Littera scripta manet: 6. Začátek konce

Na delší dobu poslední kapitola. Před Vánoci mě čekají tři zkoušky a to nemluvím o seminárce a dalších úkolech. Proto si kapitolu užijte a za konec mě nekamenujte.

Abych ale nezapomněla, měla bych k této kapitole dát upozornění, přesto se mi do toho nechce. Vyskytuje se tu několik vulgárních výrazů, ale když si vzpomenu, jak na sebe pokřikují děti na prvním stupni ZŠ, varování mi přijde skoro bezpředmětné. Takže to berte spíše jako oznámení a je na svědomí a vědomí každého z vás, zda se do toho pustí či nikoliv.

Za poskytnutí rad ohledně "jistých" =)) detailů v této kapitole děkuji Sáře.

Za betaread děkuji Narcise.

Jen několik setin sekundy hleděl do Sofiiných očí, ale ten pohled se mu vryl hluboko pod kůži.

Stejně jako teď tato dívka na něj před několika týdny pohlédla Hermiona Grangerová. Pohled plný zoufalství, strachu, ale snad i naděje. Pohled, který ho žádal o pomoc, ať už jakoukoliv. Pohled, který ho prosil o vysvobození za jakoukoliv cenu.

Copak nemůže mít chvíli klid? To si nemůže hrát chvíli na hrdinu někdo jiný? Proč má poslední dobou „štěstí“ na podobné pohledy? Nejdřív Grangerová, které nedokázal pomoci a přitom ona mu tolik věřila. Cítil to tehdy z toho polibku. Bylo v něm tolik oddanosti a tolik naděje, že ji snad ušetří bolesti a milosrdně ji zabije. A on nedokázal ani to.

A teď tahle dívka. Dovolí si na něj pohlédnout stejně, jako se to tehdy podařilo Grangerové. Její černé oči ho doslova propalovaly.

Nevydržel to dlouho.

Musel ji odstrčit.

Nedokázal si představit, že by snad mohl pokračovat v tom, co ona na Malfoyovu žádost začala. V duchu si vynadal. Neměl to nechat zajít tak daleko. Neměl se nechat opíjet a už vůbec neměl přijmout nabídku návštěvy Malfoy Manor.

Zatraceně!

Jakmile se vzpamatoval, všiml si, jak se dívka ustrašeně dívá na svého pána. V jejím pohledu byl strach z trestu za nesplněný úkol.

Věděl, že se mu nepodaří ji odsud dostat, alespoň ne dnes, aniž by musel Malfoye zabít. Ale musel udělat něco, aby ta dívka po jeho odchodu nebyla potrestána.

Už se chystal promluvit, ale chvilku na rozmyšlení vhodných slov mu nevědomky zajistil samotný Lucius, který se jako první vzpamatoval z náhlé změny Severusova chování.

„Do prdele, Snape! Co se to s tebou stalo?!“ vykřikl, jakmile mu došlo, že svůj plán, ať už byl jakýkoliv, dnes neuskuteční.

Severus mu notnou chvíli nevěnoval pozornost a plně se soustředil na úpravu svého oblečení. Jakmile byla košile zapnutá a bezpečně zastrčená v kalhotách, teprve milostivě zvedl hlavu na svého smrtijedského kolegu.

„Přešla mě chuť,“ prohodil, jako by se ho nic z toho, co se tu v minulých několika minutách stalo, nikterak netýkalo.

Malfoyovi poklesla čelist.

„Děláš si ze mě prdel? Jsi snad buzerant, nebo máš problémy s tím, že se ti nechce postavit?“ vypálil na něj v rozčilení.

Ještě nestihl ani zavřít pusu a už věděl, že pronést tahle slova byla velká chyba.

Ani nevěděl jak, ale najednou se ocitl zatlačený hluboko do své luxusní pohovky. Na něm skoro ležel Severus. Koleno mu vklínil mezi nohy a sedl si na jeho stehno, aby mu zabránil v jakémkoliv pohybu dolní polovinou těla. Levou rukou zkroutil Malfoyovu pravačku za záda a pravou rukou ho chytil pod krkem.

„Ještě jednou,“ pronesl zlověstně, „mě označíš za buzeranta a já ti slibuji, že ten z nás dvou, který si nikdy už ani jednou nevrzne, budeš ty! Je ti to jasné?“ zeptal se potichu a oči mu plály hněvem.

