Littera scripta manet: 19. Dopisy

A/N Doporučuji sledovat data u jednotlivých dopisů, minimálně v další kapitole budou jasně udávat časové rozestupy, které víc nebudou komentované.

9. června 2001

Severusi,

děkuji za Váš dopis. I když jsem ve skrytu duše doufala, že odepíšete, nečekala jsem tak otevřenou a hlavně pro mě mnohé objasňující odpověď.

Nikdy bych si nepomyslela, že za tím může být Minerva nebo snad Kingsley či Poppy. Stále mi dělá problém přijmout tu myšlenku – vyrovnat se s tím a jednou provždy už tuto kapitolu uzavřít. Opravdu se snažím celé to pochopit, ale u Merlina, nebylo možné řešit mé objevení i jinak?! Vím, že teď už se tím zabývám zbytečně, život jde dál, ale…

Otevřel jste mi oči, Severusi, doplnil do mé mozaiky většinu chybějících dílků a já se přesto nepřestanu každé ráno ptát sebe sama, zda jsem se probudila jako Sofie, Nella, nebo Hermiona. Psal jste, že madame Pomfreyové jste nic neřekl – děkuji za to. Přestože ji trápí výčitky, nemám v plánu odhalit svou existenci. Možná se to zdá být sobecké, ale já to tak cítím. Vím, že nemám právo Vás tím obtěžovat, proto si myslím, že je správné toto téma uzavřít.

Snad jen... co se týče mého deníku, máte ho ještě? Ráda bych zavzpomínala a doplnila si vzpomínky z Nellina života, který prožívala v Prasinkách...

Severusi, povězte mi o Bradavicích. Psal jste, že byly obnoveny – vrátilo se vše do starých kolejí? Připouštím, kromě Minervy jsem se o poválečné osudy ostatních profesorů příliš nezajímala. (Přiznávám, o Vás jsem si pár výtisků Denního věštce přečetla v knihovně – udělali z Vás hrdinu, víte o tom vůbec?) Vrátil jste se tedy k učení; opět lektvary? Uvažovala jsem, kdo je teď v Bradavicích v křesle ředitele – mezi námi: ze zbývajícího profesorského sboru si nepamatuji na nikoho, kdo by se na tuto pozici hodil (vyjma Vás), ale nic podobného jste nezmínil, tak jsem na vážkách. Jen doufám, že nedosadili někoho z ministerstva...

Další otázkou Vás moc nepotěším, ale přesto ji musím položit. Nevíte, jak se daří Harrymu nebo Ronovi? Co dělají a jak žijí? Když pominu Vás, jsou stále mými jedinými přáteli, i když si na mě jistě sotva vzpomenou. Vím, že je to troufalé, ale mohl byste mi o nich napsat pár řádků prosím?

Pokud bych se měla ještě pozastavit nad tím, proč jsem si vybrala lektvary... Víte, v Bradavicích mě nikdy nenapadlo, že by mě někdy míchání obsahu kotlíku mohlo bavit, ale v Krásnohůlkách jsem byla pomalu nucena přemýšlet o svém uplatnění a lektvary se najednou zdály docela jasnou volbou, což podnítila i nabídka od profesora Trautnera, kterou jsem bez váhání přijala. A nelituji. Mezi mnoha důvody je však i zhola prostý fakt, že mě to jednoduše baví. Ale připouštím, že je to také skvělé místo pro někoho, kdo nechce, aby se něco z jeho minulého života dostalo na povrch. Denně vídám jen minimum lidí, kteří by mohli odhalit mé tajemství a považuji to tak za správné.

Když už jsme u lektvarů – děkuji za ten tip s hřebíčkem, jen prosím příště připište, že se jedná o specifikum pro daný lektvar – nabyla jsem totiž dojmu, že to bude fungovat stejně i na ostatní lektvary, ale ten proti spalničkám jsem ze stěn dostávala ještě druhý den (vím, že jsem se měla nejprve s někým poradit).

Budu končit – dohořívá mi tu svíčka a Leontýna netrpělivě přešlapuje – nejspíš si Vás oblíbila.

Hermiona

PS: Co kdyby poslední poznámka v Nellině deníku byla stále aktuální?

14. června 2001

Hermiono,

já a ředitel Bradavic? Tyhle teorie se učí v Krásnohůlkách? Otřásl jsem se jen při představě, jak odpovídám na tucty vánočních přání!

Ale teď už vážně.

Ptala jste se na osudy profesorů. V důsledku zranění z poslední bitvy zemřeli jen dva – Minerva a Firenze. Podstatná část bradavického sboru byla zachována a s přispěním ministerstva mohly být Bradavice znovu otevřeny. Budete se divit, ale máte tak trochu pravdu; ředitele navrhlo samo ministerstvo, ale myslím si, že volba byla tentokrát dobrá.

Pamatujete si ještě na svého kolejního spolužáka Nevilla Longbottoma (ano, myslím noční můru všech lektvaristů)? Také on nechtěl čekat s ukončením svého vzdělání a odešel na rok do Kruvalu. Troufám si tvrdit, že mu to velmi prospělo – zpátky do Anglie se vrátil mladý sebevědomý muž s chutí něco změnit a znovu vybudovat Bradavicím slavné jméno. A přesně někoho takového ministerstvo hledalo. Ano, pan Longbottom se stal ředitelem Bradavic a přestože to takto napsané zní i pro mě dosti fantaskně, neřekl bych proti jeho vedení jediné špatné slovo. Je velmi schopný a každý den prokazuje značnou trpělivost v boji s byrokratickými předpisy ministerstva a vede si velmi dobře i jako profesor. Bylinkářství, nečekaně.

