Littera scripta manet: 7. S příchodem nového rána...

A je to tu! Po opravdu velmi dlouhé době kapitola k Budoucnosti. Doufám, že se Vám, kteří jste na ni vydželi tak dlouho čekat, bude líbit a zanecháte mi na ti svůj názor.

Za betared děkuji elu. Za obětavou konzultaci patří díky Sáře.

„Minervo! Minervo! Haló, Minervo, otevřete!“

Po několika nekonečných vteřinách, kdy Kingsley Pastorek bušil na dveře soukromých komnat Minervy McGonagallové, se v pootevřených dveřích konečně objevila hlava v čepci na spaní.

„Kingsley, probůh, co tady děláte? Jsou tři hodiny v noci!“ podivovala se postarší žena a neskrývala své rozčarování z přerušeného spánku.

„Minervo, věřte mi, kdyby to nebylo tak důležité, neobtěžoval bych vás,“ tvářil se smrtelně vážně pracovník ministerstva.

„O co jde?“ ptala se odevzdaně Minerva.

„O Hermionu Grangerovou!“ vyhrkl muž potichu.

„Kingsley! Vy jste se zbláznil! Hermiona, dej jí pán Bůh lehké spočinutí, je mrtvá! A pokud jste si to vy uvědomil teprve teď, tak mě to samozřejmě moc mrzí, ale musíte pochopit, že-“

„Minervo, myslím to vážně, ale není vhodné to rozebírat tady. Můžu dovnitř?“ zeptal se naléhavě.

Minerva pochopila, že spánek jí jen tak dopřán už nebude, pustila tedy raději bystrozora dovnitř. Pokynula mu k volnému křeslu, sama si ještě více utáhla pásek županu, a pak se posadila naproti němu.

„Co se stalo, Kingsley?“ zeptala se odevzdaně.

„Hermiona je naživu!“ vyhrkl bez obalu.

„Kingsley, není Vám to hloupé takhle žertovat o mrtvém?“ tvářila se Minerva rozhořčeně.

„Minervo, nežertuji. Hermiona je živá. Našel jsem ji u mrtvého Malfoye.“

„Vy jste opilý!“ obvinila ho.

Pastorek si odkašlal: „Dejte mi pár minut, vysvětlím to. Dnes, krátce po půlnoci, kontaktovala ministerstvo Narcissa Malfoyová. Vrátila se po týdnu stráveném na letním sídle do Anglie a v momentě, kdy vstoupila do haly Malfoy Manor, první, co uviděla, bylo mrtvé tělo jejího manžela. Lucius ležel podivně zkroucený na křídle svého klavíru a nejevil žádné známky života. Podle okamžitého ohledání musel být mrtvý už nejméně dva dny. Předpokládám, že zemřel na místě. Já ani ostatní bystrozoři za tím nevidíme cizí zavinění. Musel být opilý, v jeho blízkosti byla nalezena prázdná láhev vína a Narcissa potvrdila, že byly vyprázdněny i další láhve,“ dořekl větu a nadechoval se k dalšímu vyprávění, ale byl přerušen Minervou.

„Kingsley, vy mi chcete tvrdit, že je Malfoy mrtvý? A jak jste přišel k té Hermioně? A už vůbec mi nedochází, proč by Narcissa kontaktovala zrovna ministerstvo? Spíš bych předpokládala, že první bude informován Ten-jehož-jméno-nevyslovujeme,“ snažila se srovnat si získané informace Minerva.

„Ano, to mě napadlo také, ale když jsem se nad tím zamyslel, dává to větší smysl. Kdyby zašla hned za Vol- za Tím, jehož-jméno-nevyslovujeme, s největší pravděpodobností by skončila ve velmi vážném stavu, možná by ji i zabil. Ale takhle zabila dvě mouchy jednou ranou. Ministerstvo bude brát její příchod jako polehčující okolnost, takže nejen, že nepřijde v podstatě k úhoně, ale navíc bude pěkných pár měsíců v bezpečí azkabanského vězení. Nenese Znamení zla, takže jí nehrozí Polibek a navíc se nepředpokládá, že by ve vězení strávila nějak extrémně dlouhou dobu. Když bude mít štěstí, dostane se po válce ven bez škrábnutí, možná si odnese jen nějaký ten psychický otřes. Myslím si, že přesně takhle to zamýšlela, když ho tam našla. Do té doby byla Malfoyem jakž takž chráněna, ale takhle by se na její hlavu snesla zloba Temného pána. Vymyslela to dobře,“ pokýval uznale Kingsley a zakončil tak další část příběhu.

Minerva jen nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Řekněte, kdo o tom všechno ví?“

„Vím o tom jen já, Remus a jeden mladý bystrozor. Měli jsme zrovna službu, takže jsme k tomu byli povoláni my.“

„Dobrá, v tom případě musíme co nejdříve svolat schůzi Řádu. Je třeba, aby-“ chrlila žena najednou rozrušeně.