Na důkaz svých slov prudce pohnul kolenem mezi Malfoyovými stehny, čímž mu způsobil nemalou bolest. Jak alespoň mohl soudit z vyvalených očí plných bolesti. Otázkou však bylo, jestli mu víc vadila bolest v rozkroku nebo nedostatek kyslíku.

„Rozumíš?!“ zeptal se ještě, protože se mu zatím žádné odpovědi nedostávalo.

„Hcrdghrr,“ ozval se Malfoy a volnou rukou se snažil Severuse od sebe odstrčit.

Moc se mu to nedařilo a Severus zatím nebyl milosrdný.

„Tak rozumíš?!“ zeptal se ještě jednou a zlobně hleděl do rudého obličeje dusícího se Malfoye.

„Gjho,“ dostal ze sebe konečně Malfoy zachrčení, které by se s trochou fantazie dalo považovat za souhlas.

„Pak je tedy vše v pořádku,“ prohodil Severus zběžně a slezl ze svého kolegy.

Ten začal okamžitě lapat po každé molekule kyslíku, která se nacházela v jeho okolí.

„Asi bych měl už jít,“ řekl Severus do ticha.

„Dobrý nápad,“ utrhl se na něj pán domu, jenž začínal získávat svoji původní barvu.

„Vskutku, ale než odejdu... Sofie, nalij mi ještě skotskou,“ otočil se na dívku, která seděla schoulená do klubíčka a s vytřeštěnýma očima pozorovala scénu před sebou.

Jakmile ji Severus oslovil, vyplašeně na něho pohlédla, ale pak se vzpamatovala, rychle vstala a splnila jeho přání.

Když mu podávala sklenku, bral si ji od ní Severus tak, aby se nenápadně, přesto však znatelně dotkl její ruky. Ustrašeně na se na něj podívala. Čekala zlobu v jeho očích, ale jediné s čím se setkala, byla snad něha a příslib něčeho, v co už se ani nesnažila doufat.

„Luciusi,“ otočil se teď návštěvník na svého přítele. „Rád bych tě o něco požádal. A protože to udělám poprvé a naposledy, o to to bude důraznější. Té dívce nezkřivíš jediný vlas. Je pěkná a jak jsem mohl z té chvilky, kterou mi věnovala poznat, i velmi pozorná a šikovná. Rád bych si s ní někdy později užil. A byl bych velmi nerad, aby, až na to dostanu chuť, byla v nepoužitelném stavu. Jistě mi rozumíš,“ pohlédl na něj s nevyřčenou otázkou v očích.

„A proč bych to měl dělat?“ prskal Malfoy, protože se mu v nejmenším nelíbil sled událostí. Rozhodně nečekal, že jeho plán se zvrtne v podmínky, které bude klást Severus.

„Proč?“ převaloval to jednoduché slovo Severus na jazyku a nakonec upil ze své sklenky. „Protože bys asi jen velmi nerad přišel o své jmění a majetek. A že bys o něj přišel, kdyby Narcisa věděla, že chrápeš s každou druhou děvkou Londýna je více než pravděpodobné. A netvař se tak překvapeně. Ano, vím, že jsi jen ubohý zbohatlík, který zbohatl na majetku své ženy. A mezi námi, buď rád, že to vím jen já,“ dokončil Severus potichu a poslední slova zlověstně protáhl.

„Chceš mě vydírat?“ ptal se Lucius naprosto zaskočen vzniklou situací, která se mu před více než půl hodinou naprosto zvrtla.

„Ne. Jen chci mít jistotu, že Sofie bude použitelná až budu mít chuť a přijdu k tobě někdy na návštěvu,“ opáčil Severus.

„Vypadni už!“ rozkřikl se na něj pán domu, který začínal vidět rudě. Ten zatracený hajzl o něm věděl víc, než se mu líbilo. Kde k takovým informacím mohl přijít?!

Severus se ušklíbl a pozvedl sklenku v náznaku přípitku. Vyprázdnil její obsah a prudkým švihnutím ji vhodil do krbu, kde se roztříštila na stovky skleněných střepů.

„Na brzkou shledanou, Luciusi,“ řekl ještě a opustil Malfoy Manor s přesvědčením, že Sofie je v bezpečí. Alespoň do doby, než se mu podaří vymyslet, jak ji odtamtud dostat a přitom nevzbudit pozornost.

„Do hajzlu s tebou!“ zařval Lucius vztekle a i svou skleničkou mrštil proti plamenům.