Pokud jde o mě, máte pravdu, učím lektvary, ale mám pocit, že už je to jen pro to, abych měl k dispozici vlastní soukromou laboratoř a příležitostně si tak drobným výzkumem ukrátil volné chvíle, které nastanou, když dojdou eseje k opravování.

Na rozdíl od pana Longbottoma, Vaši přátelé Potter a Weasley dostudovali o rok později ve znovuotevřených Bradavicích. Pan Weasley se prakticky hned po složení OVCE oženil (musel), zatímco pan Potter si stačil ještě několik měsíců užívat blaženého obletování fanynek a rozmarného života Toho-který-zachránil-svět. Následně i on podlehl touze se rozmnožovat a se slečnou Ginevrou Weasleyovou-Potterovou mají – cituji madame Pomfreyovou – rozkošná trojčátka. Upřímně doufám, že až ta havěť doroste školního věku, já u toho nebudu. Podrobnější informace o Vašich přátelích nemám, ostatně i to málo, co Vám píši, jsou klevety, které člověk zaslechne ve Velké síni.

Ani se nepozastavuji nad Vaší teorií, proč jste si nakonec vybrala jako své zaměření lektvary – máte pravdu. Pokud se člověk touží někde zašít a nebýt neustále obtěžován dotěrnými lidmi, je to ideální právě u kotlíku (mluví ze mě zkušenost). Ale Hermiono, u Merlinovy bradky, výslovně jsem napsal, že hřebíček zabírá na lektvar proti chřipce, ne na jakýkoli lektvar! Ani nedomýšlím následky, kdybyste jej hodila do jiného obsahu – mohlo Vás to zabít! A navíc, pokud Vám prská lektvar proti spalničkám, je to chyba v postupu. Nakrájela jste bludný kořen tak, jak jsem Vás to učil? Proti směru růstu?

Ten otravný pták už mi tu okusuje okraje pergamenu, zřejmě se nemůže dočkat, až si provětrá perka. Domnívám se, že jsem odpověděl na všechny Vaše otázky, tak raději skončím, jinak začne Leontýna klovat i do mě.

Váš deník přikládám, doufám, že dorazí v pořádku.

Severus

PS: Ohledně Poppy – respektuji Vaše rozhodnutí. Veškerá tajemství jsou u mě v bezpečí.

PPS: Post scriptem ve Vašem posledním dopisu mi dáváte naděje, které si ani nezasloužím…

23. června 2001

Severusi,

dočista jste mě zaskočil! Neville je ředitelem – musela jsem si toto sdělení několikrát přečíst nahlas, ale ani poté na mě nepůsobilo skutečněji. Ovšem ta představa, jakkoliv je absurdní, se mi líbí.

Neville byl vždycky schopný kluk, jen trochu vynervovaný. (Neberte to zle, ale nemohu si odpustit rýpnutí – kvůli komu asi?) Nedokážu uvěřit, že dostudoval v Kruvalu; to ho muselo neuvěřitelným způsobem zocelit a dodat potřebnou sebedůvěru. Možná bude moje otázka trochu netaktní, ale zajímalo by mě, jak snášíte, že je Vás nadřízený? I když bych se možná měla ptát, jak to snáší on. Nevěřím, že vůči Vaší osobě ztratí respekt, i kdyby v Kruvalu strávil celý život.

Zdá se mi to, nebo jste zahořklý, Severusi? Neříkám, že by to u Vás byla nějaká výjimka, ale z části Vašeho dopisu mám pocit, že se to stupňuje, že už jste dočista rezignoval i na ty lektvary. Neříkejte mi, že není nějaký dlouhodobější výzkum, který by Vás oslovil?

Děkuji za informace ohledně Harryho a Rona. I to málo, co jste mi napsal, mě potěšilo. Vím, že se mají dobře a jsou šťastní a to je pro mě to hlavní. To samé bych chtěla pro Vás. Prosím, nehrozte se, nemyslím manželku a trojčata, ale i Vám bych přála, abyste byl šťastný...

Vaše připomínka ohledně lektvarů byla velmi dobře cíleným políčkem. Já husa pitomá ten kořen krájela po směru růstu. Slibuji, že už to nikdy neudělám a svou touhu házet hřebíček do čehokoli co prská, ovládnu.

Musím se Vám ale pochlubit. Myslím, že jsem na dobré cestě izolovat základní intermediát, který by vedl k reakci s dalšími složkami v první fázi lektvaru zabraňujícímu SIDS. Jednalo by se o výluh ze surovin potřebných k přípravě lektvaru proti chřipce jen s tím rozdílem, že jsem zvolila účinnější antivirové přísady. Jaký je na to Váš názor?

Měla jsem v plánu Vám napsat daleko víc, ale poslední dobou mě trápí silné bolesti hlavy a kvůli nim zanedbávám nejen výzkum, ale i vaření pro lékouzelnickou lékárnu, proto teď musím dohánět spoustu věcí. Raději se tedy rozloučím a vrhnu se na práci.

Hermiona

PS: Severusi, žít v naději je lepší než život bez ní, věřte mi. Nella ji nikdy neztratila a doufala, že se vrátíte...

Slibuji, že v další kapitole se naši hrdinové konečně setkají, ale rozhodně nečekejte romantickou idylku ;-)

Chavelierka

02.11.2011 20:34:48

90.176.60.97

sobota 2. března 2024

19. Dopisy

Žádné komentáře:

Okomentovat