„Minervo, uklidněte se. Schůzi jsem s dovolením již svolal. Za půl hodiny se sejdou hlavní členové na Grimmauldově náměstí,“ uklidňoval ji.

„A Hermiona? Co je s ní? A kde vůbec je? A jak je možné, že je naživu?“

„Hermionu jsem našel já ve sklepních prostorách Malfoy Manor. Moje teorie je ta, že Lucius přelstil Snapea i Temného pána a Hermionu skryl na svém panství. V podstatě mu to nedalo ani větší práci. Stačilo, aby Temnému pánovi podstrčil mrtvolu jiné dívky, kterou před tím začaroval tak, aby se podobala Hermioně. A že to nepoznal ani Severus se také nedivím. Takhle kouzla se velmi špatně identifikují. Jak je známo, zcela je zruší buď sám kouzelník, který je vyslal, nebo smrt kouzelníka, jenž má na svědomí jejich vznik. Pravé Hermioně pak nejspíš také upravil podobu, aby ji náhodou někdo nepoznal, kdyby ho navštívil. A pak ji jednoduše držel ve sklepení a nejspíš ji chystal uvést na nějakém tom jejich smrtijedském večírku. Můžeme se jen dohadovat, zda toho byla ušetřena. To by nám snad mohl říct Severus,“ dokončil.

„Ale to je neuvěřitelné. A hlavně nebezpečné. Pro mnoho lidí, je vám to doufám jasné, Kingsley?“ ptala se roztřeseně Minerva.

„Ano, jsem si toho vědom. Proto jsem obličej té dívky neukazoval ani Lupinovi. Dovedl jsem ji na ošetřovnu. Sem do Bradavic. Takže spolu s vámi to vědí jen tři lidé. Vy, madam Pomfreyová a já. Šel jsem s tím nejdřív za vámi, protože jako vedoucí členka Fénixova řádu byste o tom měla vědět první a rozhodnout co a jak.“

„To je dobře, děkuji za vaši prozřetelnost. Zatím se o tom nesmí nikdo dozvědět, na schůzi o tom nepadne ani slovo. Později uvidíme co dál. Půjdu se za ní podívat na ošetřovnu,“ dokončila odhodlaně Minerva.

„To není nejlepší nápad. Teď je v dobrých rukách a my musíme na schůzi. Nesmíme vyvolat podezření, že víme něco víc.“

„Máte pravdu. Půjdu se převléknout. Počkáte na mě?“

Muž přisvědčil lehkým kývnutím, a pak už jen zmoženě přivřel oči. Bylo toho za celý večer a noc až příliš. Noční hlídky se většinou obešly bez problémů, ale tahle byla více než vyčerpávající. Nejdřív transport Narcissy Malfoyové do Azkabanu a následně ohledání Malfoyova těla. A třešničkou na dortu bylo nalezení živé a po fyzické stránce snad i zdravé Hermiony Grangerové. Chtěl si proto teď dopřát alespoň několik minut odpočinku. Věděl totiž, že tohle bude ještě hodně dlouhá noc.

S trhnutím se probudil, když ucítil jemné poklepání na rameno. Zprvu si nebyl schopen uvědomit, kde je, až starostlivá tvář Minervy mu připomněla události několika posledních hodin.

„Kingsley, musíte být hrozně unavený,“ politovala ho Minerva mateřsky.

„Pár hodinami spánku bych nepohrdl, ale musíme jít,“ pokrčil bezvýrazně rameny a vstal.

Do sídla Fénixova řádu se dostali krbem, a ačkoliv zvolili v ten moment nejrychlejší způsob přepravy, ve velké jídelně už byly slyšet hlasy několika členů. Během následujících minut se sešli všichni, kteří byli té noci povoláni.

„Co se stalo, že tak najednou?“ ptal se rozmrzele Moody a třel si své kouzelné oko, zatímco tím skutečným pohlédl na Minervu.

„Vím, že jsem vás všechny nejspíš vytáhla z postele,“ v tuto chvíli se ozvalo Severusovo nesouhlasné odfrknutí, „ale stalo se něco, co musíte všichni vědět,“ dokončila vážně a vyslala káravý pohled Severusovým směrem.

„Zabil zase někoho?“ ozvali se skoro současně manželé Weasleyovi.

„Ne. Ale až se Ten-jehož-jméno-nevyslovujeme dozví, že přišel o jednoho ze svých nejvěrnějších stoupenců, mohlo by to mít nedozírné následky,“ vzdychla Minerva.

V ten moment Severus zbystřil, protože pochopil, že tahle schůze není nějakým poplašným cvičením. Muselo se stát něco opravdu vážného.