Se zavřenýma očima zaklonil hlavu dozadu a pokoušel se trochu uklidnit. Zhluboka se nadechoval a snažil se zachovat chladnou hlavu. To, co se stalo, byla jedna velká chyba, ale pořád tu byla šance na zvrácení celé té dnešní frašky. Zvlášť, když si Severus tu děvku sám přeje. Ušklíbl se. A nakonec ho něco napadlo. Když si neužil Severus, užije si aspoň on.

Tedy v případě, že se nedostaví problém, který ho už nějakou dobu trápil a strašil ho ve snech.

„Pojď sem,“ přikázal prudce dívce, která nehnutě stála opodál a neměla nejmenší tušení, kam tohle všechno povede. Přesto však rozkaz uposlechla. Věděla, že kdyby tak neučinila, zadělávala by si jen na větší problémy.

Došla až k Malfoyovi, ten na nic nečekal a strhl ji na sebe. Prsty jí vpletl do vlasů a přitáhl si ji za ně blíž k sobě.

Hrubě ji políbil.

Tlakem na její rty si vyžádal vstup dovnitř. Jazykem drsně zkoumal její ústa a nevěnoval nejmenší pozornost tomu, že dívka jen tupě drží a nikterak se nepřizpůsobuje.

Po nekonečné době jí dovolil se nadechnout a sám též nasál do plic nový vzduch.

„Ale ty se vůbec nesnažíš, ty malá mudlovská šmejdko. Vděčíš mi za život, tak se koukej trochu odvděčit svému zachránci,“ zasmál se Malfoy ochraptěle. „Severuse si skoro udělala, tak se koukej snažit.“

Dívka pochopila narážku a nezbylo jí nic jiného, než aby vykonala nepřímo řečený rozkaz svého pána. Přesto se tak moc chtěla tomu všemu vzepřít, až se jí to nevědomky podařilo. Ale ne na dlouho.

V prvním okamžiku se jí podařilo částečně prolomit Imperius a přestože měla změněnou paměť a bylo jí vsugerováno, že tohle všechno, co dělá bylo a je její jediné přání, zakroutila odmítavě hlavou.

„Tak ty nebudeš poslouchat? To si jen myslíš, kočičko. Imperio!“ švihl Lucius hůlkou a dívce se vrátil apatický pohled, který ještě před chvílí měla.

Aniž by se dál rozmýšlela nad tím, co má dělat, sehnula se ke svému pánovi a políbila ho. Jazykem mu přejela přes chtivé rty a provokativně mu ho vsunula do úst. Mezitím se její hbité prsty začaly potýkat s několika knoflíčky na Malfoyově košili.

„Výborně,“ vydechl Lucius. „Severus má smůlu, mohl si tě zaučit sám, ale budu tak hodný, že to udělám sám a naučím tě všechno, co musí dobrá děvka umět.“

Dívka jeho slovům nevěnovala nejmenší pozornost a dál dělala to, co jí ukládala zakázaná kletba.

Rozhalila svému pánovi rozepnutou košili a žhavými rty se přitiskla na jeho hruď posetou zlatavými chloupky.

Jazykem si hrála s jeho bradavkami. Laskala je, dráždila, sála a jemně kousala. Rukou mu začala zpracovávat zatím stále neprobuzený klín a přitom se velkou částí těla třela o to jeho.

Malfoyovi se to očividně líbilo, co se mu ale líbilo podstatně méně byl fakt, že se nedostavuje kýžený efekt, který se u Severuse dostavil, jak si tak mohl všimnout, vcelku okamžitě.

Lucius frustrovaně zaskučel a překulil se na Sofii. Byl teď nad ní a pokoušel se udělat všechno možné, aby odstranil vzniknuvší problém.

Začal jí nenasytně líbat a dobývat mezi její semknuté rty. Hladově jí jazykem plenil ústa a přitom z ní strhával ten kožený sexy obleček. Surově hnětl její ňadra a kousal ji do ušního lalůčku.

Když pochopil, že ani tato činnost nijak nepůsobí na jeho problém, rozhodl se uchýlit k poslednímu možnému řešení. Rychlým pohybem vyndal z kalhot svůj ochablý penis a začal ho rytmickými pohyby stimulovat. Dravě klouzal rukou nahoru a dolů, ale bez výsledku.

V momentě, kdy pochopil, že se mu dnes prostě nepostaví, unaveně a na svou aristokratickou povahu nevídaně odevzdaně složil hlavu na opěrku pohovky. Najednou, jako by na něj dolehla celá ta tíživá skutečnost, prudce se zvedl, upravil své oblečení a vzteklým pohybem rozmetal po pokoji karafu se zlatavým nápojem.

