IV.

 

Znovu přelétla pohledem svatební oznámení na nástěnce před Velkou síní. Bylo to asi poprvé a naposledy, co studenti sedmého ročníku uzavírali sňatek za podpory sboru. Nebylo divu, museli. Na druhou stranu je dva, stejně jako mnoho dalších, školní pravidla nesvazovala. Měli jiný režim, byly na ně brány ohledy. Oni byli těmi, kteří bojovali a zvítězili.

Jedni byli oslavováni, druzí zapomenuti.

Neslyšně vzdychla, aby zahnala slzy, které se bez pozvání draly do očí. Pořád to bolelo.

„Chcete, abych tam šel s vámi?“

Jeho hlas uklidňoval. Cítila, že v tom podivně průhledném světě není sama.

„Ne,“ odmítla. A přesto věděla, že přijde.