„Ale copak, že by náš skautík dezertoval?“ optal se s úšklebkem Moody a zrentgenoval Severuse. Ten se ani nepohnul a nedal na sobě znát chuť zakroutit tomu blbečkovi krkem.

„Alastore, už několikrát jsem vás prosila, abyste si urážky na Severuse nechal od cesty. Věřím mu, takže mu můžete věřit taky.“

„Minervo, být vámi, tak jsem opatrný. Brumbál mu věřil taky a jak to dopadlo? Nechápu, jak ho můžete obhajovat a dokonce mu dovolit učit děti. Je to vrah!“ skoro už křičel své obvinění.

Všichni přítomní v tu chvíli strnuli. Ano, věděli, že zabil Brumbála, ale nikdy by si nikdo z nich netroufl říci své kruté obvinění nahlas. Zvlášť před tím, koho se to týkalo nejvíc.

Severus zaťal nehty do dlaní a jeho nitro bojovalo s chutí toho hajzla zabít. Ale kdyby to udělal, potvrdil by tak jeho slova. A to nechtěl. Maximálně se koncentroval, ale další Pošukova slova už nemohl nechat bez odezvy.

„No co,“ přelétl Moody všechny pohledem, „vy všichni to víte, ale nikdo nemá dost odvahy říct to nahlas. Hřejeme si na prsou hada a Minerva nás v tom ještě podporuje. Je to prachobyčejný Smrtijed, který by měl hnít v Azkabanské kobce do konce života. Zabil Brumbála. Kdyby nebylo jeho intrik, mohl by mít Harry ještě rodiče a v neposlední řadě kdyby nebyl takový neschopný budižkničemu, mohla teď Grangerová ještě žít. Zabil je! Zabil je všechny a vy jste banda slepých tupců! A-“

Jenže už se nikdo nedozvěděl, co měl v tu chvíli Moody ještě na srdci. Severus vstal prudce ze židle, která se pod náhlostí toho pohybu převrátila. Zvuk padajícího nábytku prořízl napjaté ticho jako břitva. Moody ani nestačil zaregistrovat jak, ale v následující chvíli byl jeho krk v ocelovém sevření Severusovy ruky. Jeho plášť se mírně vlnil a obkresloval jeho siluetu, když Moodymu děsivě tichým hlasem syčel do obličeje.

„Nic o mně nevíš! Jediný vrah v této místnosti jsi ty! Za první války jsi předhodil svého kolegu Voldemortovi,“ několik lidí v místnosti s sebou při vyslovení jména Temného pána Severusovým zhrublým hlasem trhlo, „a to jen proto, aby sis zachránil ten svůj špinavý zadek! Jak se ti s tím žije? Povídej! Trápí tě výčitky? Vídáš ho někdy ve svých snech? Znám odpověď, nemusíš se snažit, ty prašivá kryso! Jsi stejný jako byl Pettigrew! Jeho nikdy výčitky netrápily. On nevěděl, jaké to je nemoci usnout, protože tě ve snech pronásledují lidé, kterým prokážeš službu. Milosrdně je zabít, to je to, o co prosí, když je Temný pán mučí. Zmítají se v agónii křečí a bolesti. Mučí je tak dlouho, až z toho zešílí. Vypoulí se jim oči a jejich mozek rezignuje na veškerou bolest. Umírají dlouhé hodiny a nikdo jim nepomůže. A věř mi nebo ne, v tu chvíli je pro ně smrt vysvobozením. A pokud budeš mít někdy pochybnosti, zařídím, aby sis mohl podobné vysvobození prožít,“ dokončil do mrtvolného ticha.

Moody byl bledý jako stěna, když se od něj Severus odvrátil. Ten jen bezděky švihl hůlkou, aby si narovnal židli a v klidu se posadil. Snažil se dělat, jako by se právě vůbec nic nestalo, ale vřela v něm krev. Ať už v tuhle chvíli řekl cokoliv, sám by se pod Moodyho slova podepsal. Jeho svědomí mu denně připomínalo desítky lidí, kterým už nestihl pomoci. Poslední na seznamu byla Grangerová a její pohled, který se mu vryl hluboko pod kůži.

Minerva si odkašlala. Věděla celou pravdu, proto pro ni bylo těžké poslouchat tahle nesmyslná obvinění, ale nemohla prozradit nic. Ještě zdaleka ne.

„Alastore, buďte tak laskav a příště se podobných vystoupení vyvarujte. Nesvolali jsme vás, abyste tu probírali to, co už je dávno probráno.“

Moody si nesouhlasně odfrkl, ale už se neodvážil říci jediné slovo.

„Nechci, aby se tu pro příště podobné věci řešily,“ zdůraznila ještě. „Kingsley, mohl byste vysvětlit, proč jste svolal dnešní schůzi?“ obrátila se ještě Minerva na bystrozora a předala mu tak slovo.

