Littera scripta manet: 20. Budoucnost začíná dnes, ne zítra

26. června 2001

Hermiono,

nikdy jsem neměl problém s autoritami. Věřte mi, žít téměř dvacet let jako dvojí přisluhovač člověka naučí ovládat se a vytrénuje ho to natolik, že je schopen vydržet téměř vše. Navíc už ve svém minulém dopise jsem se pozitivně vyjádřil k tomu, jak pan Longbottom Bradavice řídí a nehodlám na svém názoru nic měnit. Avšak nedá mi to, abych egoisticky neuznal, že přehnaný respekt z jeho strany k mé osobě stále přetrvává.

Víte, Hermiono, nejsem tu proto, abych studenty vodil za ručičku, šišlal na ně, aby ten kořínek neházeli do svého kotlíčku tak brzy a aby si podrobně četly návody, že by se v opačném případě mohli zranit a udělat si bebí. Pokud někdo chce učit tímto stylem, nebráním mu, ale mě ho nevnucujte. Já z Vás chtěl vychovat mladé sebevědomé kouzelníky, kteří se dokážou sami rozhodovat, vyhodnocovat rizika a podle nich reagovat. Možná jsem byl přísný, ale víte moc dobře, že jsem každému měřil stejným metrem. Ano, teď jistě namítnete, že to není pravda, Zmijozelu jsem přeci veřejně nikdy nestrhl body a Nebelvíru je nikdy nepřidělil, ale než mi to vyčtete, zamyslete se. Mohl jsem jako Voldemortův poskok riskovat, že se od Malfoye staršího dozví, že jsem udělil deset bodů „mudlovskému šmejdovi“? Hermiono, můj život sestával ze lží o tom, jak strašný jsem člověk, a po těch desítkách let už na své pověsti nemíním nic měnit, protože jsem se svým druhým já sžil a naučil se mu naslouchat. A jestli jsem zahořklý? Víte, když očekáváte každou vteřinou smrt a ono přijde vykoupení v podobě osvobození, zamává to s Vámi. Nerouhám se, ale někdy si říkám, že se to všechno mělo skončit jinak. Pro mě jinak.

Vy chcete, abych byl šťastný? Možná tomu nebudete věřit, ale Vaše dopisy mi pokaždé projasní šeď denní rutiny a já se při jejich čtení cítím spokojený. Nemohu říct, jestli jsem šťastný, protože jsem to nikdy nezažil; můj život nikdy šťastným být neměl.

Blahopřeji Vám k úspěchu, byť je sebemenší. Věřím, že Vás profesor Trautner náležitě podporuje. Doufám, že případný neúspěch nebudete řešit ukončením výzkumu; nenechte se odradit. Vybrala jste si velmi dlouhou cestu, jejíž cíl může přijít za měsíc, nebo také za deset let, ale věřím, že to dokážete. Vždy jste byla cílevědomou osobností, tak dokažte, že jste jí zůstala.

Pokud se Vám podaří izolovat požadovaný intermediát, mohla byste ho zakonzervovat a použít v případě, že by první důkazy jeho reaktivity nedopadly příliš pozitivně. Psala jste, že jste volila účinnější antivirové přísady, ale pozor: nezapomeňte, že cílovou uživatelskou skupinou lektvaru budou děti – kojenci, proto dbejte při výběru na jednotlivé alergeny a dráždivé látky – lektvar by mohl v konečném důsledku se špatně zvolenými složkami spíše ublížit než pomoci.

Hermino, bolesti hlavy nepodceňujte, mohou být způsobeny přetažením, ale může za nimi stát i něco závažnějšího.

Severus

PS: Děkuji za to, že jste mi opět dala naději...

1. srpna 2001

Severusi,

omlouvám se, že odepisuji s takovým zpožděním, ale poslední měsíc mě zcela zaměstnávala práce a výzkum.

Nechtěla jsem se Vás svými všetečnými otázkami dotknout, byla jsem jen zvědavá, snad se moc nezlobíte. Vím, že pro Vás celá ta dlouhá léta v roli dvojitého agenta musela být utrpením, ale nechci, abyste si myslel, že to, co jste během nich zažíval, musí nutně pokračovat i teď. Severusi, uvědomte si, že jste volný, nemusíte čekat na ničí zvrácené příkazy ani se obávat, že se Znamení rozpálí.

