„Levandule Brownová, berete si zde přítomného Ronalda Weasleyho za svého muže a budete mu oporou v dobách dobrých i zlých?“
„Ano,“ zaznělo nadšeně z úst krásné nevěsty.
Dívce stojící v nejzazším koutu síně po tváři skanula stříbrná slza. Něžný dotek cizí ruky ji navždy vymazal z její tváře.
„Slzy vám nesluší, Hermiono,“ pronesl šeptem s hřejivým úsměvem na rtech.
Vzhlédla k němu s pohledem ublížené laně.
„A co smrt, profesore? Slušela by mi?“ zeptala se bez emocí.
„Pojďme,“ vyzval ji chvíli poté, co ji objal kolem ramen.
Nikdo z přítomných si nevšiml dvou postav opouštějících obřad. Nebo si všimnout nechtěl...
Žádné komentáře:
Okomentovat