„Lucius Malfoy je mrtvý,“ řekl prostě, avšak tato jednoduchá věta vyvolala v místnosti nebývalý šum.

„Klid, uklidněte se,“ dožadoval se jejich pozornosti Pastorek. „Byla to nehoda. S největší pravděpodobností přepadl v opilosti přes zábradlí v patře a dopadu na klavír už nemohl nikdo zabránit. Našla ho Narcissa, která o všem informovala bystrozory, kteří měli v tu dobu službu na ministerstvu. Tedy mě a kolegu. Velmi dobře si spočítala, že pro ni bude výhodnější zůstat do konce války pod zámkem, kde na ni Pán zla nemůže. A až bude po všem, bude propuštěna, protože nenese Znamení,“ rozhovořil se a následujících několik minut odpovídal na otázky šokovaných členů Řádu.

„Nenašli jste u něj někoho? Třeba nějakou dívku?“ zeptal se do ticha Severus, a protože byl tak zaměstnaný myšlenkami o nové Malfoyově dívce, nevšiml si pohledů, které si Minerva s Kingsleyem vyměnili.

„Ne, Severusi. Žádná dívka tam nebyla. Proč se ptáš?“ zkoumal Kingsley opatrně terén.

„Lucius byl pověstný zálibou v mladých dívkách. Napadlo mě, jestli neměl nějakou v domě,“ zahrál svůj dotaz do autu, ale myšlenky na Sofii tím nezahnal. Kam jen se ta dívka mohla vytratit?

Ještě několik dalších desítek minut probíhala v místnosti výměna názorů na fakt, co všechno by Malfoyova smrt mohla způsobit.

Když se Fénixův řád rozcházel, pomalu svítalo.

„Kingsley, doprovodíte mě na ošetřovnu?“ naklonila se Minerva ke svému příteli při odchodu.

„Chtěl jsem vám to navrhnout, Minervo,“ usmál se na ni povzbudivě a společně s ní se odletaxoval do Bradavic.

Úzký pruh světla, který se linul pode dveřmi ošetřovny, dával znát, že královna těchto prostor zdaleka nespí.

„Poppy!“

„Minervo!“

Dvě dámy si padly do náruče a Minerva konečně nechala prostor slzám, které se jí draly z očí.

„Jak je na tom, Poppy?“ ptala se rozechvěle.

„Minervo, Kingsley, je to špatné. Ačkoliv se jí vrátila podoba, Malfoy musel provést nějaká paměťová kouzla a dost trpěla Imperiem. Provedla jsem diagnostická kouzla, po fyzické stránce jsem objevila zranění, která jsou tak měsíc stará, ale někdo se o ni dobře postaral. Následky nejsou žádné. Ale to nelze říci o její paměti. Až ji proberu z uspávacích kouzel, nebude vědět, kdo je. Její mysl je značně poškozená a už teď můžu říct, že si ze svého života, který prožila jako Hermiona Grangerová, nebude nic pamatovat,“ dokončila smutně madame Pomfreyová a také jí po tváři kanuly slzy.

„Poppy, řekni mi, ví kromě tebe někdo jiný, že je Hermiona naživu?“ ptala se Minerva s neočekávanou zvědavostí.

„Ne, Minervo. Kromě nás tří nikdo,“ odvětila ji lékouzelnice překvapeně.

„A tak to taky musí zůstat,“ rozhodla Minerva pevně.

„Ale proč?“ nechápala druhá žena.

„Protože její zmrtvýchvstání by mohlo ohrozit Severuse a samotné Hermioně by pak hrozila smrt na každém kroku. Pokud bude dál považována za mrtvou, je reálné, že přežije do konce války.“

„Ale jak to chcete udělat, Minervo?“ ptal se zkroušeně Kingsley.

Minerva McGonagalová pomalu přešla k vysokému oknu, za kterým se, ač panovalo brzké ráno, stahovala mračna v předzvěsti blížící se bouře.

„Změníme jí podobu a po probuzení ji zasvětíme do jejího života. Do smyšleného života, který nebude zdaleka tak plnohodnotný, ale zachrání ji před jistou smrtí,“ promluvila a v tu chvíli nebe prořízl první blesk. „Nikdo se o tom ale nesmí dozvědět. Hlavně ne Severus. Je to v zájmu jeho ochrany.“

Obě osoby, které se nacházely v blízkosti lůžka, na kterém spala Hermiona Grangerová, se připojily k Minervě a společně hleděli do rána, jež zažívalo očistnou bouři.

A právě v tuto chvíli, s příchodem nového dne za zvuku blesků, hromů a dopadajících kapek na okenní parapety začala vznikat nová identita Hermiony Grangerové.

samantha.c

01.04.2010 10:51:48

83.208.4.173

sobota 2. března 2024

7. S příchodem nového rána...

Žádné komentáře:

Okomentovat