Věřím, že dokážete být šťastný, stačí jen chtít. Hledejte štěstí v maličkostech, nemračte se na celý svět. Já sama se to také naučila, protože jsem dlouhou dobu žila v přesvědčení, že si na mě celý svět zasedl a snaží se mi ublížit, když ale pochopíte, že tomu tak není, vše se bude zdát hned světlejší a jednodušší, věřte mi.

Intermediát jsem izolovala. Mám zakonzervovaných celkem jedenáct dávek, se kterými teď můžu experimentovat. Původně jich bylo patnáct, ale první čtyři už jsem úspěšně promrhala. Dvě vybouchly, jedna roztavila kotlík a poslední mi zpolymerovala a zatvrdla v kotlíku. Děkuji za Vaše slova podpory, mám pocit, že kdybyste mi něco podobného nenapsal, při třetím pokusu by kotlík letěl definitivně do kouta.

Poslední dobou mi přijde, že jsem nervóznější a roztěkanější než kdykoliv předtím. Bolesti hlavy částečně ustupují, naordinovala jsem si tišící lektvar.

Hermiona

4. srpna 2001

Hermiono,

nedotkla jste se mě, i když byl můj minulý dopis možná příkrý, rozhodně jste nebyla na vině. Měl jsem celkově špatný den – druháci vyhodili učebnu lektvarů do vzduchu a deset z nich skončilo na ošetřovně. Měl jsem chuť těm zbývajícím dvanácti nafackovat, věřte mi.

Vím, že nemusím čekat na ničí rozkazy, ale upřímně, Hermiono, Vám taky chvíli trvalo, než jste se vrátila do běžného života. Já žil v přetvářkách dvacet let, nemyslím si, že bych někdy dokázal žít bez toho, abych podvědomě nekontroloval Znamení, zda se náhodou nechová jinak než obvykle.

Neschvaluji Vaši samoléčbu. Nejste lékouzelník a vysoké dávky tišícího lektvaru Vám mohou ublížit; nehledě na to, že je návykový. Hermiono, apeluji na Vás: zajděte si k lékaři a nechte se vyšetřit!

Severus

Když tento dopis odesílal a pak dlouhé minuty sledoval místo na obloze, kde Leontýna definitivně splynula s prostředím, nikdy by ho nenapadlo, že je to na dlouhou dobu naposledy. Ne snad, že by si nechtěl dopisovat, ale nebylo na co reagovat. Hermiona se z neznámého důvodu odmlčela a on se jen modlil, aby to nebylo ze zdravotních důvodů.

Nutil se věřit tomu, že si našla přítele a na mrzutého profesora lektvarů jednoduše zapomněla. Byl několikrát v pokušení navštívit profesora Trautnera, ale vždycky tuto myšlenku zavrhl. Už se Hermioně motal v životě dost, bylo na čase nechat ji jít a zapomenout na ni.

Byl druhý prázdninový den a uběhl skoro rok od doby, kdy mu napsala naposledy. Vracel se z oběda ve Velké síni a užíval si klidu, který všude panoval. Studenti předevčírem odjeli na prázdniny a on dnes také plánoval zmizet. Dům v Tkalcovské musel být už skoro zchátralý a on měl v plánu dát jej během prázdnin do pořádku.

Automaticky poklepal hůlkou na dveře svých komnat a vešel; ze zvyku vrhl pohled na okno, za kterým sedávala Leontýna, když mu nosívala dopisy. Zorničky se mu rozšířily očekáváním, když uviděl za oknem přešlapovat známého opeřence. Chvatně ho vpustil do místnosti a nedočkavě otevřel dopis, který nesl.

Severusi,

potřebovala bych s Vámi mluvit, Hermiona.

Zalekl se té strohosti a zaplavily ho obavy, ale nenechal se jimi zastrašit. Natáhl se po brku a pod její úhledné písmo rychle ještě ve stoje naškrábal odpověď.

Hermiono,

ať se děje cokoliv, jsem Vám kdykoliv k dispozici.

Váš Severus

Když se podepisoval, zaváhal. Něco mu však našeptávalo, že musí Hermionu ujistit o tom, že je tu jen pro ni. Doufal, že se mu to podařilo vyjádřit dostatečně.