„Vypadni!“ zařval na nechápající Sofii.

Ta se bez ptaní poslušně zvedla a zamířila do sklepních prostor, které byly vyhrazeny jí a případným ostatním dívkám.

Malfoy se rychlým krokem rozešel k baru, vzal si odtud novou nádobu plnou kvalitní whisky a svalil se i s ní v ruce do nejbližšího křesla.

Prudce se napil, aby zahnal myšlenky na svůj intimní problém. Věděl, že má problémy s potencí, ale copak s tím mohl, do prdele, něco dělat?

Aby si došel k Mungovi bylo naprosto nemyslitelné a že by mu Severus uvařil nějaký lektvar bylo po dnešním fiasku taky nereálné. A svěřovat svoje nádobíčko do rukou nějakých pochybných šarlatánů se zatím neodvážil.

Myslel si, že když se bude dívat, jak to ta šmejdka dělá Severusovi, že se mu postaví, ostatně vždycky tomu tak bylo, když pozoroval ostatní Smrtijedy na večírcích, které tak rád pořádal, ale poslední dobou to na něj doléhalo čím dál víc. Začínalo to netečností jeho pohlavního orgánu při podobných radovánkách a končilo to výmluvami v momentě, kdy Narcisa zatoužila po jeho přítomnosti v ložnici.

Musí s tím něco dělat, a to hned zítra, usmyslel si v duchu. Kdyby se to rozkřiklo, byl by to jeho konec. A to se nesmí stát. Ale dnes to musí zapít. Byl rozhodnut zpít se do němoty, aby nemusel myslet na svůj povadlý penis a neúspěšné pokusy o sex, ať už s Narcisou nebo s děvkami.

Opětovně si pořádně přihnul z láhve. Pohodlně se rozvalil na pohovce a vychutnával si odeznívání problémů a opileckou pohodu. Znovu se napil.

Po nějaké době neustálého chlastání zjistil, že láhev je prázdná. Sprostě zaklel a vyhrabal se na nohy. Mohl by použít hůlku, ale to ho v tu chvíli vůbec nenapadlo.

Pomalým, váhavým a značně nepřesvědčivým krokem se rozešel k baru. Když po několika minutách mžourání a šmátrání po nádobách na stolku zjistil, že whisky došla, popadl první láhev vína, která mu přišla pod ruku a vydal se ke schodišti.

Stoupl na první schod a přihnul si. Musel se chytit zábradlí, jinak by se býval převrátil dolů. Nebral v úvahu svůj stav a začal klátivými kroky stoupat výš.

Jeden schod, dva schody, napití z láhve. Třetí schod, čtvrtý chod, napití z láhve.

Najednou upadl na zem. Nezpozoroval, že schody před ním skončily a rozplácl se na zemi. Začal se bláznivě smát sám sobě a stavět se na nohy.

Na čtvrtý pokus se chytil zábradlí, které se mu začínalo množit před očima a pokusil se vstát.

Kupodivu se mu to tentokrát podařilo na poprvé.

Zmoženě se opřel o zábradlí a podíval se dolů. Klavír, který stál pod schody se mu zdál nějaký jiný než jindy, ale neměl čas to zkoumat. Zamotala se mu hlava, tak se raději otočil zády k zábradlí a pohodlně se o něj opřel, jak jen mu to množství alkoholu v krvi dovolovalo.

Znovu si přihnul. Do úst mu však vteklo jen několik posledních kapek a on překvapeně koukal do prázdné láhve. Jako by nechtěl uvěřit tomu, že je již láhev prázdná, přiložil ji znovu ke svým rtům a prudce se zaklonil, aby z ní dostal ty, pro něj neviditelné, kapky červené tekutiny.

Jenže prudkost pohybu skloubená s nekoordinovanými pohyby vykonala své.

Lucius neudržel balanc, smekla se mu levá noha a on už se nestačil zachytit zábradlí ani jinak reagovat na nastalou situaci.

V prozření, kdy pochopil, že padá neznámo kam, upustil láhev, která se s řinčením roztříštila o podlahu pod schody těsně před tím, než dolů dopadl i Lucius.

Ten ovšem skončil na nesklopeném křídle nedávno koupeného klavíru.

Nepříjemný praskot prolomil ticho panující v hale.

Poslední vzdech pána Malfoy Manor se rozplynul s příchodem nového rána...

Zuzana

19.03.2010 15:05:20

95.103.185.20

sobota 2. března 2024

6. Začátek konce

Žádné komentáře:

Okomentovat