Severusi, vážně bych rád, ale je tu jeden háček. Už jsem ji zabil. A nekrofil ty nejsi. Tedy alespoň jsem si nevšiml, že bys patřil k té hrstce z našeho kruhu, která se v této zábavě vyžívá.“

Severus měl co dělat, aby mu neklesla čelist. Takže už je pozdě. Opravdu zklamal. Řád, sebe, ale hlavně ji. Přesto se mu podařilo udržet svou netečnou masku.

„Skvěle. O jednoho nečistého míň. Předpokládám, že sis s ní před tím užil.“

„Ale, že bys žárlil, že mně dala a tobě ne? Buď v klidu, ani já neměl to štěstí. Byla už polomrtvá. Nemělo by to cenu. S mrtvolou se nikdy neuspokojím.“

„Takže bych si mohl vzít několik kapek její krve? Předpokládám, že byla panna, a jak jistě víš, tuto přísadu je vcelku nemožné sehnat.“

„Jen si posluž, příteli,“ odvětil mu Malfoy a pokynul Severusovi k jedněm ze dveří, které vedly z pokoje. Labužnicky upil ze své oblíbené whisky a když ho Severus nemohl vidět, vítězně se usmál.

Druhý muž už v tu chvíli klečel u těla mrtvé dívky. Byla to ona. Bože byla to ona. Ať se snažil jak chtěl, pulz už nenahmatal. Aby tedy zvrátil Luciusovo případné podezření, vytáhl ze svého hábitu prázdnou ampulku a malý rozevírací nůž.

Jakmile se mu podařilo zachytit těch několik kapek krve, znovu pohlédl na mrtvou dívku.

„Promiňte,“ zašeptal a konečky prstů se dotkl jejího chladného čela. Již s opět dokonale vyrovnanou tváří se vrátil do haly.

Bylo více než jasné, že tady už nemá co dělat. Hermiona Grangerová byla mrtvá a Lucius musí zítra její mrtvolu předvést před Voldemortem. Teprve potom dostane příležitost odnést její mrtvé tělo do Bradavic.

Další ze zvrhlých choutek Temného pána. Kdykoliv se mu podařilo zabít dítě z mudlovské rodiny, byl Severus pověřen, aby přenesl jeho tělo do Bradavic. Aby tak Voldemort vyvolal pocit naprosté beznaděje a převahy svých sil.

„Myslím, že půjdu,“ oznámil Malfoyovi, když ho míjel.

„Tak brzy?“ divil se naoko pán domu.

„Pro co jsem si přišel jsem nedostal, ale odnáším si mnohem víc,“ zamával Malfoyovi ampulkou před očima a otočil se k východu.

„Severusi, netruchli. Až budu mít k dispozici něco čerstvého, dám ti vědět.“

„Budu rád,“ odvětil ještě a zmizel.

Jakmile znovu otevřel dveře domu na Grimmauldově náměstí, okamžitě se k němu přiřítila Poppy.

„Severusi, kde máš Hermionu? Kingsley říkal, že-“

„Hermiona je mrtvá, Poppy.“

„Cože?!“ ozvalo se z několika otevřených úst.

„Ty bastarde,“ rozeběhl se k Severusovi Harry s Ronem. Kingsley se naštěstí stihl postavit do dveří a mladíci se přes něj nedostali.

„Myslím, že bude nejlepší když odejdu. Minervo,“ pokynul své nadřízené, které z očí tekly slzy, „nevím, kdy bude další setkání, ale víš co to bude obnášet.“

Minerva slabě kývla. „Vše nechám připravit. A Severusi,“ oslovila ho a přišla k němu blíž. „Děkuji, vím, žes dělal co bylo v tvých silách.“

„Minervo, díky nejsou na místě. A teď mě omluvte.“ Bez dalších řečí se po velmi dlouhém dni přemístil na Bradavické pozemky.

Jakmile se dostal do svých komnat, znechuceně odhodil masku na pohovku a sám se zhroutil do křesla. Dnes toho na něj bylo dost. A smrt Hermiony Grangerové ho naprosto šokovala.

Dobrá, neměl tu dívky příliš v lásce, ale snad jako jediná brala lektvary vážně. Práce, eseje a studie, které zadal vypracovat ona odevzdávala v perfektní stavu. Vše, co kdy dělala mělo hlavu i patu. V hodinách dokonce stíhala napovídat i tomu nemehlu Longbottomovi. A to ani nemluví o jejím briskním úsudku. Byla to jednoduše studentka, kterých pedagog touží mít celou třídu, aby se jim mohl věnovat. Ne že každou minutu musí ztrácet čas s některým z těch idiotů.

Ale teď už nic nebude jako dřív. Ruka vylétnuvší nahoru a rozevláté vlasy. To mu bude v hodinách opravdu chybět.

Severusi, nebuď sentimentální, napomenul se v duchu a vstal, aby si udělal kávu. V půlce cesty se zastavil a změnil směr.

Usoudil, že dnes to káva nespraví. Došel až k baru a nalil si koňskou dávku skotské. Vypil ji na jeden hlt a okamžitě si dolil další. Přihodil pět kostek ledu a vrátil se do svého křesla.

Nechal teplo, které ho prostupovalo zevnitř působit a pohled stočil do plamenů v krbu.

Probudila ho bolest v zádech a za krkem.

„Sakra!“ zaklel nahlas a s námahou se zvedl z křesla. Trochu mu třeštila hlava, ale jinak se cítil vcelku dobře. Po té fyzické stránce. Co se týče psychiky, nebyl na tom nejlépe. Stále před očima viděl ty její oči a v nich němou prosbu. Prosila ho o rychlou smrt a on zklamal i v tomhle. Když umírala, musela nepředstavitelně trpět. Znal Malfoyovy způsoby. Bohužel.

S lehkým vrávoráním se dostal do koupelny. Při pohledu do zrcadla se téměř nepoznal. Rozcuchané vlasy padající do tváře. Tmavé kruhy pod očima. Strniště na tváři a zmuchlané oblečení. Když se tak pozoroval, měl pocit, jakoby přes noc zestárl o dvacet let.

Při každém setkání někdo umře, tak už se konečně seber, napomenul se v duchu. Svlékl se a pustil na sebe vlažnou vodu. Jakmile se mu ze svého těla podařilo smýt pach krve, nenávisti a zloby, cítil se lépe. Omotal si kolem boků ručník a natáhl se pro břitvu. Několika pečlivými tahy se zbavil rašících vousů a prsty si prohrábl ještě mokré vlasy.

Pak si ze skříně, tak jako každé ráno, vytáhl čistou bílou košili. Tentokrát vyndal i čistý hábit a kalhoty. Hned jak se oblékl, podíval se zběžně na hodiny. Do začátku vyučování zbývaly téměř dvě hodiny. Rozhodl se tedy ještě opravit eseje.

Jakmile měl i to hotov, shrnul vše opravené na jednu hromádku a již dříve zpracované úkoly studentů si vzal. Ledabyle je přejel pohledem. Sedmý ročník. Byl zvědav, jestli se dnes Potter s Weasleym ukážou na hodině. Něco mu našeptávalo, že tyhle dva nějakou dobu neuvidí.

Ještě se napil černé kávy a vyšel ze svých komnat právě včas, aby přišel na začátek hodiny přesně.

Cestou si říkal, že je dnes v podstatě všechno jako v jiný všední den.

Ale podvědomí mu jasně říkalo, že už žádná hodina se sedmými ročníky nebude jako dřív...

wixie

10.09.2009 19:14:58

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

3. (ne)Bude to jako dřív

Žádné komentáře:

Okomentovat