S pocitem úzkosti sledoval, jak Leontýna odlétá s jeho odpovědí. Najednou nevěděl, co dělat. Plánoval balit, ale to v tuto chvíli nepřipadalo v úvahu. Nevěděl, co se stalo, ale bylo možné, že se bude muset v Bradavicích ještě nějaký ten den zdržet nebo ho třeba jen chce vidět, napadlo ho. Vzápětí tuto možnost zamítl prudkým zavrtěním hlavy.

Nervózně se sesunul do křesla u krbu. Nezbývalo než čekat.

Probudilo ho nesmělé klepání na těžké dveře. Za oknem byla už tma; zřejmě ho při čekání přepadly dřímoty. Spěšně se zvedl a několika kroky byl u dveří. Zhluboka se nadechl a otevřel.

Překvapeně hleděl na dívku, která za nimi nervózně postávala. Nehledal by v ní ani Nellu ani Hermionu, ale přitom v ní viděl rysy obou dívek. Jen oči, ty zůstaly Hermioniny. Podle vlasů nemohl soudit, protože je dívka před ním měla pro něj z nepochopitelných důvodů schované pod pestrobarevným šátkem.

„Hermiono,“ vydechl.

„Severusi,“ pozdravila ho mírnou úklonou hlavy.

Několik vteřin na sebe bez hlesu hleděli; Hermiona s plachým úsměvem, Severus s nadějí v něco, co by si netroufl vyslovit na hlas.

„Pojďte dál,“ vzpamatoval se a ustoupil, aby kolem něj mohla projít do místnosti. Když procházela, ovanula ho jemná vůně, kterou znal od Nelly a jež v něm začala vyvolávat vzpomínky.

„Promiňte, že vás takhle přepadám,“ začala Hermiona chvilku po tom, co přijala místo u krbu. „Přinesla jsem veškeré vzorky mezifází lektvaru, na kterém jsem pracovala,“ začala se přehrabovat ve velké brašně přes rameno a na konferenční stolek vyrovnávala lahvičky s umně nadepsanými štítky. Severus nechápavě a zatím mlčky sledoval, co dělá.

„Všechno je nadepsané. Myslím, že vám nebude dělat problém vyznat se v tom. Tady,“ položila na stůl velký sešit v kožené vazbě, „jsou veškeré mé poznámky, postupy, které jsem použila a výsledky.“

„Hermiono, nechápu, co se mi tím snažíte naznačit,“ upozornil ji.

Zhluboka se nadechla, než promluvila.

„Víte, na čem jsem pracovala. Myslím, že jsem se ve výzkumu dostala dostatečně daleko na to, aby to byl někdo schopný dokončit. A tímto vás chci požádat, zda byste se toho neujal.“

Severus nechápavě zamrkal.

„Někam odjíždíte?“ zeptal se nechápavě. „To přeci nevadí. Můžete si udělat rok pauzu nebo třeba vystudovat univerzitu a potom se vrátit k vašemu výzkumu, ale nechápu, proč už do toho nechcete investovat čas.“

„Protože ho nemám, Severusi.“

„Já vím, každý se občas ocitá v časové tísni, ale kvůli tomu přeci nemůžete-“

„Tady nejde o to, co můžu a nemůžu,“ upozornila ho smířeně.

„Tak o co tedy jde?“ stále nechápal. „Hermiono, pokud jste se zasekla, můžu vám pomoct, spolu najdeme řešení a vy zase budete moct pokračovat, ale jednoduše nemůžete jen tak zahodit budoucnost, která vás čeká, když se vám lektvar podaří dokončit,“ naléhal na ni.

„Pro mě budoucnost začíná dnes, ne zítra,“ oponovala mu se slabým úsměvem na rtech a jediným pohybem ruky si shrnula z hlavy šátek. Severus při pohledu na krátký chlapecký sestřih, jímž prosvítala lysá místa, zalapal po dechu a už jen jakoby z dálky se k němu donesla jasně pronesená slova.

„Umírám, Severusi.“

wixie

16.11.2011 13:02:05

85.70.88.152

sobota 2. března 2024

20. Budoucnost začíná dnes, ne zítra

Žádné komentáře:

Okomentovat